F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1939

1. září

V den nacistické agrese vůči Polsku (počátek II. světové války) zahájena rozsáhlá zatýkací akce (akce Albrecht I) proti kulturním pracovníkům, sokolům, komunistům, sociálním demokratům; postiženo bylo na 2 tisíce osob (akce probíhala do konce září t. r.), většina z nich poslána do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald.

Protektorát Čechy a Morava byl rozdělen na sedm správních oblastí, z nichž každá měla v čele vrchního zemského radu.

3. září

Polský prezident I. Mościcki vydal dekret o utvoření Legiónu Čechů a Slováků v Polsku; měl zhruba 960 příslušníků a účastnil se bojů v oblasti Tarnopolu. Po 18. září většina jednotky ustoupila na území obsazené Rudou armádou (dostali se do internace). Jen část (letci) unikla přes Rumunsko na Střední východ a odtud do Francie.

29. září

Ve Francii byl ustaven I. pěší prapor (16. října se rozrostl na pěší pluk, 15. listopadu vznikl kádr II. pěšího pluku). Začátkem ledna vstoupili do vojska českoslovenští interbrigadisté ze Španělska. 15. ledna se vytvořila 1. československá divize.

1. října

V protektorátě byly zavedeny odběrné lístky na potraviny; později se lístkový systém rozšířil i na textil, obuv a další důležité životní potřeby. Týdenní spotřební dávky rozlišovaly tři kategorie (obyčejní spotřebitelé, těžce a velmi těžce pracující); zvláštní příděly byly určeny dětem.

2. října

Francouzský ministerský předseda E. Daladier a vyslanec Š. Osuský podepsali československo-francouzskou smlouvu o vytvoření československé armády ve Francii.

28. října

Ve výroční den vzniku ČSR proběhly v řadě měst v protektorátě demonstrace; nejbouřlivější byly v Praze, množství lidí bylo zatčeno. Střelbou byl smrtelně zraněn medik J. Opletal a dělník V. Sedláček.

15. listopadu

V Praze na Albertově se konalo smuteční rozloučení se studentem J. Opletalem; vyznělo jako spontánní masová demonstrace proti okupantům.

17. listopadu

V noci ze 16. na 17. listopad nařídili nacisté razie ve studentských kolejích v Praze i Brně; došlo k zatýkání a 9 studentských funkcionářů bylo v Praze v ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno, dalších 1050-1070 studentů bylo deportováno do koncentračních táborů. Z Hitlerova příkazu byly uzavřeny české vysoké školy (údajně na 3 roky). 17. listopad se stal symbolem boje proti totalitnímu režimu mladé generace.

V Paříži se oficiálně ustavil Československý národní výbor, dočasný ústřední orgán odboje (do 22. července 1940); již měsíc předtím (17. října) se na něm dohodli vedoucí činitelé emigrace (E. Beneš, J. Šrámek, Š. Osuský, S. Ingr, R. Viest, H. Ripka, E. Outrata). Francouzská vláda tento orgán uznala 17. listopadu, britské uznání následovalo 20. prosince t. r. Současně byl 17. listopadu vydán mobilizační rozkaz vztahující se na všechny bojeschopné občany v zahraničí.

listopad-únor 1940

Gestapu se podařilo proniknout k řídícímu centru Obrany národa a vážně postihnout celou její ilegální síť; v důsledku těchto zásahů dosáhlo gestapo v první polovině roku 1940 faktického rozbití organizace jako připravované podzemní armády (údajně se počítalo s 80 tisíci muži).


1940


leden-únor

Začalo formování koordinačního centra nekomunistického (občanského) odboje - Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD); ustavil se na přelomu dubna a května t. r. a zastoupeny v něm byly vždy dvěma osobami Politické ústředí, Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme. Orgán udržoval kontakt i s dalšími občanskými odbojovými organizacemi.

