JANDÁK, Vítězslav
Vítězslav JANDÁK (* 3. 8. 1947 Praha)
–
herec, podnikatel, organizační pracovník a politik. Vyrůstal v Praze-Krči v rodině nakladatelské redaktorky a policisty, který za okupace pracoval v odboji, později se stal agentem britské rozvědky a v 60. letech byl uvězněn za podvracení republiky. Z politických důvodů nebyl přijat na práva, proto jako nouzové řešení zvolil studium herectví, nejprve na JAMU a nakonec absolvoval DAMU (1970). Následujících sedm sezon působil v pražském Divadle Na zábradlí (
Na dně,
Po laně přes Niagaru,
Les) a pak byl členem hereckého souboru FSB (1977–91). V 80. letech hostoval v Laterně magice (
Noční zkouška,
Vivisekce) a kromě divadla se uplatnil v nejrůznějších tv. žánrech: hrál v pohádkách, dramatických inscenacích a filmech (
Žižkův meč, 1970;
První radosti, 1971;
Stránky z deníku, 1977;
Za oknem jiskří sníh, 1978;
Magnetická luneta, 1975;
Mejdan na písku, 1979; seriál
Stříbrná pila, 1978), konferoval zábavné pořady i dokumenty a vyzkoušel si dabing. Ve filmu začínal počátkem 70. let úlohami mladíků s citovými problémy. Zviditelnila ho zejména postava empatického atletického trenéra Honzy, který se zamiluje do baculaté koulařky (
M. Světlíková), v Pinkavově snímku pro mládež
Metráček (1971). Porota film. festivalu mladých v Trutnově ocenila Zvláštním uznáním (1972) jeho výkon v roli mladičkého vojáka Ivana, s jehož city si bezohledně zahrála lehkomyslná dívka (
V. Švarcová), v Hanibalově autorském snímku
Velikonoční dovolená (1971). Podobné typy zamilovaných, chybujících, nesmělých, ale i sebejistých a frajerských mladíků si pak ještě mnohokrát zopakoval, např. jako student a motokrosový nadšenec Imrich Křepinský řečený Křépa v Mášově příběhu podle Štorkánovy novely
Rodeo (1972), táborový vedoucí Viky v Hanibalově dalším filmu ze života mládeže
Údolí krásných žab (1973), panoš Kamil ve Vorlíčkově pohádce
Tři oříšky pro Popelku (1973), záletnický voják základní služby Šupík ve Vorlíčkově snímku z vojenského prostředí
Dva muži hlásí příchod (1975) a řidič sanitky Ota ve
Vláčilově psychologickém dramatu
Dým bramborové natě (1976). S přibývajícícm věkem vyměnil úlohy jinochů za postavy rázných a temperamentních mladých mužů, mezi nimiž nalezneme např. montéra a přítele zavražděné ženy v Schulhoffově psychologické detektivce
Diagnóza smrti (1979), vojáka rakousko-uherské armády Müllera v protiválečném dramatu Martina Hollého
Signum laudis (1980), tatínka malého hrdiny (Jakub Štěpán) v Gajerově dětském filmu
Dva kluci v palbě (1983), sympatického vychovatele z výchovného ústavu pro delikventní mládež Nejána v Kopřivově psychologickém dramatu
Zámek „Nekonečno“ (1983) a četníka ve
Vláčilově adaptaci balady Josefa Čapka
Stín kapradiny (1985). Na své záporné hrdiny v podobě floutků a mladistvých ničemů posléze navázal rázovitými figurami nabubřelých a cynických zbohatlíků (
Láska z pasáže, 1984), zločinců (
Divoká svině, 1989), despotických pohlavárů (
Divoké pivo, 1995), bodrých, hlučných a brunátných chlapíků, zejména v důstojnických uniformách (
Copak je to za vojáka…, 1987;
Tichá bolest, 1990;
Tankový prapor, 1991;
Pramen života – Der Lebensborn, 2000; tv. seriál
Černí baroni, 2004). Nepřehlédnutelný byl také jako poživačný soused v trenýrkách a nátělníku ve
Šteindlerově kriminální černé komedii
Perníková věž (2002). Kromě půl stovky filmů pro kina natočil celou řadu tv. inscenací (
Dvacet tisíc mil pod mořem, 1980;
Angolský deník lékařky, 1984;
Úraz, 1988;
Čeleď brouků finančníků, 1989;
Nález, 1991;
Tajné sny, 2004) a jen pár seriálů (
Velké sedlo, 1984;
Černá země, 1985;
Arabela se vrací, 1990–93). Od 90. let se věnuje činnosti podnikatelské (předseda představenstva Ateliéry Bonton Zlín) a organizační (od roku 1998 prezident Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně) a angažoval se v komunální politice (roku 1990 člen Zastupitelstva hlavního města Prahy, později jmenován na magistrátu radním pro kulturu). Po zesnulém Pavlu Dostálovi se stal v srpnu 2005 na zbytek funkčního období ministrem kultury za ČSSD, za níž pak kandidoval v létě 2006 do sněmovny.
