F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1920


6. ledna

Proběhl likvidační sjezd pokrokové strany, většina členů vstoupila do národně socialistické strany, část vytvořila Realistický klub (založen 21. března 1920 E. Rádlem a Z. Nejedlým).

8. ledna

Reformačně založení katoličtí kněží vytvořili vlastní náboženskou společnost, jíž dali název Církev československá; o dva dny nato vydali provolání k národu, aby opustil římskou církev a vstoupil do této národní církve. Na výzvu reagovalo do roku 1921 přes půl milionu katolíků. V čele církve (měla 140 kněží z celkového počtu 8450 katolických duchovních) stál K. Farský; státem uznána 15. září t. r.

15. ledna

Z Vladivostoku do ČSR byl vypraven první transport československých legií; celkem bylo ve 40 lodních transportech odvezeno 67 730 osob, z toho 56 549 vojáků, a to několika směry: kolem Asie, přes Suez do Terstu, přes Tichý oceán, Panamu, Atlantik do Hamburku či Terstu, přes Tichý oceán do Kanady, poté přes Atlantik do Hamburku. Poslední loď vyplula 2. září 1920, do konce prosince 1920 byli všichni ruští legionáři na československé půdě.

16. ledna

Za účasti 32 zemí (mezi nimi i ČSR) se konalo inaugurační shromáždění Společnosti národů.

21. ledna

Němečtí agrárníci v ČSR se ustavili v samostatnou stranu - Bund der Landwirte (Svaz zemědělců); z původně negativistického postoje se později stal Svaz nejvýznamnějším představitelem německého aktivismu.

30. ledna

Vydán přídělový zákon, na jehož základě byla přidělována rolníkům půda (tzv. drobné příděly), přičemž část byla rozdělena mezi 2296 zbytkových statků, část posléze vrácena původním vlastníkům. Pozemková reforma probíhala nejintenzivněji v letech 1923-1926, přidělování však trvalo až do konce 30. let a nebylo zcela ukončeno. Způsob finanční náhrady velkostatkářům za zabranou půdu určoval tzv. náhradový zákon z 8. dubna 1920.

7. února

Mezi československými legiemi a vládou sovětského Ruska bylo uzavřeno příměří; to umožnilo volný přesun legií po sibiřské magistrále na východ a odtud do vlasti.

19. února

České univerzitě v Praze (Karlo-Ferdinandově) bylo navráceno starobylé jméno Univerzita Karlova, přičemž na obou školách byly otevřeny přírodovědecké fakulty; nadále působila i německá univerzita.

25. února

Parlament schválil zákony o závodních radách a o hornických rozhodčích soudech.

29. února

Revoluční Národní shromáždění přijalo základní zákon ČSR (č. 121/1920 Sb.) - Ústavní listinu Československé republiky. Ústavu tvořilo 6 hlav: o formě a územním rozsahu státu, státním občanství, moci zákonodárné, moci vládní a výkonné, moci soudcovské, občanských právech a ochraně menšin národnostních, náboženských a rasových. Ústava ustanovila dvoukomorový parlament a nahradila zatímní ústavu z 13. listopadu 1918. Národní shromáždění se skládalo z poslanecké sněmovny (300 členů, aktivní volební právo od 21 let, pasivní od 30 let, 6leté volební období) a ze senátu (150 členů, aktivní volební právo od 26 let, pasivní od 45 let, 8leté volební období). Poprvé směly volit i ženy. Ústava vycházela z teorie o rozdělení trojí státní moci: zákonodárné, výkonné a soudní, svůj vzor měla v americké a francouzské ústavě. Na schválení ústavy se nemohli podílet zástupci Němců, Maďarů a dalších národnostních menšin.

Národní shromáždění přijalo (po velkém boji) jazykový zákon, který označil "československý jazyk" za oficiální jazyk; prováděcí jazyková nařízení z 3. února 1926 specifikovala užívání státního jazyka a vyžadovala od státních úředníků zkoušky ze státního jazyka. (Toto nařízení Němci přijímali velmi těžce.)

Přijat zákon č. 126/1920 Sb. o župních a okresních úřadech (župní zákon), který měl být realizován do 5 let (rozdělení státu na 21 správních celků). Základní myšlenkou bylo odstranění dvoukolejnosti správy (místní samosprávy, státní správy), tedy zrušení dělení na země. V praxi uplatněn jen na Slovensku (6 žup zde bylo ustaveno v roce 1923).

19. března

Vydán branný zákon, který stanovil vojenskou povinnost pro muže od 20 do 50 let a délku prezenční služby na 18 měsíců. Mírový stav vojska byl určen zvláštním zákonem na 150 tisíc mužů.

30. března

Zákonem provedena úprava státních symbolů (státní vlajka, státní znak - malý, střední, velký) a standarty prezidenta republiky.

18. dubna

Proběhly volby do poslanecké sněmovny (kromě území Podkarpatské Rusi, Hlučínska a Ratibořska); do voleb kandidovalo 23 stran. Nejsilnější stranou se stala sociální demokracie (25,7 %), za ní skončili agrárníci (13,6 %) a němečtí sociální demokraté (11,1 %) a teprve na čtvrtém místě se umístili socialisté (8,1 %). Celkově získaly občanské strany 52,5 % hlasů, socialistické strany 47,5 %. O týden později (25. dubna) proběhly senátní volby. Poprvé volily ženy.

