F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

III. Český stát za Přemyslovců - pokračování


1161

Syn zemřelého knížete Soběslava I. Soběslav II. (vězněný již před léty na Přimdě za odboj proti Vladislavovi) se neočekávaně zmocnil Olomouce; po obležení hradu se však s Vladislavem smířil a odebral se do Prahy, aby se ujal slíbeného údělu. Byl zde však věrolomně zatčen a opět uvězněn na Přimdě.

duben-září

Druhá výprava císaře Fridricha I. do severní Itálie; nepřinesla však očekávaný výsledek (i přes pomoc českých oddílů, které vedl kníže Bedřich se strýcem Děpoltem).


1162

počátek roku

Třetí tažení Fridricha proti Milánu; město bylo konečně dobyto, obyvatelstvo vystěhováno a Milán srovnán se zemí. Český král Vladislav II. se vrátil s velkou slávou (i s podílem 1000 hřiven stříbra a zlata) domů. Získal i nový erb - stříbrného lva v červeném poli; dosud užívali Přemyslovci černou orlici na stříbrném štítu.


1163

Vladislav II. zasáhl do sporů uherský trůn ve prospěch Štěpána III.; vpád českého vojska zastavily byzantské oddíly císaře Manuela (podporoval Štěpánova odpůrce - Štěpána IV.) někde na Tise.


1166

leden

Vladislav II. (jako český král I.) intervenoval v Bavorsku Švábsku.

konec roku

České oddíly podpořily nové tažení Fridricha Barbarossy do Itálie (skončilo neúspěšně).


1167

Stavba kamenného mostu v Praze přes Vltavu (tzv. Juditina podle druhé manželky krále Vladislava Judity Durynské, roku 1153 si vzala jako dvacetiletá skoro o 20 let staršího českého panovníka); 1. února 1342 se zřítil po tuhé zimě.


1168-1172

Spory mezi císařem Fridrichem I. Barbarossou a nejmladším synem krále Vladislava II. Vojtěchem (v listopadu 1168 intronizován v Salcburku na biskupský stolec) o salcburský metropolitní stolec. "Salcburské události" odhalily slabost české politiky (chyběla koncepčnost); tato bezradnost se datuje úmrtím pražského biskupa Daniela (1167). Český král ztrácel "svou tvář" přílišnou podbízivostí císaři.


1170


Poprvé je zmíněn úřad královského úředníka dvorského sudího (pod titulem summus index či index curie).


1172

srpen

Vladislav se zúčastnil po boku císaře Fridricha výpravy do Polska (k urovnání sporů o polský trůn mezi Měškem Starým a polskými šlechtici); ke smíru došlo bez boje.

konec roku

Rezignace krále Vladislava II. ve prospěch prvorozeného syna BEDŘICHA [1172-1173], kterou chtěl král obejít stařešinský řád. Bedřich si už předtím odbýval vladařský křest na Moravě. Vladislav si vymínil k užívání Budyni s některými statky v Čechách a rezidenci ve Strahovském klášteře. Vladislav se tímto krokem postavil za princip primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna) a pominul obvyklou "volbu" panovníka shromážděním feudálů. O trůn se však proti Bedřichovi přihlásili potomci Soběslava I. - nejstarší Soběslav (vězněný na Přimdě), Oldřich (trávil léta ve vyhnanství) a Václav. O pomoc požádali císaře Fridricha I. Barbarossu, ten hodnotil Bedřichův nástup na český trůn jako protiprávní (byl učiněn bez porady s ním). Navíc Fridrich nehodlal dodržet slib, že královská česká koruna bude patřit Vladislavovým nástupcům dědičně.


