V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VRÁNOVÁ, Gabriela

Gabriela VRÁNOVÁ (* 27. 7. 1939 Nové Mesto nad Váhom)herečka, pedagožka a fejetonistka; dcera středoškolského profesora a katolicky orientovaného básníka Jaroslava Veriána Vrány (1904–1988), manželka pedagoga Jiřího Kepky (* 1938), matka herce, režiséra a scenáristy Ondřeje Kepky (* 1969). Odmalička vyrůstala v Brně, kam rodina přišla po osamostatnění Slovenska. Po rodičích, učitelích češtiny (otec Moravák, matka Slovenka), zdědila lásku k literatuře a divadlu, kterou kultivuje celý život na profesionální úrovni. Herecké vzdělání získala na JAMU, po absolutoriu (1960) nastoupila angažmá ve Státním divadle v Ostravě a poté přešla do Divadla čs. armády (1962), respektive Divadla na Vinohradech, jehož členkou je dodnes. Subtilní půvabný zjev a něžný dívčí hlas ji nadlouho připoutal k rolím naivek, v nichž uplatnila smysl pro vnitřní citovost, prostotu a lyrický projev. Časem vyzrála v charakterní herečku vážného tónu a rázného výrazu, zejména v postavách poznamenaných rysem osobní tragiky, často však prokázala, že jí nejsou cizí ani polohy komediální a komické. Vynikla jako princezna Kukačin v O’Neillově Milionovém Markovi, Blanka Kastilská v Dürrenmattově Králi Janovi, Anna Arnouxová ve Flaubertově Citové výchově, Markétka ve Faustovi, Varvara v Gorkého Letních hostech, Máša ve Třech sestrách, Kapuletová v Romeovi a Julii, Ibsenova Nora (Cena Jaroslava Průchy za rok 1975), Margaret Bradleyová ve hře Máma říkala, že bych neměla, Toby v Simonově hře Drobečky z perníku a Edna v Albeeho dramatu Křehká rovnováha. Z hrdinek českého repertoáru byla Mrštíkovou Maryšou, Bětkou a poté Plajznerkou v Dalskabátech, Růženou Pavlátovou v Měsíci nad řekou, Lolou a pak paní profesorovou v Čapkově Loupežníkovi, Madlenkou v Tvrdohlavé ženě, třetí herečkou v Kohoutově Ubohém vrahovi. Začátkem 60. let se objevila ve větších film. rolích citově zjitřených dívek, které posléze vytěsnily úlohy nervních mladých žen. Ač zjevem i chováním připomínala spíše děvče z města, na plátně debutovala ve filmu Václava Kršky Kde řeky mají slunce (1961) postavou vesnické děvečky Běty, kterou svedl syn surového a chamtivého mlynáře Bilanského (B. Vrbský) Antonín (K. Hlušička), a když přišla do jiného stavu, mlynář ji s hanbou vyhnal a ona nedlouho po narození dítěte spáchala sebevraždu. Optimističtěji vyzněla její druhá role v současné veselohře se sociálním podtextem Františka Daniela Hledá se táta! (1961), pojednávající o ztraceném a znovunalezeném otci chlapečka z kojeneckého ústavu: v ústřední roli mladé zdravotní sestry Magdy, asi příští nevlastní maminky malého Honzíka, vytvořila partnerskou dvojici s V. Menšíkem. Po vedlejší úloze snachy titulní hrdinky (J. Šejbalová) v Machově satiře Tchýně (1963) a drobné roličce v psychologickém filmu D. Kleina a Miroslava Soboty Místenka bez návratu (1964) se dočkala opět velkých úkolů ve dvou detektivkách, v humorně laděném Pokladu byzantského kupce (1966) režiséra Ivo Nováka a ve Smrti za oponou (1966) režiséra A. Kachlíka. V první byla bystrou studentkou UMPRUM Kamilou Houskovou, pracující externě v ryteckém družstvu, která se proti vůli vyšetřovatele, pověstného kapitána Exnera (J. Vala), zúčastnila pátrání po cenné