V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LANGMILER, Josef

Josef LANGMILER (* 12. 4. 1923 Želeč u Tábora, † 8. 8. 2006 Praha)  – herec;bývalý manžel herečky Ljuby Benešové (* 1926). Pocházel z velmi chudých venkovských poměrů. Aniž by poznal otce, výchovu mu zajistili hlavně prarodiče. Od dětství hrál v rodné vsi ochotnické divadlo, které organizoval místní osvícený velkostatkář. Po maturitě na táborské reálce absolvoval studium herectví na pražské Státní konzervatoři (1948). Do konce 50. let sbíral zkušenosti v souborech moravských oblastních divadel (Gottwaldov, Brno a Ostrava), aby roku 1960 natrvalo zakotvil v pražském Divadle E. F. Buriana, v jehož svazku setrval až do důchodu (1986). Postavy mladistvých milovníků záhy vytěsnily velké charakterní role dramatického i veseloherního repertoáru: Shakespearův Hamlet, Duncan v Macbethovi, Edmund v Králi Learovi, Benedetto v komedii Mnoho povyku pro nic, pan Vodička ve Veselých paničkách windsorských, Žvanikin v Ženitbě, Ejlert Lövborg v Heddě Gablerové, Ibsenův Peer Gynt, Möbius v Dürrenmattově dramatu Fyzikové aj. Charakterizuje ho oduševnělá tvář, bystré pronikavé oči, specifické zabarvení hlasu, úsporná gesta v noblesním vystupování, osobitý kultivovaný projev, jímž tak účinně maskoval skutečnou povahu svých hrdinů na plátně i na obrazovce. Úvodní lekci před kamerou si odbyl v uniformě nacistického důstojníka v budovatelském dramatu režiséra K. M. Walló Veliká příležitost (1949). Soustavnou spolupráci s filmem rozvinul až po svém příchodu do Prahy počátkem 60. let. Hrál uhlazené muže, někdy sympatické (Pršelo jim štěstí, 1963), většinou však pochybného charakteru: osnovatele různých spiknutí a zločinů (Smrt na černo, 1976), sukničkáře a nevěrníky, manžely z rozvrácených manželství (O něčem jiném, 1963; Třiatřicet stříbrných křepelek, 1964; Holky z porcelánu, 1974). Přímo ideálně se hodil pro portréty vysokoškolsky vzdělaných mužů na význačných postech: inženýrů (Tři tuny prachu, 1960), profesorů (Zločin v šantánu, 1968; Ve znamení Tyrkysové hory, 1973), lékařů (Znamení Raka, 1966; Na kolejích čeká vrah, 1970; Hořký podzim s vůní manga, 1983; Kouzelníkův návrat, 1984), architektů (Hřiště, 1975), prokurátorů (Odvážná slečna, 1969) a pedagogů (Červnové dny, 1960; Zámek „Nekonečno“, 1983). Do této kategorie spadají také historické a fiktivní postavy zahraničních diplomatů a špionů velkého formátu (Dny zrady, 1973; Větrné moře, 1973; Akce v Istanbulu, 1975; Tichý Američan v Praze, 1977) nebo představitelé domácí buržoazie za první republiky (Zločin v Modré hvězdě, 1973; Dvacátý devátý, 1974; Šílený kankán, 1982) či příslušníci krajní reakce v socialistické republice (Za volantem nepřítel, 1974), které zobrazil v silně tendenčních filmech normalizačních režisérů. Zvláštní skupinu tvoří autentické osobnosti našich dějin: v retrofilmu Karla Steklého Skandál v Gri-Gri baru (1978) zpodobnil všestranného umělce E. A. Longena, ve Vávrově Příběhu lásky a cti (1977) kanovníka Štulce, hlavního původce skandálu kolem Jana Nerudy (J. Bartoška) a Karoliny Světlé (B. Turzonovová), a ve Vávrových hraných „rekonstrukcích“ Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1976) ztělesnil levicového politika Zdeňka Fierlingera. Skutečnosti, že jeho doménou byli darebáci a padouši, několikrát využili režiséři detektivek k odpoutání pozornosti diváka, který jej od začátku považoval za pachatele a jiné řešení přineslo vítaný moment překvapení. Několikrát se na plátně objevil v důstojnické uniformě různých armád (Maratón, 1968; Vysoká modrá zeď, 1973; Kluci z bronzu, 1980; Levé křídlo, 1983) nebo jako pracovník naší bezpečnosti (Aféry mé ženy, 1972). Neminuly ho ani úlohy otců dospívajících a dospělých dcer (My ztracený holky, 1972) a synů (Jezdec formule risk, 1973; Kariéra, 1984). Jeho filmografie je sice početná (natočil kolem padesáti titulů), ale také značně nevyrovnaná: zajímavé filmy 60. let vystřídaly tendenční opusy normalizační kinematografie. Standardní i nepřehlédnutelné výkony předvedl také na tv. obrazovce v desítkách inscenací, např. Blokáda (1959), Vzpoura na Bounty (1961), Vyvolení (1962), Hodinky pana Herriota (1963), Favorit (1964), Drahomíra (1965), Evženie Grandetová (1966),Tomík v nesnázích (1967), Souboj (1969); Alexandre Dumas starší (1970), Kat nepočká (1971), Jana Eyrová (1972), Neameričané (1973), Kde jsi byl, Odyssee? (1974), Bouřlivá noc (1975), Vedlejší cesta (1976), Jak zničit vlastní mužstvo (1977), Přitažlivost země (1978), Kořist (1979), Havárie (1980), Dějiny jednoho dne (1981), Diplomat (1982), Hodina před ránem (1983), Adam a Eva (1984), Pozor, je ozbrojen (1985), Vysoká hra (1986), Karanténa (1987), Bronzová spirála (1988), Hra o srdce (1989), Hodina obrany (1991) a Silná jako smrt (1998). Nelze tajit ani jeho hojné účinkování v prorežimních seriálech 30 případů majora Zemana (1974–79), Žena za pultem (1977), v němž vytvořil postavu záletného a vypočítavého bývalého manžela prodavačky Anny (J. Švorcová), Ve znamení Merkura (1978), Inženýrská odysea (1980), Okres na severu (1981) a Gottwald (1986). Poslední herecké příležitosti se mu naskytly v televizi, např. v seriálech Dobrodružství kriminalistiky (1989), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) a Ďábel v Praze (1996). Hodně a rád pracoval v rozhlase a dabingu (namluvil např. Roberta Hosseina ve filmech o krásné Angelice), za jehož celoživotní mistrovství získal Cenu Františka Filipovského (2000). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995). Režisér Tomáš Kábele o něm natočil vzpomínkový dokument Poslední leč Josefa Langmilera (2010) pro cyklus ČT Příběhy slavných.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!