F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1939


13. ledna

Rozpuštěna zemská zastupitelstva v českých zemích.

21. ledna

Ministr zahraničí F. Chvalkovský jednal v Berlíně s německým ministrem zahraničí J. von Ribbentropem.

26. ledna

Parafována smlouva o spolupráci česko-slovenské policie s gestapem.

16. února

Strana národní jednoty přijala nový program, který vycházel z koncepce italského korporativního fašistického státu a usiloval o zavedení totalitního systému v Česko-Slovensku. Do politické praxe se ho nepodařilo již uvést.

28. února

Ministři slovenské autonomní vlády F. Ďurčanský a M. Pružinský jednali v Berlíně s H. Göringem o finanční pomoci Slovensku; ten slib pomoci podmínil rozbitím ČSR.

1. března

Zrušena branná povinnost státu; předtím (do 28. února) byla provedena demobilizace armády.

7. března

Nacistický předák A. Seyss-Inquart jednal v Bratislavě s J. Tisem a K. Sidorem a snažil se je přimět k vyhlášení samostatnosti Slovenska.

9. března

V noci z 9. na 10. března začal na Slovensku vyhlášením stanného práva vojenský zásah generála B. Homoly proti slovenským separatistům (tzv. Homolův puč); vedl k sesazení vlády J. Tisa prezidentem Háchou a k vyhlášení tzv. vojenské diktatury. Vzniklé situace využila německá propaganda.

11. března

Do čela slovenské vlády povolán (umírněnější) velitel Hlinkových gard K. Sidor; opřel se o tuto gardu, dosáhl odvolání mimořádných opatření a také vládního vojska a četnictva ze Slovenska. Tiso odešel na svou faru v Bánovcích.

12. března

V "den německých hrdinů" napadli němečtí ordneři na Jihlavsku, Brněnsku, Olomoucku a Ostravsku českou policii a několik mužů zranili.

13. března

Na zasedání předsednictva Slovenské ludové strany oznámil J. Tiso, že je pozván do Berlína k Hitlerovi.

J. Tiso a F. Ďurčanský jednali v Berlíně s A. Hitlerem, který požadoval okamžité odtržení Slovenska od Česko-Slovenska a vytvoření samostatného slovenského státu; jinak hrozil, že v případě nesouhlasu přenechá slovenský prostor Maďarsku (Sidor odmítl vyhlásit samostatnost Slovenska).

14. března

Slovenský sněm vyhlásil v Bratislavě nezávislý a samostatný slovenský stát.

Maďarsko zaslalo česko-slovenské vládě ultimátum, v němž žádalo okamžité odstoupení Podkarpatské Rusi a zároveň zahájilo vojenské akce k její okupaci; část 12. pěší divize generála Svátka se postavila na odpor (14.-16. března).

Prezident E. Hácha s ministrem zahraničí F. Chvalkovským odjeli do Berlína, kde jim A. Hitler o jedné hodině po půlnoci oznámil "nezvratnou vůli" okupovat za několik hodin zbytek českých zemí a připojit je k říši. V případě nesouhlasu s okupací vyhrožoval zničením Prahy leteckým bombardováním. Brutálnímu nátlaku Hácha podlehl; také vláda v Praze se tomuto diktátu podvolila.

15. března

Během dne okupovala vojska nacistického Německa české země tzv. druhé republiky (na odpor se postavili vojáci 3. praporu 8. slezského pluku v Místku). Do 15. dubna byla výkonná moc svěřena vojenské správě v čele s vrchním velitelem německé armády generálem W. Brauchitschem. V Čechách byl výkonnou mocí pověřen generál J. Blaskowitz, šéfem civilní správy se stal K. Henlein. Na Moravě převzal výkonnou moc generál W. List, civilní správu J. Bürckel.

Krajinský autonomní sněm vyhlásil Podkarpatskou Rus za samostatný stát; o den později však dokončila obsazení země maďarská vojska a připojila ji k Maďarsku jako autonomní území Karpatsko.

Ustaven Český národní výbor svatováclavský v čele s R. Gajdou; na nátlak nacistů musel svou činnost 21. března 1939 ukončit.

16. března

A. Hitler vydal v Praze výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava (č. 75/1939 Sb.). Protektorátu byla odepřena státní povaha a stal se integrální součástí Německé říše. Nastala otevřená teroristická německá diktatura, zabezpečovaná rozsáhlým donucovacím aparátem. Protektorát neměl žádnou mezinárodně právní způsobilost k jednání (i když byla formálně zřízena funkce vyslance protektorátní vlády v Berlíně). Nebylo mu přiznáno ani právo na samostatnou vojenskou moc, byla rozpuštěna armáda a povoleno jen tzv. vládní vojsko.

Jmenována první protektorátní vláda v čele s R. Beranem (byla pokračováním vlády česko-slovenské bez účasti K. Sidora).

Z rozkazu nacistů vydaly zemské úřady příkaz k vypátrání a zajištění osob "podezřelých z komunistické činnosti"; šlo o tzv. akci Gitter (Mříže), při níž bylo zatčeno 4376 osob, převážně komunistů a německých emigrantů.

