V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KRAMPOL, Jiří

Jiří KRAMPOL (* 11. 7. 1938 Buštěhrad, okres Kladno)  – herec; bývalý manžel někdejší tv. moderátorky Jany Fořtové (* 1946). Vyrůstal jako jedináček na pražském Žižkově v rodině trafikantky a invalidy, který byl před svým úrazem vedoucím aranžérem výloh pro střední Evropu firmy Baťa. Vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany a pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. Zájem o herectví v něm podnítila platonická láska k představitelce princezny Marušky, herečce M. Dvorské, ze Zemanovy film. pohádky Byl jednou jeden král… (1954). Po absolvování studia herectví na DAMU (1962) a velmi krátkém angažmá v Divadle Na Fidlovačce zakotvil roku 1962 na devět sezon v Divadle Na zábradlí (Hrdinové v Thébách nebydlí, Na dně, Zahradní slavnosti, Proces, Timon Athénský). Od roku 1969 provozoval s přítelem J. Bednářem recesistické pásmo Two men show ve Viole a na jiných scénách, pět let hrál v divadélku Ateliér (Rinaldino, Párkař a tři párky, Oba šelmy) a jeden rok byl kmenovým členem hereckého souboru FSB. Roku 1979 se vrátil do Divadla Na zábradlí (Merci!, Macbeth, Svatá kabala), odkud roku 1983 přešel do Semaforu, kde vytvořil populární komickou autorsko-interpretační dvojici s M. Šimkem. Spolu také roku 1990 založili Divadlo Jiřího Grossmanna. Od mládí byl aktivním sportovcem (závodně plaval, šermoval a boxoval), což bohatě využil zejména před kamerou, kde většinou ztělesňoval typy energických a zamilovaných mladíků a chlapíků pochybného charakteru, narušitelů zákona, frajerů a sukničkářů, nebo naopak postavy v uniformách vojenských a bezpečnostních složek jak v poloze dramatické, tak i komediální. S filmem přišel do úzkého kontaktu jako herec již na sklonku 50. let, kdy po několika epizodkách studentů a mládežníků (Tři přání, 1958; Pět z milionu, 1959; Taková láska, 1959; Pochodně, 1960; Žalobníci, 1960; Černá dynastie, 1962) vytvořil větší postavy ve filmech A. Kachlíka Bylo nás deset (1963) a Pršelo jim štěstí (1963). V prvním byl klarinetistou Josefem Kytýřem, jedním z desítky vojáků, kteří si pro zpříjemnění prezenční služby založili umělecký soubor, v druhém hrál nezodpovědného mladíka Zdeňka Procházku, ženicha starší úřednice (J. Bohdalová), která si na poslední chvíli uvědomí špatnou volbu svého životního partnera a uteče od svatebního obřadu. Málo charakteru osvědčil i profesionálně uhlazený umělecký agent Dufek, který měl ve filmu bulharského režiséra Rangela Valčanova Šance (1971) zprostředkovat české herečce (J. Třebická) hlavní roli v italském filmu. Surového fotbalistu Jelínka, jemuž uštědří lekci z juda hezká kadeřnice (J. Brousková) za jeho násilnické chování, hrál ve veselohře Bořivoje Zemana Ženy v ofsajdu (1971). Jinou komediálně pojatou rolí byl traktorista Ferda, který se dostal kvůli hezké dívce z Prahy (B. Lormanová) do řady prekérních situací v lidové komedii Jaroslava Macha Zlatá svatba (1972). Zločineckou postavu jednoho z rozkrádačů u benzinového čerpadla ztvárnil v kriminální komedii Otakara Fuky Pumpaři od Zlaté podkovy (1978). Vojáky a důstojníky hrál ve filmech ze současnosti (Každý mladý muž, 1965; Půlnoční kolona, 1972; Vysoká modrá zeď, 1973) i s válečnou tematikou (Maratón, 1968; Dny zrady, 1973; Sokolovo, 1974; Osvobození Prahy, 1976; Signum laudis,1980), neminuly ho ani postavy pohraničníků (Sedmého dne večer, 1974; Na konci světa, 1975; Boty plné vody, 1976; Noční jezdci, 1981), kriminalistů a policistů (Pasiáns, 1977; Zlaté rybky, 1977; …a zase ta Lucie, 1983). Z trochu odlišného vojenského prostředí byl jeden ze sedmi uprchlíků z cizinecké legie, který zahynul za 2. světové války při ostřelování jejich kamionu německým letadlem v Brynychově dobrodružném filmu Oáza (1972). Několikrát se objevil v rolích havířů a dělníků a opět jak ve