F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo - pokračování


1947


22.-23. ledna

Na zasedání ÚV KSČ vytyčili komunisté (povzbuzeni vítězstvím v parlamentních volbách) cíl získat v příštích volbách více než 50 % hlasů.

31. ledna

Před Národním soudem v Praze začalo přelíčení s protektorátní vládou R. Berana; rozsudek (vynesený 21. dubna t. r.) odsoudil R. Berana a J. Syrového na 20 let do vězení.

10. února

V Paříži byla podepsána mírová smlouva československo-maďarská, dojednaná na pařížské mírové konferenci (26. července-15. října 1946).

15. února

V Paříži podepsána československo-francouzská deklarace o spolupráci.

28. února-3. března

V Praze se konal XIV. jubilejní sjezd národně socialistické strany, který schválil nový organizační řád a zvolil ústřední výbor (znovu) v čele s P. Zenklem; generálním tajemníkem se stal V. Krajina. Oba se vyznačovali silně kritickým poměrem ke komunistům. Sjezd se přihlásil k odkazu T. G. Masaryka a E. Beneše.

5. března

Ve Varnsdorfu došlo ke stávce, kterou vyprovokovali komunisté s odbory proti rozhodnutí okresního soudu, aby konfiskovaná textilní továrna bývalé firmy Eichler a syn byla vrácena původnímu majiteli E. Beerovi (za války působil v Anglii). Okresní soud své rozhodnutí pod nátlakem zrušil, továrna zůstala pod národní správou a byla připojena k národnímu podniku. Stávka spadala do období tzv. boje o konfiskáty.

10. března

Ve Varšavě podepsali K. Gottwald, J. Masaryk za československou a J. Cyrankiewicz a Z. Modzielewski za polskou vládu smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci. Smlouva byla uzavřena na 20 let (1. března 1967 byla podepsána nová smlouva na dalších 20 let), k ratifikaci došlo 14. května t. r. I potom mezi československými politiky zůstávala ve vztazích k Polsku nedůvěra, dokonce i prvky nepřátelství.

14. března

Ve Vídni skončilo československo-rakouské jednání o úpravě hranic, někteří ministři (zejména komunista V. Kopecký) chtěli posunout hranice i na jihu republiky.

4. dubna

Komunistický ministr zemědělství J. Ďuriš vyhlásil na manifestaci v Hradci Králové tzv. Hradecký program, který navazoval na předchozí etapy pozemkové reformy a opíral se o 6 zemědělských zákonů (1946). Vytyčil heslo: Půda patří těm, kdo na ní pracují. Požadoval: 1. dokončení konfiskace půdy; 2. revizi první pozemkové reformy; 3. rozdělení veškeré půdy nad 50 ha (případně i menší rozlohy, pokud vlastník na ní nepracuje); 4. uzákonění národního pojištění pro rolníky; 5. zavedení jednotné zemědělské daně; 6. zvýhodnění úvěru a odstranění rozdílu mezi cenami průmyslových a zemědělských výrobků. Program narazil na odpor demokratických stran, ale komunisté jím posílili svůj vliv na vesnici.

10. června

Skupiny Ukrajinské povstalecké armády, tzv. banderovců (sotně Bir, Chrin, Stach, Chromenko, Burlak), se snažily probít československým územím do Rakouska; z Polska pronikaly již od srpna 1945 přes Dukelský průsmyk na východní Slovensko. Proti nim byly povolány ozbrojené oddíly československé moci (Akce B - vojáci, partyzáni, SNB); celkem na 13 500 mužů bojovalo proti 400-500 banderovcům. Většina těchto "psanců" byla zneškodněna (350 osob), celá "akce" ukončena 17. listopadu 1947.

24. června

Československá vláda se zabývala Marshallovým plánem a ustavila komisi, která měla připravit politické rozhodnutí.

30. června

V Československu ukončila hospodářskou činnost mezinárodní organizace UNRRA (1943), jejímž úkolem bylo poskytovat pomoc státům poškozeným ve válce formou dodávek potravin, léčiv, oděvů, spotřebního zboží, strojů a dopravních prostředků. Dodávky do ČSR představovaly částku zhruba 13,5 miliardy korun (793 451 tun různého zboží).

5. července

V Praze proběhl manifestační sjezd Československé obce legionářské.

10. července

Československá vláda odvolala svou účast na pařížské konferenci, která se zabývala Marshallovým plánem; negativní postoj zaujala po jednání vládní delegace v čele s K. Gottwaldem v Moskvě (9.-12. července t. r.), kdy se podvolila nátlaku J. V. Stalina. Příslovečná "železná opona" dosedla k naší zemi.

25. července-17. srpna

V Praze se konal I. světový festival mládeže.

září

Komunisté zahájili náborovou kampaň (tzv. Gottwaldovu výzvu) s cílem zvýšit svou členskou základnu a upevnit organizovanost ve straně. Od počátku září do konce roku 1947 přibylo v českých zemích 142 986 komunistů, takže KSČ měla 1 266 140 členů (s KSS téměř 1,5 milionu).