1173

polovina roku

Na "příkaz" císaře Fridricha I. Barbarossy byl Soběslav propuštěn z vězení a přivezen do Prahy; zde se mu dostalo slavného uvítání.

září

Císař Fridrich pozval Vladislava s Bedřichem na jednání do Hermsdorfu u Gery, kde zbavil Bedřicha vlády (panoval jen 9 měsíců) a českým panovníkem ustanovil syna Soběslava I. Oldřicha. Ten se však vládnutí dobrovolně vzdal a postoupil je (jen s knížecím titulem) svému staršímu bratru SOBĚSLAVOVI II. [1173-1178] spolu s podáním pěti korouhví jako symbolu císařova udělení Čech v léno. Čechy znovu přestaly být královstvím, vůle císaře o nich rozhodovala více než kdy předtím. Česká státnost se ocitla v hluboké krizi, kterou překonal až definitivní nástup Přemysla Otakara I.

říjen

Král Vladislav odcestoval na statek své druhé manželky do Meerane v Durynsku (tam již 18. ledna 1174 zemřel).


1174

Bývá uváděno konání zemského sněmu v Brně (asi coby první moravský sněm); jde však o Bočkovo falsum.

jaro

Císař Fridrich Barbarossa sesadil na sněmu v Řezně biskupa Vojtěcha z vedení salcburské diecéze.

září

Nová (již pátá) "italská jízda" Fridricha I. Barbarossy proti severoitalským městům; české oddíly vedl Soběslavův bratr Oldřich. Výprava narazila na značné problémy: v Ulmu se měšťané postavili proti drancujícím českým vojákům, při obléhání Alessandrie dezertovalo mnoho nespokojených vojáků.

1174-1178

Kníže Soběslav II. udělil tzv. práva pražským Němcům (první náznak zvláštního městského práva); měla platit pro Němce bydlící v pražském podhradí ("qui manent in suburbio Pragensi") a také pro všechny, kteří se mezi nimi usadili a chtěli žít "podle jejich práva". Najdeme zde například zásadu osobní svobody a dvojí systém trestů (peněžní, fyzické).


1175-1176

Soběslav II. požadoval od rakouského vévody Jindřicha II. předání kolonizované části Vitorazska (celý les náležel Čechám); Soběslava podporoval štýrský markrabě Ota a uherský král Béla III. Spor přerostl v otevřený boj; zahájil ho Ota, který vypálil několik usedlostí a kostelů, v srpnu 1176 vpadlo českomoravské vojsko přes Eggenburg do Rakous. Vévoda Jindřich ustoupil za Dunaj a Soběslavovo vojsko se spojenci mohlo bez překážek vypálit řadu vesnic na levém břehu Dunaje. Po návratu Soběslava do Čech vpadli Rakušané na Znojemsko. Následoval nový vpád Soběslava se znojemským Konrádem Otou do Rakous (10.-19. prosince 1176 vypálili i klášter v Zwettlu). Papež Alexandr III. potrestal klatbou Soběslava II. (za devastaci kostelů).

1175-1177

Kníže Soběslav II. vydatně podporoval církevní instituce: cisterciácký klášter v Plasích získal dva újezdy (1175), johanitům bylo uděleno privilegium, kladrubskému klášteru v únoru 1177 darován rozsáhlý újezd. Jeho přízni se rovněž těšil i obchod.


1178

červen

Při rakouském vpádu na Moravu (vévoda Leopold) byl kníže Soběslav II. zahnán na útěk do Čech. Narůstaly rozpory mezi českým knížetem a moravskými údělnými knížaty (Soběslav nechal na počátku roku 1177 uvěznit bratra Oldřicha, do olomouckého údělu dosadil nejmladšího bratra Václava). Zvlášť hrozivých rozměrů nabývaly rozpory se znojemským a brněnským údělníkem Konrádem Otou (očekával, že po zatčení Oldřicha získá Olomoucko). Část českých velmožů zradila Soběslava; ten se uchýlil na hrad Skálu (snad ve středních Čechách).

konec června

Rozchod Soběslava ("knížete sedláků") s Barbarossou dosáhl vrcholu. Sesazený kníže BEDŘICH (pobývající na Barbarossově dvoře) získal v Turíně (od císaře Fridricha) Čechy v léno [1178-1189] za tučnou peněžní sumu. Jeho vláda byla naplněna bojem o trůn.

podzim

Nový český kníže Bedřich dospěl do Prahy, kde byl slavnostně uvítán. O Vánocích 1178 se vypravil na císařovo pozvání do Würzburku na dvorský sněm.


