F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1925


1. dubna

V platnost vstoupil tzv. gentský systém podpory v nezaměstnanosti, který přenášel rozhodování o nároku na podporu na odbory; ty také tyto podpory vyplácely a stát jim poskytoval tzv. státní příspěvek.

18. dubna

Do stávky vstoupili kovodělníci v severozápadních Čechách (trvala 2 měsíce a skončila pro ně neúspěšně). S podobným výsledkem skončil mzdový zápas východočeských textiláků v srpnu-září 1925.

25. dubna

Podpis československo-polské likvidační, arbitrážní a obchodní smlouvy.

6. července

Výroční den upálení M. J. Husa se stal státním svátkem a účast prezidenta i vlády na Husových oslavách vedla ke konfliktu ČSR s Vatikánem. Papežský nuncius F. Marmaggi opustil na protest Prahu, a tím nastalo faktické přerušení diplomatických vztahů. Konflikt byl ukončen uzavřením tzv. modu vivendi (17. prosince 1927) mezi oběma státy a příjezdem nového nuncia do Prahy v roce 1928. Nunciatura existovala v Praze od roku 1920.

16. září

Nová politická strana - Národní strana práce (v čele s J. Stránským a K. Englišem), která vznikla odštěpením opozičního (zejména moravského) křídla od národní demokracie, uveřejnila své Programové prohlášení, jehož spoluautorem byl i J. Herben. V parlamentních volbách (1925 i 1929) nebyla však strana příliš úspěšná a v únoru 1930 zanikla.

27. září

Skupina kolem K. Práška a J. Rychtera po odchodu z Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu založila Československou stranu agrární a konzervativní; v parlamentních volbách (1925) neuspěla a v roce 1927 splynula s Národní obcí fašistickou.

5.-16. října

Locarnská konference a zde uzavřené dohody vedly k oslabení mezinárodní prestiže Československa; Německo garantovalo západní hranice (podepsalo garanční smlouvu s Francií a Belgií), avšak podobnou garanci odmítlo pro východní sousedy (Polsko a ČSR) a přistoupilo jen na arbitrážní smlouvy (nebyly zahrnuty do locarnských dohod podepsaných 1. prosince v Londýně). ČSR se stala jedním ze signatářů Locarnské dohody.

15. listopadu

Konaly se parlamentní volby; jako nejsilnější strana vyšla z voleb Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (13,7 %), na druhém místě skončila KSČ (13,2 %) a třetí stranou v pořadí se stala lidová strana (9,7 %). Teprve na čtvrtém místě skončila v roce 1920 nejsilnější strana - sociální demokracie (8,9 %) a těsně za ní druhá z tzv. socialistických stran - Československá socialistická strana (8,6 %). Z německých stran byl nejsilnější Bund der Landwirte (8 %).

26. listopadu

Státy Malé dohody podepsaly protokoly o možnosti přepravy válečného materiálu přes své území; tím se zintenzivnila jejich vojenská spolupráce.

9. prosince

Sestavena nová vláda (tzv. všenárodní koalice) vedená znovu A. Švehlou (doplněna dvěma úřednickými ministry).


1926


3. února

Vydáním jazykového nařízení k jazykovému zákonu z 29. února 1920 byl prohlášen "jazyk československý", tj. ve skutečnosti český nebo slovenský, za jazyk státní; menšiny měly právo používat svého jazyka v úředním styku v soudních okresech, kde tvořily alespoň pětinu obyvatel.

8. února

J. Honzl a J. Frejka založili Osvobozené divadlo, divadelní sekci Devětsilu (založen 5. října 1920); poprvé se představili v pražském divadle Na Slupi.

7.-15. března

V Praze a na Kladně proběhly demonstrace proti agrárním clům a proti kongrue (zvýšení platů duchovenstva).

18. března

Napětí v koalici vedlo k demisi vlády A. Švehly; jmenována úřednická vláda (druhá) J. Černého.

26. března

Některé ze vznikajících fašistických skupin (především Českoslovenští fašisté a Národní hnutí) se sdružily v Národní obec fašistickou (NOF). Dne 2. ledna 1927 se v Brně sešel sjezd Velké rady fašistické, kde bylo zvoleno sedmičlenné direktorium vedené R. Gajdou. Hnutí byl vzorem zejména italský fašismus. Volalo po vládě silné ruky a požadovalo ustavení korporativního státu. Své členy získávalo především sociální demagogií a levným nacionalismem, zaměřeným protiněmecky. Mládežnická organizace NOF se nazývala Omladina.