vážné, tak i v komediální poloze: Dvě věci pro život (1972), Jezdec formule risk (1973), Zlá noc (1973), Parta hic (1976). Pod režijním vedením Karla Steklého vytvořil vedle menších úloh (Skandál v Gri-Gri baru, 1978; Hra o královnu, 1980) dvě ústřední postavy v tendenčních filmech: uvědomělý komunista a funkcionář Štěpán ve dvojdílném propagandistickém snímku z vesnického prostředí Tam, kde hnízdí čápi (1975) a bývalý boxer a za okupace vlajkařský novinář a udavač Pachr v okupační komedii Příhody pana Příhody (1982). Hlavním hrdinou byl i jeho vedoucí výstavby elektrárny inženýr Hlaváč, který dokončí náročnou stavbu i za cenu rozpadu rodinného zázemí, v Balíkově prorežimní agitce Atomová katedrála (1984). Dokonale souzněl s postavou prvorepublikového rohovnického šampiona Jendy Hejtmánka, pomáhajícího svému příteli (K. Heřmánek) s propagací a prodejem vysavačů značky Elektrolux ve filmu K. Kachyni Smrt krásných srnců (1986). Začátek 90. let mu přinesl opět nevšední příležitost v podobě drsného, samorostlého soukromého detektiva propuštěného z řad policie v akční krimi V. Olmera Nahota na prodej (1993). K větším a pro něj poměrně typickým rolím patřil i bezcharakterní číšník Miloš, šéfující v 50. letech recepcím vysokých stranických a vládních činitelů ve Věrčákově hořké komedii s prvky politické satiry Ceremoniář (1996). Do stejně neblahého období české historie je situováno psychologické drama Bumerang (1996), v němž mu připadla úloha bývalého vrchního komisaře kriminálky a nyní politického vězně Františka Ježka. Nezvyklou polohu mu nabídla role zámeckého komořího Ludvíka, věrně sloužícího mladému hraběti Filipovi (J. Pomeje), v Troškově výpravné Andělské tváři (2002). Kuriózní herecký úkol pro něj připravil režisér V. Olmer, když ho v povídkové komedii Waterloo po česku (2002) učinil protagonistou všech pěti povídek: jako podnikatele Michala, penzistu Divokého, přestárlého rockového bubeníka Bimba, rozšafného dědečka na dovolené Rozvinula a uťápnutého památkáře Hrušku. V letní komedii 2Bobule (2009), ve které se pokusil režisér Vlad Lanné navázat na divácky Bobule (2008), představoval jako zbohatlický podnikatel Pavel Kocúrik s J. Švandovou rodiče těhotné Marie (J. Pidrmanová), na jejíhož nápadníka Jirku (L. Langmajer) poštvou nájemného vraha. Kromě sedmi desítek filmů pro kina si diváci Krampola oblíbili v řadě tv. inscenací (Příliš zelené jaro, 1974; Sedmého dne večer, 1974; Lekce z přítomnosti, 1975; Klícka, 1971; Pětina průměrného platu, 1977; Snídaně v pánském pyžamu, 1980; Kotva u přívozu, 1980; Mezičas, 1981; Střecha pod vodou, 1981; Den, kdy unesli papeže, 1995), pohádek (O zakleté princezně, 1979; Ježčí kůže, 1978; O princezně, která ráčkovala, 1986) a seriálů (30 případů majora Zemana, 1974–79; Tajemství proutěného košíku, 1977; Zákony pohybu, 1979; Návštěvníci, 1981–83; Dlouhá bílá stopa, 1982; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1986; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985). Na tv. obrazovce se prezentoval od 80. let v estrádních programech komickými výstupy s M. Šimkem a již několik let uvádí vlastní zábavný pořad v televizi Prima Nikdo není dokonalý. Jako dabingový herec převzal po J. Třískovi namlouvání francouzského herce Jeana-Paula Belmonda. Na různých audionosičích vydal své scénky, pořady a vzpomínky. Je autorem, respektive spoluautorem vzpomínkových knih Co se vejde do života (1994; rozhovor s Janou Bednářovou), Se mnou mě baví svět (1997; s Hedou Bartíkovou), Jiří Krampol: rvu se se životem (2000; s H. Bartíkovou), Ani Krampol není dokonalý: příběhy českého Belmonda (2002; s Michalem Herzánem a Petrou Klůfovou), Lidi kolem mne (2003; s Milošem Schmiedbergerem) a Krátce z dlouhého života Jiřího Krampola (2010; s M. Schmidbergerem). Amatérsky se věnuje malbě.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!