1179

23. ledna

Bitva u Loděnic (poblíž Berouna) mezi vojsky Soběslava a Bedřicha (ten se zastavil až u obce Prčice). O čtyři dny později se bitva opakovala nedaleko Pražského hradu (dodnes se tu říká Na bojišti); průběh vyhlížel stejně do okamžiku, kdy do boje na straně Bedřicha zasáhly oddíly moravského Konráda II. Oty (bývalého Soběslavova spojence). Soběslav byl poražen, ale ještě rok se bránil z hradní skály; koncem roku 1179 hrad padl, kníže utekl do ciziny a 29. ledna 1180 zemřel.

květen

Hraniční spor o Vitorazsko ukončen v Chebu na jednání svolaném císařem Barbarossou za účasti knížete Bedřicha, jeho nevlastního bratra "Primezla marggravia de Moravia" - Přemysla, markraběte z Moravy - a Konráda Oty. Současně byla pevně stanovena jižní hranice českého státu (ztratil jižní část Vitorazska).


1182


léto

Vypukla vzpoura české šlechty, kníže Bedřich (podle Františka Palackého "dělal se hrdým a tvrdým, moci v sobě nemaje") byl vypuzen z Čech. Povstalci zvolili pražským vládcem moravského údělného knížete Konráda II. Otu; ten přitáhl s vojskem a po delším obléhání dobyl Prahu.

září

Vypuzený kníže Bedřich se uchýlil na císařský dvůr Fridricha Barbarossy; nalezl u něj podporu. Císař obeslal původce odboje do Řezna a (podle kronikáře Jarlocha) "chtěje je zastrašit, dal přinésti mnoho seker, jako by je chtěl dát popravit. Tu se mu vrhli k nohám, prosili o milost a změnivše nutnost za vůli, přijali Fridricha (Bedřicha) za pána a vévodu..., tak moudrý císař moudře potlačil spiknutí odbojníků a Fridrichovi vrátil Čechy, Konrádovi pak poručil, aby se spokojil s Moravou". "Šalomounský" císařův výrok je interpretován jako počátek nových státoprávních vztahů Čech a Moravy: zřízení Markrabství moravského, Konrád II. Ota dostal Moravu v léno (v listině z roku 1190 nazýván "Boemorum dux, quondam marchio Moraviae"). Bedřich se stal českým knížetem. Vznikla - rovnoprávná diarchie Čech a Moravy, jedno společné dynastické soustátí.


1184

květen

Další odboj proti Bedřichovi (pobýval u císaře Barbarossy v Mohuči) vedl nejmladší syn Soběslava I. Václav (bývalý olomoucký údělník). Za pomoci Bedřichova bratra Vojtěcha (roku 1183 byl Barbarossou omilostněn a ujal se arcibiskupského úřadu v Salcburku) a vojska Leopolda V. Rakouského (Babenberského) byl Václav vytlačen z Čech; za tuto pomoc udělil Bedřich Leopoldovi část Vitorazska jako léno.


1185

Založen premonstrátský klášter v Milevsku; opatem Jarloch.

léto

Bedřich využil zaneprázdnění Barbarossy v Itálii a vyslal svého bratra Přemysla (Otakara I.) se silným vojskem na Moravu "rozhněván na Konráda Moravského jednak pro starou křivdu, že se pokusil před třemi roky vyhnati ho z království, jednak pro odcizení Moravy" (Jarloch). České oddíly bez překážek zpustošily Bítovsko a Znojemsko a bez odporu odtáhly do Čech.

konec listopadu

Nový vpád českého vojska v čele s knížetem Bedřichem na Moravu; u Loděnic (mezi Moravským Krumlovem a Pohořelicemi) došlo 10. prosince k bitvě s vojskem Konráda Oty. Zvítězili Čechové, na bojišti zůstalo na 4 tisíce padlých, přičemž šlo o jedinou bitvu Čechů a Moravanů v našich dějinách. I české vojsko utrpělo značné ztráty a ustoupilo do Čech.

během roku

Vitorazsko dáno lénem Hadmarovi z Kuenringu.