1. dubna

Zahájila činnost Národní banka československá (předtím její povinnosti vykonával Bankovní úřad ministerstva financí) jako základní orgán měnové správy a ústřední cedulová (emisní) banka ČSR. Byla akciovou společností, v čele stál guvernér jmenovaný prezidentem na 5 let. Hlavním úkolem této banky byla správa československé měny, banka měla na 15 let výhradní právo emise (vydávání) bankovek. Zřízení banky bylo projevem postupující hospodářské stabilizace Československa a přechodu k výrazné konjunktuře. Vytvoření stabilní československé měny spolu s růstem produktivity práce a racionálními metodami řízení vedlo k hospodářskému růstu a také k růstu životní úrovně (klesl počet nezaměstnaných), takže ČSR se zařadila mezi středně hospodářsky rozvinuté státy.

15. června

Předsednictvo Československé strany socialistické vydalo prohlášení, v němž požadovalo odstoupení úřednické vlády J. Černého.

22. června

Po bouřlivém jednání ve sněmovně byla přijata pevná agrární cla na obilí, mouku a mlýnské výrobky, sádlo, rýži, brambory, luštěniny aj. (prosazovali je agrárníci, podporováni lidovci proti levici). Od 6. června t. r. platila pohyblivá cla na obilí, mouku, mlýnské výrobky a sádlo. Uzákonění vysokých agrárních cel nevyhovovalo exportnímu průmyslu.

25. června

Poslanecký tandem lidovci - agrárníci prosadil přijetí zákona o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností (tzv. kongrui); zákon zajišťoval finanční příjem duchovním kongruálních církví a další jejich finanční požitky. Odporoval tak zásadě odluky církve od státu.

1. července

V platnost vstoupil zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (z října 1924, novelizován v roce 1928).

18.-19. září

Sjezd Československé strany socialistické v Brně upevnil pozici skupiny předsedy V. Klofáče a E. Beneše (vstoupil do strany v roce 1923) proti nacionálně radikální skupině J. Stříbrného a J. Trnobranského, která byla ze strany vyloučena. Strana se přejmenovala na Československou stranu národně socialistickou. Benešovo vítězství výrazně ovlivnilo další vývoj strany, která se stala oporou hradního demokratického tábora.

12. října

Jmenována nová (již devátá) vláda (tzv. panské nebo též občanské koalice) v čele s A. Švehlou; nevstoupily do ní socialistické strany. Ve vládě vedle agrárníků (čtyři křesla) byli zastoupeni lidovci dvěma ministry, živnostníci jedním, německá agrární a německá křesťansko-sociální dostala po jednom křesle; zbývajících pět ministrů bylo tzv. odborníky.

28. října

Generál R. Gajda, náčelník hlavního štábu Československé armády, byl obviněn z přípravy fašistického puče; ten byl plánován na 2. července 1926 (vyvrcholení VIII. všesokolského sletu), později na 28. října t. r. Gajda byl zbaven hodnosti a ze své funkce suspendován.


1927


15. ledna

Hlinkova slovenská ludová strana vstoupila dvěma ministry do vlády (J. Tiso a M. Gažík) poprvé a naposledy. 8. října 1929 vystoupila z vlády na protest proti odsouzení jejího předáka V. Tuky za velezradu.

8. dubna

Přijata novelizace branného zákona z 19. března 1920, který stanovil roční kontingent nováčků na 70 tisíc, ostatní branci (nad tento počet) byli zařazeni do tzv. náhradní služby.

Národní shromáždění zrušilo volební právo příslušníků branné moci a četnictva.

19. dubna

Osvobozené divadlo, které vzniklo 8. února 1926, uvedlo první hru J. Voskovce a J. Wericha Vestpocket revue.

13.-15. května

V Jáchymově proběhla konference Malé dohody, která se zabývala hospodářskými vztahy mezi členskými státy tohoto bloku. K další poradě o této problematice došlo v Bukurešti 20.-21. června 1928 (bez výraznějšího efektu).

