V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TŘEBICKÁ, Jiřina

Jiřina TŘEBICKÁ rozená Procházková (* 1. 11. 1930 Praha, † 23. 1. 2004 Praha)  – herečka; bývalá manželka divadelního režiséra Karla Jiřího Třebického (1930–2006). Nejprve působila jako tanečnice v oblastních divadlech v Mostě (1947–48) a Českých Budějovicích (1948–53). K činohernímu herectví se dostala v ostravském Divadle Petra Bezruče (1953–65), odkud přešla s J. Kačerem do pražského Činoherního klubu (1965–93), na jehož jevišti vytvořila kolem tří desítek rozporuplných a tragikomických postav se smyslem pro ironii a groteskní nadsázku. Přirozeným, niterným herectvím, v němž k sobě měly blízko existencionální úzkost i klaunská poezie, spoluvytvářela tvář Činoherního klubu. Nezapomenutelnými zůstanou její Soňa v inscenaci Dostojevského Zločinu a trestu E. Schorma, Paquetta ve Voltairově Candidovi, výstřední praštěná Megg z Pinterových Narozenin, Polina v Rackovi, Mary Tyronová v O’Neillově Cestě dlouhého dne do noci či hudební klaun z Andrejevovy hry Ten, který dostává políčky, kterou režíroval M. Macháček. Naposledy se na domovské scéně objevila v květnu 1993 jako máma v derniéře hry Sama Sheparda Pravý západ. Počátky její film. dráhy jsou spjaty s díly režisérů z okruhu nové vlny a Činoherního klubu. Po roli zdravotní sestry v psychologické studii E. Schorma Návrat zraceného syna (1966) vytvořila asi svou nejlepší kreaci před kamerou (cena Trilobit za herecký výkon) v Mášově psychologickém dramatu Ohlédnutí (1968), kde ztělesnila vysokoškolskou profesorku a spisovatelku středního věku Olgu Machovou, citově poznamenanou tragickými zkušenostmi z minulosti. Film sleduje milenecký vztah s mladým bohémským scenáristou (P. Čepek), který má podle její novely připravit scénář filmu. Druhou a zároveň poslední hlavní úlohou na plátně byla herečka Jiřina řešící během jediné noci své milostné a profesní dilema ve Valčanově komorním dramatu Šance (1971). Role Jiřiny a jejího partnera Josefa (J. Abrhám) psala autorka námětu a scénáře Iva Hercíková s bulharským režisérem Rangelem Valčanovem oběma hereckým protagonistům přímo „na tělo“. Mezi těmito dvěma velkými dramatickými postavami hrála i manželku bývalého truhláře na nucené brigádě v kladenských ocelárnách Drobečka (F. Řehák) v hrabalovské smutné komedii Skřivánci na niti (1969) J. Menzela, která zůstala celých dvacet let uzavřena v trezoru. Znormalizovaná kinematografie jí už tak zásadní příležitosti nenabídla. Čekaly ji drobné role novinářky (Pět mužů a jedno srdce, 1971), milostpaní (Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974), prostitutky (Lásky mezi kapkami deště, 1979), výčepní (Malinový koktejl, 1982) a kresličky (Fandy, ó Fandy, 1983). Hrála i menší role manželek a matek dospívajících dětí: v Mášově Rodeu (1972) představovala s V. Babkou rodiče mladého hrdiny Imricha (V. Jandák) a s týmž partnerem tvořila rodičovskou dvojici dvanáctiletého Mildy (Igor Nachtigal) a tří dalších dětí v jiném Mášově filmu Proč nevěřit na zázraky (1977). V Plavení hříbat (1975) H. Bočana byla ženou kočího Chrástka (V. Menšík) a v Muchnově vesnické komedii Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981) se před kamerou opět sešla v manželském páru s F. Řehákem jako ustaraným předsedou JZD Bžochem. Její mimořádné herecké kvality divákům v kinech připomněly až dva snímky, které v kontextu dobové produkce znamenaly odvážné tvůrčí počiny, reflektující otevřeně nelehkou situaci mladého člověka ve společnosti. Debutující režisér Zdenek Zaoral ji v psychologickém dramatu Pavučina (1986) obsadil do role vychovatelky z dětského domova a posléze pacientky psychiatrické léčebny Marie, kladoucí si za vinu sebevraždu své svěřenkyně. Neméně působivou kreaci předvedla v úloze sedřené matky dvou povahově protikladných (nevlastních) bratrů Bóži (J. Schmitzer) a Dana (O. Vetchý), hrdinů symbolické morality Miloše Zábranského Dům pro dva (1988). Následující filmy jí přinesly opět jen okrajové roličky, např. kurvy v Jakubiskově politické tragikomedii Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992), chudé vdovy Háty v Brabcově váchalovské parodii Krvavý román (1993), pracovnice spolku na ochranu zvířat ve Fany (1995) K. Kachyni, komediantky v Jakubiskově podobenství Nejasná zpráva o konci světa (1997) a naposled na film. plátně matka majitele autobazaru (Hynek Schneider) v Hřebejkově smutné komedii Horem Pádem (2004). Jako uklízečka se mihla dokonce v hollywoodském špionážním thrilleru Mission: Impossible (1996) režiséra Briana De Palmy. Je s podivem, že tuto herečku neokázalé autenticity, která dokázala vdechnout postavám něhu, moudrost i vědoucí humor, využívala tak málo televize. Z nemnoha titulů její spolupráce s ČST zmiňme aspoň Kachyňův tv. seriál Vlak dětství a naděje (1985) a inscenace Sůl země (1981), Náledí (1982), Mlčení Marie Zvoníkové (1984), Zrcadlo nenávisti (1987), Čeleď brouků finančníků (1989), Ježek z kiosku (1989) či Zkrocení zlatého řetězu (1999).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!