1936

17. ledna

Prezident E. Beneš a premiér M. Hodža jednali s rakouským kancléřem Schuschniggem o možnostech vzájemné hospodářské a politické spolupráce; jednání však nepřineslo žádný konkrétnější výsledek.

21. ledna-27. března

M. Hodža jednal s představiteli Hlinkovy slovenské ludové strany o jejich možném vstupu do vlády. Jednání skončila bezúspěšně, slovenští zástupci žádali zřízení zvláštního ministerstva pro Slovensko.

8.-15. února

Uskutečnila se státní návštěva M. Hodži ve Francii, kde jednal o svém plánu na hospodářsko-politickou spolupráci podunajských států jako protiváhy vůči Německu.

21.-25. února

M. Hodža jednal o svém středoevropském plánu za oficiální návštěvy Jugoslávie; Stojadinovičova vláda však neměla pochopení pro Hodžův projekt.

8.-10. března

Hodžova diplomatická aktivita pokračovala jeho návštěvou Vídně, kde jednal s rakouskými představiteli o vzájemné spolupráci.

3.-4. dubna

Prezident Beneš si pozval německého vyslance Eisenlohra k rozhovorům o zmírnění napětí ve vzájemných vztazích.

11.-14. dubna

Jednal VII. sjezd KSČ, na němž byla schválena taktika lidové fronty na obranu republiky a boje proti fašismu.

24. dubna

Uprostřed sudetoněmeckého hnutí vznikl tzv. novoaktivistický proud představovaný sociálním demokratem W. Jakschem, agrárníkem G. Hackerem (předsedou Bund der Landwirte) a křesťanským sociálem H. Schützem. Novoaktivisté sice byli pro československý stát, ale zdůrazňovali současně potřebu uspokojit požadavky německé menšiny. Jejich program hlásal přebudování státní struktury na federativním základě.

30. dubna

Národní shromáždění schválilo zákon na obranu státu; 27. května byl odsouhlasen zákon o půjčce na obranu státu.

6.-7. června

V Bukurešti proběhla porada hlav států Malé dohody; při této příležitosti prezident Beneš apeloval na upevnění a užší sepětí Malé dohody, avšak nenašel potřebné pochopení u zbývajících dvou představitelů (zejména jugoslávští činitelé neprojevili vážnější zájem).

16. června

Na sjezdu funkcionářů Sudetoněmecké strany v Chebu žádal K. Henlein úpravu národnostního práva, samosprávu pro německé občany a kladný poměr k Německu.

21. června

Maďarská krajinská křesťansko-sociální a Maďarská národní strana se spojily do jedné strany; k nim se 26. září t. r. připojila Maďarská národní dělnická a zemědělská strana.

2. července

Do Hodžovy vlády vstoupila Německá křesťansko-sociální strana (ministrem E. Zajicekem - ministr bez portfeje).

1. srpna

V době konání berlínské olympiády byly v Praze zahájeny sportovní lidové hry, kterých se společně účastnily sokolské, orelské i dělnické tělovýchovné a sportovní organizace z celé republiky. Na berlínské olympiádě získal pro Československo zlatou medaili gymnasta A. Hudec (kruhy).

12.-17. srpna

K. Henlein jednal v Berlíně s A. Hitlerem a dalšími nacistickými funkcionáři; byl ujištěn jejich podporou.

21. srpna

Československá vláda se připojila k zásadě "nevměšování" do občanské války ve Španělsku; ČSR se stala členem mezinárodního výboru pro kontrolu neintervence (ustaven 9. září 1936).

13.-14. září

Ministr zahraničí K. Krofta se na zasedání Stálé rady Malé dohody pokusil prosadit návrh jednotného malodohodového paktu. Tento jeho vstřícný krok (podobně jako i další diplomatická aktivita) však nepřinesly žádný výsledek.

19.-20. září

V Piešťanech proběhl sjezd Hlinkovy slovenské ludové strany, na němž zazněla mj. kritika kursu československé zahraniční politiky, zejména vůči spojenecké smlouvě se SSSR.

9. října

Vláda provedla druhou devalvaci koruny; mezní hodnota jejího zlatého obsahu byla určena v rozmezí 30,21 mg-32,21 mg ryzího zlata a obsah ryzího zlata byl stanoven hodnotou 31,21 mg.

