V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠTĚPÁNEK, Martin

Martin ŠTĚPÁNEK (* 11. 1. 1947 Praha, † 16. 9. 2010 Praha, sebevražda)herec a novinář; syn herce Z. Štěpánka, bratr herce P. Štěpánka a divadelní režisérky a televizní analytičky Kristiny Taberyové (* 1951), nevlastní bratr herečky J. Štěpánkové, manžel herečky a novinářky J. Tvrzníková a otec scénografa Jana Štěpánka (* 1970). V mládí na herectví nepomýšlel, inklinoval spíše k výtvarnému umění. Na střední škole se rozhodl pro medicínu. Dal se dokonce zapsat do tzv. nultého ročníku a teprve po něm přešel na DAMU, kterou absolvoval roku 1969 (diplom obhájil až po návratu z exilu). Již za studií hrál ve studentském ochotnickém souboru a filmoval. Od roku 1968 byl členem činohry Národního divadla (Švanda ve Strakonickém dudákovi, Malcolm v Macbethovi, Radúz v Radúzovi a Mahuleně, Čapkův Loupežník, Arnold v Tomáši Becketovi, Hortensio ve Zkrocení zlé ženy), odkud musel z politických důvodů roku 1973 odejít. Za stejných okolností opustil po třech sezonách soubor Činoherního klubu (architekt Ilja Benedik v Solovičově Stříbrném jaguáru, Ostajev v Leonově Vlku, Karel v Parádním pokoji Heleny Albertové, kronikář v Dostojevského Idiotovi). Roku 1977 získal angažmá v Divadle na Vinohradech (Kuba v Tvrdohlavé ženě, Benvolio v Romeovi a Julii, vladař v Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Krečinskij ve Svatbě Krečinského), ale ani zde neunikl politickým tlakům. Aby se vyhnul kandidatuře na členství v KSČ nebo výpovědi z divadla, zvolil roku 1981 jako řešení emigraci. Výsledky jeho dosavadního působení v českých audiovizuálních médiích (rozhlas, televize, film a dabing) tak na řadu let nesměly být až na výjimky veřejně prezentovány. První příležitost ve filmu dostal od režisérů Kadára a Klose v soudním dramatu Obžalovaný (1964) jako syn titulního hrdiny, ředitele tepelné elektrárny Josefa Kudrny (V. Müller), obviněného z finančních machinací. Po epizodce kajakáře podezřelého z vraždy krásné manekýnky Zuzany Kroftové v Čechově detektivce Alibi na vodě (1965) hrál ve slov. filmu Dimitrije Plichty z prostředí mladých provinilců v nápravném ústavu Šerif za mrežami (1965), v němž se v roli sympatického Karola snažil pomoci hrdinovi filmu Jakubcovi (Otokar Prajzner). Do slovenštiny ho daboval J. Mistrík. Po epizodkách mladého přítele intelektuálky Dáši (K. Fialová) v komedii Ženu ani květinou neuhodíš (1966) Z. Podskalského, Oldy z humoresky J. Macha Objížďka (1968), redaktora Hartmana v Gajerově psychologickém dramatu podle Škvoreckého Flirt se slečnou Stříbrnou (1969) a gangstera Alvareze v parodii O. Lipského „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) následovaly jeho největší film. postavy. V muzikálu V. Čecha Svatá hříšnice (1970), natočeném podle div. hry Františka Langera Obrácení Ferdyše Pištory, vytvořil postavu hrdiny pražského podsvětí a postrachu pražského policejního sboru, kterého „obrátila“ k dobru sličná členka Armády spásy Terezka (K. Macháčková). Není bez zajímavosti, že v postavě Ferdyše vynikl právě před čtyřiceti lety v Kodíčkově film. verzi Obrácení Ferdyše Pištory (1931) Martinův otec Z. Štěpánek. Ve druhém či dokonce třetím plánu pak byla postava medika Zdeňka, syna primáře Hrůzy (M. Růžek), v psychologickém filmu z lékařského prostředí Pět mužů a jedno srdce (1971), který natočil debutující režisér Jan Matějovský. Zato v dalším filmu Tajemství velikého vypravěče (1971) režiséra K. Kachyni vytvořil s bratrem Petrem velkou historickou dvojici francouzských spisovatelů otce a syna Dumasů. Titulní postavu Alexandra Dumase st. vytvořil M. Štěpánek – tehdy ani ne pětadvacetiletý – ve třech