V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SVOBODOVÁ, Eva

Eva SVOBODOVÁ provdaná Stivínová (* 1. 5. 1907 Praha, † 3. 1. 1992 Praha)  – herečka; dcera divadelního režiséra a pedagoga Milana Svobody (1883–1948), sestra herce a organizačního pracovníka M. Svobody, matka hudebníka J. Stivína a herečky Z. Stivínové (2). Atmosféra div. rodiny ovlivnila její zájem o herectví. Od pěti let účinkovala na jevištích v Roudnici a Bratislavě, kde působil její otec. Po maturitě na pražském gymnáziu Elišky Krásnohorské absolvovala herectví na Státní konzervatoři v Praze (1928) a vystudovala FF UK (1926–31). Její profesionální div. dráha směřovala z pražského Akropolisu (1928–29) do Městského divadla na Královských Vinohradech (1929–45), po válce vystřídala angažmá v Burianově souboru D 46 (1945–48), Divadle státního filmu (1948–50) a od roku 1950 až do svého odchodu na odpočinek (1982) byla členkou Městských divadel pražských (Dorina v Tartuffovi, Jiřina ve Škole pomluv, Dostálka v Obrácení Ferdyše Pištory, Bouchardová v Rolandově Hře o lásce a smrti, Berta v Heddě Gablerové). Projevila se jako ryze realistická herečka velké pravdivosti jak při vytváření složitých lidských charakterů, tak i v pouhé drobnokresbě typů. Film. křest si odbyla úlohou služky ve Vančurově sociálním dramatu Na sluneční straně (1933). Její zjev a herecký naturel ji předurčily pro jadrné postavy a postavičky, často s komickými rysy a plné temperamentu, které hrála v téměř šedesáti filmech. Jednalo se většinou o služky (Armádní dvojčata, 1937; Pacientka doktora Hegla, 1940; Přijdu hned, 1942), hospodyně (Páté kolo u vozu, 1958), domovnice (Minulost Jany Kosinové, 1940; A pátý jezdec je Strach, 1964; V hlavní roli Oldřich Nový, 1980), trafikantky (První a poslední, 1959; Kruh, 1959), vrátné (Snadný život, 1957; Kasaři, 1958; Pět z milionu, 1959; Nechci nic slyšet, 1978), sousedky (Žižkovská romance, 1958; Slečna od vody, 1959; Dva muži hlásí příchod, 1975; Poprask na silnici E 4, 1979), družstevnice (Bouřlivé víno, 1976), bytné (Jen ho nechte, ať se bojí, 1977), šatnářky (Příště budeme chytřejší, staroušku!, 1982), matky (U nás v Mechově, 1960) a babky (Oranžový měsíc, 1962; Kaňka do pohádky, 1981; Tichá radosť, 1985). Z těchto figurek zaujala její dcera krejčíka Kristýna Fialová v Kubáskově a Vančurově adaptaci Stroupežnického komedie Naši furianti (1937), dcera účetního ředitele (F. Smolík) v Haasově přepisu Čapkova dramatu Bílá nemoc (1937), Švejkova bytná paní Müllerová ve Steklého zfilmování Haškova románu Dobrý voják Švejk (1956). Výraznější kreace jí nabídli filmaři až v jejím pokročilejším věku, kdy vytvořila portréty vitálních, dobrosrdečných, furiantských a poněkud svérázných stařenek. Maminku smolařského hrdiny Františka Koudelky (L. Sobota), která posílá tetě do Prahy (V. Ferbasová) vajíčka, ztělesnila v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Diváci si zamilovali především její nezapomenutelný komický duel s generační souputnicí N. Gollové v titulních rolích dvou potrhlých tet Andělky (Svobodová) a Fany (Gollová), snažících se na vlastní pěst vypátrat pachatele loupežného přepadení maloměstské spořitelny v hudební komedii Z. Podskalského Drahé tety a já (1974), jejichž neteř hrála I. Janžurová a jejího nápadníka J. Hrzán. Obdobnou dvojici starých žen odlišných povah vytvořila s M. Rosůlkovou v Balíkově psychologické sondě do života obyvatelek ženských domovů V každém pokoji žena (1974), kde její uvaděčka v kině Kalvodová, jejíž ženich padl za války v boji s nacisty, byla klidná a laskavá žena, trpící nesnášenlivostí a zlobou své hádavé spolubydlící. Režisér Balík na ni nezapomněl, když připravoval herecké obsazení adaptace románu Zdeňka Pluhaře Konečná stanice (1981). Po boku svých generačních hereckých souputníků a družek zde ztělesnila jednu z obyvatelek domova důchodců Forejtku, někdejší toaletářku, která vzdoruje stáří po svém. Každý rok s jarem opouští klid domova, toulá se po kraji, přespává, kde se dá, aby se s blížící se zimou do domova vrátila buď sama, nebo v doprovodu příslušníků bezpečnosti. Jadrné postavičky křepkých babek v jejím brilantním podání se nemíjely účinkem ani na tv. obrazovce, kde účinkovala v řadě inscenací (Smutný půvab, 1963; Fantom operety, 1970; Babička je ráda, 1978; Smyk na mrkvi, 1978; Svatební cesta do Jiljí, 1983; Hřbitov pro cizince, 1991), pohádek (Vodník a Zuzana, 1974; Krása, 1976; O líném Honzovi, 1977; To se ti povedlo, Julie, 1982; Čertův švagr, 1984) a seriálů (Muž na radnici, 1976; Žena za pultem, 1977; Dnes v jednom domě, 1979; Doktor z vejminku, 1982; Vlak dětství a naděje, 1985). Poctu jejímu herectví vzdal její syn Jiří Stivín v dokumentárním medailonu s názvem Máma a já (2007), který o ní natočil.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!