V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŘEPA, Vladimír

Vladimír ŘEPA (* 8. 11. 1900 Praha, † 19. 8. 1957 Praha)herec. Se zkušeností z ochotnického divadla nastoupil profesionální hereckou dráhu v sedmnácti letech u div. společnosti ředitelky A. Kolaříkové v Kladně. Těsně po 1. světové válce působil krátce ve Východočeské společnosti Bedřicha Jeřábka, pak prošel kamennými divadly v Bratislavě, Plzni, Českých Budějovicích a pražskou Uranií. Roku 1922 ho angažoval Jaroslav Kvapil do Městského divadla na Královských Vinohradech, na jehož prknech působil více než čtvrt století. Od roku 1948 byl až do své předčasné smrti členem činohry Národního divadla s přerušením angažmá v letech 1949–52, kdy byl zaměstnán jako herec Čs. filmu. Za čtyřicet let herecké práce prošel snad všemi obory, od klackovitých výrostků se brzy vypracoval k náročnějším a velkým rolím. Rozvíjel tradici charakterní komiky, jejíž ostře satirické a groteskní rysy později obohatil o tragické polohy a plastičtější charakterizační povahokresbu, podloženou pochopením širších sociálních a psychologických souvislostí a faktorů. Proto měl blízko k Molièrovým hrdinům (Argan ve Zdravém nemocném, Harpagon v Lakomci) a postavám ruské klasiky (mužik v Tolstého hře Není nad vzdělanost, Skrobotov v Gorkého Nepřátelích, Onufrij Potapyč Dorodnov v Ostrovského Pozdní lásce, policejní komisař v Gorkého Měšťácích). Z jeho rolí v českém repertoáru vynikají František Fiala v Našich furiantech, starosta v Čapkově Loupežníkovi a Lízal v Maryše. Své osobité charakterizační vlohy dokázal snadno a rychle přizpůsobit požadavkům film. kamery, kde se objevil už v němé éře: nejprve jako komický mládek Tonda Kolenatý ve veselohře S. Innemanna podle populárních Tůmových humoresek Z českých mlýnů (1925) a český básník a kněz Boleslav Jablonský v životopisném dramatu téhož režiséra Josef Kajetán Tyl (1925). Ještě než film „promluvil“, hrál po boku svých vinohradských kolegů úředníka sklárny Pospíšila ve filmu F. Hlavatého Román hloupého Honzy (1926) a postava policejního úředníka mu připadla v detektivce Pancéřové auto (1929), kterou natočil podle námětu Z. Molas rakouský režisér Rolf Randolf. Zvukový film ho začlenil mezi velmi vytěžované herce (celkový úhrn jeho rolí přesáhl počet 120 s tím, že zhruba polovinu jich vytvořil do roku 1945), ale vyhradil mu většinou jen malé, nebo dokonce epizodní úlohy hostinských (Bezdětná, 1935; Boží mlýny, 1938; Život je krásný, 1940), vojáků (Jízdní hlídka, 1936; Jan Výrava, 1937; Zborov, 1938), sluhů (Aféra plukovníka Redla, 1931; Ze všech jediná, 1937; Tetička, 1941), lékařů (Láska a lidé, 1937; Nebe a dudy, 1941; Modrý závoj, 1941; Žíznivé mládí, 1943) a rázovitých a drsných venkovanů, jako byl např. poklasný Kudrna v Čápově adaptaci Babičky (1940), vorař Karas v Binovcově zfilmování Drdova románu Městečko na dlani (1942) a skalák Tonda v dramatu L. Broma Skalní plemeno (1944). Znamenitě se osvědčil v nesympatických a záporných postavách z různých epoch, zejména jako představitel vydřiduchů, vyděračů a intrikánů, které reprezentují lichvář Vondra v dramatu V. Slavínského Advokát chudých (1941), lichvář František Rambousek ve Špelinově Pražském flamendrovi (1941), holič Kvěch ve Fričově Barboře Hlavsové (1942) a kavárník