V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VALA, Jiří

Jiří VALA (* 27. 11. 1926 Poprad, † 15. 11. 2003 Praha)  – herec. Byl synem armádního důstojníka z povolání, proto se rodina často stěhovala. Divadlo ho přitahovalo už jako studenta. Nejprve vystupoval jako statista v pražské Uranii, později zběhl z michelského gymnázia a začal hrát v Divadle pražských předměstí (1942–43). Profesní základy si upevnil na Státní konzervatoři, po jejímž absolvování (1947) nastoupil na jednu sezonu do Realistického divadla v Praze a poté krátce působil ve Státním divadle v Ostravě (1948–50). Do Prahy se vrátil roku 1951 do Divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, kde strávil patnáct let (Hackett v Deníku Anny Frankové, Evžen Gant v K domovu se dívej, anděle…, titulní hrdina Tylova Jana Husa, Hakon Hakonssön v Nápadnících trůnu). Po čtyřech letech v Divadle E. F. Buriana (1967–71) byl roku 1972 angažován do Národního divadla, na jehož prknech hrál až do roku 1999 (Antonín Havel ve Vojnarce, Pierre Bezuchov v dramatizaci Tolstého románu Vojna mír, Vávra v Maryše, Filip Dubský v Našich furiantech, Kalafuna ve Strakonickém dudákovi). Od typů současných mladých hrdinů, mužných a energických, ale zároveň i důvěřivých, vyspěl k charakterním postavám v repertoáru české i světové klasiky. Podobně jako na jevišti i ve filmu se nejprve uplatnil jako představitel činorodých mládežníků (Zítra se bude tančit všude, 1952), mladých milenců drsnějšího projevu, ale dobrosrdečné povahy (Žižkovská romance, 1958; Touha, 1958; Dům na Ořechovce, 1959), čestných vojáků a důstojníků (Tanková brigáda, 1955; Zářijové noci, 1957; Tenkrát o vánocích, 1958; Kolik slov stačí lásce?, 1961; Tam za lesem, 1962). Do kategorie odvážných a houževnatých hrdinů patří průkopník lyžování u nás Václav Vrbata, jehož ztělesnil v Dubově životopisném dramatu Synové hor (1956). Patrně největší popularitu mu ve své době přinesla úloha zamilovaného strážmistra SNB Karla Zemana (jeho vdanou milou hrála J. Švorcová) v dramatu K. Kachyni Král Šumavy (1959). Nebyla mu cizí ani komediální poloha, jak prokázal postavou sukničkářského a šaramantního kriminalisty kapitána Exnera v Novákově detektivce Poklad byzantského kupce (1966). Později ztvárňoval charakterní postavy, k nimž ho předurčoval jeho mužný vzhled a civilní projev, např. Petr Nerad, manžel hlavní hrdinky (L. Švormová), ve všech třech povídkách kriminální komedie Aféry mé ženy (1972), trenér atletiky v Pinkavově příběhu pro mládež Metráček (1972), emigrant Josef Hrdlička ve Vorlíčkově tendenční komedii Bouřlivé víno (1976), architekt Hron v Hanibalově Podivném výletu (1977). Později si zahrál i role otců: s M. Myslíkovou vytvořil rodičovský pár hlavní hrdinky Jany (M. Vnuková) v dalším Hanibalově filmu Údolí krásných žáb (1973), s K. Slunéčkovou studenta Honzu Řezníčka (V. Dlouhý) v Novákově dramatu Šestapadesát neomluvených hodin (1977). Jen výjimečně dostával role negativní, zbabělce či slabochy (Smyk, 1960; Zlá noc, 1973). Od konce 70. let se na film. plátně začal objevovat jen sporadicky (Barbachán v Soukupově dramatu Vítr v kapse, 1983), naposledy jako ředitel sociologického ústavu Brousek ve Šteindlerově komedii Vrať se do hrobu (1989). Hned od vzniku ČST účinkoval v desítkách inscenací a filmů (Bratři Jeršovové, 1961; Waterloo, 1967; Dlouhé odpoledne, 1969; Manželské mezihry, 1970; Klícka, 1971; Zajatec šílenství, 1971; Kaviár nebo čočka, 1971; Zázrak v Oužlabičkách, 1972; Pozdní léto, 1974; Bouřlivá noc, 1975; Královské řádění, 1975; Rána jistoty, 1977; Julie pod balkónem, 1978; Osamělý jezdec, 1979; Soví hnízdo, 1981; 1. máj 1890, 1981; Předehra, 1982) a seriálů, např. Pan Tau(1969), F. L. Věk (1971), Hostinec U koťátek (1971), Matka (1975); 30 případů majora Zemana (1974–79), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Zákony pohybu (1979), Inženýrská odysea (1979), Okres na severu (1981), Dobrá Voda (1982), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), My všichni školou povinní (1984), Gottwald (1986) Malé dějiny jedné rodiny (1988–89), Dlouhá míle (1989), Dobrodružství kriminalistiky (1989) a Přísahám a slibuji (1990). Na tv. obrazovce se zapsal do paměti diváků dvěma protikladnými postavami v seriálech Františka Filipa: jako nemilosrdný podnikatel Martin Nedobyl v adaptacích románů Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu (1968) a Zlá krev (1986) a jako avantgardní malíř Dlask v kronice obyvatel jednoho pražského činžáku Byl jednou jeden dům (1974). V letech 1972–86 působil jako pedagog na pražské Státní konzervatoři. Roku 1986 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1997).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!