STUDENKOVÁ, Zdena
Zdena STUDENKOVÁ provdaná 1. Kostroňová (* 19. 5. 1954 Bratislava)
–
slovenská herečka; bývalá manželka režiséra Stanislava Párnického (* 1945). Oba rodiče pracovali v chemických závodech v Bratislavě (otec technik a matka účetní), ovšem její dětství a dospívání poznamenalo otcovo věznění za členství v nacistické vojenské jednotce Edelweiss. Původně chtěla být módní návrhářkou, ale nakonec zvolila obor fotografie, který absolvovala na SUPŠ (1972). Po maturitě chtěla studovat dějiny umění na Filozofické fakultě, ale toho roku nebyl obor otevřen. Nečekaně však uspěla u zkoušek na VŠMU, kde se stala posluchačkou herectví. Po absolutoriu (1977) získala angažmá v činohře bratislavské Nové scény, odkud po roce přešla do činoherního souboru Slovenského národního divadla, jehož členkou je dodnes s dvojím přerušením: v letech 1994–96 působila opět na Nové scéně a v letech 1999–2005 se věnovala herectví ve svobodném povolání. Vedle domovské scény hraje i na jiných slov. a českých scénách, zejména v muzikálových představeních:
Báthoryčka (Divadlo Andreje Bagara v Nitře), Sugar v
Někdo to rád horké a Georgia v
Donaha! (Nová scéna v Bratislavě) a královna Gertruda v
Hamletovi (Divadlo Kalich v Praze). Začínala jako představitelka lyrických hrdinek, ale jejím postavám nescházel ani jasný dramatický náboj. Postupně vyzrála v interpretku složitějších charakterů široké škály ženských typů. Vnitřní dynamika jejích postav přerůstá často do výbušnosti, něha do vášně. Ve zpěvoherním repertoáru se projevila jako pohybově a pěvecky dobře disponovaná herečka. Z desítek div. postav zaslouží připomenout alespoň některé stěžejní úlohy, např. Marianu v
Tartuffovi, Dorotheu ve Williamsově
Neděli pro bolest jako stvořenou, Irinu ve
Třech sestrách, titulní hrdinku Strindbergovy
Slečny Julie, Jane Riceovou v Osbornově
Komikovi, Lízu v
Běsech, Lucienne Homenidesovou v
Broukovi v hlavě, Fioklu Ivanovnu v
Ženitbě, paní Pageovou ve
Veselých paničkách windsorských a paní Cheveleyovou v
Ideálním manželovi. Ještě na střední škole ji objevil režisér Ivan Húšťava a obsadil do středometrážního filmu
Andrej Sládkovič – Básník mladosti (1972), jehož motiv vycházel z básníkovy lyrické poémy
Marína. Od poloviny 70. let se před kamerou uplatňovala hlavně ve filmech českých a v 80. letech i slov. režisérů. Do povědomí diváků se nejprve zapsala úlohami křehkých dívek, které záhy vystřídaly postavy atraktivních plavovlásek vyzývavé krásy a mnohdy i pochybné pověsti. Upozornila na sebe už první rolí mladičké stopařky Věry, znásilněné chlípným postarším řidičem (
I. Prachař) v povídce
Víkend, kterou pro film
Motiv pro vraždu (1974) natočil Július Matula. Do češtiny ji dabovala (
K. Macháčková).
J. Herz si ji vybral pro líbezný zjev do svého pohádkového filmu podle literární předlohy básníka Františka Hrubína
Panna a netvor (1979). Vedle
J. Brejchové a
Z. Kocúrikové v roli jejích sester úspěšně vytvořila titulní postavu Krásky, jejíž čistý cit vysvobodil ze zakletí nešťastného prince (
V. Harapes), který tak opět nabyl lidské podoby. Následující filmy jí už nabídly diferencovanější postavy. V autorském snímku Marie Poledňákové, situační rodinné veselohře
S tebou mě baví svět (1982), projevila komediální talent jako zpěvačka Gábina Bednářová (v pěveckých partech ji zastoupila
H. Vondráčková), jedna z trojice vdaných žen, které nezodpovědným manželům rafinovaně překazí pečlivě plánovanou zimní „pánskou jízdu“ do Beskyd. Přesvědčivou kreaci předvedla v retrofilmu Václava Matějky
Anděl s ďáblem v těle (1983) a jeho pokračování
Anděl svádí ďábla (1988). Suverénním způsobem zahrála pohybově náročnou roli někdejší studentky a příležitostné operetní zpěvačky, později intrikářské prostitutky Renáty, dívky s andělsky nevinným výrazem ve tváři a svůdným tělem, sebejisté a rafinované v neřesti, která promyšleným sňatkem získá luxusní nevěstinec, v němž začínala. Na plátně ztělesnila také švédskou královnu Kristinu ve Vávrově životopisném filmu o učiteli národů
Putování Jana Amose (1983) a vytvořila několik dramaticky vyhrocených ženských portrétů, zejména podvádějících i zrazovaných manželek ve slov. filmech významných režisérů různých generací: Petera Solana (
O sláve a tráve, 1984), S. Párnického (
Kára plná bolesti, 1985;
Južná pošta, 1987;
Šípová Ruženka, 1990),
M. Ťapáka (
Kohút nezaspieva, 1986), Dušana Hanáka (
Súkromné životy, 1990), Martina Šulíka (
Všetko, čo mám rád, 1992) a Miro Šindelky (
Zostane to medzi nami, 2003). O její návrat do českého filmu se postaral režisér Ivan Vojnár, který jí v kriminálním dramatu ze současnosti
Květy sakury (2008) svěřil roli stárnoucí herečky Very Hodálové, jejíž manžel Daniel (
M. Stropnický), ředitel reklamní agentury, se stává hlavním podezřelým z vraždy modelky. Lépe a v mnohem větší míře než film využívá její herecký rejstřík televize v desítkách inscenací, filmů, pohádek a seriálů, a to jak na Slovensku, tak i v Čechách, kde hrála v Polesného adaptacích literárních děl (
Milenec lady Chatterlyové, 1998;
Hodina tance a lásky, 2002), v Cieslarově pohádce (
Kamenný klíč, 2005) a jako doktorka Vašková se objevila v nekonečném seriálu
Rodinná pouta (2004–06). Roku 1995 nahrála písňové album
Dotyky noci. Doma moderuje významné kulturní a společenské akce. Je autorkou kuchařky
Recepty so štipkou hereckého korenia (2006) a její otevřenou zpovědí je kniha rozhovorů s Jánem Štrasserem
Som herečka (2006), vydaná též česky pod názvem
Jsem herečka (2009).
