SVITÁČEK, Vladimír
Vladimír SVITÁČEK (* 17. 2. 1921 Střelice, okres Brno-venkov, † 23. 8. 2002 Praha)
–
režisér, scenárista a herec. Absolvent reálného gymnázia v Brně a dvouročního abiturientského kursu na Průmyslové škole stavební. Za války byl totálně nasazen v Avii Letňany. Po osvobození se měl stát stavařem, ale osudové setkání s lidmi podobných uměleckých názorů ho nasměrovalo k filmu. Na FAMU studoval dramaturgii a poté režii (1951–56) a již během studií pracoval jako asistent režie u Alfréda Radoka a Karla Zemana. Spolupodílel se na programech Laterny magiky pro světové výstavy Expo a na Kinoautomatech. S režisérem Jánem Roháčem vytvořil autorskou dvojici, která kromě řady tv. komediálních inscenací (
Žárlivost, 1962;
Dnes naposled, 1963;
Uspořená libra, 1963;
Zlatý zub, 1964) a dvou filmů (podobenství
Konec jasnovidce, 1957; semaforská hudební revue
Kdyby tisíc klarinetů, 1964) uvedla v letech 1961–63 na tv. obrazovky nový žánr, hranou písničku koncipovanou jako mikropříběh (předchůdce dnešních klipů); ze 35 titulů připomínáme např. písně
Já jsem zamilovaná,
Jezdím bez nehod,
Marnivá sestřenice,
Zhasněte lampióny,
Zčervená,
Život je pes,
Zlá neděle,
Malé kotě,
Zdvořilý kovboj Woody. V letech 1969–70 získal diváckou popularitu, když se podílel na scénářích i realizaci cyklu
Hovory H s
M. Horníčkem, v němž mu byl spoluhráčem. Objevil se i v obnovených
Hovorech roku 1991. Podle námětu
M. Lasici a
J. Satinského natočil krátkou grotesku
Ve vlaku (1969) s
M. Horníčkem v jediné roli. Za normalizace mu znemožnili tvůrčí činnost (roku 1978 předčasně odešel do penze). Od počátku 50. let se příležitostně objevoval na plátně v epizodních rolích, nejčastěji dělníků (
Přiznání, 1950;
Písnička za groš, 1952;
Na laně, 1963). Zahrál si ale i žongléra v historické komedii
M. Friče Císařův pekař – Pekařův císař (1951), úředníka ředitelství přístavu v Makovcově špionážním dramatu
Severní přístav (1954), pořadatele v Kadárově a Klosově hudební komedii
Hudba z Marsu (1955), anglického strážníka zvaného bobby v detektivní komedii
Touha Sherlocka Holmese (1971) a anglického hudebního vědce Kingsleye v životopisném portrétu fiktivního velikána
Jára Cimrman, ležící, spící (1983)
L. Smoljaka. Režisér
M. Formana ho tajně obsadil jako papeže Klementa do svého oscarového filmu
Amadeus (1984). Později ještě hrál ve filmu
Příběh ’88 (1989) a v tv. seriálu
Pomalé šípy (1993). Záznam Svitáčkových vtipně vyprávěných vzpomínek, pořízený 12. prosince 1980 při vystoupení v Malostranské besedě, zachycuje CD s názvem
Vladimír Svitáček o životě aneb „Buďte rádi, že prší…“ (2005).