JIČÍNSKÝ, Karel
Karel JIČÍNSKÝ vl. jm. Bohumil Koros (* 20. 2. 1885 Radim, okres Jičín, † 12. 11. 1962 Praha)
–
herec, divadelní režisér, dramatik a podnikatel. Jako osiřelý syn důstojníka vyrůstal nejprve ve vojenském prostředí a pak u své osvícené babičky, která mu nebránila ještě před dovršením dospělosti jít k divadlu. V letech 1902–17 vystřídal řadu kočovných společností (A. Janovský, J. V. Suk, V. Choděra, J. Blažek) a kamenných divadel (Smíchovská činohra, Uranie, Městské divadlo Plzeň). Po dvou sezonách v Městském divadle Královských Vinohrad (
Hoře z rozumu,
Amfytryon,
Jan Žižka) posílil roku 1919 na dvě desetiletí soubor činohry Národního divadla v Praze (
Jan Roháč z Dubé,
Cyrano z Bergeracu,
Edward II., Ze života hmyzu,
Lucerna). Za 2. světové války vedl vlastní společnost v Pardubicích a po osvobození řediteloval krátce v Městském oblastním divadle v Ústí nad Labem (1945–46). Na jevišti vzbuzoval údiv zajímavou stylizací projevu, v němž bylo vždy trochu exaltovanosti a který spočíval především ve zvláštnosti gesta a originální kadenci mluvy. Prosadil se hlavně v oboru lvů salonů, s nimiž vstoupil v polovině 20. let do němého filmu, kde hrál v adaptacích divácky vděčných společenských veseloher (
Mořská panna, 1926;
Na letním bytě, 1926;
Svéhlavička, 1926). Velký herecký výkon podal v charakterní roli vyděrače Vavříka Světáka v
Krňanského adaptaci románu Jana Klecandy
Starý hřích (1929). Ve zvukové éře hrál do okupace ve čtvrtstovce filmů, ovšem jen vedlejší role. Zpravidla ztělesňoval soudní a jiné úředníky (
Karel Havlíček Borovský, 1931;
Psohlavci, 1931;
Rozvod paní Evy, 1937;
Bílá nemoc, 1937;
Lidé pod horami, 1937), profesory (
Filosofská historie, 1937), továrníky (
Falešná kočička, 1937;
Škola základ života, 1938), nejrůznější ředitele (
Láska a lidé, 1937;
Tři vejce do skla, 1937;
Výdělečné ženy, 1937) a správce (
Jan Výrava, 1937;
Švanda dudák, 1937). Ve znárodněné kinematografii se objevil až v polovině 50. let jako král Aleonoros ve Steklého adaptaci Tylovy div. pohádky
Strakonický dudák (1955) a v epizodce doktora Ambrose v Krškově životopisném filmu o Bedřichu Smetanovi
Z mého života (1955). Na sklonku 1. republiky byl předsedou odborové organizace film. pracovníků Československé filmové unie (1937–38). Jako dramatický autor napsal několik veseloher (
Rasputin,
Žena tří mužů,
Směj se, paňáco,
Milování není láska,
Slečna učitelka aj.).