2. září

Vláda zamítla většinou hlasů komunistický návrh (předložil J. Dolanský) na zavedení tzv. milionářské dávky (mimořádného zdanění), která by přinesla prostředky na příplatky rolníkům v důsledku velkého sucha (vázlo zásobování). Nekomunistické strany navrhovaly jiné zdroje (úspory ve státní sféře, postihy spekulantů). Komunisté za prosazení svého návrhu jednak "mobilizovali lidové masy" (prostřednictvím ROH - telegramy, rezoluce) a jednak uzavřeli dohodu se sociální demokracií o společném postupu (12. září). Vláda nakonec přijala 21. září kompromisní návrh o "mimořádné dávce z majetku a z nadměrných zisků"; parlament jej schválil 31. října 1947.

4.-9. září

Vyhrocená komunistická kampaň za milionářskou dávku.

10. září

Třem ministrům vlády (P. Zenklovi, P. Drtinovi a J. Masarykovi) byla zaslána poštou krabička s náloží tritolu (nitky "spiknutí" vedly na krajský sekretariát KSČ v Olomouci); krabičky vyrobil stolař J. Kopka z Krčmaně. Tzv. krčmaňský (krabičkový) případ se přenesl na půdu parlamentu (21. ledna 1948) a i do vlády (27. ledna, 13. února 1948) a stal se předehrou únorových událostí.

14. září

Ministerstvo vnitra vydalo první zprávu o odhalení "protistátní skupiny" na Slovensku; do vazby se dostalo 380 osob, mezi nimi i osobní tajemníci téměř všech vedoucích činitelů Demokratické strany a také dva její generální tajemníci (J. Kempný a M. Bugár). Vykonstruovaný policejní případ ze strany zpravodajských a bezpečnostních útvarů měl zdiskreditovat a odstranit vedoucí postavení Demokratické strany na Slovensku a dosáhnout změny stranicko-politické struktury ve prospěch slovenských komunistů. Výsledkem dramatických dnů byla rekonstrukce sboru pověřenců (předsedou zůstal G. Husák), kterou schválila vláda 18. listopadu t. r. Záměr se komunistům zdařil jen částečně.

1. října

Ústavodárné národní shromáždění ratifikovalo mírové smlouvy s Bulharskem, Rumunskem, Finskem, Itálií a Maďarskem.

5. října

V Praze byl zahájen II. sjezd československých historiků; na sjezdu došlo ke střetu zastánců Pekařovy koncepce s marxistickými historiky.

14.-16. listopadu

V Brně se konal XXI. sjezd sociálně demokratické strany, na němž došlo k porážce prokomunistického Fierlingerova křídla; novým předsedou se stal B. Laušman. Současně bylo schváleno sloučení slovenské sociální demokracie s českou sociální demokracií v jednu stranu (předtím rozhodnuto na sjezdu v Bratislavě, 17.-18. října t. r.).

17. listopadu

Na schůzi Národní fronty oznámil komunistický ministr vnitra V. Nosek odhalení "špionážní skupiny" na Mostecku; šlo o provokaci, o přípravu politického procesu namířeného proti národním socialistům (proti P. Zenklovi, V. Krajinovi a P. Drtinovi). Ministr spravedlnosti Drtina předložil ve vládě 27. prosince důkazy o vykonstruovaném obvinění.


1948


20.-21. ledna

Vláda se zabývala osnovou zákona o trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy; diskuse byla rozsáhlá a velmi ostrá. Sporným bodem byla i úprava platů státních a veřejných zaměstnanců; nakonec byl 10. února podpořen návrh sociálního demokrata V. Majera (navrhoval měsíční zvýšení o 800 Kčs) proti návrhu komunisty J. Dolanského a ÚRO. Nekomunistická opozice získala na tomto jednání vlády většinu. Politické napětí se však stupňovalo.

13. února

Vláda vytvořila komisi k překonání rozporů (ty existovaly například v otázce osnovy zákona o národním pojištění, v návrhu školského zákona, zákona o živnostenské a zemědělské dani). Současně jednala vláda o situaci v Bezpečnosti; národně socialističtí ministři upozornili na chystané přemístění obvodních velitelů SNB v Praze ve prospěch komunistů. Ministru Noskovi bylo uloženo zastavit realizaci rozkazu zemského velitele SNB o přemísťování.

17. února

Ministři tří nekomunistických stran podmínili účast na jednání vlády splněním usnesení z 13. února; pro neúčast ministra Noska byla schůze vlády odročena na 20. února.

19. února

Náhlý přílet náměstka sovětského ministra zahraničí V. A. Zorina a amerického velvyslance L. Steinhardta do Prahy.

20. února

Sešla se mimořádná schůze vlády, na níž měl ministr Nosek podat zprávu k usnesení z 13. února. Ministři tří nekomunistických stran - národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany se jednání nezúčastnili a poté podali demisi (celkem 12 ministrů z 26). Vypukla vládní krize.