22. října

Založen Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku, seskupující na 50 spolků; do mezinárodních brigád odešlo na 2500 československých dobrovolníků - antifašistů, z nichž dvě třetiny zde padlo.

23. října

Začaly se vytvářet jednotky Stráže obrany státu (SOS), složené z příslušníků četnictva, policie a také armády, finanční stráže a civilních dobrovolníků, jejichž úkolem bylo střežit hranice a udržovat v pohraničních oblastech klid a pořádek. Jednotky SOS (podléhající ministerstvu vnitra) úzce spolupracovaly s jednotkami československé armády.

28. října

Rumunský král Karol II. vykonal za obrovského zájmu veřejnosti státní návštěvu Československa.

13. listopadu

První tajná schůzka prezidenta Beneše s prostředníky Ribbentropova zahraničního byra NSDAP A. Haushoferem a K. Trauttmannsdorffem o stavu vzájemných vztahů. Druhá schůzka proběhla 18. prosince t. r. a výsledkem byla úmluva o rozšíření arbitrážní úmluvy z 16. října 1925. Další jednání mezi oběma stranami však byla na přímý zásah A. Hitlera ukončena.

1937

17. února

Poslanecká sněmovna odhlasovala prozatímní autonomii Podkarpatské Rusi.

18. února

Ve vládě přijata dohoda o národnostním vyrovnání, v níž se vláda zavázala zlepšit hospodářskou, kulturní a sociální situaci v pohraničí a upravit zde státní správu podle národnostního klíče; dokonce Hodža zahájil jednání o vstupu henleinovců do vlády.

28. února

K. Henlein vytyčil na "německém dni" v Ústí nad Labem vlastní program národnostních katastrů, podle něhož měli být občané republiky rozlišeni podle národnosti a přiřazeni k příslušnému národnostnímu katastru, který měl mít vlastní samosprávu v hospodářských, národnostních a kulturních otázkách.

26. března

Premiér M. Hodža jednal ve Vídni s kancléřem Schuschniggem o vzájemné spolupráci, která narážela v reálných situacích na stále větší potíže.

5.-7. dubna

Jednání prezidenta E. Beneše v Jugoslávii měla zastavit oslabení vztahů jugoslávské vlády k Malé dohodě.

18. dubna

Skupina kolem J. Stříbrného se odštěpila od Národního sjednocení a vytvořila tzv. Lidové hnutí; to přijalo 13. června název Národní liga.

27. dubna

Sudetendeutsche Partei vypracovala návrh šesti zákonů, předpokládajících povinné hlášení se občanů k určité národnosti a jejich zapsání do národnostních katastrů, zajištění zvláštní ochrany před odnárodňováním a vytvoření dalších právních záruk života národností v republice; smyslem této iniciativy byla snaha poukázat na údajný útisk německé minority.

1. června

Německý generální štáb začal rozpracovávat plán Fall Grün (Zelený) proti Československu.

24. června

Ministerstvo války nacistického Německa vydalo Směrnici pro jednotnou válečnou přípravu, v níž se uvažovalo o preventivní válce proti ČSR.

26. června

Vydán zákon o prozatímní úpravě postavení guvernéra na Podkarpatské Rusi (jmenován prezidentem republiky) a návrh na rozšíření samosprávy této země; guvernér získal určitá regionální práva, dostal k dispozici poradní sbor, jehož většinu však jmenovala vláda. Částečně nově bylo upraveno postavení viceguvernéra, který byl státním úředníkem s právním postavením zemského prezidenta.

17.-21. července

Rozpory v otázkách obilního hospodaření vyvolaly krizi Hodžovy vlády, která podala demisi; 21. července sestavil agrárník Hodža druhou svou vládu (tzv. široké koalice), která měla oproti předchozí jen jedinou změnu (na místě ministra financí).

2. září

Vyšla papežská bula o zevní delimitaci československých diecézí; do souladu byly uvedeny hraniční nesrovnalosti vůči Rakousku, Maďarsku a Rumunsku. Později se měl vyřešit hraniční přesah pražské a olomoucké diecéze do Pruského Slezska, řezenské do Čech a vratislavské do země Moravskoslezské.

