POSTRÁNECKÝ, Václav
Václav POSTRÁNECKÝ (* 8. 9. 1943 Praha)
–
herec a divadelní režisér; manžel baleriny Heleny Postránecké (* 1947). Vyrůstal v rodině obchodníka a prodavačky. Od šesti let účinkoval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a hrál několik dětských rolí ve filmu. Když neuspěl při zkouškách na DAMU, vyučil se zámečníkem (1960). Roku 1959 nastoupil jako jevištní technik v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a o rok později byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1960–62), kde k jeho rolím patřil např. Karel v Blažkově
Příliš štědrém večeru. Své nevšední pohybové schopnosti, proměnlivost mimiky a dar výřečnosti rozvinul během následujících sedmi sezon ve Státním divadle v Brně (mj. Puk ve
Snu noci svatojánské). Bezmála jednu dekádu hrál v Městských divadlech pražských (1969–78), kde zaujal výraznými, pod povrch jdoucími kreacemi hrdinů spíše temných (Herostratos v Gorinově
Zapomeňte na Herostrata, čert v Bryllově „jánošíkovském muzikálu“
Malované na skle, titulní postava v Barnesově grotesce
Čtrnáctý hrabě Guerney). Od ledna 1979 až dosud je předním členem činohry Národního divadla v Praze. Z plejády postav, ve kterých exceloval na naší první scéně, sluší vzpomenout zejména krejčíka Fialu v
Macháčkově inscenaci
Našich furiantů, Edgara v
Králi Learovi, Valdštejna v Daňkově
Vévodkyni valdštejnských vojsk, ponza v Pirandellově jevištní šarádě
Je to tak – chcete-li, titulního hrdinu Sofoklovy tragédie
Oidipús vladař, řezníka Martina v adaptaci
Roku na vsi bratří Mrštíků, Valentu v Tylově
Paličově dceři. Za jeho vrcholnou roli bývá označován Podkolatov z
Krobotovy inscenace Gogolovy
Ženitby. Za tuto roli získal Cenu Thálie 1995 a byl v nejužší nominaci na Cenu Alfréda Radoka. Již roku 1968 mu byla udělena cena
Divadelních novin pro herce do 30 let. Od začátku tíhl k charakterním, vesměs do komiky nebo tragikomiky laděným rolím. Své postavy často jemně ironizuje a lehce karikuje. Charakterizuje ho však také jemná empatie, která vede ke schopnosti vykreslit charaktery s širokým typovým rozpětím. Jeho do značné míry antiiluzivní herectví vytváří vždy osobitou míru stylizace, charakterizuje postavu základním dominantním gestem a příznačnou intonací. Na film. plátně se poprvé objevil v anonymní dětské epizodě Slavíčkova filmu
Konec strašidel (1952). Následovalo několik dalších klukovských rolí, z nichž větší byl Karlík Prouza, jeden ze čtveřice dětských obdivovatelů roztomilého psíka ve Weissově dětském filmu
Punťa a čtyřlístek (1955), dále synáček ze „vzorné rodiny“ Honzátkových (
J. Marvan a
M. Valentová) v komedii
O. Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) a jeden z trojice titulních chlapeckých protagonistů dětského snímku
Malí medvědáři (1957) Jindřicha Puše a Jiřího Jungwirtha. Na přelomu 50. a 60. let se přehrál do postav jinochů a mladých mužů: dělníků (
Mstitel, 1959;
Chlap jak hora, 1960), sportovců (
Poslední etapa, 1962) a vojáků (
Bylo nás deset, 1963). A pak již přišel jeho první film. tatínek: s
J. Andresíkovou hrál rodiče malého Tondy Houdka (Jiří Kúkol) v Kovalově filmu podle Václava Čtvrtka
My tři a pes z Pětipes (1971). Až 70. léta mu přinesla první velké a hlavní role. Takovou byl Honza Marek, kamarád zavražděného řidiče poštovního vozu, který se při pátrání po vrahovi sblíží se sympatickou zpěvačkou (
J. Šulcová) v Schulhoffově detektivce
Smrt si vybírá (1972). Další detektivkou, ovšem s dějem v jiném prostředí a jiné době (sociální bouře na severu Čech ve druhé polovině 19. století), bylo
Tajemství zlatého Buddhy (1973) režiséra
D. Kleina. Hrál v něm rozporného dělnického radikála Jarku Zemana, který se dostal do podezření z vraždy otce své dívky (
J. Preissová) a při zatýkání byl četníky zastřelen. Kriminalistu kapitána Havránku, vyšetřujícího vraždu mladé ženy (
H. Čočková), vytvořil v povídce
Víkend, kterou natočil Július Matula pro triptych
Motiv pro vraždu (1974). Velkou roli tv. reportéra Cyrila Dadáka hrál v Brynychově filmu
Jakou barvu má láska (1973). Partnerkou v roli mladé inženýrky, jeho milenky, manželky a matky jeho dítěte, mu byla
J. Obermaierová. Zřídka hrál postavy nesympatické, jako byl ženatý traktorista Valeš, otec nemanželského dítěte lehkomyslné Julky Vávrové (
J. Kotrbová), která se vypočítavě provdá za nezkušeného vojáka (
