V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VEVERKA, Bedřich

Bedřich VEVERKA (* 8. 10. 1894 Praha, † 20. 3. 1960 Praha)herec. Pocházel z bilingvní česko-německé rodiny vyššího úředníka pražských Škodových závodů, kde poté, co dosáhl odpovídající vzdělání na německých školách, nastoupil jako úředník, aby pokračoval v otcově kariéře. Více než kancelář ho však zajímalo divadlo. Rodinný přítel herec A. Sedláček mu poradil, aby zkusil štěstí v německých div. souborech, kterých bylo mnohem víc a kde měl větší možnosti prorazit. Profesionální div. dráhu tak zahájil roku 1918 na německých scénách doma (Podmokly, Ústí nad Labem) i v zahraničí (Brunšvik, Vratislav, Berlín). Až od roku 1922 působil na pražských jevištích: Komedia (1923–25), Švandovo divadlo (1925–28), poté nadlouho Městská divadla pražská (1928–45). Po krátké poválečné přestávce hrál v pražské Alhambře, Městském divadle ve Slaném, Divadle S. K. Neumanna (1949–56) a Divadle ABC (1957–60). Zpočátku nebyl typem univerzálního interpreta převtělujícího se z role do role přes různé masky a kostýmy a střídajícího žánrové a výrazové polohy. Jeho naturelu nejlépe vyhovovaly role šviháckých, elegantních a dvorných ctitelů žen z konverzačního a veseloherního repertoáru, obzvlášť blízké mu byly wildeovské komedie (pan Sartorius ve hře Domy pana Sartoria), pro něž měl ideální předpoklady tělesné i duševní. Uměl se elegantně pohybovat ve společenském obleku, ať fraku či smokingu, a vynikal ležérní hbitostí inteligentně pointovaného dialogu. Až v poválečném období vyspěl v herce širšího rejstříku a složitějších charakterů (Chlestakov v Gogolově Revizorovi, titulní role v komedii Suchovo-Kobylina Svatba Krečinského a Tylova Chudého kejklíře, prezident v Schillerově dramatu Úklady a láska). Před kamerou vytvořil na čtyřicet vedlejších rolí lékařů, továrníků, ředitelů, podnikatelů, sekretářů, právníků, redaktorů, aristokratů, policejních komisařů, důstojníků, umělců aj., vesměs v nenáročných komediích a melodramatech. Navenek si byly všechny postavy podobné, ale stereotypu se dovedně bránil osobitým šarmem a neobvyklou pohotovostí dialogu. Na film. plátně debutoval v polovině 20. let po boku K. Lamače, A. OndrákovéM. Friče v bláznivé komedii K. Lamače Chyťte ho! (1924). Němý film mu však neumožnil rozvinout jeho největší přednost – konverzaci. Proto trvalo plných devět let, než se návštěvníkům biografů znovu ukázal, opět pod vedením Lamače, v postavě hraběte Jaroslava Ostrovína a v pořadí již třetím zfilmování Klicperova sentimentálního románku Jindra, hraběnka Ostrovínová (1933). Často hrál v příbězích režisérů nižší kategorie: O. Kmínka (Klub tří, 1935; Manželství na úvěr, 1936; Žena na rozcestí, 1937; Její hřích, 1939), Karla Špeliny (Klatovští dragouni, 1937; Krb bez ohně, 1937; Manželka něco tuší, 1938; Umlčené rty, 1938), V. Binovce (Naše XI., 1936; Ze všech jediná, 1937; Lízin let do nebe, 1937 a Lízino štěstí, 1938), Č. Šlégla (Jarčin profesor, 1937), Waltera Schorsche (Pán a sluha, 1938), L. Broma (Život je krásný, 1940) aj. Ale i těch lepších: Miroslava Cikána (Děvče za výkladem, 1937), M. J. Krňanského  (Artur a Leontýna, 1940), J. A. Holmana (Zborov, 1938; Minulost Jany Kosinové, 1940), V. Slavínského (Holka nebo kluk, 1938; Přítelkyně pana ministra, 1940), Františka Čápa (Tanečnice, 1943) aj. K nejhodnotnějším filmům patřily snímky M. Friče Mazlíček (1934), Advokátka Věra (1937), Lidé na kře (1937), Jiný vzduch (1939) a Otakara Vávry Panenství (1937) a Dívka v modrém (1939), v nichž jeho specifický talent přesto nenašel plné uplatnění. Divákům se nejspíše vybaví v asi nejznámější film. scéně jako Peter, přítel šviháka Freda (R. Schránil), v Orient baru, kde se snaží získat informace o tajemném Kristianovi (O. Nový) z jeho nekonečně žíznivého přítele (J. Kohout) ve Fričově slavné komedii Kristian (1939). V melodramatu Sobota (1944) V. Wassermana mu připadla roztomilá postava elegantního šoféra Jindřicha, skutečného důvěrníka svého pána (O. Nový), který vyniká tím, že umí mlčet o věcech, do nichž mu nic není. Za okupace hrál pod jménem Friedrich Walldorf v německých filmech. Ve znárodněné kinematografii už tolik šancí nedostal, nejvíce mu jich poskytl Václav Krška: hrabě Hardöfer (Mikoláš Aleš, 1951), větší rolí byl major Stahl (Mladá léta, 1952) a epizodkou jeden z abiturientů (Měsíc nad řekou, 1953). Dvakrát se řídil režijními pokyny O. Lipského v roličce svatebčana (Cirkus bude, 1954) a arcivévody (Vzorný kinematograf Jaroslava Haška, 1955). Účinkování před kamerou ukončil jako lékař v Zemanově Pátém kole u vozu (1958) a vrchní v kavárně v Sequensově Útěku ze stínu (1958). Spolupracoval i s rozhlasem (mj. hrál v pohádce o Princezně Solimánské, dnes na CD).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!