1186

léto

"Konrád trápením zmoudřel a vida, že nemůže klást odpor vévodovi Fridrichovi (Bedřichovi) a Čechům, prostřednictvím dobrých lidí přišel k němu do Knína a stali se od té doby přáteli." Takto popisoval kronikář Jarloch schůzku knížete Bedřicha s Konrádem Otou ve Starém Kníně u Dobříše. Na dohodu, v níž Konrád uznal Bedřichovu svrchovanost, působilo i to, že Konrádovi bylo slíbeno nástupnictví v Praze; současně došlo ke zrušení lenní závislosti Moravy na Říši a byla obnovena integrita přemyslovského státu.


1187

5. března

Rozpory mezi knížetem Bedřichem a jeho bratrancem, pražským biskupem Jindřichem Břetislavem, byly řešeny na sněmu v Řezně za přítomnosti sporných stran a císaře Fridricha Barbarossy; císař jmenoval pražského biskupa říšským knížetem (vystavil mu slavnostní privilegium zpečetěné zlatou bulou), čímž ho vyňal z pravomoci českého panovníka. Jako říšský kníže byl pražský biskup přímo podřízen císaři. Tento akt v podstatě znamenal, že se český stát rozpadl na tři celky: České knížectví, Moravské markrabství a pražské biskupství.


1189

25. března

Uprostřed příprav na novou křížovou výpravu zemřel kníže Bedřich (pochován ve Svatovítské katedrále). Jeho smrtí byla uzavřena neradostná kapitola vývoje českého státu. Nástupcem Bedřicha se stal moravský markrabě KONRÁD II. OTA [1189-1191], čímž byly Čechy a Morava opět spojeny osobou jednoho panovníka (Markrabství moravské však nepřestalo existovat).

květen

Na dvorském sjezdu v Řezně převzal Konrád II. Ota z rukou císaře Barbarossy Čechy v léno.

červenec

Konrád Ota na přání Barbarossova syna krále Jindřicha VI. vojensky zakročil v Míšni, kde zuřila válka mezi markrabětem Otou a jeho synem Albrechtem (české vojsko kraj značně poplenilo, ke smíření došlo v srpnu 1189 ve Würzburku).

léto

Na sjezdu šlechty a prelátů v Sadské (u Nymburka) vyhlášen nejstarší zákoník v českých zemích, tzv. Statuta Konráda Oty (text známe z pozdějších potvrzení - 1212, 1229, 1237); šlo o zákoník zvykového práva, které přiznávalo mimo jiné dědičné vlastnictví půdy feudálům.

druhá polovina roku

Konrád Ota uspořádal vztahy mezi oběma částmi českého státu podle stavu před rokem 1182: na Olomoucko opět uvedl syny Oty III. Vladimíra a Břetislava, Brněnsko se (údajně) dostalo do rukou Spytihněva a Svatopluka (uváděni až ve falsu ze 14. století) a Znojemsko si Konrád Ota podržel ve vlastní správě (z titulu knížete českého - dux Boemorum).


1190


25. října

Konrád Ota založil s matkou Marií premonstrátský klášter v Louce u Znojma.


zima-léto 1191

Účast českých oddílů (vedených knížetem Děpoltem) na třetí křížové výpravě do Palestiny; skončila neúspěšně (zahynul při ní i císař Barbarossa a Konrádův bratr Děpolt).

1191

duben

Kníže Konrád Ota se zúčastnil tzv. Římské jízdy (korunovace Jindřicha VI. v Římě); poté se jeho výprava vydala na tažení do jižní Itálie. Při obléhání Neapole bylo vojsko postiženo morovou epidemií; 9. září jí podlehl i Konrád Ota. Do čela státu se dostal bratr Soběslava II. VÁCLAV II. [1191-1192], tehdy nejstarší Přemyslovec. Jeho vláda trvala jen tři měsíce; první proti němu vystoupil Přemysl.


