V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MAREŠ, Jaroslav

Jaroslav MAREŠ (* 24. 4. 1921 Husinec, okres Prachatice, † 22. 10. 2003 Praha)  – herec. Pocházel z rodiny lakýrníka-písmomalíře, s nímž pobýval část dětství ve Francii. V Praze se vyučil strojním zámečníkem, ale láska k filmu ho za okupace přivedla do strašnického ochotnického souboru Aragon. Po osvobození se věnoval divadlu profesionálně. Byl angažován nejprve v Divadle 5. května v Praze (1945–48), odkud přešel do Divadla státního filmu Praha (1948–51). Od roku 1952 až do odchodu na odpočinek (1988) byl členem činohry Národního divadla, kde byl obsazován zpravidla do menších rolí a – zejména ve zralých letech – do drobných charakterních figur: Dormědov v Ostrovského Pozdní lásce, Zajíček a posléze pan Franc v Lucerně, syn v Bílé nemoci, Mitch v Tramvaji do stanice Touha, Kašpar Šmejkal v Našich furiantech, Hrdlička v Maryše. V prvním období své herecké činnosti hrál převážně chlapecké role, v nichž se vedle mladistvého bezprostředního projevu odrážely i jeho životní zkušenosti získané za války. Platil za typického představitele mladé dělnické generace, a to zejména ve filmu, který na počátku jeho umělecké dráhy převažoval nad tvorbou divadelní. Natočil téměř sto filmů, ale jen výjimečně byl jejich protagonistou. Před kamerou debutoval malou úlohou jednoho z žáků titulního hrdiny (Z. Štěpánek) ve Vávrově historické komedii Nezbedný bakalář (1946). Ve filmu dlouho ztvárňoval postavy činorodých synů a energických mladíků nejrůznějších stavů a profesí: havíř (Siréna, 1947), student (Předtucha, 1947), praktikant (Týden v tichém domě, 1947), student a plavecký přeborník (Poslední mohykán, 1947), učedník (Tři kamarádi, 1947), brusič (Karhanova parta, 1950) a montér (Anděl na horách, 1955). Za roli valcíře Jana Žíbka, mladého bojovníka za dělnická práva v sociálním dramatu M. Friče Zocelení (1950) byl vyznamenán Státní cenou 1951. Později byl obsazován do menších rolí rozmanitých typů většinou v kriminálních a dobrodružných filmech. Mnohokrát hrál vojáky různých armád a hodností (Past, 1950; Neporažení, 1956; Zářijové noci, 1957; Zatoulané dělo, 1958; Konec cesty, 1959; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964; Maratón, 1968; Na kometě, 1970; „Pane, vy jste vdova!“, 1970; Vysoká modrá zeď, 1973), příslušníky bezpečnosti (Muž, který se nevrátil, 1959; Páté oddělení, 1960; Procesí k panence, 1961; Dva tygři, 1966), ale i floutky, šejdíře a darebáky (Plavecký mariáš, 1952; Větrná hora, 1955; Padělek, 1957; Florenc 13,30, 1957; Dnes naposled, 1958; Až přijde kocour, 1963; Nahá pastýřka, 1966; Na kolejích čeká vrah, 1970). Vrcholnou kreaci své film. kariéry předvedl v postavě příslušníka francouzské cizinecké legie Václava Malého v Čechově válečném dramatu Černý prapor (1958). Poslední role starých mužů vytvořil v klíčových a ceněných filmech mladých režisérů – Miloše Zábranského (Dům pro dva, 1988) a Zdeňka Tyce (Vojtěch, řečený sirotek, 1989). Často účinkoval také v televizi (O chudém královstvíčku, 1979, Bandité, 1984 aj.), a to zejména v seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; Sňatky z rozumu, 1968; Hříšní lidéMěsta pražského, 1968–69; Pan Tau, 1969–74; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Plechová kavalérie, 1979; Dnes v jednom domě, 1979; Okres na severu, 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1986; Dynastie Nováků, 1982; Dlouhá bílá stopa, 1982; Arabela, 1979; Návštěvníci, 1983; Chobotnice z II. patra, 1986; Gottwald, 1986; Hvězdy nad Syslím údolím, 1986; Zlá krev, 1986; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Přísahám a slibuji, 1990). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!