kolekci mincí z 9. století a přispěla k odhalení zločince. Podruhé byla naopak pachatelkou, průvodkyní Čedoku Alenou Volnou, která pašovala z pobřeží Baltu narkotika. Poté se na deset let ve filmu odmlčela. Objevila se – ojediněle – jako žena zištného hospodského Merty (J. Somr) v satirické komedii s pohádkovými prvky Hop – a je tu lidoop (1977) režiséra Milana Muchny. Diváci v kinech ji pak spatřili už jen dvakrát v rolích matek malého hrdiny (Uf-oni jsou tady, 1988) a středoškolačky (Čekání na Patrika, 1988). Zatímco filmaři je opomíjena, účinkování před kamerou ji vynahrazuje televize, s níž spolupracuje už od 60. let. Její plastické herectví zde nalezlo mnohem širší uplatnění díky žánrové a tematické pestrosti rolí v řadě inscenací, filmů a pohádek, jmenovitě Slunečnice (1967), Rekviem za Kouzelnou flétnu (1968), Konfrontace (1971), Klícka (1971), Román lásky a cti (1972), Tichý svědek (1973), Černá horečka (1974), Bertillon 166 (1974), Generál chudých (1974), Velký oblouk (1974), Tetinka (1976), Ráno budeme moudřejší (1977), Tak teď nebreč (1977), Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Slečna Rajka (1978), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), Narozeniny (1981), Zahrada dětí (1981), Děkuju, pane profesore (1982), Dlouhá bílá stopa (1982), Cizí holka (1984), Naděje má hluboké dno (1988), Utopím si ho sám (1989), Šťastlivec Sulla (1991), Noc pastýřů (1992), Poutníci (1995), Dívka se zákeřnou pamětí (1996), O princi Truhlíkovi (2002), Smetanový svět (2004), Zakletá třináctka (2004), Žil jsem s cizinkou (2005), Tři životy (2007) aj. Hrála i v řadě seriálů: Sňatky z rozumu (1968), 30 případů majora Zemana (1974–79), Chalupáři (1975), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), Malé dějiny jedné rodiny (1988–89), Přísahám a slibuji (1990), Hříchy pro diváky detektivek (1995), Náměstíčko (2004), z nichž v paměti diváků utkvěla hlavně jako lehkomyslná Betty (F. L. Věk, 1971) a psychicky labilní učitelka Hedvika Hajská (My všichni školou povinní, 1984). Specificky zabarvený hlas uplatnila v rozhlase (pohádky, četby na pokračování a dramatizace). Pohádky i jiné texty namlouvá také na audionosiče. Dlouho se věnuje pódiové recitaci, uměleckému přednesu a zpěvu v komponovaných hudebně-literárních pořadech a v autorských večerech, které si i připravuje (Viola, Lyra Pragensis, Památník národního písemnictví). Neopomenutelná je její práce v dabingu (mj. namlouvá Marylin Monroe, Catherine Deneuve, Elizabeth Taylor, Jeanne Moreau) a hlas propůjčila i slov. herečkám v českých filmech: M. Vášáryové (Marketa Lazarová, 1967) a A. Štrkulové (Jarní vody, 1968). Od roku 1974 učí herectví na konzervatoři v Praze. Působí i na poli literárním jako autorka poetických fejetonů, které publikovala v periodikách a jejichž výběr sestavila do knihy Magnetický vítr (1994, 2001). Je činná v různých kulturních sdruženích a angažuje se v oblasti česko-slov. kulturních vztahů. Za tvůrčí počiny a výkony získala řadu prestižních cen, mj. Prix Bohemia (rozhlas), Křišťálová růže (přednes), Cena Karla Čapka 1996 a Cena Františka Filipovského 2004 (za celoživotní mistrovství v dabingu). Vzpomínkový bilanční medailon s ní natočil její syn pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!