27. května

T. G. Masaryk byl potřetí zvolen prezidentem ČSR, získal 274 hlasů, protikandidát KSČ V. Šturc 54 hlasů, 60 hlasovacích lístků bylo prázdných.

15. června

Přijaty tři nové zákony, které měly realizovat reformu přímých daní.

14. července

Vydán zákon č. 125/Sb. o organizaci politické správy (též organizační zákon), který zcela negoval župní zřízení a kodifikoval zemské a okresní správy. Základem administrativního rozdělení republiky se staly země - Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatoruská; sídelními městy byly Praha, Brno, Bratislava a Užhorod. Zemské a okresní úřady vedl zemský prezident a okresní hejtman, v každém správním obvodu bylo zřízeno zemské zastupitelstvo (v Čechách čítalo 120 členů, na Moravě a ve Slezsku 60, na Slovensku 54 a na Podkarpatské Rusi 18).

23. srpna

Vypukla tzv. sázavská aféra, kdy čtyři členové Omladiny, mládežnické organizace Národní obce fašistické, přepadli na Sázavě vilu dr. Vorla, pracovníka ministerstva obrany, aby se zde zmocnili dokumentů, které svědčily proti generálu R. Gajdovi. Výsledkem bylo zbavení Gajdy poslaneckého mandátu a jeho odsouzení na 2 měsíce.


1928


1. ledna

Člen Hlinkovy slovenské ludové strany V. Tuka uveřejnil v tiskovém orgánu této strany Slovák článek V desiatom roku Martinskej deklarácie (často nazývaný Vacuum iuris), v němž se snažil dokázat, že Deklarace slovenského národa z 30. října 1918 měla nezveřejněnou doložku, podle níž po 10 letech existence společného státu nastane "vacuum iuris", právní "prázdno", přestane platit ústava i zákony a bude na Slovácích, jak dál rozhodnou o svém dalším osudu. Tuka byl označen za maďarského agenta, zbaven poslanecké imunity, v lednu 1929 zatčen a v říjnu t. r. odsouzen na 15 let těžkého vězení.

20. ledna

Došlo k parafování modu vivendi mezi ČSR a Vatikánem (připraven 17. prosince 1927), jenž mj. stanovil, že "žádná část ČSR nebude podřízena ordináři, jehož sídlo je za hranicemi československého státu a že rovněž žádná československá diecéze nebude přesahovat státních hranic"; tím se Slovensko vymanilo z církevní pravomoci maďarských biskupů. Modus vivendi vstoupil v platnost 2. února 1928, čímž došlo k obnovení diplomatických styků mezi Vatikánem a ČSR.

28. -29. ledna

Konal se kongres sociálně demokratických stran v ČSR, který přinesl ideové i politické sblížení československé a německé sociální demokracie; 14. března t. r. byl ustaven sjednocovací výbor obou stran za vedení jejich předsedů A. Hampla a L. Czecha.

28. dubna

Národní demokracie vstoupila L. Novákem (ministr průmyslu, obchodu a živnosti) do Švehlovy vlády.

26. května-28. října

V Brně proběhla na nově vybudovaném moderním výstavišti Výstava soudobé kultury v Československu, která dokumentovala nesporný pokrok prvních deseti let existence ČSR; neměla hospodářský charakter, ale poslání společenské a politické. Celkem ji navštívilo na 2,7 milionu osob.

6. července

Jílkovo vedení KSČ se pokusilo (navzdory vládnímu zákazu) zorganizovat velkou demonstraci na Václavském náměstí v Praze proti politické perzekuci, tzv. Rudý den. Pokus (označovaný za "komunistický puč") skončil žalostným krachem, Pražané tuto akci ignorovali.

27. srpna

Delegace ČSR patřila k patnácti státům, které podepsaly v Paříži Briand-Kelloggův pakt, mezinárodní smlouvu zavazující účastnické státy k zřeknutí se války "jako nástroje národní politiky".

9. října

Na stavbě hotelu Centrum v Praze Na poříčí došlo ke zřícení nedokončené stavby, která pohřbila pod svými troskami na 60 dělníků.

2. prosince

Konaly se volby do zemských zastupitelstev; strany vládní koalice získaly 47,7 % hlasů.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.