V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

UZELACOVÁ, Věra

Věra UZELACOVÁ rozená Viera Hatalová (* 8. 10. 1932 Senica nad Myjavou, Slovensko)  – herečka slovenského původu; manželka skladatele a dirigenta Milivoje Uzelace (1919–1988). Vyrůstala v rodině právníka, který po roce 1945 vstoupil do politiky za demokratickou stranu a stal se tajemníkem pověřence sociální péče. V období Slovenského štátu, kdy se oba rodiče zapojili do protifašistického odboje, žila u dědečka ve Skalici. Poslední válečné měsíce strávila s rodiči mezi partyzány. Roku 1946 se ve Vysokých Tatrách seznámila se skladatelem Uzelacem, za něhož se po dovršení plnoletosti provdala a následovala ho do Prahy. Studia dějin umění a estetiky na FF UK hned po 1. semestru zanechala. Už počátkem 50. let navázala přátelský vztah s V. Chytilovou (jeden čas spolu a s partnery sdílely obě jednu domácnost). Z jejího popudu později vystudovala katedru film. produkce (řízení a organizace) na FAMU (1966). Mezitím ji poznali diváci v kinech v epizodních, malých a výjimečně i hlavních rolích několika filmů. Poprvé, jak sama uvádí, hrála v Krškově Stříbrném větru (1953), ale filmografická dokumentace její účinkování před kamerou registruje až od konce 50. let v roličkách úřednice na letišti (Letiště nepřijímá, 1959), prostitutky Mici (Policejní hodina, 1960), zdravotní sestry (Chlap jak hora, 1960), barmanky (OK 12 startuje, 1961) a ženy u baru (Strop, 1961). Pevné místo v české kinematografii jí zajistila spolupráce s V. Chytilovou, zejména na filmu O něčem jiném (1963), kde byla hrdinkou jednoho z dvojice paralelních, ale na sobě nezávislých příběhů konfrontujících osudy dvou současných mladých žen: ctižádostivé vrcholové gymnastky Evy (Věra Bosáková) a vdané Evy (Uzelacová), ženy v domácnosti a matky malého chlapce, která zahání nudu flirtováním s milencem (J. Kodet). Chytilová ji pak obsadila do vedlejších a epizodních rolí v dalších svých filmech: jako písařku ve Hře o jablko (1976), matku Homolovou v komedii Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a matku psycholožky Jany (J. Janěková), hlavní hrdinky hořké komedie Hezké chvilky bez záruky (2006). Menší úlohy různých plavovlasých atraktivních paniček, dámiček, prodavaček, učitelek, sousedek, manželek a milenek hrála např. ve filmech jiných českých i slov. režisérů: H. Bočana (Nikdo se nebude smát, 1965), Jiřího Weisse (Vražda po našem, 1966), Miloše Makovce (Čtyři v kruhu, 1967), Rangela Valčanova (Šance, 1971), Antonína Máši (Rodeo, 1972), K. Kachyni (Láska, 1973), Dušana Trančíka (Víťaz, 1978), Vladimíra Balca (Uhol pohľadu, 1984), Jaroslava Balíka (Experiment Eva, 1985), Marie Poledňákové (Zkrocení zlého muže, 1988), J. Svěráka (Kolja, 1996) a Alice Nellis (Tajnosti, 2007). V menší míře se herecky uplatňuje v televizi (Střevíčky, 1962; Měsíční tónina, 1981; Swingtime, 2006) a v zahraničních koprodukcích (A Son’s of War/Synové války, 2009). S účinkováním na jevišti začínala roku 1966 v prvních inscenacích Činoherního klubu (Pension pro svobodné pány, Spravedliví, Mandragora, Bludiště, Zločin a trest, Na koho to slovo padne, Revizor), na jehož prkna se posléze vrátila jako řádná členka (1981–90). Roku 2006 neúspěšně kandidovala do senátu za Stranu rovnost šancí ve Středočeském kraji. S osudy, vzpomínkami a názory se svěřila Tereze Brdečkové v pořadu ČT Ještě jsem tady (2007).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!