28. ledna

V Paříži se z iniciativy M. Hodži ustavilo separátní "vzdorocentrum" zahraničního odboje - Česko-slovenská národní rada; Hodža se dostal do vážného rozporu s Benešovým Československým národním výborem a již 22. listopadu 1939 vytvořil Slovenskou národní radu. Část českých opozičníků, povzbuzena Hodžovou akcí, založila začátkem ledna 1940 v Londýně tzv. Český akční výbor, v němž působili Benešovi odpůrci (V. Myslivec, I. Marek, F. Dvorník). Beneš dosáhl u francouzské vlády zákroku proti Hodžově radě, takže byla 14. února zakázána. To byl výrazný krok k izolaci Benešových odpůrců.

11. června

2. československý pluk ve Francii se účastnil bojů s německými jednotkami u Coulommiers; po pádu Francie byla asi třetina československých vojáků evakuována do Anglie.

26. června

E. Beneš vyslovil v rozhlasovém projevu z Londýna myšlenku kontinuity československého prozatímního státního zřízení s předmnichovskou republikou.

29. června

Za přispění anglického konzula se podařilo evakuovat 206 československých vojáků z Bejrútu do palestinského pohraničního tábora v As Sumeiryi; zde z nich byl založen 4. československý pěší pluk (jednotka byla součástí 1. československé divize ve Francii, velitelem byl R. Viest).

9. července

Československý národní výbor se usnesl ustavit na britské půdě prozatímní státní zřízení; bylo tvořeno prozatímní vládou v čele s J. Šrámkem, prezidentem - stal se jím E. BENEŠ [1940-1948] a Státní radou.

12. července

V Londýně byl zřízen tzv. Inspektorát československého letectva v čele s generálem K. Janouškem. Podle dohody s britskou vládou (z 25. října 1940) byli českoslovenští letci (do konce roku 1940 se jich shromáždilo ve Velké Británii 1287) zařazeni do tzv. dobrovolnické zálohy britského královského letectva (RAF). První peruť vznikla jako 310. stíhací 12. července 1940 v Duxfordu, další 311. bombardovací peruť 30. července t. r. v Cosfordu a 312. stíhací peruť 5. září t. r. opět v Duxfordu. Dne 10. června 1941 byla vytvořena v Cattericku 313. stíhací peruť. Další českoslovenští letci byli po skupinách i jednotlivě zařazováni k britským perutím. Českoslovenští stíhači se účastnili ve dnech 13. srpna-31. října bitvy o Anglii (sestřelili 56 nepřátelských letadel).

21. července

Britská vláda uznala prozatímní československou vládu v zahraničí.

V Londýně byl ustaven poradní sbor prezidenta republiky a pomocný kontrolní orgán - Státní rada československá, skládající se ze zástupců politických stran v emigraci. Předsedou byl R. Bechyně (1940-1941) a P. Maxa (1941-1945). Státní rada měla několik stálých výborů a tvořilo ji nejprve 40, od listopadu 1941 50 osob. Zahajovací schůze proběhla 11. prosince 1940. Právní statut Státní rady byl doplňován.

srpen

Další vlna hromadného zatýkání důstojníků a vojáků v protektorátě.

1. října

Uzavřena celní unie mezi Německem a protektorátem (ohlášena již Hitlerovým výnosem o zřízení protektorátu z 16. března 1939); umožňovala snadnější expanzi německého kapitálu do hospodářství českých zemí.

25. října

Podepsána československo-britská dohoda o postavení československých pozemních jednotek a letectva vůči britskému vojsku a letectvu; současně podepsána úmluva o způsobu financování československého vojska a o právu disponovat československým zlatem uloženým u Bank of England.

U československé vojenské jednotky na Středním východě byl zřízen Československý pěší prapor 11 - Východní.

Ve Velké Británii ustavena 1. československá smíšená brigáda.

11. listopadu

V Londýně byla podepsána československo-polská deklarace o poválečné spolupráci; jejími signatáři byli H. Ripka a S. Stroňski.


