F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1942


9. ledna

terezínského ghetta odjelo prvních tisíc Židů transportem do Rigy; do října 1944 bylo odtud vypraveno do ghett a vyhlazovacích táborů v Pobaltí a východním Polsku 86 933 obětí rasové genocidy (přežilo jich 3097).

15. ledna

Protektorátní vláda vydala nařízení č. 14 Sb. o nové organizaci některých ústředních úřadů; byl zrušen úřad předsednictva ministerské rady a vláda jako kolektivní orgán přestala prakticky existovat, zůstala jen jednotlivá ministerstva.

19. ledna

Jmenována nová protektorátní vláda v čele s J. Krejčím; předseda předchozí vlády generál A. Eliáš byl již 27. září 1941 na příkaz R. Heydricha zatčen gestapem a v monstrprocesu v Petschkově paláci odsouzen 1. října t. r. k trestu smrti.

V Londýně byla podepsána H. Ripkou a E. Raczyńskim další československo-polská deklarace, která ve 14 bodech obsahovala podrobně propracovaný plán konfederace. Jednání o konfederaci pokračovala po celý rok 1942 (vznikl společný odborový výbor, konaly se společné porady lékařů, inženýrů a dalších specialistů aj.). Nakonec se však (v letech 1943-1944) od plánu konfederace ustoupilo.

4. února

V tajném projevu pro nacistické pohlaváry vyložil R. Heydrich Hitlerův (a svůj) plán na "konečné řešení" české otázky; v tomto smyslu se nesla jeho vystoupení už 2. a 17. října 1941.

5. února

Vyhlášen nábor do československé vojenské jednotky v SSSR, která byla soustředěna v Buzuluku (základ jednotky tvořilo 93 vojáků v čele s L. Svobodou).

14. března

Vydána vyhláška o prvním nuceném vystěhování obyvatelstva ve středních Čechách (mezi Vltavou a Sázavou) pro výcvikový tábor jednotek SS. Následovalo další masové vyhánění českých obyvatel z oblasti Brdska, Milovicka, Vyškovska a Benešovska.

28. dubna

E. Beneš v projevu v British Press Association připustil možnost odsunu většího počtu Němců z českých zemích (pod vlivem Heydrichovy politiky v protektorátě).

23. května

R. Heydrich vydal nařízení "o výkonu správy z pověření říše" - RAV (Reichsauftragsverwaltung), což znamenalo fakticky převzetí dozoru nad zemskými a okresními úřady německými úředníky. Souviselo to s rušením působnosti zastupitelstev (nahrazována německými vládními komisaři). Celý proces zglajchšaltování místní správy byl dovršen vládním nařízením č. 51/1944 o úřednické správě obcí.

27. května

Členové desantu Anthropoid z Velké Británie J. Kubiš a J. Gabčík (vysazeni v noci z 28. na 29. prosince 1941 u Nehvizd poblíž Prahy) provedli atentát na R. Heydricha; ten na následky zranění 4. června zemřel. Na atentát odpověděli nacisté brutálním terorem. Bezprostředně po atentátu došlo k vyhlášení stanného práva. Následovalo zatýkání a hromadné popravy (tzv. heydrichiáda); mezi popravenými byli například bývalý premiér A. Eliáš (19. června) a V. Vančura (1. června). Stanné právo bylo odvoláno 3. července 1942, celkem bylo zatčeno 3188 osob a popraveno 1585 osob.

4. června

Novým zastupujícím říšským protektorem byl jmenován K. Daluege.

10. června

Na základě vykonstruovaných obvinění došlo ze strany nacistů k barbarskému vyhlazení obce na Kladensku - Lidic; 192 mužů bylo zastřeleno, 196 žen odvlečeno do koncentračního tábora v Ravensbrücku a 104 dětí posláno do tábora v Lodži (z nich bylo 82 usmrceno). Obec nacisté vyrabovali, poté budovy zapálili a celou ji srovnali se zemí.

17. června

Na přímý pokyn z Berlína zahájilo činnost Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, kolaborantská organizace (vznikala od podzimu 1941) zaměřená na převýchovu české mládeže v nacionálně socialistickém duchu; vedoucím byl jmenován ministr školství a národní osvěty E. Moravec.

18. června

Po atentátu na Heydricha byl zradou K. Čurdy odhalen tajný úkryt parašutistů v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. V obklíčení zde zahynuli oba aktéři atentátu spolu se svými pěti druhy.

