BOČAN, Hynek
Hynek BOČAN (* 29. 4. 1938 Praha)
–
režisér a scenárista. Vyrůstal v Libni jako syn právníka, který zemřel, když mu bylo dvanáct let. Jako patnáctiletý hrál v Sequensově filmu
Olověný chléb (1953) jednu z dětských postav, syna předměstského obchodníka (
V. Řepa) Pepíka Olšinku, který se nakonec připojí k partě proletářské mládeže. Při natáčení se seznámil s tehdejším asistentem režie Ladislavem Helgem, který ho po maturitě připravil na zkoušky na FAMU, kde vystudoval režii (1956–61). Pak byl zaměstnán ve FSB: nejprve asistent režie, pak jako pomocný režisér. Sám debutoval tragikomedií
Nikdo se nebude smát (1965) podle povídky jednoho ze svých učitelů Milana Kundery. Tímto filmem a adaptací Páralovy
Soukromé vichřice (1966), odhalující životní stereotypy, které nemilosrdně zasahují citovou a milostnou sféru, se přihlásil k tvůrcům nové vlny 60. let. Také v další jeho tvorbě převažuje zájem o postavení člověka v podmínkách různě deformované společenské reality, přitom se často opírá o literární předlohy. Vedle již zmíněných autorů adaptoval prózy Karla Michala (historické drama z konce třicetileté války
Čest a sláva, 1968), Karla Misaře (psychologické drama mladého vychovatele z ústavu pro narušenou mládež,
Pasťák, 1968, 1990) a Jana Kostrhuna (příběhy z moravského venkova
Plavení hříbat, 1975;
Tvář za sklem, 1979;
Pytláci, 1981;
Vinobraní, 1982). Nástup normalizace zastavil výrobu roztočeného filmu
Pasťák, jehož materiál skončil v trezoru (dokončil a uvedl ho do kin 1990). Po delší „vynucené“ odmlce, částečně vyplněné tv. prací (seriál podle Jaroslava Foglara
Záhada hlavolamu, 1969) a režií dabingu, se vrátil k filmu kriminální komedií
Muž z Londýna (1974). Ani atraktivní herecké obsazení v čele s
V. Menšíkem nemohlo tituly
Parta hic (1976) a
Půl domu bez ženicha (1980) povznést nad průměr tehdejší komediální produkce. Lépe dopadla smutná komedie o mládí „pošetilého“ starce
Smích se lepí na paty (1986), kde herecký koncert
V. Brodského,
J. Kemra a
P. Čepka výrazně doplnila
J. Bohdalová. Nápaditost a invenci projevil Bočan u pohádkové komedie
S čerty nejsou žerty (1984), jejíž kvalit a diváckého ohlasu již nedosáhla další pohádka
O zapomětlivém černokněžníkovi (1991). V 90. letech navázal spolupráci se prozaikem Jiřím Stránským, podle jehož autobiografických námětů, vypovídajících o lidské houževnatosti a mravní nezávislosti v těžkých podmínkách komunistického teroru, natočil psychologický snímek
Bumerang (1996) a dobrodružný seriál
Zdivočelá země (1997, 2001, 2008), z jehož první řady sestříhal celovečerní film pro kina (1997). Už od 70. let nacházel další tvůrčí zázemí v televizi, kde postupně režíroval řadu inscenací a tv. filmů nejrůznějších žánrů od detektivek (
Zvláštní případ, 1971), přes komedie (
Dívka světových parametrů, 1979;
Svatební cesta do Jiljí, 1983;
Klauni a vlastenci, 1990;
Uniforma, Žabák, 2001) až po pohádky (
Pofoukej mi jahody, 1991;
Láska rohatá, 2008;
Princezna Ano, 2009). Postupně se stal seriálovým specialistou a zejména od 90. let se na tvorbu tv. sérií i seriálů soustředil takřka výhradně (mj.
Slavné historky zbojnické, 1987;
Druhý dech, 1989;
Co teď a co potom?, 1991;
Přítelkyně z domu smutku, 1993;
O zvířatech a lidech, 1994;
Když se slunci nedaří, 1995;
Zdivočelá země, 1997, 2001, 2008;
Hotel Herbich, 1999;
Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003;
Poslední sezona, 2006). Roku 2001 debutoval i na divadle režií hry Jiřího Brdečky
Žito kouzelník v pražském Studiu Ypsilon.