VOREL, Tomáš
Tomáš VOREL (* 2. 6. 1957 Praha) – režisér, scenárista, producent a herec; otec T. Vorla ml. Dětství prožil v Braníku ovlivněn četbou Foglarových chlapeckých románů. Tyto podněty byly pro něj stejně zásadní a osudové jako pozdější setkání s budoucími kamarády a div. kolegy T. Hanákem, D. Vávrou a M. Šteindlerem, s nimiž od gymnázia profiloval amatérský spolek Sklep v kultovní sdružení, jehož osobitou poetiku pak rozvíjeli s dalšími přáteli v rámci generačního uměleckého hnutí Pražské pětky (Vorlova jevištní činnost je též spjata s pantomimickou skupinou Mimosa). Kromě hereckého účinkování se věnoval režii, v níž získal zkušenosti jako úspěšný amatérský filmař. Po absolvování stavební fakulty ČVUT byl na druhý pokus přijat na FAMU (1982–87), kde vystudoval katedru hrané režie. Už amatérskými a zejména školními filmy (Dáreček, 1983; Ing., 1985; Chemikál, 1986), na nichž většinou pracoval s kamarády z divadla Sklep, si získal pověst mimořádného talentu. Je i tvůrcem videoklipů písní divadla Sklep. V ČT spolupracoval mj. na kulturních pořadech („60“, Smělé verše). Už jako profesionál postupně natočil několik celovečerních, ryze autorských filmů, kde jsou hereckými protagonisty vesměs přátelé z okruhu Pražské pětky: povídková generační výpověď Pražská pětka (1988), „rytmikál“ o trablech mladého inženýra Kouř (1990), hořká komedie Kamenný most (1996), romantická „ekologická“ komedie Cesta z města (2000), netradiční dokument Z města cesta (2002), němá „řeznická“ groteska Skřítek (2005), hořká „sprejerská“ komedie Gympl (2007) a politická satira Ulovit miliardáře (2009); v některých si i zahrál: zlomyslný skřítek v první povídce Směr Karlštejn z Pražské pětky, režisér reklamy v Kamenném mostu, Markétin (B. Nimcová) alergií stíhaný přítel Petr v Cestě z města, jeden z trojice policistů (další hráli J. Kraus a P. Čtvrtníček) ve Skřítkovi, školník v Gymplu a režisér tv. relace Počasí v Ulovit miliardáře. Do menších rolí ho obsazují i generačně spříznění režiséři a režisérky: ctižádostivý pan Mack v Michálkově kafkovské Americe (1994), zamilovaný student Tomáš ve Šteindlerově komedii Díky za každé nové ráno (1994), hrál režisérku Teplou v černé komedii I. Pavláskové Čas dluhů (1998), vojáka Unionistu ve Šteindlerově Perníkové věži (2002), šantánového konferenciéra s cylindrem v Marhoulově parodii Mazaný Filip (2003). Objevil se v tv. inscenacích Milan už jde (1993) a Nebe nad Mikulovem (1995). Patří k iniciátorům divadla Akropolis na Žižkově a letního kina na Střeleckém ostrově. Jeho portrét zachytil režisér Pavel Hejnal v krátkém tv. dokumentu Vorel lesní (2006) a David Holub v knize Cesta z města Tomáše Vorla, portrét filmového režiséra (2000).