24. června

Osada Ležáky na Chrudimsku se stala obětí nacistického zvěrstva; za existenci tajné radiostanice v místním mlýně bylo všech devět usedlostí vyrabováno a zapáleno, 33 dospělých obyvatel týž večer zavražděno na popravišti v pardubickém Zámečku a dalších 21 obyvatel (včetně 11 dětí) zahynulo později v plynových komorách vyhlazovacího tábora v Chelmnu.

5. srpna

Britská vláda odvolala svůj podpis pod mnichovskou dohodou; s podobným prohlášením vystoupil i francouzský Národní výbor vedený generálem de Gaullem, když označil 29. září mnichovskou dohodu od počátku za neplatnou.

17. září

Z příkazu K. H. Franka byla gestapem zahájena Akce E (Emigranten) na celém území protektorátu; bylo pozatýkáno několik set osob, jejichž nejbližší příbuzní uprchli do zahraničí a byli podezřelí, že vstoupili do zahraničních vojenských jednotek. Zatčení byli soustředěni v internačním táboře Svatobořice u Kyjova. Akce E pokračovala i v roce 1943, celkem bylo internováno na 3500 osob.

28. října

Vláda Spojených států definitivně uznala československou vládu v zahraničí.


1943


23. února

K. H. Frank pronesl v pražské Lucerně projev k zahájení totální mobilizace v českých zemích; znamenalo to zvýšení nároků na pracovní sílu, totální nasazení na práci do říše a další omezování a likvidaci nedůležité výroby pro válku. Už od podzimu 1942 přišly do říše na práci celé ročníky mládeže 1921-1922, později ročníky 1918-1920.

8. března

1. československý samostatný prapor v SSSR byl nasazen k prvnímu boji s nacistickými jednotkami u osady Sokolovo; celkem zde zahynulo 86 příslušníků jednotky, nepřítel vykázal ztrátu 300-400 vojáků.

15. dubna

Anglo-americká letadla provedla první nálet na plzeňskou Škodovku.

1. května

V emigraci byl přijat představiteli politické reprezentace společný manifest komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů o jednotném postupu v protifašistickém boji; manifest se stal programovým dokumentem Národního bloku pracujícího lidu měst a venkova.

12. května-9. června

Oficiální návštěva prezidenta E. Beneše v USA a Kanadě, při níž jednal o mezinárodních vztazích a poválečném uspořádání v Evropě (mj. i o odsunu Němců).

13. července

Nacisté vypálili obec Český Malín na Volyni; zavraždili při tom 400 jeho obyvatel (374 Čechů a 26 Poláků).

20. srpna

A. Hitler jmenoval W. Fricka novým protektorem (úřad nastoupil až 14. října); vedení protektorátu však dostal fakticky do rukou státní ministr K. H. Frank.

podzim

Začala se vytvářet ilegální organizace mládeže Předvoj jako součást komunistického odboje; u jejího zrodu stáli členové Sdružení evangelické mládeže při Českobratrském sboru J. A. Komenského v Praze-Smíchově a mladí dělníci. V čele stáli V. Dobiáš, K. Hiršl, J. Staněk. V březnu 1944 vyšlo první číslo časopisu Předvoj.

5.-6. listopadu

1. československá samostatná brigáda v SSSR (ustavena 7. července t. r. v počtu 3130 vojáků) byla nasazena do bojů o Kyjev (jako záloha 38. armády 1. ukrajinského frontu).

prosinec

Představitelé protifašistického odboje na Slovensku přijali tzv. Vánoční dohodu (současně vytvořili i Slovenskou národní radu), v níž se postavili za společný stát Čechů a Slováků.

12. prosince

V Moskvě podepsána (v přítomnosti E. Beneše) československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci; byla původně uzavřena na 20 let, v roce 1963 však prodloužena.

13.-23. prosince

E. Beneš jednal v Moskvě se zahraničním vedením KSČ o poválečném uspořádání poměrů v Československu.

23. prosince

Příslušníci 313. československé bombardovací perutě potopili německou loď Alstenrufer. Českoslovenští letci se podíleli na vzdušné obraně Velké Británie, na přípravě invaze a účastnili se i náletů na Německo. Ztráty činily na 560 mrtvých letců.


1944


leden

Českoslovenští účastníci odbojového hnutí ve Francii vytvořili Československé bojové družiny, které se zúčastnily bojů v pařížském povstání (19.-25. srpna 1944).

