1933

21.-22. ledna

V Brně-Židenicích došlo k nezdařenému pokusu o fašistický puč skupiny více než 60 českých fašistů, kteří (vedeni nadporučíkem L. Kobsinkem) se pokusili o obsazení zdejších Svatoplukových kasáren. "Židenický puč" se měl stát (snad) signálem k širšímu fašistickému převratu; jeho aktéři byli napojeni na R. Gajdu a Národní obec fašistickou. Celá akce byla poměrně rychle zlikvidována, s 57 pučisty se konal soud.

1. února

Předseda DNSAP R. Jung přednesl v poslanecké sněmovně prohlášení, v němž odmítl loajalitu k ČSR, vyslovil se pro celní a hospodářskou jednotu s Německem a uvítal uchopení moci v Německu nacisty.

16. března

Podpisem Organizačního paktu Malé dohody se vytvářela Stálá rada, Sekretariát a Hospodářská rada; Stálá rada měla za cíl koordinovat zahraniční politiku členských států dohody. K užší politické spolupráci mezi nimi směřovala i nezveřejněná deklarace.

21. března

Vydán zákon o půjčce práce, který jako státní investiční půjčka měl vytvářet dostatečné rezervy ke krytí rozpočtových schodků a jiných mimořádných výdajů. Ke zmírnění sociálních dopadů krize sloužilo zvýšení státních příspěvků v nezaměstnanosti, nouzové stravování a poukázkové akce, komunální a veřejné práce.

27. března

Vydán kartelový zákon, který garantoval kartelům právní ochranu a přiznával jim hospodářské funkce ve smyslu usměrnění výroby, odbytu a cen. Zákon doprovodila řada vládních nařízení o syndikalizaci výroby a obchodu a o řízeném hospodářství.

9. června

Po prudkém boji uvnitř koaličních stran byl přijat zmocňovací zákon ("o mimořádné moci nařizovací"), kterým se rozšiřovala pravomoc vlády na úkor parlamentu; na jeho základě byl upraven i celní sazebník, došlo ke změnám v dovozních listech i k revizi gentského systému. Byl výslovně omezen na hospodářskou sféru. Zmocňovací zákon byl rovněž doplněn řadou zákonů politického charakteru, které chránily demokracii před extremistickými skupinami i organizacemi (mohly zastavit jejich činnost). Byl prodlužován do léta 1937.

10. července

Národní shromáždění schválilo dva tiskové zákony; šlo jednak o doplnění zákona na ochranu republiky (umožňoval zastavit periodické tiskoviny) a jednak o doplňkový zákon, který kontroloval kolportáž tisku.

13. července

Schválen zákon o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo.

12.-15. srpna

V Nitře proběhly oficiální státní oslavy 1100. výročí založení prvního křesťanského kostela knížetem Pribinou (833) za účasti vládní delegace v čele s předsedou vlády J. Malypetrem a četných zahraničních hostů. Luďáci (podporovaní i papežským nunciem P. Ciriacim) využili oslav k protivládní nacionalistické demonstraci, na níž A. Hlinka proklamoval program slovenské autonomie. Akce vyvolala rozruch v zahraničí a také napětí mezi ČSR a Vatikánem.

2. října

Představitelé německých turnerů založili nové sudetoněmecké nacionalistické politické hnutí - Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmeckou frontu). Do nové organizace vstupovali zejména členové obou nacionálních stran, které byly 4. října t. r. zakázány. V čele stál K. Henlein, tiskovým orgánem byl deník Die Zeit.

4. října

Vládním nařízením byla zakázána činnost Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei a 11. listopadu bylo vydáno nařízení o jejím rozpuštění; hlavní představitelé R. Jung a H. Krebs uprchli do Německa. Podobně došlo také k zákazu Deutsche Nationalpartei.

24. října

Ustavena Nejvyšší rada obrany státu.

25. října

Vydán zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran; byl namířen proti extrémním stranám zprava (fašistické, nacionalistické) i zleva (levicové, KSČ).

prosinec

Národohospodář K. Engliš (od roku 1934 guvernér Národní banky) zveřejnil návrh na zavedení dovozních příplatků; peníze takto získané by byly opět vypláceny vývozcům jako prémie za odvedené valuty. Tím by se snížila hodnota koruny v poměru k cizím měnám. O tento Englišův návrh se rozpoutal ostrý boj (za návrh se postavila především agrární strana, naopak Ústřední svaz československých průmyslníků se postavil proti). Engliš byl odpůrcem Rašínovy deflační měnové politiky, podporoval politiku stabilizace měny, podřízené zájmům výroby a obchodu.

