V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SLUNÉČKOVÁ, Karolina

Karolina SLUNÉČKOVÁ rozená Karolína Olga Slunéčková, užívala i umělecké jméno Olga Sluníčková (* 8. 4. 1934 Kladno, † 11. 6. 1983 Praha)herečka; manželka herce R. Vodrážky a matka tv. střihače a režiséra hudebních pořadů Rudolfa Vodrážky (* 1960). Vyrůstala v Ústí nad Labem, kde její rodiče měli hospodu. Od dětství tíhla k tanci, ve 12 letech začala navštěvovat baletní školu V. Petákové-Kalné a recitovala v souboru, který vznikl v ústeckém rozhlase. V patnácti letech odešla do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, aby po dvouleté jevištní praxi úspěšně složila zkoušky na DAMU. Po absolutoriu (1956) se stala členkou Ústředního divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, jehož souboru zůstala věrná do konce svého života. Od dívčích hrdinek, kterým svým temperamentem dokázala předat čistotu, naivitu, ale i hrdost a vášeň (Mančinka v Dalskabátech, Kristla v Babičce, Lidunka ve Fidlovačce, Nataša Rostovová ve Vojně a míru, Jana v Anouilhově Skřivánkovi), přešla postupně k charakterním postavám zralých žen. Její vnitřně bohatý herecký fond v součinnosti s pronikavě ženským půvabem jí umožnil hrát jak role komediální, tak dramaticky vypjaté v domácím i světovém repertoáru: Kordula v Strakonickém dudákovi, Margareta v Kočce na rozpálené plechové střeše, královna v Cocteauově Dvojhlavém oslu, Luisa ve Feydeauově frašce Brouk v hlavě, Birdie Hubbardová v Lištičkách aj. Svou povahou to byla herečka senzitivní, intuitivní a bezprostřední, se smyslem pro humor a sebeironii. Uvolněnost a spontánnost se stala typickou i pro její herecký výraz ve film. a tv. rolích, které jí však – na rozdíl od těch divadelních – nenabídly tak pestré a zásadní úkoly. Ve filmech zpočátku užívala i pseudonym Olga Sluníčková. První zkušenost před kamerou získala už jako posluchačka DAMU v roli prodavačky v rybárně v krátké satiře Blázni mezi námi (1955), kterou natočili němečtí studenti FAMU Frank Beyer, Ralf Kirsten a Konrad Petzold. Zákulisí barrandovských ateliérů ale poznala až o tři roky později díky epizodce sekretářky Vrzalové ve Vávrově zfilmování Občana Brycha (1958). Brzy začala hrát „zralé milovnice“, životachtivé ženské, které reprezentuje především Blažena z komedie Z. Podskalského Ženu ani květinou neuhodíš (1966), milenka drogisty Souška (V. Menšík) zvaná Bambulka z V. Lohniského hořké komedie Panenství a kriminál (1969) a družstevnice Eliška Kacířová z komedie O. Lipského Tři chlapi na cestách (1973). Druhým hlavním oborem pro ni byly maminky malých i dospělých hrdinů a hrdinek nejen ve filmech o dětech a pro děti. Hrála např. matku školačky Aničky (Michaela Chrzanovská) ve Vošmikově filmu Anička jde do školy (1962), mámu Honzíka (Jan Valášek ml.) ve Valáškově snímku Když má svátek Dominika (1967), maminku Káji (V. Zátka) v Hanibalově Karlovarských ponících (1971), matku učně Dušana (M. Stropnický) ve druhé povídce filmu H. Bočana Tak láska začíná… (1975), matku studenta Honzy Řezníčka (V. Dlouhý) v Novákově příběhu Šestapadesát neomluvených hodin (1977) a matku průmyslováka Ondřeje (L. Vaculík) v Soukupově filmu Vítr v kapse (1982). Oba tyto typy dokonale propojila v postavě Máji ve filmu Václava Matějky Pomerančový kluk (1975). Byla to postava svobodné matky, servírky, která neměla štěstí na životní partnery, příliš je střídala (posledního z nich hrál J. Somr), a to bylo příčinou konfliktů s jejím dospívajícím synem (O. Brouska ml.). Z hereckých kolegů, s nimiž tvořila manželské a rodičovské dvojice, jmenujme aspoň Z. Braunschlägera (Marie, 1964), V. Menšíka (Když má svátek Dominika, 1967; Parta hic, 1976), V. Babku (Tak láska začíná…, 1975), M. Růžka (Běž, ať ti neuteče, 1976), J. Větrovce (Hop – a je tu lidoop, 1977), P. Haničince (Řeknem si to příští léto, 1977), R. Vodrážku (Kulový blesk, 1978), E. Cupáka (Kam nikdo nesmí, 1979), V. Haška (Útěky domů, 1980) a J. Vinkláře (Má láska s Jakubem, 1982). Vedle rolí barmanek, servírek, hostinských a svačinářek (Návraty, 1972; Jakou barvu má láska, 1973; Pumpaři od Zlaté podkovy, 1979; Muzika pro dva, 1979) vyzkoušela před kamerou i jiná povolání a činnosti: např. zdravotní sestru (Naše bláznivá rodina, 1968), lékařku (Pasťák, 1969, 1990), úřednici (Zlá noc, 1973; Zlaté rybky, 1977), vedoucí autobazaru (Na kolejích čeká vrah, 1970), britskou agentku (Lekce, 1971), dvorní dámu (Noc na Karlštejně, 1973), listonošku (Tchán, 1979) nebo prostou venkovanku (Divoký koník Ryn, 1981). Z jeviště Divadla na Vinohradech přenesla na film. plátno postavu Aleny Hronové v komedii Ten svetr si nesvlíkej (1980), který částečně s původním div. obsazením natočil režisér Zdeněk Míka podle hry Blanky Jiráskové Domov v havárii. Úctyhodnou plejádu ženských figur a figurek zanechala i v archivu dramatické tvorby ČT. Z množství inscenací, her, filmů a pohádek vybíráme např. tituly Jediný horizont (1962), Harlemská tragédie (1963), Sedm žen Alfonse Karáska (1967), Lucerna (1967), …ani kapka vojenské krve (1968), Zkažený svět (1969), Přátelství (1970), Rapotínská tragédie (1970), Klícka (1971), Konec jedné služební cesty (1971), Lidé na křižovatce (1971), Nikdo mi nic nepoví (1973), Bratranec Pons (1973), Slečna ze spořitelny (1973), Aeskulapův přístav (1974), Vrtkavý král (1974), Egyptologové (1974), Dům doni Bernardy (1975), Jak se ševcem šili čerti (1975), Lístek do památníku (1976), Střílej oběma rukama (1976), Jezevec (1976), Podezřelé okolnosti (1977), Dívka světových parametrů (1979), Jak se peče štěstí (1981), Taneček přes dvě pekla (1982), Slečna se špatnou pověstí (1982), Daleko od stromu (1982) a Větrná setba (1983). Diváci si ji pamatují i z řady tv. seriálů: Sňatky z rozumu (1968), Kamarádi (1973), 30 případů majora Zemana (1974–79), Žena za pultem (1977), Okres na severu (1981), Dynastie Nováků (1982), My všichni školou povinní (1984) aj. Její lidský a umělecký obraz zachytily Michaela Zindelová v knize Dana Medřická , Irena Kačírková, Karolína Slunéčková: tři na forbíně (2009) a režisérka Světlana Lazarová ve vzpomínkovém dokumentu Bylo to sluníčko (2002) z tv. cyklů Předčasná úmrtíPříběhy slavných.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!