Fikar ve Vávrově dramatu Šťastnou cestu (1943). Podobně pronikavého účinku dosahoval také v dalších negativních úlohách, v portrétech strohých, přísných, nadutých, omezených a jízlivých chlapíků, vědomých si své moci a dávajících to jaksepatří najevo. Těmito rysy se vyznačovaly zejména postavy konfidentů, detektivů a jiných strážců zákona (Batalion, 1937; Karel a já, 1942), úředníků (Cech panen kutnohorských, 1938; Humoreska, 1939; Rukavička, 1941; Z českých mlýnů, 1941), měšťanů, radních a konšelů (To byl český muzikant, 1940; Počestné paní pardubické, 1944) aj. Radikální změny, jaké přinesla znárodněná kinematografie v tematickém a ideovém zaměření film. tvorby, nikterak nenarušily dosavadní typologickou strukturu Řepových rolí. Nadále tak pokračoval v zavedené linii drobných portrétů z nižších i vysokých sociálních a společenských vrstev městského či venkovského prostředí. Ve filmech historických i se současnými náměty, nezřídka tendenčních a schematických agitkách, hrál opět detektivy a strážníky (Průlom, 1946; 13. revír, 1946; 1946; Parohy, 1947; Kavárna na hlavní třídě, 1953), zástupce exekutivy a úředníky různých institucí (Mrtvý mezi živými, 1946; Nikola Šuhaj, 1947; Velké dobrodružství, 1952; Mladá léta, 1952; Divotvorný klobouk, 1952; Jestřáb kontra Hrdlička, 1953), radní a příslušníky městské honorace (Nezbedný bakalář, 1946; Hrdinové mlčí, 1946; Velký případ, 1946; Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952; Jan Žižka, 1955; Váhavý střelec, 1956), hostinské (V horách duní, 1946; Přicházejí z tmy, 1953), řemeslníky a dělníky (Revoluční rok 1848, 1949; Veselý souboj, 1950; Dovolená s Andělem, 1952), živnostníky a podnikatele (Císařův pekař – Pekařův císař, 1951; Olověný chléb, 1953; Synové hor, 1956). Ztělesnil i autentické historické osobnosti: klavíristu, skladatele a učitele hudby Václava Würfela v Krškově biografii houslisty Josefa Slavíka (J. Spal) s názvem Housle a sen (1946), malíře a profesora výtvarné akademie Emanuela Roma v dalším Krškově životopisném snímku Mikoláš Aleš (1951) a agrárního politika a ministra zemědělství Karla Práška ve Vlčkově přepisu autobiografického románu Antonína Zápotockého Rudá záře nad Kladnem (1955). Jedinou titulní roli mu svěřil režisér J. Mach v budovatelské komedii Racek má zpoždění (1950). Vytvořil v ní postavu pražského pekaře Jana Racka, kterého holubářská vášeň přivede na uhelnou brigádu, kde pozná práci horníků a změní na ní svůj dosud negativní názor. K jeho větším postavám patřil ještě platnéřský mistr Tomáš a žárlivý manžel sličné titulní hrdinky (M. Zoubková) v Cikánově historické komedii Alena (1947), továrenský mistr Tonda Klimeš v současné veselohře téhož režiséra Pára nad hrncem (1950), brusič Záruba v budovatelské komedii V. Wassermana Karhanova parta (1951), bývalý vorař Anton Vršník v další Wassermanově komedii Plavecký mariáš (1952) a úředník Havelka v Makovcově špionážním dramatu Severní přístav (1954). Premiéry posledních dvou filmů se již nedožil, s film. publikem se posmrtně rozloučil úlohami kutnohorského měšťana ve Vávrově závěrečném dílu husitské trilogie Proti všem (1956) a rytmistra Königa ve druhém dílu „švejkovského“ filmu Karla Steklého Poslušně hlásím (1957).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!