1934

3. ledna

Na hnědouhelném dole Nelson III. v Oseku u Duchcova došlo k výbuchu a následnému požáru, který si vyžádal 142 obětí; jako důsledek byl přijat tzv. Lex Nelson, který zřizoval Státní báňskou inspekci.

14. února

Provedena reorganizace Malypetrovy vlády; národní demokracie z ní vystoupila na protest proti devalvaci a přešla do opozice. "Staronové" vládě široké koalice opět předsedal agrárník J. Malypetr.

17. února

Po několikatýdenním boji a zákulisním vyjednávání provedla vláda první devalvaci koruny; její zlatý obsah byl snížen asi o 1/6, z 44,58 mg na 37,15 mg ryzího zlata. Současně bylo sníženo povinné zlaté krytí na 25 % celkového oběhu bankovek.

14. března

Vládou byl zřízen Reeskontní a lombardní ústav, který působil jako banka peněžních ústavů.

7. dubna

Spojením 10 organizací (nejvýznamnější byly Národní obec fašistická, Radikální národní demokracie, Národní strana živnostenstva a obchodnictva, Národní tábor, Selský svaz aj.) vzniklo české fašistické seskupení Národní fronta; předsedou se stal prof. F. Mareš (obhájce pravosti Rukopisů), místopředsedou R. Gajda. Tiskovým orgánem byl Hlas Národní fronty.

26.-28. dubna

V Praze proběhla jednání ministra zahraničí E. Beneše s francouzským kolegou L. Barthouem o situaci ve střední Evropě a o politice vůči Německu a SSSR.

24. května

V prezidentských volbách byl zvolen (již počtvrté) hlavou ČSR T. G. Masaryk; obdržel 327 hlasů, jeho protikandidát K. Gottwald 38 hlasů (53 lístků bylo prázdných).

3. června

Zveřejněno stanovisko ČSR, v němž se vláda oficiálně přihlásila k francouzsko-sovětskému návrhu východního paktu založeném na kolektivní bezpečnosti.

9. června

ČSR uznala de iure Sovětský svaz a navázala s ním diplomatické styky.

30. června

Na iniciátory protimasarykovské kampaně před prezidentskými volbami (poslance K. Gottwalda, J. Krosnáře, V. Kopeckého a J. Štětku, kteří vydali leták Ne Masaryk - ale Lenin!) byl vydán zatykač. Trestnímu stíhání unikli útěkem do SSSR.

13. července

Ustavena Československá obilní společnost, která obdržela od státu monopolní právo prodeje, nákupu, dovozu a vývozu obilí, krmiv a mlýnských výrobků. Obilní monopol byl ovládán zejména družstevními centrálami. V této době se již projevovaly prvky postupného oživení ekonomiky.

21. října

Na sjezdu Sudetendeutsche Heimatsfront v České Lípě se Henlein přihlásil k republikánské státní formě a vyslovil se odmítavě k italskému i německému fašismu s tím, že jeho strana nemá zájem o revizi hranic.

21. listopadu

Ministr školství a národní osvěty J. Krčmář vydal výnos o předání univerzitních insignií německou univerzitou Univerzitě Karlově. Výnos se stal signálem k nacionalistickým kraválům a výtržnostem, které organizovaly skupiny českého fašismu; ty narazily na protiakce sociální demokracie a národních socialistů i většiny studentů. Bezprostředním podnětem k tzv. insigniádě bylo obsazení Karolina německými nacionalistickými vysokoškoláky ráno 24. listopadu.

10. prosince

ČSR přistoupila k francouzsko-sovětskému protokolu z 5. prosince t. r., jenž zavazoval signatáře neuzavírat dohody se státy, které se postavily proti návrhu východního paktu.

1935

11. ledna

Lublaňská schůzka Stálé rady Malé dohody prokázala zájem ČSR na tzv. dunajském paktu navrženém 2. ledna t. r. Francií a Itálií; rozpory v podunajské oblasti zabránily realizaci projektu.

