V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FREJ, Ladislav

Ladislav FREJ (* 26. 11. 1941 Brno)herec; bývalý manžel herečky E. Steimarové a poté manžel herečky V. Galatíkové, otec herců Kristýny Frejové (* 1971) a L. Freje ml. Herecké vlohy zdědil zřejmě po tatínkovi, hostinském s vypravěčským darem. Jako chlapec hrál na housle, zpíval ve sboru Janáčkovy opery a hrál v ochotnickém souboru Závodního klubu železničářů v Brně. Po maturitě na jedenáctiletce se až na druhý pokus stal studentem herectví JAMU, kterou úspěšně absolvoval (1963). Profesionální praxi zahájil v satirickém divadle Večerní Brno, odkud po dvou sezonách přešel do Východočeského divadla v Pardubicích (1965–69) a pak krátce pobyl ve Státním divadle v Ostravě. V roce 1970 natrvalo zakotvil v Praze, kde postupně vystřídal angažmá v Divadle S. K. Neumanna (1970–79), v Městských divadlech pražských (1979–87) a Divadle na Vinohradech (1987–94), kam se roku 1998 vrátil po čtyřletém působení v činohře Národního divadla. Hostuje však i na jiných pražských scénách, např. v Divadle v Celetné (Garderobiér). Začínal v autorském typu divadla, směřoval k dynamicky a moderně interpretovaným klasickým rolím, např. Don Juan v Donu Juanovi (1966), Merkucio v Romeovi a Julii (1969), Mortimer v Marii Stuartovně (1970), Starbuck v Obchodníkovi s deštěm (1972), Kazarin v Maškarádě (1980), Ulrichs v Urmefistovi (1988), seržant Wilson v Pahorku (1988), Woland v Mistrovi a Markétce (1990) a Jiří v Kdo se bojí Virginie Woolfové? (2002). Před kamerou debutoval epizodní úlohou stavaře Tomáše Štrojsy v Pinkavově komedii o mládeži Neobyčejná třída (1964). První velkou film. roli inženýra Viktora Landy mu svěřil ale až Zdenek Sirový v dramatickém příběhu z velkého průmyslového závodu Hrozba (1978). V řadě filmů představoval dobrosrdečné otce a tatínky (Julek, 1979; Chlapi přece nepláčou, 1979; Dívka s mušlí, 1980; Za trnkovým keřem, 1980). Sochaře Jiřího, hledajícího ženu, která by mu byla dobrou manželkou, jeho chlapci matkou a jeho staršímu bratrovi přítelkyní, hrál v Papouškově komedii Žena pro tři muže (1979). Zcela jiného ražení byla postava rakouského důstojníka, podplukovníka Zieglera, v Hollého protiválečném filmu Signum laudis (1980). Dobové kostýmy z různých epoch oblékl ještě např. jako četník Jellinek v Matějkově snímku z počátku českého dělnického hnutí Hodina života (1981), generál SS (Příběh vojáka Hermana, 1973), naporučík čs. armády (Dny zrady I., II, 1973), komunista- odbojář Brázda v Sequensově okupačním dramatu Ta chvíle, ten okamžik (1981), sociální demokrat (Šílený kankán, 1982), elegantní malíř Luděk Marold v mystifikační životopisné komedii Jára Cimrman, ležící, spící (1983) a kníže Jaromír ve Vávrově adaptaci historické div. hry Františka Hrubína Oldřich a Božena (1984). Se svou ženou V. Galatíkovou vytvořili mileneckou dvojici v Hanibalově psychologickém filmu Láska s vůní pryskyřice (1984). Jeho ironické, důstojně vyhlížející tváři s charakteristickými vousy konvenují rozporuplné postavy vnitřně nalomených intelektuálů, jejichž portréty zdařile vystihl ve dvou posledních filmech Antonína Máši: senzitivní skladatel moderní vážné hudby Josef Chvála ve společenské moralitě Skřivánčí ticho (1989) a herec Josef Válek v psychologickém snímku z div. zákulisí Byli jsme to my? (1990). Neodmítl účast ve studentských filmech FAMU Prsten (1984), V žitě (1995) a Cizinci v čase (1998) a v zahraničním snímku natáčeném i u nás (Der rotte Baron/Rudý baron, 2007), využili jeho fyzignomie, pro roli císaře Viléma II. Zatímco český film mu už dlouho roli nenabídl, uplatnil se na tv. obrazovce v inscenacích (Načasovaná smrt, 1981; Dvě noci s císařem, 1984; Ďáblovy peníze, 1985; Návštěvní hodiny, 1986; Karanténa, 1987; Vyjdi ze stínu, 1987; Nepočestná, 1989; Vítězná prohra, 1989; Zbabělec, 1990; Hodina obrany, 1991; Mistr Kampanus, 1993; Příběh kriminálního rady, 1994; Generálka Jejího Veličenstva, 1995; Hvězda života, 1998; Ex offo, 1999; Svatá noc, 2000; Gambit, 2000; Červená karta, 2001; Falešné obvinění, 2004; Stříbrná vůně mrazu, 2005), ale zejména seriálech (Chalupáři, 1975; Žena za pultem, 1977; Doktor z vejminku, 1982; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1986; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Pátá stanice, 1985; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Letící delfín, 1989; Náhrdelník, 1992; Laskavý divák promine, 1994; Muž v pozadí, 1995; Černí andělé, 2001; Strážce duší, 2003; Místo v života, 2006; Ošklivka Katka, 2008; Kriminálka Anděl, 2008). Většina starších diváků si ho však spojí především s postavou lékaře Karla Sovy, ambiciózního syna oblíbeného primáře (L. Chudík) v populárním seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981, 2003, 2008). Neméně významná je jeho spolupráce s rozhlasem a dabingem. Vzpomínkový bilanční medailon s ním natočil Václav Křístek pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!