E. Beneš zaslal představitelům velmocí protest proti německé okupaci českých zemí.

18. března

A. Hitler jmenoval říšským protektorem v Čechách a na Moravě K. von Neuratha a jeho zástupcem ve funkci státního sekretáře K. H. Franka.

18. března-20. dubna

Krajanské organizace v USA - České národní sdružení, Slovenské národní sdružení a Sdružení českých katolíků se v Chicagu sjednotily k podpoře boje za obnovu ČSR v Československou národní radu v Americe.

21. března

Ustaven přípravný výbor Národního souručenství v čele s E. Háchou; ten jmenoval vedení této organizace (vedoucím se stal A. Hrubý), která se měla stát masovou stranou, jež by byla oporou protektorátní vlády a prezidenta. V březnu a dubnu proběhl masový nábor, při němž bylo získáno 97 % mužské dospělé populace.

Rozpuštěno (E. Háchou) Národní shromáždění.

Stanoven poměr protektorátní koruny k říšské marce (1 : 10).

25. března

Rozhodnutím německé vlády byly odtržené oblasti českých zemí začleněny do německých žup (k Prusku - Hlučínsko, k Bavorsku, k župám Hornodunajské a Dolnodunajské, zbytek se stal Říšskou župou sudetoněmeckou).

konec března

Počátky budování ilegálních organizací - 1. Obrany národa, zakladateli se stali zejména vyšší důstojníci bývalé československé armády (generálové J. Bílý, B. Homola, H. Vojta v Čechách, na Moravě S. Ingr, B. Všetička). Organizace se podílela za pomoci legionářů, sokolů, učitelů na zpravodajské činnosti a organizování ilegálních přechodů do zahraničí; 2. Politického ústředí, pro udržování styků s odbojovou západní emigrací a rozvíjení zpravodajské činnosti. Ve vedení působili L. Rašín, F. Richter, F. Hála, vedoucím celé sítě byl P. Šámal a tajemníkem V. Klecanda; 3. Petičního výboru Věrni zůstaneme, sdružoval členy bývalých dělnických stran a odborů, zaměřil se na zpravodajskou činnost a organizování ilegálních přechodů za hranice. Jeho jádro tvořili J. Fischer, V. Čížek, generál J. Čihák, J. Fukátko; 4. komunistické sítě, mající zkušenosti z ilegální práce již za druhé republiky a vytvářející ilegální organizace od závodních a místních přes okresní a krajské až po I. ilegální ústřední výbor (E. Klíma, E. Urx, J. Zika), řízený zahraničním vedením KSČ v Moskvě.

16. dubna

Za předsednictví vyslance J. Masaryka vznikl v Londýně Československý výbor ve Velké Británii (členy byli zástupci krajanské kolonie a političtí emigranti).

27. dubna

Státní prezident E. Hácha jmenoval novou protektorátní vládu v čele s generálem A. Eliášem.

30. dubna

V Krakově byla ustavena Zahraniční vojenská skupina československá, umístěna v Malých Bronovicích u Krakova (zhruba 350 vojáků). Budování jednotky (oficiálně jí velel podplukovník L. Svoboda) naráželo na nepřízeň polských úřadů, ale komplikace vznikaly i s příchodem generála L. Prchaly. Jednotka se zapojila (letci a specialisté) do bojů proti Němcům po přepadení Polska, poté část odešla do Rumunska, část (se Svobodou) do SSSR.

květen

Vytvořeno tzv. vládní vojsko z profesionálních vojenských kádrů bývalé československé armády; jeho početní stav se pohyboval kolem 7 tisíc mužů vyzbrojených jen lehkými pěchotními zbraněmi. Vykonávalo strážní službu a úkoly technického rázu.

6. května

Převoz tělesných ostatků K. H. Máchy z Litoměřic do Prahy; akt se stal příležitostí k protinacistické manifestaci; podobně vyzněla i vzpomínka na M. J. Husa (6. července) a poutě na hory (30. dubna na Říp, 13. srpna u sv. Vavřinečka na Chodsku, 20. srpna na Hostýn).

6. června

Jmenováno nové předsednictvo Národní rady české, kulturně politické instituce (počátky sahají k roku 1900) podporující perzekvované umělce a studenty. Její členové byli zapojeni v různých složkách nekomunistického odboje; předsedou byl prof. J. Kapras (do 19. ledna 1942 ministr školství a národní osvěty).

21. června

Říšský protektor K. von Neurath vydal nařízení o židovském majetku; započala nová etapa systematické, totální expropriace protektorátního židovského obyvatelstva (uplatňování kritéria židovství podle norimberských zákonů). Arizaci podléhaly i podniky akciových společností s 25 % židovskou účastí.

30. června

Ustavena Národní odborová ústředna zaměstnanecká jako složka Národního souručenství; vznikla sloučením dřívějších odborových organizací a sdružovala vlastně dva větší celky - Ústředí jednot dělnických (21 jednot) a Ústředí jednot soukromých zaměstnanců (5 jednot).

25. července

Protektorátní vláda vydala nařízení o všeobecné pracovní povinnosti.

28. srpna

Československý vyslanec v Paříži Š. Osuský odevzdal francouzskému ministru zahraničí nótu, v níž oznámil přání Čechů a Slováků ve Francii účastnit se bojů proti Německu a žádal o souhlas k provedení mobilizace československých občanů ve Francii.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.