1192

leden

Pražský biskup Jindřich Břetislav se odebral k císaři Jindřichovi VI. se stížností na knížete Václava II. (nepřihlásil se o propůjčení léna). Za lákavé sliby (6 tisíc hřiven stříbra) si naklonil císaře a ten opět zasáhl do mocenských bojů o knížecí stolec: Václav byl odstraněn (uprchl ze země a zanedlouho zemřel v Míšni) a na trůn usedl PŘEMYSL OTAKAR I. [1192-1193]. Morava byla dána jeho bratru Vladislavu Jindřichovi.

srpen

Vpád českého vojska do Bavorska; Přemysl vypomáhal svému švagrovi Albrechtovi. Narůstalo napětí mezi císařem Jindřichem VI. a Přemyslem (samostatnější politika českého knížete, nesplácení úplatku, Přemyslovo vyjednávání s císařovým odpůrcem Jindřichem Lvem).


1193

červen

Na sněmu ve Wormsu odebral císař Jindřich VI. vládu v Čechách Přemyslovi a propůjčil je v léno biskupu JINDŘICHU BŘETISLAVOVI [1193-1197].

srpen

Jindřich Břetislav vpadl s vojskem do Čech, s Přemyslovými oddíly se setkal u Zdic (nedaleko Berouna); k boji však nedošlo pro zradu českých velmožů. Přemysl se stáhl do Pražského hradu, kde se více než čtyři měsíce statečně bránil.

prosinec

Jindřich Břetislav dobyl Pražský hrad, Přemysl uprchl za hranice.


1194

květen

Jindřich Břetislav vtrhl na Moravu a podrobil si ji (Vladislava Jindřicha, Přemyslova bratra, odvedl do Prahy); od roku 1195 se na Moravě opět připomínají bratři Vladimír a Břetislav (v Olomouci), Spytihněv a Svatopluk (v Brně). Jindřichovi se podařilo soustředit do svých rukou moc nad celým přemyslovským státem.

léto

Vpád knížete Jindřicha Břetislava do Míšeňska.

1194-1195

Tažení císaře Jindřicha VI. do Itálie (dobýval sicilské dědictví) se zúčastnily i české oddíly.


1197

Založen premonstrátský klášter v Teplé.

jaro

Návštěva papežského legáta Petra z Kapue odhalila prohřešky v řadách českého kléru (nedodržování slibu čistoty, tj. zdrženlivosti ve styku se ženami).

květen

Přemysl Otakar I. za pomoci Albrechta z Bogenu vtrhl do Čech a dostal se až k Praze; šlechta se postavila za Jindřicha, Přemysl byl vytlačen ze země. Jeho pokus o zpětné dobytí trůnu nevyšel.

15. června

V Chebu zemřel kníže Jindřich Břetislav (pohřben v premonstrátských Doksanech).

22. června

Na pražský stolec byl povolán nejmladší syn krále Vladislava, VLADISLAV JINDŘICH [1197]; převzal vládu i nad Moravou.

1. listopadu

Kníže Vladislav ustanovil svého kaplana Daniela Milíka novým pražským biskupem a přijal od něj (manskou) přísahu věrnosti.

6. prosince

Došlo k neozbrojenému střetu vojska Přemyslova (v listopadu překročilo hranice a směřovalo ku Praze) s oddíly knížete Vladislava (jeho mladšího bratra). Místo očekávaného bratrovražedného boje "vévoda Vladislav... přece ustoupil, jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky, a smířil se se svým bratrem tak, že budou panovat zároveň oba, onen na Moravě, tento v Čechách, a že oba jako jednoho ducha budou mít a jedno knížectví" (Jarloch). PŘEMYSL OTAKAR I. [1197-1230] převzal žezlo českého knížete, Vladislav Jindřich se stal prvním skutečným moravským markrabětem (jeho potomci měli vládnout na Moravě dědičně). Vladislav uznal dědičnou vládu potomků Přemysla I. Otakara. Rozbroje a štvanice mezi Přemyslovci ustaly.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.