V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

ABRHÁM, Josef

Josef ABRHÁM (* 14. 12. 1939 Zlín)  – herec; manžel herečky L. Šafránkové, otec dokumentaristy Josefa Abrháma (* 1977) a bratranec slov. režiséra Martina Hollého (1931–2004). Pochází z rodiny majitele cihelny, což mu později zkomplikovalo studia. Proto po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti (1957) pracoval nejprve v dělnických povoláních, než byl přijat na obor herectví na bratislavské VŠMU. Po roce přestoupil na pražskou DAMU, kde absolvoval roku 1962. Hrál ve vinohradském Divadle československé armády (Zkrocení zlé ženy, Letní hosté), hostoval v Národním divadle (Zápas s Andělem, Měsíc na vsi) a roku 1965 se stal jedním ze zakládajících členů Činoherního klubu v Praze, na jehož scéně exceloval během následujícího čtvrt století v desítkách výrazných rolí (mj. pan Mulligan v Pensionu pro svobodné pány, Ivan Kaljajev v Camusových Spravedlivých, medik ve hře Aleny Vostré Na koho to slovo padne, Trofimov ve Višňovém sadu, Treplev v Rackovi, Herec v Gorkého hře Na dně, Teddy v Pinterově Návratu domů, Ivan Vojnickij ve Strýčku Váňovi, Capitano ve Vostrého komedii Tři v tom, Boris v Ostrovského Bouři, Icharev v Gogolových Hráčích, Vaněk v Havlově Audienci, Macheath v Havlově Žebrácké opeře). Před kamerou debutoval epizodkou svědka v Čechově detektivce Kde alibi nestačí (1961) a větší rolí studenta Pepy ve středometrážním studentském snímku V. Chytilové Strop (1961). Ve filmu nejprve ztělesňoval typy lehkovážných, prostopášných a tragicky nalomených mladíků: závozník s kriminální minulostí František Novák v Brynychově psychologickém snímku Neschovávejte se, když prší (1962), hrdý mladík z terezínského ghetta zvaný Datel v Brynychově okupačním dramatu Transport z ráje (1962), tv. opravář a nastávající otec Slávek v Jirešově debutu Křik (1963), zhýralý nájemník Bernard Mulligan zvaný Bertík v adaptaci O’Caseyho div. frašky Pension pro svobodné pány (1967) J. Krejčíka, floutkovský milenec David Egon Huppert v Moskalykově psychologickém dramatu podle Lustigovy novely Dita Saxová (1967), milenec řezníkovy manželky Jan Ptáček v komedii O. Lipského „pozpátku“ Happy end (1967), dragounský poručík Rudi Macháček v Sequensově detektivní komedii Partie krásného dragouna (1970). Velkou popularitu mu přinesly komické postavy roztomilých intelektuálů, šaramantních bonvivánů a sukničkářů ve SmoljakovýchMenzelových komediích: psycholog Knotek v Kulovém blesku (1978), knihkupec Dalibor Vrána ve Vrchní, prchni (1980), prášilovský kníže Alexej Megalrogov v rozverném přepisu Vančurova románu Konec starých časů (1989), elegantní lupič Macheath v havlovské ironické variaci Žebrácké opery (1991) a hoteliér Brandejs v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006). Do této kategorie spadají ještě přísný profesor Janda v Lipského komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976), potrhlý pyrotechnik Ticháček v komedii Z. Podskalského Trhák (1980) a hudebně nadaný šéf party falešných pojišťováků dirigent Krahulik v hrabalovské komedii Andělské oči (1994) D. Kleina a strojvůdce Eda Brandejs v Chlumského bláznivé okupační komedii Stůj, nebo se netrefím (1998). Stejně přesvědčivě však ztvárňoval muže cynické a sebejisté svůdníky (Morgiana, 1972; Pokus o vraždu, 1973; Holka na zabití, 1974). Vytvořil autentické postavy spisovatelů Jaroslava Haška (Velká cesta, 1962) a Karla Čapka (Člověk proti zkáze, 1989). Za roli ovdovělého tatínka a dejvického okrskáře Prokopa v Hřebejkově muzikálové retrokomedii Šakalí léta (1993) získal Českého lva, na kterého byl nominován i za roli postaršího bohatého emigranta Evžena Beneše, u něhož v Toskánsku nalezne útočiště mladá vdaná žena (A. Geislerová), v Hřebejkově smutné komedii Kráska v nesnázích (2006). Jako už mnohokrát předtím vytvořil se svou ženou L. Šafránkovou rodičovské dvojice také v Jasného poetické snímku Návrat ztraceného ráje (1999) a v Mináčově tragikomedii Všichni moji blízcí (1999), kde hrál maloměstského židovskou lékaře Jakuba Silbersteina. Abrhámovy lidské i herecké kvality patřičně ocenil dramatik, bývalý prezident a debutující film. režisér Václav Havel, když mu svěřil ústřední roli bývalého kancléře Riegera ve své film. adaptaci vlastní hry Odcházení (2011). Velmi bohatá a pestrá je jeho galerie tv. hrdinů, jejichž osudy nejčastěji provázejí milostné peripetie (Poslední dopis, 1973; Upír ve věžáku, 1979; Jak je důležité míti Filipa, 1979; Panenka, 1981; Švédská zápalka, 1982; Tři spory, 1982; Svatební cesta do Jiljí, 1983; Případ Platfus, 1985; Noc pastýřů, 1992; Noc rozhodnutí, 1995; Stenotypisté, 1995; Play Strindberg, 1996; Doktor Munory a jiní lidé, 1997; Černá karta, 2005). Nejmenší diváci ho znají z mnoha tv. pohádek (Pohádka o Faustovi, 1995; O víle Arnoštce, 2001; Elixír a Halíbela, 2001; Trampoty vodníka Jakoubka, 2005; Restaurace U Prince, 2005; Kouzla králů, 2008; Fišpánská jablíčka, 2008). Pro nejširší okruh diváků zůstane jeho nejznámější rolí postava sebevědomého a ctižádostivého lékaře a později primáře Arnošta Blažeje ve všech řadách seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981, 2003, 2008). Účinkoval také v dalších seriálech (mj. Zaprášené historie, 1971; Byl jednou jeden dům, 1974; Dnes v jednom domě, 1980; Bambinot, 1984; Cirkus Humberto, 1988; Druhý dech, 1989; Přísahám a slibuji, 1990; Náhrdelník, 1992; Stříbrná paruka, 2001; Náves, 2005 a Hraběnky, 2007). Namluvil večerníčkový seriál O zvířátkách pana Krbce a hlasem provázel mj. hudební pořad Leonard Bernstein o hudbě. Jeho partnerkou na jevišti i před kamerou byla mnohokrát jeho manželka. Bilanční profil jeho osobního a uměleckého života natočil jeho syn pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!