V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HANIČINEC, Petr

Petr HANIČINEC (* 15. 9. 1930 Pardubice, † 7. 11. 2007 Bratronice na Kladensku)  – herec; bývalý manžel hereček Š. HaničincovéM. Kyselkové. Otec byl poštovní úředník, na jeho přání začal studovat Učitelský ústav v Chrudimi, po roce přestoupil na trutnovské gymnázium. Nakonec ale z domova utekl. Aby se uživil, hrál na klavír po barech s Vošického orchestrem a byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, z níž se během studia stala DAMU. Po absolutoriu (1953) měl rok angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích a pak odešel do Prahy, kde byl nejprve v souboru D 34 (1954–56), pak Divadla S. K. Neumanna (1956–62) a od roku 1962 patřil po tři desetiletí k hereckým oporám Divadla československé armády, respektive Divadla na Vinohradech (Mefisto ve Faustovi, Šujskij v Caru Fjodorovi, partyzán Pablo v dramatizaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana, titulní role v dramatu Král Krysa, Gent ve hře K domovu se dívej, anděli, Pilát v Mistrovi a Markétce). Jako charakterní herec robustního projevu s vnitřním temperamentem, ale i schopností ztišené, sebezpytující polohy vynikl ve ztvárňování složitých charakterů v současném i klasickém div. repertoáru. Fyziognomie ho předurčila pro role robustních, sveřepých chlapů či padouchů, vypadajících na první pohled velmi odvážně a sebevědomě. Ve filmu začínal v polovině 50. let malými postavami pro věc zaujatých vojáků a nižších důstojníků (Ztracená stopa, 1955; Tam na konečné, 1957; Tenkrát o vánocích, 1958), k nimž měla blízko i role mladého husity Ondřeje z Hvozdna ve Vávrově historickém snímku Proti všem (1957). Větší a výraznější úkoly, byť jich nebylo mnoho, mu přinesla až normalizační kinematografie opět v postavách vojáků, funkcionářů, dělnických ředitelů, kriminalistů a dalších kladných reprezentantů socialistické společnosti v různých žánrech: sveřepý partyzán Karel ve snímku K. Kachyni z období SNP Horká zima (1973), komunista Bagár v Sequensově adaptaci Řezáčova románu Bitva s názvem Kronika žhavého léta (1973), důsledný vyšetřovatel Gregor v psychologickém filmu s kriminální zápletkou D. Kleina Kam nikdo nesmí (1979), antifašista Bláha v Matějkově okupačním dramatu Svítalo celou noc (1980). S V. Galatíkovou vytvořil manželský pár, který přišel o syna při silniční nehodě, v psychologickém Balíkově snímku Stín létajícího ptáčka (1977). Naposled se na plátně objevil v roli zástupce ředitele v režijním debutu I. Pavláskové Čas sluhů (1989). Do podvědomí diváků se tak zapsal tv. obrazovky, kde vynikl v dramaticky vyhrocených postavách drsných, zarputilých a věčně zachmuřených chlapíků, často na vedoucích postech v desítkách inscenací (Jen jeden den, 1958; Chléb a písně, 1960; Chvíle rozhodnutí, 1961; Jediný horizont, 1962; Světáci, 1963; ; Noc bez úsvitu, 1966; Podivný konec léta, 1967; Vyloženě rodinná historie, 1969; Alexandre Dumas starší, 1970; Hostinec U létavého draka, 1971; Zázrak v Oužlabičkách, 1972; Klobouk plný detě, 1973; Králův kalich, 1974; Vlčí halíř, 1975; Tady bude město, 1976; Cesta domů, 1978; Ve věci J. R. Oppenheimera, 1979; Zlaté rybičky, 1979; Kotva u přívozu, 1980; Mezičas, 1981; V zámku a podzámčí, 1981; Čtverec mizení, 1982; Povídky malostranské, 1984; Kverulantka, 1987; Uzavřený pavilón, 1991; Ortel, 1999), pohádek (O chytré horákyni, 1968; Pan Větrovský z Větrova a paní Deštná z Dešťova, 1969; Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1976; Čarovné prstýnky, 1978; O brokátové růži a slavíku z perleti, 1982; Anynka a čert, 1984), a hlavně seriálů (F. L. Věk, 1970–71; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Matka, 1975; Žena za pultem, 1977; Ve znamení Merkura, 1978; Inženýrská odysea, 1980; Okres na severu, 1981; Dobrá Voda,1982; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Bylo nás šest, 1986; Gottwald, 1986; Rodáci, 1987; Cirkus Humberto, 1988; Dlouhá míle, 1989; Hříchy pro diváky detektivek, 1995). Díky charakteristickému hlasu se záhy prosadil v rozhlase, na komorních scénách (Viola, Lyra Pragensis) i dabingu (mj. namluvil Petra Falka v titulní roli detektivního seriálu Columbo a Deraka Jacobiho v seriálu Já, Claudius), kde za celoživotní mistrovské působení získal Cenu Františka Filipovského (1996). Nejmenší diváci ho znali jako vypravěče večerníčků Kubula a Kuba Kubikula (1986), Jája a Pája (1987), Tuláček (1997) a Pruhovaní kamarádi (1998). Roku 1995 ho postihla závažná onemocnění i zranění, což mu silně omezilo hraní. Roku 1985 byl jmenován Zasloužilým umělcem, roku 1986 na Poděbradských dnech poezie získal Křišťálovou růži za umělecký přednes. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2000).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!