F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1938

7. května

Britský a francouzský vyslanec v demarši žádali u ministra zahraničí K. Krofty, aby bylo dosaženo dohody československé vlády s německou menšinou.

13. května

Československá vláda schválila rámcový první návrh národnostního statutu; jeho hlavními principy byly samospráva a proporcionalita. Jednání se zástupci národnostních menšin bylo zahájeno 18. května.

15. května

Představitelé československého kulturního života vydali manifest na obranu republiky Věrni zůstaneme; do konce září ho podepsalo přes milion občanů. K zabezpečení akce byl ustaven Petiční výbor Věrni zůstaneme z levicově orientované inteligence.

18. května

U československých hranic docházelo k soustřeďování německých jednotek.

20. května

Československá vláda po obdržení zpráv o soustřeďování německých vojsk u hranic a z obavy z možných incidentů při obecních volbách vyhlásila částečnou mobilizaci (jednoho ročníku záložníků a příslušníků technických a speciálních oddílů).

22., 29. května, 12. června

Proběhly obecní volby (ne však ve všech obcích).

30. května

A. Hitler vydal podrobné instrukce k možnému útoku na ČSR.

4. a 5. června

U příležitosti 20. výročí Pittsburské dohody zorganizovali luďáci demonstrace za prosazení svých autonomistických požadavků. Jejich vyvrcholením byl příchod delegace krajanských spolků z USA s originálem Pittsburské dohody a sjezd Hlinkovy slovenské ludové strany 6. června.

7. června

Sudetendeutsche Partei předložila Hodžově vládě memorandum se svými požadavky (byly reprodukcí karlovarských požadavků z 24. dubna t. r.).

3. července

V Praze byl zahájen X. všesokolský slet, který vyzněl jako mohutná manifestace na obranu republiky.

20. července

Prezident Beneš obdržel od anglické vlády návrh na "nezávislého zprostředkovatele" pro jednání se Sudetendeutsche Partei; vláda přistoupila na prostředníka - lorda W. Runcimana.

3. srpna-16. září

V ČSR působila mise lorda W. Runcimana jako prostředník při jednání československé vlády se Sudetendeutsche Partei; v duchu politiky appeasementu usilovala mise o dohodu západních mocností s nacistickým Německem, snažila se přemlouvat Hodžovu vládu k maximálním ústupkům vůči henleinovcům (18. srpna jednání Runcimana na Červeném Hrádku s Henleinem, 19. srpna jednal s premiérem Hodžou, 23. srpna s prezidentem Benešem).

19. srpna

Hlinkova slovenská ludová strana přednesla svůj třetí návrh autonomie; bylo to tři dny po smrti A. Hlinky, ve funkci předsedy strany ho nahradil J. Tiso.

30. srpna

Prezident Beneš odevzdal Sudetendeutsche Partei nový návrh (předtím 27. července druhý návrh) na řešení sudetoněmecké otázky (tzv. třetí plán); plán předpokládal vytvoření pěti žup, v nichž by drželi fakticky moc henleinovci.

1. září

K. Henlein jednal na Berghofu s A. Hitlerem o dalším postupu vůči ČSR.

5. září

Československá vláda přijala tzv. čtvrtý plán na řešení sudetoněmecké otázky (ten představoval v podstatě akceptování Henleinových autonomistických požadavků). Plán předal henleinovcům M. Hodža 7. září, ti však o něm jednat nechtěli, i když měli dostat do rukou celé pohraničí.

7. září

Moravské Ostravě došlo k výtržnostem příslušníků Sudetoněmecké strany, čehož využili vedoucí činitelé této strany k odmítnutí čtvrtého plánu.

12.-13. září

Henleinovci se pokusili po Hitlerově protičeskoslovenském projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku o puč; nepokoje byly potlačeny a vedoucí činitelé Sudetoněmecké strany v čele s K. Henleinem uprchli do Německa. V pohraničí bylo vyhlášeno stanné právo.

15. září

Berchtesgadenu se konala schůzka A. Hitlera s britským ministerským předsedou N. Chamberlainem; Hitler žádal odstoupení českého pohraničí s více jak 50 % německého obyvatelstva Německu.

16. září

Československá vláda rozpustila SdP a na K. Henleina a K. H. Franka vydala zatykač.

17. září

Britská vláda přijala zásadu revize československých hranic.

Vznikl Sudetendeutschen Freikorps (Sudetoněmecký dobrovolnický sbor), teroristická organizace, kterou vytvořili henleinovci s pomocí německé armády. Jejím úkolem byly záškodnické akce v Sudetech.

19. září

Britská a francouzská vláda navrhly československé vládě, aby odstoupila Německu pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva.

20. září

Hodžova vláda odmítla britsko-francouzský požadavek na odstoupení Sudet Německu.