1.-2. ledna

1. československá samostatná brigáda v SSSR se účastnila bojů o Rudu a Bílou Cerkev, při nichž utrpěla značné ztráty. K dalším bojům došlo ve dnech 3. ledna až 7. března na pravobřežní Ukrajině u Žaškova.

23. ledna

Z popudu K. H. Franka byla založena Liga proti bolševismu, kolaborantská organizace s protikomunistickým a protisovětským zaměřením; jejími zakladateli byli například prof. J. Drachovský a J. Bartoň z Dobenína; Liga podléhala přímo ministerstvu školství a lidové osvěty (ministru E. Moravcovi). Její činnost spočívala zejména v pořádání přednášek a manifestačních shromáždění.

8.-9. března

V koncentračním táboře Osvětim-Birkenau (v tzv. rodinném táboře) došlo k největší hromadné popravě československých občanů - Židů za 6 let okupace: zplynování 3792 mužů, žen a dětí (představovali zbytek mnohatisícového transportu z Terezína 6. září 1943).

duben-červenec

Vysazování dalších paravýsadků z Velké Británie (Calcium, Barium, Sulphur, Chalk, Clay, Carbon, Potash aj.). Celkem bylo vysazeno na našem území 101 parašutistů, z nichž 50 jich padlo v boji, do rukou gestapa se nedostalo jen 40 parašutistů.

10. dubna

Z rozhodnutí sovětského velení byla 1. československá samostatná brigáda rozšířena na 1. československý armádní sbor v SSSR.

8. května

Došlo k podpisu československo-sovětské dohody o vztazích mezi orgány obou států po vstupu Rudé armády na území ČSR. Už při jednání na území Podkarpatské Rusi sovětské vojenské orgány tuto smlouvu porušovaly.

24.-25. května

11 praporů tzv. vládního vojska bylo přesunuto do severní Itálie (do prostoru Aosty přes Turín a Milán až po Rimini), kde převzaly ochranu železničních a jiných důležitých objektů proti italským partyzánům. Na 700 příslušníků vládního vojska přeběhlo k partyzánům, mnozí se dostali až na Západ.

léto

Vytvořena odbojová občanská organizace Rada tří (R3) v čele s generálem V. Lužou, prof. J. Grňou a J. Císařem. Odbojové skupiny této organizace se vytvářely zejména na Českomoravské vysočině, Brněnsku a v Praze. Jejím výchozím politickým programem se stal zkrácený program Petičního výboru Věrni zůstaneme nazvaný Co chceme? Na konci války se podílela na partyzánském hnutí a zúčastnila se i pražského povstání.

30. června

Vládním delegátem pro osvobozené území byl jmenován ministr F. Němec, jeho zástupcem generál R. Viest.

červenec

Americké letectvo zahájilo ofenzivu proti výrobě i skladům pohonných hmot (Záluží u Mostu, Pardubice, Kolín, Ostrava, Kralupy) a proti zbrojnímu průmyslu (Plzeň, Ostrava, Vsetín, Zlín, Kuřim aj.); letadla startovala z Anglie, a především z Itálie.

3. srpna

V Londýně vydány dva ústavní dekrety: č. 10/1944 Sb. o dočasné správě osvobozeného území, kterým se zřizoval úřad pro správu v čele s vládním delegátem jmenovaným prezidentem; č. 11/1944 Sb. o obnovení právního pořádku (platily předpisy vydané do 28. září 1938).

19. srpna

V protektorátě vyhlášena drastická válečná omezení.

22. srpna

Vydáno francouzsko-československé prohlášení o obnovení spojenecké smlouvy mezi ČSR a Francií.

Zahájena akce Gitter II. (Mříže), v jejímž průběhu byli pozatýkáni a posláni do koncentračních táborů poslanci a funkcionáři komunistické a sociálně demokratické strany (zatčeno bylo 240-260 osob).

29. srpna

Vypuklo Slovenské národní povstání, centrem se stala Banská Bystrica. Organizačně je připravila Slovenská národní rada spolu se svým vojenským ústředím (podplukovník J. Golian). K povstání se připojily nejen partyzánské oddíly (maximálně 20 tisíc mužů), ale proběhla i mobilizace slovenské armády (v závěru až 60 tisíc vojáků). Slovenská národní rada převzala jménem československé vlády veškerou moc na Slovensku. Nástup německých elitních jednotek a pomalá sovětská vojenská pomoc znamenala postupné zmenšování povstaleckého území (původně až 15 tisíc km2).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.