14. září

Ve věku 87 let zemřel na zámku v Lánech první prezident ČSR T. G. Masaryk, jenž svým rozsáhlým vzděláním filozofickým, historickým i sociologickým, znalostí cizích zemí i jazyků, významnou činností vědeckou i pedagogickou, dlouholetou politickou zkušeností a i vysokou osobní morálkou založil v české politické kultuře příklad státníka, který se stal pro jeho nástupce značně nedostižným vzorem.

23. září

Vatikán vydal bulu, v níž sjednotil hranici diecézí se státními hranicemi.

27. září

Ministerský předseda M. Hodža marně jednal s A. Hlinkou o vstupu ludové strany do vlády; koncem listopadu bylo jednáno i se stranou Národní sjednocení.

29. září

Hodža se setkal v Badenu s rakouským kancléřem Schuschniggem, kde jednali o politické i hospodářské situaci ve střední Evropě.

17. října

V Teplicích došlo ke konfliktu poslance Sudetendeutsche Partei K. H. Franka se státními úředníky po projevu K. Henleina v místním divadle. Frank napadl policejní asistenci přítomnou na shromáždění. Německá diplomacie využila incidentu k propagandistické kampani proti ČSR.

3. listopadu

Založena Společnost přátel demokratického Španělska (v čele s doc. J. Fischerem) legalizací Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Rozpuštěna byla po 15. březnu 1939.

5. listopadu

Na poradě v říšském kancléřství naznačil A. Hitler, že první útok německých vojsk bude veden proti Rakousku a ČSR.

7. prosince

Delegace polské menšiny v ČSR předala premiéru M. Hodžovi své požadavky.

15.-18. prosince

Na návštěvu Prahy přicestoval francouzský ministr zahraničí Y. Delbos.

1938

1. ledna

Předseda agrární strany R. Beran uveřejnil v deníku své strany Venkov článek, v němž označil dohodu s Němci "za příkaz doby" a navrhl vstup Sudetendeutsche Partei (i Hlinkovy slovenské ludové strany) do vlády.

8. února

V Ružomberku jednal A. Hlinka s delegací Sudetendeutsche Partei o společném postupu.

20. února

V říšském sněmu A. Hitler označil ochranu práv Němců žijících v Rakousku a v Československu za životní zájmy Německa a prohlásil, že je odhodlán "osvobodit 10 milionů Němců" žijících v zahraničí. Premiér M. Hodža 4. března odmítl tento Hitlerův projev a označil ho za vměšování do vnitřních záležitostí ČSR.

12.-13. března

Anšlus Rakouska Německem; tím se výrazně oslabila obranyschopnost ČSR. Hranice s Německem se prodloužila z 1539 km na 2117 km.

19. března

Národní sjednocení vstoupilo (ministrem F. Ježkem) do Hodžovy vlády.

23.-24. března

Němečtí agrárníci (Bund der Landwirte), živnostníci a křesťanští socialisté splynuli s henleinovskou Sudetendeutsche Partei; ministři F. Spina, E. Zajicek vystoupili z vlády. 25. března podal demisi i zástupce německé sociální demokracie L. Czech (důsledek vnitrostranické krize a jeho odchodu z funkce předsedy strany, byl nahrazen W. Jakschem).

28. března

V Berlíně se konala porada A. Hitlera s K. Henleinem a K. H. Frankem, na níž říšský vůdce vyzval vedení Sudetendeutsche Partei, aby československé vládě kladlo "nepřijatelné podmínky".

1. dubna

Premiér M. Hodža zahájil jednání se Sudetendeutsche Partei o národnostní otázce; jednání byla vedena ze strany henleinovců tak, aby nemohlo nikdy dojít k dohodě.

16. dubna

V ČSR proběhla rozsáhlá velikonoční amnestie.

21. dubna

A. Hitler a německé vojenské velení rozpracovali zásady plánu útoku na ČSR (Fall Grün).

24. dubna

Na sjezdu Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech K. Henlein vyhlásil osm požadavků své strany; karlovarské požadavky obsahovaly mj. uznání úplné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvoření uzavřeného německého národního území s německou samosprávou, zákonnou ochranu všech Němců žijících v ČSR, úplnou svobodu přihlásit se k nacistické ideologii. Henlein prohlásil tento program za minimální a naznačil tak, že usiluje o připojení požadovaného autonomního území k Hitlerově říši.

Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.