BITTOVÁ, Iva
Iva BITTOVÁ (* 22. 7. 1958 Bruntál)
–
skladatelka, zpěvačka, houslistka a herečka; sestra zpěvačky, hudebnice a pedagožky Idy Kelarové (* 1956). Pochází z muzikantské rodiny; její otec Koloman Bitto, všestranný hudebník, hrál převážně lidovou hudbu. Absolvovala hudebně-dramatický obor na brněnské konzervatoři (1978) a hru na housle studovala soukromě u R. Šťastného. Už během studií externě účinkovala v Divadle na provázku (v letech 1978–86 byla jeho řádnou členkou). Proslavila se tam rolí Eržiky v muzikálu
Balada pro banditu (1975), kterou si zopakovala po boku
M. Donutila i ve stejnojmenné filmové verzi (1978) režiséra Vladimíra Síse. Od poloviny 80. let dosáhla postupně světového renomé jako osobitá vokalistka, skladatelka a houslistka, čerpající z moravského a cikánského folklóru, z jazzu, z alternativní, rockové i z vážné hudby. Často spolupracuje se zahraničními hudebníky. Kromě bohaté koncertní a nahrávací činnosti vystupuje jako interpretka i na operních scénách. Její hudba v jejím podání zní v dokumentárních i hraných filmech různé provenience (
Step Across the Border/Překročit hranici, 1990;
The Poison Tasters/Ochutnavači jedu, 1995;
Séta/Toulání ulicemi, 1999). Herecké vlohy uplatnila též v televizi (
Jablko a jeho strom, 1977;
Kdo chytá štěstí za pačesy, 1979;
Zápisník zmizelého, 1980;
Žebřík ke hvězdám, 1981;
Zelený ptáček, 1984) a ve filmu, kde debutovala úlohou komediantské dcerky Terezy v Jirešově dramatu
Ostrov stříbrných volavek (1976), po níž následovala postava cikánky Jolanky v Hanákově poetickém snímku
Ružové sny (1976). Na plátně se občas připomínala v menších rolích (
Únos Moravanky, 1982;
Mikola a Mikolko, 1988;
Neha, 1991) a až po delší odmlce zazářila ve vedlejší postavě horalky Ženi v
Trojanově baladě podle předlohy Květy Legátové
Želary (2003). Její charisma a autentický herecký projev v hlavní roli čtyřicetileté vdané překladatelky Julie, řešící během jednoho dne zásadní osobní problémy, jsou největšími devízami komorního příběhu Alice Nellis
Tajnosti (2007). Životní osudy a tvorbu Bittové přibližuje medailon
Bittové Černá jiskra (1999) režisérky Veroniky Matouškové a kniha Lenky Jaklové:
Iva Bittová (2000).