21. září

Skupina poslanců Národního shromáždění různého politického zaměření vytvořila neoficiální orgán, tzv. výbor na obranu republiky; byli mezi nimi například L. Rašín (předseda), V. Klíma, J. Stránský, B. Stašek, K. Gottwald, J. Šverma. Rychlý vývoj událostí mu však neumožnil rozvinout činnost.

Britský vyslanec Newton a francouzský vyslanec de Lacroix požádali ultimativně prezidenta Beneše, aby vláda změnila svůj negativní postoj k odstoupení pohraničí. Vláda poté vyslovila souhlas s britsko-francouzskou smlouvou. Zpráva vyvolala mohutnou demonstraci v Praze i v mnoha českých městech.

V plénu Společnosti národů vystoupil sovětský ministr zahraničí M. Litvinov na obranu Československa.

22. září

Výbor na obranu republiky svolal veřejnou manifestaci. Před sněmovnou Národního shromáždění (Rudolfinem) v Praze se shromáždilo na čtvrt milionu lidí. Hodžova vláda podala demisi. Nahradila ji nová vláda generála J. Syrového (tzv. úřednická).

Britský ministerský předseda Chamberlain se sešel s A. Hitlerem Bad Godesbergu; Hitler se už nespokojil s odstoupením Sudet Německu a žádal splnění územních požadavků Polska a Maďarska (do tří měsíců).

23. září

Syrového vláda prohlásila Hitlerovy požadavky z Godesbergu za nepřijatelné a vyhlásila všeobecnou mobilizaci.

25. září

Československý vyslanec v Londýně Jan Masaryk předal britské vládě odpověď Syrového kabinetu, který odmítl Hitlerovy požadavky obsažené v tzv. godesbergském memorandu.

26. září

Uveřejněno německé memorandum, které požadovalo do 1. října 1938 vyklizení pohraničních oblastí a hlasování lidu ve smíšených oblastech do 25. listopadu.

Hitler odmítl britský návrh, aby forma odstoupení území byla stanovena na jednání mezi Němci a Čechy za přítomnosti britských delegátů, a oznámil, jestliže nebudou přijaty jeho požadavky do 14 hodin 28. září, německá vojska vpadnou do ČSR.

27. září

N. Chamberlain v projevu prohlásil, že Velká Británie není za všech okolností povinna přijít Československu na pomoc. O den později požádal B. Mussoliniho, aby se ujal funkce prostředníka v mezinárodním jednání o Hitlerových požadavcích. Také Francie intervenovala pro toto jednání.

29. září

Z iniciativy britské a americké diplomacie a z podnětu Mussoliniho se sešla v Mnichově konference evropských velmocí: Německa (A. Hitler), Velké Británie (N. Chamberlain), Francie (E. Daladier) a Itálie (B. Mussolini) k jednání o německých požadavcích. Po půlnoci 30. září podepsali přítomní dohodu, která plně akceptovala německé představy. ČSR nebyla k jednání přizvána.

30. září

Na Pražském hradě přijala vláda v přítomnosti prezidenta republiky mnichovský diktát. To znamenalo konec první republiky. Nastalo krátké období tzv. druhé republiky.

1. října

Československá vláda ustoupila před ultimátem polské vlády (odevzdáno těsně před půlnocí 30. září) a souhlasila s odtržením značné části Těšínska (810 km2 zabralo Polsko, zůstalo 468 km2), části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariše od ČSR. Hraniční smlouvy byly podepsány ve dnech 23. a 30. listopadu.

1.-10. října

Německá armáda obsadila pohraniční oblasti českých zemí.

4. října

Částečná rekonstrukce vlády generála Syrového (zejména nově bylo obsazeno křeslo ministra zahraničí - místo K. Krofty nastoupil F. Chvalkovský).

5. října

Prezident Beneš abdikoval na funkci prezidenta a 22. října odletěl do Anglie.

6. října

Na shromáždění v Žilině se většina politických stran (s výjimkou komunistů a sociálních demokratů) poddala Hlinkově slovenské ludové straně a podepsala tzv. žilinský protokol požadující autonomii Slovenska a vytvoření samostatné slovenské vlády; již 7. října byla jmenována první slovenská autonomní vláda v čele s J. Tisem (měla čtyři ministerstva, tito ministři se zároveň stali plnoprávnými členy československé vlády).

9.-13. října

V Komárně proběhla československo-maďarská jednání o odstoupení jižních oblastí Slovenska Maďarsku; skončila bez výsledku. Po intenzivním diplomatickém jednání byla záležitost předložena arbitrážnímu rozhodnutí do Vídně.

10. října

Na Slovensku založena Deutsche Partei (Německá strana), která nahradila Karpatendeutsche Partei (Karpatoněmeckou stranu, politickou stranu Němců na Slovensku); byla organizována na vůdcovském principu, vůdcem byl F. Karmasin, tiskovým orgánem Deutsche Stimmen.

