V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SLAVÍK, Oldřich

Oldřich SLAVÍK (* 15. 12. 1933 Bělá pod Bezdězem, okres Doksy, † 26. 6. 1996 Brno)  – herec a divadelní režisér; manžel herečky L. Slancové a otec herečky a moderátorky Zuzany Slavíkové (* 1965). Původně se chtěl věnovat uměleckému řemeslu, ale už za studia na gymnáziu v České Lípě přicházel do styku s kolektivem Dismanova souboru, což patrně ovlivnilo volbu budoucího povolání. Keramickou profesi, na kterou se připravoval v Karlových Varech, časem opustil a po amatérském působení ve svazáckém souboru Dobré nálady dal roku 1949 přednost praxi eléva v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech. Jako nediplomovaný herec nastoupil roku 1950 první profesionální angažmá v Městském oblastním divadle Hořovice, pak byl členem pražského Divadla Jiřího Wolkera (1953–61). Pod vedením zkušených režisérů (patřil k nim i Alfréd Radok) upevňoval Slavík svou hereckou individualitu zejména v oboru lyrických milovníků. K postupné proměně hereckého typu s převahou charakterních rolí, reprezentovaných zejména titulními postavami Tylova dramatu Jan Hus a Čechovova Platonova, došlo během jeho angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1961–65). Další etapa Slavíkova uměleckého vývoje už byla spjata výhradně s Brnem, kde až do smrti působil jako herec, režisér a umělecký šéf činohry (1986–89) ve Státním divadle, respektive Národním divadle. Znamenitých výsledků, jež ho kvalifikovaly jako jednu z nejvýraznějších osobností činoherního souboru této scény, dosáhl v inscenacích režiséra Zdeňka Kaloče (Fortunato v Goldoniho Poprasku na laguně, Botardo z Ionescova Nosorožce, Dobčinskij z Revizora, učitel Medveděnko z Čechovova Racka aj.). Jeho elementární komediantství nacházelo hojné a zdařilé uplatnění v klasickém českém repertoáru (Hrátky s čertem, Dalskabáty, Lucerna, Tvrdohlavá žena, Zlý jelen, Naši furianti aj.). S principy film. herectví ho seznámil režisér Václav Krška, v jehož filmech mu připadly menší a větší úlohy mladíků: syn sazeče Válka (M. Horníček) v životopisném portrétu Mikoláš Aleš (1951), student Hugo Staněk, vyrůstající v dekadentním prostředí rozhárané rodiny ve zfilmování Šrámkova Stříbrného větru (1954), jeden z trojice mravně narušených hrdinů Karel Kučera zvaný Carda, pro něhož má neúspěšný pokus o loupež tragické následky, v dramatu ze současnosti Cesta zpátky (1958) a mladík ve městě v sociálním dramatu Kde řeky mají slunce (1961). Od postav jinošských a mládeneckých přecházel postupně i ve filmu k rolím charakterním, z nichž první byla úloha kaplana v Jasného poetické venkovské kronice Všichni dobří rodáci (1968). Pak se už na plátně objevoval pouze v drobných rolích ve filmech režisérů různých generací a národností. Hrál např. stavebníka Nováčka v příběhu ze stavby velké přehrady Kdo hledá zlaté dno (1974) J. Menzela, školního inspektora v psychologickém filmu slov. režiséra Jozefa Zachara Muž nie je žiadúci (1983), Kňoura v satirické moralitě J. Krejčíka Prodavač humoru (1984), vysokoškolského asistenta v Matějkově psychologickém snímku Noc smaragdového měsíce (1984), ministra v koprodukční pohádce lotyšského režisér Gunarse Piesise Pohádka o Malíčkovi (1985), sudeťáckého obchodníka Schulze v Soukupově retrodramatu Pěsti ve tmě (1986), oportunistického funkcionáře sportovního svazu Lišku v Matulově sportovním snímku Stupně poražených (1988) či stranicky uvědomělého učitele (Tichá bolest, 1990). Výjimku představuje vedlejší, komicky laděná postava nepraktického otce rodiny, hudebníka a hudebního pedagoga Ferdinanda Čtrnáctého, jehož malý synek (Robert Nešpor) se vyznačuje nadáním pro fyziku, v dětské komedii gottwaldovského režiséra Josefa Pinkavy Výbuch bude v pět (1984). V životopisném snímku o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1989) ztělesnil spisovatele Eduarda Basse. Režisér J. Herz ho obsadil do svých dvou pohádek jako zemana (Žabí princ, 1990) a ministra financí (Císařovy nové šaty, 1994). Do období pražského angažmá spadají počátky jeho spolupráce s rozhlasem, dabingem (propůjčil hlas mnoha zahraničním hercům, např. Albertu Sordimu) a televizí, kde kromě účinkování v inscenacích (Začínáme žít, 1956; Chléb a písně, 1960) uváděl se Š. Haničincovou dětskou tv. soutěž Kdo s koho. Po příchodu do Brna se stal jedním z nejvytíženějších herců tamního studia ČST, ale pokračoval i ve spolupráci s pražskou televizí. Jako typ univerzálního herce, který se zdárně dokáže vyrovnat s různorodými postavami, byl obsazován do inscenací a filmů (Paradajs, 1970; Tím hůř, když padnou, 1972; Pán na inzerát, 1978; Parcela 60, katastr Lukovice, 1983; Balada z Karlína, 1984; Kněžna Libuše, 1985), pohádek (Soudce a drahokam, 1983) a seriálů (Gottwald, 1986; Malé dějiny jedné rodiny, 1988–89). Po tři roky uváděl publicistický pořad brněnského studia To nechce klid.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!