1941


23. ledna

Protektorátní vláda vydala nařízení o nucených pracech mužů od 18 do 50 let.

26. června

E. Beneš zaslal zvláštní depeši státnímu prezidentu E. Háchovi, v níž ho varoval před dalšími ústupky okupantům a žádal, aby vláda podala demisi.

18. července

V Londýně došlo k podpisu úmluvy mezi emigrační československou vládou SSSR (zásadní přelom způsoben vstupem SSSR do války 22. června 1941); smlouva obsahovala souhlas obou vlád k výměně vyslanců a závazek vzájemné podpory ve válce proti Německu. Sovětská strana v ní souhlasila s formováním československé zahraniční vojenské jednotky v SSSR.

Britská vláda uznala definitivně československou vládu v zahraničí; 31. července provedla předběžné uznání vláda USA.

září

Ukončena jednání mezi představiteli II. ilegálního vedení KSČ a Ústředního vedení odboje domácího, jež vedla k vytvoření společného orgánu - Ústředního národně revolučního výboru československého; ten vyzýval k vytváření národních výborů a národních gard. Po příchodu R. Heydricha do Prahy na podzim 1941 byl rozbit jak ÚVOD, tak i tento vrcholný orgán domácího odboje.

27. září

Zastupujícím říšským protektorem byl jmenován generál SS a policie R. Heydrich; dosavadní říšský protektor K. von Neurath byl poslán 22. září na "zdravotní dovolenou". Hned po příchodu do Prahy dal Heydrich zatknout předsedu vlády A. Eliáše.

28. září

R. Heydrich vyhlásil první stanné právo; současně byly zřízeny i stanné soudy při řídících úřadovnách gestapa v Praze a Brně. Do konce října bylo popraveno na 300 odbojových pracovníků (například generálové J. Bílý a H. Vojta). Stanné právo bylo odvoláno 20. ledna 1942.

8. října

Gestapo zahájilo Akci Sokol, masový úder proti české tělovýchovné organizaci Sokol, kdy došlo k zatčení členů vedení, župních funkcionářů i části členstva sokolských jednot. Postiženo bylo asi 1500 sokolů, většina poslána do koncentračních táborů. 12. října byla Česká obec sokolská rozpuštěna, její majetek zabaven; Sokol byl zakázán již v dubnu t. r.

16. října

Z Prahy byl odeslán první transport Židů do ghetta v Lodži; do Terezína přijeli první Židé 24. listopadu t. r.

21. října-10. prosince

Československý pěší prapor 11 - Východní pod velením podplukovníka K. Klapálka v počtu 634 vojáků se zúčastnil obrany obleženého středomořského přístavu Tobruk (českoslovenští vojáci byli přiděleni k polské jednotce). 10. prosince byl zahájen osvobozovací úder, Tobruk byl po 244 dnech obklíčení svobodný.

25. listopadu

V londýnském projevu nastínil E. Beneš svou představu o řešení německé otázky (navrhoval co největší rozšíření českého území, mimo národnostně české území měly být zřízeny tři župy a Němci ve vnitrozemí se měli vystěhovat nebo důsledně počeštit). Počítal s odsunem zhruba 1 milionu Němců (zejména válečných zločinců).

4. prosince

Do terezínského ghetta přijel první transport Židů (1000 osob); s jeho budováním se započalo 24. listopadu 1941. V dalších měsících následovaly desítky dalších transportů z celého protektorátu (od června 1942 sem byli deportováni i Židé z Německa, Rakouska, Nizozemí, Slovenska a Maďarska).

16. prosince

Československá vláda v Londýně oznámila spojeneckým vládám, že je ve válečném stavu s Německem a Maďarskem, a to od chvíle prvních násilných činů obou států vůči ČSR. Současně se v prohlášení konstatovalo, že ČSR je ve válečném stavu se všemi jinými státy, které jsou ve válečném stavu s Velkou Británií, SSSR a USA. Československo se tak zařadilo do protihitlerovské koalice.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.