životních podobách: jako dvacetiletého, čtyřicetiletého a téměř šedesátiletého. V jiném filmu K. Kachyni, poetickém příběhu dětí a dospělých za války v malé horské osadě Vlak do stanice Nebe (1972) hrál obětavého partyzánského lékaře, který ošetřil nemocnou dětskou hrdinku filmu Dášu (Zdena Smrčková). Po epizodní postavě čs. vojáka, četaře Václava Rataje, který ve Vávrových Dnech zrady (1973) odešel do SSSR, aby bojoval proti fašismu, vytvořil v historické epopeji Sokolovo téhož režiséra (1974) jednu z klíčových postav – nadporučíka Otakara Jaroše, prvního cizince vyznamenaného titulem Hrdina SSSR, který zahynul hrdinskou smrtí při obraně vesnice Sokolovo. S bratrem Petrem se sešel v drobné roli hospodáře při natáčení tragikomedie Antonína Máši Proč nevěřit na zázraky (1977). Nepostrádá ironii, že dlouho naposledy četli naši diváci jméno M. Štěpánka v titulcích filmu Jiřího Sequense Rukojmí v Bella Vista (1980), film. verze jednoho z příběhů populárního tv. seriálu 30 případů majora Zemana (1974–79). Hrál v něm bocmana české zaoceánské lodi Jandu, který pomáhal důstojníkovi naší kontrarozvědky majoru Hradcovi (R. Jelínek) při plnění jeho nebezpečného úkolu. Mihl se ještě jako tmavovlasý playboy v Míkově komedii Ten svetr si nesvlíkej (1980). Zároveň byl pravidelným hostem tv. studií, vesměs jako představitel dramaticky exponovaných charakterů v inscenacích (Pokušení mladého muže, 1972; Tady bude město, 1976; Stane se, 1977; Půl milionu pro Alvara, 1979; Havárie, 1980; Kotva u přívozu, 1980), pohádek (Princ Chocholouš, 1974; Pohádka o ebenovém koni, 1978) a seriálů (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Žena za pultem, 1977; Tajemství proutěného košíku, 1977; Ve znamení Merkura, 1978). Roku 1981 požádal s manželkou a dvěma dětmi v Rakousku o politický azyl. Deset měsíců hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten a dva roky nato se rodina přestěhovala do Mnichova, kde pokračovali s manželkou v herecké práci na jevišti (Theatre Ensemble V. M., Theatre 44, vlastní div. spolek Franze Werfela) a vyučovali herectví. Stabilní zaměstnání nalezl v práci hlasatele a politického komentátora Rádia Svobodná Evropa. S jeho českou redakcí roku 1994 natrvalo přesídlil do Prahy. Vedle novinářské profese (kromě domovské redakce spolupracoval s Českým rozhlasem a různými periodiky) se vrátil i k herecké činnosti na jevišti i před kamerou. Občas pohostinsky vystupil v Divadle na Vinohradech (Malvolio ve Večeru tříkrálovém, Karel Gustav ve Strindbergově Královně Kristině, Karamazov v Bratrech Karamazových), Národním divadle (Jepančin v Idiotovi) a Divadle Ungelt (stařec ve hře Sama Sheparda Láskou posedlí). Více se uplatnil na tv. obrazovce v pohádkách (O kováři Básimovi, 1996; Zázračné meče, 2002), filmech (Stín viny, 2003; Zlá minuta, 2005) a seriálech (Ďábel v Praze, 1996; Na lavici obžalovaných justice, 1998). Na film. plátně se připomněl dvěma menšími úlohami hlavního vrátného pasáže v Herzově černé grotesce podle novely Karla Pecky Pasáž (1996) a vyslance princezny (K. Issová) v Hanzlíkově pohádce Královský slib (2001). Paradoxně si naposled před kamerou zahrál ve dvoudílném tv. krimi filmu Jsi mrtvej, tak nebreč! (2010). Věnoval se olejomalbě (1980 se zúčastnil výstavy Herci malují v pražských Petřínských sadech). Nakrátko vstoupil do politického života ve funkci ministra kultury ČR, kterou zastával v menšinové vládě Mirka Topolánka (září 2006–leden 2007). Vlastní zpověď, odhalující klíčové mezníky jeho života, zachycuje tv. dokument z cyklu 13. komnata (2006). Postupující bolestivá choroba ho nakonec dovedla k sebevraždě.

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!