28. března

Jednáno o předvolební spolupráci mezi Bund der Landwirte a Sudetendeutsche Heimatsfront; k dohodě nedošlo.

4. dubna

Britský ministr zahraničí A. Eden navštívil na své cestě z Varšavy Prahu a jednal zde se svým rezortním československým kolegou E. Benešem o mezinárodní situaci v Evropě po vyhlášení branné povinnosti v Německu (16. března t. r.).

25. dubna

Sloučením Československé národní demokracie (předseda K. Kramář), Národní ligy (J. Stříbrný) a Národní fronty (F. Mareš) vzniklo Národní sjednocení, česká nacionalistická strana v čele s Kramářem. Tiskovým orgánem této strany byly Národní listy.

26. dubna

Zrušen zákaz německé nacionální strany Deutsche Nationalpartei (ze 4. října 1933); strana však nebyla obnovena, její členové již zcela splynuli s henleinovským hnutím.

30. dubna

Henleinova Sudetendeutsche Heimatsfront se přejmenovala na Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmeckou stranu), její bratrská strana na Slovensku nesla název Karpatendeutsche Partei (Karpatoněmecká strana). Hlavním představitelem byl vedle K. Henleina i K. H. Frank a ústředním tiskovým orgánem Die Zeit. Zpočátku působila mezi německým obyvatelstvem Sudet loajálně vůči ČSR, postupně však vystupovala se separatistickým programem autonomie Sudet a stávala se nástrojem rozbití republiky v souladu s expanzivními plány Německa.

16. května

V Praze byl uzavřen pakt o vzájemné pomoci mezi ČSR a SSSR; 2. čl. podpisového protokolu vázal platnost závazku pomoci na zásah Francie.

19. května

Proběhly volby do Národního shromáždění; nejsilnější politickou stranou se stala Sudetendeutsche Partei (15,2 %) a jedině volební matematikou se podařilo agrárníkům (získali 14,3 %) udržet si ve sněmovně o jedno křeslo více (45 ku 44), a tím i právo sestavit novou vládu. Třetí nejsilnější stranou byla sociální demokracie (12,6 %) před komunisty (10,3 %) a národními socialisty (9,2 %). Naděje Národního sjednocení nevyšly (5,6 %). Na Slovensku si mírně polepšila Hlinkova slovenská ludová strana (6,9 %), která vytvořila s národní stranou a menšími skupinami tzv. autonomistický blok.

4. června

Již potřetí sestavil J. Malypetr vládu (tzv. široké koalice), kterou však řídil jen do 5. listopadu t. r.

25.-30. června

Katolického sjezdu v Praze se zúčastnilo na 350 tisíc lidí, papežským legátem byl pařížský arcibiskup kardinál J. Verdier.

5. listopadu

Posun doprava ve vedení republikánské strany způsobil změnu v řízení vládního kabinetu; slovenský agrárník M. Hodža vystřídal J. Malypetra a sestavil 15. vládu (tzv. široké koalice).

14. listopadu

Prezident T. G. Masaryk (ve svých 85 letech) oznámil úmysl abdikovat na svůj úřad; za nástupce doporučil E. Beneše. Proti této kandidatuře se postavila agrární strana (předsedou byl 19. listopadu t. r. zvolen R. Beran) a navrhla vlastního kandidáta B. Němce. V průběhu předvolebních bojů nabídl Hodža 11. prosince demisi vlády. Agrárníci zorganizovali tzv. prosincový blok.

14. prosince

Oficiální abdikace prezidenta T. G. Masaryka.

18. prosince

Volba E. BENEŠE [1935-1938] prezidentem republiky; po rozhodnutí slovenských luďáků volit Beneše stáhl den před volbami protikandidát pravice B. Němec svou kandidaturu. Pro Beneše hlasovalo 340 poslanců a senátorů, Němec dostal 24 hlasů a 76 hlasovacích lístků bylo prázdných.

M. Hodža představil novou vládu tzv. široké koalice, která až na dvě změny (na postu ministra zahraničí a ministra zemědělství) byla totožná s předchozím kabinetem; místo po uvolněném E. Benešovi jako ministru zahraničí převzal Hodža, kterého 29. února 1936 vystřídal K. Krofta.

Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.