21. února

Ve všech velkých městech se z podnětu komunistů konala masová shromáždění a jejich účastníci vyslechli rozhlasový Gottwaldův projev, v němž oznámil komunistickou variantu řešení vládní krize a vyzval k ustavení akčních výborů Národní fronty (první vznikly například v Hradci Králové, Boskovicích, Kunštátě).

22. února

V Průmyslovém paláci v Praze se konal sjezd závodních rad a odborových skupin; na 8 tisíc delegátů (příslušníků všech stran a bezpartijních) se vyslovilo (proti 10 hlasům) pro požadavky dalšího znárodnění a pro Gottwaldovo řešení krize (přijetí demise ministrů, doplnění vlády a "očistu" Národní fronty).

23. února

Prezident republiky E. Beneš přijal jednotlivé delegace stran národně socialistické, lidové a sociálně demokratické a ujistil je, že nebude jmenovat vládu, v níž by nebyli zástupci všech stran a na nichž by se nedohodla jejich vedení. Delegace informovaly Beneše, že trvají na zachování Národní fronty; ta už byla de facto "mrtvá" a nahrazena "obrozenou" Národní frontou bez nekomunistické opozice. Akční výbory začaly nekompromisně a s nadšením provádět očistu veřejného života, rozpoutaly vlnu ukrutností. V Obecním domě v Praze byl večer utvořen přípravný výbor k ustavení ústředního akčního výboru Národní fronty. Na pokyn ÚV KSČ se začaly ve velkých městech vytvářet Lidové milice (do Prahy dorazila kolona 33 aut s puškami a samopaly z brněnské Zbrojovky).

24. února

Narůstal politický a administrativní tlak komunistů. V době od 12 do 13 hodin proběhla v celé republice generální stávka; účastnilo se jí přes 2,5 milionu občanů, nestávkovalo kolem 4 tisíc zaměstnanců (existenční strach). Ve vedení nekomunistických stran se ustavovaly akční výbory s prokomunistickou orientací.

Proces diferenciace ve vedení sociální demokracie vedl ke sblížení mezi levicí (Z. Fierlingerem) a středem (předsedou strany B. Laušmanem); Oba proudy se vyslovily pro dohodu s KSČ; pravice se dostala do izolace. Ministři V. Majer a F. Tymeš podali demisi.

25. února

V jedenáct hodin K. Gottwald, V. Nosek a A. Zápotocký předložili prezidentu Benešovi návrh na novou vládu. Během krize došlo na Hrad 5327 rezolucí podporujících komunistické řešení krize a jen 150 se stavělo proti němu. Na prezidentovo rozhodnutí čekalo na 250 tisíc účastníků manifestace v Praze a další statisíce v jiných městech republiky. V 16.30 hodin prezident Gottwaldův návrh nové vlády podepsal. Ve 25členném kabinetě obsadili komunisté 13 křesel, tři ministři byli bezpartijní a ostatní byli příslušníky nekomunistických stran, zcela však závislí na komunistech a bezvýhradně jim poslušní. Komunisté dosáhli svého cíle - monopolu moci, a to v rozporu s existující demokratickou ústavou. Nastolili totalitní systém za podpory značné části občanů, které získali na sliby a svůj program.

Ustaven ústřední akční výbor Národní fronty v čele s komunistou A. Zápotockým; generálním tajemníkem se stal A. Čepička, místopředsedy R. Slánský (oba KSČ), Z. Fierlinger (sociální demokracie), A. Neuman (národně socialistická strana) a J. Plojhar (lidová strana).

Večer prošel Prahou mohutný průvod Lidových milicí.

26. února

Akční výbor lidové strany vydal provolání k členům, v němž požadoval "očistu strany" a přihlásil se k obrozené Národní frontě.

Pražský arcibiskup J. Beran vydal pastýřský list Arcibiskupe, nemlč, nesmíš mlčet; tato výzva byla namířena proti politické perzekuci a nezákonnostem, které provázely zrod komunistické moci. Zůstala však bez většího ohlasu.

27. února

Akční výbor národně socialistické strany vyzval k ustavení akčních výborů v nižších stranických orgánech a k provádění očistného procesu. Do vedení strany, která se 3. března t. r. přejmenovala na Československou stranu socialistickou, se dostali A. Neuman a E. Šlechta. Postupně zanikly místní a okresní organizace, z původních 593 tisíc členů jich zůstalo za rok 14 844.

Ústřední akční výbor Národní fronty vyzval veřejnost, aby provedla "důkladnou očistu od reakce"; Národní fronta přestala být základnou pro dohody politických stran. "Očista" se týkala hlavně středních a nižších článků státního a hospodářského aparátu, oblasti kultury, školství apod. Do konce března t. r. bylo zbaveno funkcí okolo 30 tisíc osob, z toho 12 tisíc státních a veřejných zaměstnanců.

28.-29. února

V Praze proběhl sjezd rolnických komisí, který přijal rezoluci o urychleném uzákonění pozemkové reformy.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.