J. Hanzlík) ve Vorlíčkově filmu
Dva muži hlásí příchod (1975). Negativní úlohou byl i cynický emigrant Wunder-Pepi, majitel horského hotelu v kterémsi jihoamerickém státě v dobrodružném příběhu z okruhu tv. seriálu o majoru Zemanovi
Rukojmí v Bella Vista (1980) režiséra Jiřího Sequense. Po menší roli zahradníka Jakuba ve Vorlíčkově pohádce
Jak se budí princezny (1977) si s chutí zahrál hlavní postavu vysloužilého vojáka Martina, který tím, že uvařil ze sekyrky polévku, přelstil lakomého a bezohledného fojta valašské dědiny (
K. Vochoč) v gottwaldovském pohádkovém filmu Zdeňka Zydroně
Pohádka svatojánské noci (1981). Do životního realismu současné doby ho převedla postava dirigenta Michala Adámka, který se dvěma kamarády (
J. Satinský a
P. Nový) každoročně trávil zimní dovolenou v Beskydech do té doby, než se jim tuto idylu jejich manželky (paní Adámkovou hrála
E. Balzerová) rozhodly překazit v situační rodinné komedii Marie Poledňákové
S tebou mě baví svět (1982). Atypickou, krajně negativní postavu amorálního a krutého Vůdce vytvořil v podobenství Miloše Zábranského
Masseba (1989). Jinak po roce 1990 nevybočovali jeho film. hrdinové z linie komických rázovitých figurek bonvivánských, trochu potrhlých i omezených, a nezřídka sukničkářských chlapíků: generál v Sirového adaptaci Švandrlíkovy humoristické knihy
Černí baroni (1992), řemeslnický všeuměl Carda ve Filipově hořké komedii
Jedna kočka za druhou (1993), drogista Pivoňka v hrabalovské komedii
Andělské oči (1994)
D. Kleina, chamtivý náměstek Stoklasa ve Filipově bláznivé komedii
Nebát se a nakrást (1999), děda Pepík v rodinné komedii režisérky Poledňákové
Jak se krotí krokodýli (2006), gangsterský milionář Salinger v Janákově kriminální černé komedii
Ro©k podvraťáků (2006) a zkušený a rázovitý vinař Michalica v letních komediích
Bobule (2008) a
2Bobule (2009). Nejlépe v tomto ohledu vykreslil portrét požitkářského podvodníčka JUDr. Karla Zajíčka, protagonistu retrokomedie
Konto separato (1997), kterou
D. Klein natočil na motivy skutečného případu ze 30. let 20. století. Smysl pro vynalézavou drobnokresbu prokázal na tv. obrazovce v nepřeberném množství her a inscenací, např.
Za ranních červánků (1970),
Návrat pana Ryšánka (1971),
Dlouhý den v krátkém životě (1971),
Princ a chuďas (1971),
Země zlatých plodů (1973),
Bláznova smrt (1973),
Kost v krku (1973),
Případ Adler (1974),
Králův kalich, (1974),
Čert na zemi, (1975),
Pan Kobkán vdává dceru (1977),
Jak se zranit ve službě (1978),
Štědrý večer bratří Mánesů (1981),
Spor architekta Zítka (1981),
Tři cesty k domovu (1983),
Krásná vyhlídka aneb Bellevue (1983),
Bandité (1984),
Hrabě Luxemburg (1985),
Pan Pickwick (1986),
Šťastlivec Sulla (1991),
Mistr Kampanus (1993),
Muž v pozadí (1994),
Generál Eliáš (1995),
Romeo, Julie a tma (1997),
Ortel (1999),
Arrowsmith (1999),
Brouk v hlavě (2002),
Bankrotáři (2003),
Všichni musí zemřít (2005) aj. Na jeho stabilní oblibě má značný podíl pravidelné účinkování v seriálech, mj.
Byl jednou jeden dům (1974),
Matka (1975),
Nejmladší z rodu Hamrů (1975),
Muž na radnici (1976),
Ve z
namení Merkura (1978),
Dnes v jednom domě (1980),
Létající Čestmír (1983),
Zlá krev (1986),
Rodáci (1987),
Cirkus Humberto (1988),
Přísahám a slibuji (1990),
Bylo nás pět (1994),
Duch český (2000),
Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000),
Náves (2005). Důvěrně ho znají i nejmladší diváci z pohádek
Kalhoty od krejčího ze Lhoty (1988),
Co medvědi nevědí (1988),
O těch Martinových dudách (1991),
O myrtové panně (1992),
Zlatník Ondra (1995),
Kašpárkovy rolničky (1999),
O víle Arnoštce (2001) aj. Namluvil seriály večerníčků
O Kubovi a Stázině (1988) a
Štuclinka a Zachumlánek (1999). Jako spíkr doprovodil řadu animovaných filmů. Velmi tvárný hlasový projev uplatňuje v rozhlase a dabingu (jeho ústy promlouvají česky např. Dustin Hoffman a Anthony Hopkins); za dabing získal Cenu Františka Filipovského (2005). V posledních letech moderuje také zábavné tv. pořady (
Zlatíčka na TV Nova a
To byl… na ČT) a slavnostní události (např. udílení cen Thálie). Věnuje se režii v oblastních a pražských divadlech i agenturních inscenacích (
Opala je poklad,
Bosé nohy v parku). Je pedagogem pražské FAMU. Od roku 2005 stojí v čele prezidia Herecké asociace.
