V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MISTRÍK, Ivan

Ivan MISTRÍK (* 15. 10. 1935 Bratislava, † 8. 6. 1982 Bratislava, sebevražda)  – slovenský herec; bratr herce J. Mistríka a manžel herečky Heleny Mistríkové (1932–1977). Už od útlého dětství zasvětil svůj život divadlu. Jako jedenáctiletý začínal v bratislavském dětském rozhlasovém souboru a brzy hrál dětské role také na jevišti Slovenského národního divadla. Po studiu herectví na bratislavské Státní konzervatoři (1950–51) nastoupil na rok do bývalého Dedinského divadla, další jednu sezonu strávil v činohře Divadla J. G. Tajovského ve Zvolenu, déle se zdržel v souboru bratislavské Nové scény (1953–66) a pak až do své smrti byl členem činohry Slovenského národního divadla. Byl vyhraněným charakterním hercem subtilního a lyrického typu, jehož projev se vyznačoval senzibilitou, expresivitou a pronikavým postižením vnitřního života postav, soustřeďoval se na odkrývání skrytých myšlenek a významů. Stal se typickým představitelem složitých charakterů směřujících k pozitivním hodnotám života a bojujících za pravdivost postojů a spravedlnost. Chlapecky ušlechtilý zjev ho na dlouhou řadu let předurčil pro postavy romantických hrdinů, od kterých vyzrál k velkým psychologicky náročným rolím světové a domácí klasiky (Zeyerův Radúz, Myškin v dostojevského Idiotovi, Trofimov ve Višňovém sadu) i současného dramatu, jimž dokázal vtisknout přesvědčivost, osobitost a niternou hloubku (Filip v Dürrenmattově Králi Janovi, O’Neillův Marco Polo, porotce č. 8 ve Dvanácti rozhněvaných mužích, Edmund Tyron v Cestě dlouhého dne do noci). Jeho civilní projev s přitlumeným a specificky zabarveným hlasem, s úspornými gesty a výraznou mimikou, odrážející dynamický vývoj emocí, myšlenkových procesů a reakcí hrdinů, nalezl ideální platformu na film. plátně (hrál ve čyřech desítkách filmů) a na tv. obrazovce (desítky inscenací a filmů). Jako patnáctiletý debutoval epizodkou krčmářova syna v Jariabkově vesnické komedii Kozie mlieko (1950). Upozornil na sebe teprve větší mileneckou a současně hrdinskou postavou mladého vojenského sluhy Štefka Bednárika, jednoho z aktérů a obětí vzpoury slov. vojáků za 1. světové války, v protiválečném dramatu P. Bielika Štyridsať štyri (1957). Nadále pak vytvářel především kladné postavy mladých a později i zralých mužů, vyznačujících se hlubokou citlivostí, mravní čistotou a mimořádně vyvinutým smyslem pro právo a spravedlnost. Na rozhraní 50. a 60. let vstoupil do české kinematografie stěžejními rolemi, jimiž prokázal bohatou škálu introvertního herectví, ve filmech čerpajících námětově z nacistické okupace. Ve Weissově zfilmování Otčenáškovy novely Romeo, Julie a tma (1959) to byla titulní postava studenta Pavla, který za heydrichiády tajně ukryl na půdě činžovního domu židovskou dívku Hanku (D. Smutná) na útěku před transportem do terezínského ghetta. Sílu mladé lásky, touhu po krásách života a odhodlání bránit mravní principy lidstva demonstroval ještě víc v úloze nadaného oktavána Vlastimila Ryšánka, jednoho z trojice popravených studentů maloměstského gymnázia, v dramatu J. Krejčíka podle povídky Jana Drdy Vyšší princip (1960). Svůj vzdor proti bezpráví fašismu nejdůsledněji vyjádřil v postavách mladých partyzánů z doby SNP, z nichž některé vytvořil pod vedením českých režisérů: Ladislava Helgeho v baladě Bílá oblaka (1962) a dramatu J. Krejčíka Polnočná omša (1962). S L. Helgem už krátce předtím spolupracoval na psychologickém dramatu Jarní povětří (1961), kde měl vedlejší roli brýlatého studenta práv Aleka. Později se na něho čeští filmaři obrátili ještě třikrát, ale v celkovém Mistríkově film. profilu se nejednalo o příliš závažné úkoly: četař Štefan Jakubisko v Novákově tragikomedii z Pražského květnového povstání Maratón (1968), primář Václavík v Matulově dětském filmu gottwaldovského studia Indiáni z Větrova (1979) a záhadně zmizelý dědeček, profesor a geniální vynálezce Jeník v Rážově sci-fi komedii Něco je ve vzduchu (1980). Velmi častým hostem byl i na obrazovce, v inscenacích, filmech i seriálech, z nichž řadu – v rámci tzv. bratislavských pondělků – mohli vidět i čeští diváci (mj. Mario a kouzelník, 1976). Mistríkovy osudy a uměleckou cestu přibližují dokumentární film Martina Hollého Vyššie princípy Ivana Mistríka (2002) a knižní monografie Martiny Skúpé a Richarda Pupaly Člověk od odinakiaľ Ivan Mistrík (2007). Roku 1977 byl jmenován Zasloužilým umělcem.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!