11. října

Jmenována autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s A. Bródym; 26. října byla nahrazena vládou A. Vološina. Územní ztráty ČSR pokračovaly zabráním Petržalky a Devína německou armádou.

28. října

Nařízením slovenské vlády se Hlinkova garda stala jedinou brannou organizací na Slovensku; struktura zahrnovala místní, okresní a oblastní velitelství a Hlavní velitelství. Nejvyšším velitelem byl J. Tiso, hlavním velitelem K. Sidor (po něm A. Mach).

Na Podkarpatské Rusi byla zastavena činnost všech politických stran, povolena byla pouze Ukrajinská národní jednota.

30. října

Prohlášením Národe! (otištěné v Národní politice) se ohlašoval vznik fašistické skupiny Akce národní obrody (ANO) v čele s prof. K. Dominem (brzy nahrazen prof. S. Mentlem). Stoupenci tohoto hnutí chtěli dovršit fašizaci státu, "sjednotit celý národ v jediné totalitní politické straně s programem nového sociálního češství" a plně se přimknout k ose Berlín-Řím.

2. listopadu

Ve vídeňském Belvedéru ukončeno rozhodnutím německého ministra zahraničí J. von Ribbentropa a italského ministra zahraničí G. Ciana arbitrážní jednání o maďarsko-československé hranici. Podle protokolu podepsaného zástupci Německa, Itálie, Maďarska a ČSR mělo Československo odstoupit ve dnech 5.-10. listopadu 1938 značnou část svého území Maďarsku (téměř polovinu Podkarpatské Rusi včetně Užhorodu a část jižního a východního Slovenska). Jednalo se o 11 927 km2 s více než 1 milionem obyvatel. Vídeňská arbitráž uzavírala územní dělení pomnichovského Československa, které tak ztratilo celkem 41 098 km2 a 4 879 000 obyvatel.

5. listopadu

V Liberci byla formálně rozpuštěna Sudetendeutsche Partei; splynula s hitlerovskou NSDAP.

8. listopadu

Hlinkova slovenská ludová strana a slovenská agrární strana se dohodly na vytvoření "celonárodní strany"; do ní postupně vstoupily i další slovenské politické subjekty. Vznikla tak Slovenská ludová strana, strana slovenské národní jednoty.

9. listopadu

K. Gottwald odjel do Moskvy; v prosinci se zde ustavilo zahraniční vedení KSČ (K. Gottwald, J. Šverma, R. Slánský aj.).

18. listopadu

Sloučením dosavadních českých pravicových stran pod vedením agrárníků a se zapojením větší části Československé strany národně socialistické byla vytvořena Strana národní jednoty; v jejím čele stál R. Beran. Po 15. březnu 1939 byla rozpuštěna, většina členstva přešla do Národního souručenství.

19. listopadu

Národní shromáždění přijalo Ústavní zákony o autonomii Slovenské krajiny (č. 299/1938 Sb.) a o autonomii tzv. Podkarpatské Rusi (č. 328/1938 Sb.); oficiální název státu nyní zněl Česko-Slovensko.

20. listopadu

Vydán zákon o sjednocení sudetoněmeckého území s nacistickou třetí říší.

30. listopadu

Novým prezidentem byl (jako nezávislá osobnost) zvolen E. HÁCHA [funkční období 1938-1939, 1939-1945 tzv. státní prezident], bývalý první prezident Nejvyššího správního soudu; Hácha dostal 272 hlasů z 312 možných.

1. prosince

Jmenována nová vláda v čele s R. Beranem. Současně byla jmenována i druhá autonomní slovenská vláda v čele s J. Tisem a také vláda Podkarpatské Rusi byla reorganizována (předsedou zůstal A. Vološin).

11. prosince

Na ustavujícím sjezdu byla z členů sociální demokracie a levicověji orientovaných národních socialistů založena Národní strana práce; vedoucími činiteli byli A. Hampl, B. Laušman, J. Nečas, tiskovým orgánem byla Národní práce. Rozešla se po 15. březnu 1939, členstvo přešlo do Národního souručenství.

15. prosince

Národní shromáždění schválilo zmocňovací zákon, který umožňoval vládě nahrazovat po dobu dvou let zákony vládními nařízeními a měnit ústavu. Zákon likvidoval parlamentní demokracii v Československu.

23. prosince

Vláda vydala nařízení o politických stranách (č. 355 Sb.), podle něhož mohly být napříště zakládány strany pouze se svolením vlády, která postupovala podle svého uvážení.

27. prosince

Ministerstvo vnitra úředně rozpustilo v českých zemích KSČ (již 20. října zastavena její činnost); ta přešla do ilegality.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.