26. dubna

Vláda se usnesla na nařízení č. 356 Sb. o změně generálního statutu na Podkarpatské Rusi (vyhlásil ho generál Hennocquea v září 1919, úředně publikováno 18. února 1920, zřizovalo pětičlenné direktorium v čele s dr. G. Žatkovičem); podle této změny stanul v čele Podkarpatské Rusi guvernér jmenovaný prezidentem na návrh vlády.

25. května

Jmenována nová vláda (opět rudozelené koalice) vedená rovněž V. Tusarem.

26. května

Utvořena parlamentní organizace německých stran Deutscher parlamentarischer Verband (Německý parlamentní svaz), namířená proti vládní politice; patřili do ní poslanci stran Bund der Landwirte, Deutsche Nationalpartei, Deutsche Christlich-soziale Volkspartei, Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei a Deutsche demokratische Freiheitspartei. Svaz se však dne 29. listopadu 1922 rozpadl na křídlo aktivistické (ochotné spolupracovat s československými orgány) a negativistické.

27. května

Na společné schůzi obou sněmoven Národního shromáždění byl prezidentem republiky zvolen T. G. Masaryk; ze 411 hlasů získal 284, kandidát německých stran A. Naegle dostal 61 hlasů, 4 hlasy byly odevzdány pro A. Munu a 2 pro A. Janouška. Šedesát lístků bylo prázdných.

4. června

Na zámku Velký Trianon ve Versailles byla podepsána mezi mocnostmi Dohody a Maďarskem mírová smlouva (tzv. trianonská). Potvrdila rozpad Uherska a vznik Maďarska (zdědilo asi třetinu Uher), určila hranice mezi Maďarskem a Slovenskem, které historicky neexistovaly (akcentována korekce v oblasti Žitného ostrova). Smlouva vstoupila v platnost 26. července 1921, v ČSR byla ratifikována 9. března 1921.

19. června

Národní shromáždění schválilo projekt o válečných půjčkách, který měl sanovat československé peněžnictví a posílit důvěru ve stát. ČSR převzala celkem 4 miliardy 300 milionů korun rakouských válečných půjček a vyplatila za ně přes miliardu úroků.

23. června

Jihlavě propukly národnostní bouře mezi místními Čechy a Němci; k celé sérii nepokojů došlo ve dnech 28. října-11. listopadu i v Teplicích (zničení pomníku Josefa II., což bylo napodobováno i v jiných městech). 15. listopadu došlo ke srážkám mezi vojskem a německým obyvatelstvem v Chebu, v dalších dnech i v Děčíně, Podmoklech. V odvetu zabrali 16. listopadu čeští herci německé Stavovské divadlo v Praze.

24. června

Vydán zákon o čtvrté státní půjčce.

10. července

Ministr zahraničí E. Beneš a polský předseda vlády W. Grabski podepsali v belgických lázních Spa úmluvu, která předávala plnou moc spojenecké Nejvyšší radě k určení hranice na Těšínsku (tedy bez plebiscitu). Nejvyšší rada přenesla svou moc na Radu velvyslanců a ta rozhodla 28. července o rozdělení Těšínska (zhruba na řece Olši-Olze). ČSR byla přiřčena bohumínsko-košická trať a uhelný revír, Polsku východní část Těšínska a části Oravy a Spiše; rozdělené zůstalo i bývalé hlavní město knížectví - Těšín. Územní spory mezi Polskem a Československem nebyly však skončeny.

14. srpna

V Bělehradě došlo k podpisu obranné smlouvy mezi Československem a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců proti Maďarsku, základu Malé dohody. Tato smlouva byla 31. srpna 1922 nahrazena spojeneckou smlouvou. Z Bělehradu odjel E. Beneš do Bukurešti, avšak zde se mu nepodařilo dohodnout obrannou smlouvu; Rumunsko se jen zavázalo k pomoci v případě napadení ČSR nebo Jugoslávie Maďarskem.

14. září

V důsledku vnitrostranické krize v sociální demokracii (strana se rozštěpila na levici a pravici) podala Tusarova vláda demisi.

15. září

Jmenován úřednický vládní kabinet vedený J. Černým.

25.-28. září

Levice uskutečnila ve Smetanově síni Obecního domu v Praze "vzdorosjezd" Československé sociálně demokratické strany (v původně stanoveném termínu, jako XIII.) za účasti 67,7 % zvolených delegátů (z 527 delegátů se dostavilo 338, tedy většina). Hlavní referát přednesl B. Šmeral.

5. října

Ustaven umělecký svaz Devětsil, sdružující levicové básníky, spisovatele, malíře, architekty, divadelníky i teoretiky. Prvním předsedou se stal V. Vančura.

17. října

Uzavřena obchodní smlouva s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, v roce 1921 následovaly další smlouvy hospodářského charakteru - s Rumunskem (24. února), Itálií (22. března), Rakouskem (5. května) a Polskem (20. října).

25. listopadu

Po dvou marných pokusech schválila poslanecká sněmovna vládní návrh na úpravu platů státních zaměstnanců. Zdlouhavé projednávání tohoto zákona vedlo ke vzniku tzv. Pětky, tj. mimoparlamentního orgánu pěti koaličních stran: agrární (A. Švehla), národně demokratické (A. Rašín, pak K. Kramář), lidové (J. Šrámek), sociálně demokratické (R. Bechyně) a socialistické (J. Stříbrný). Pětka se scházela k projednávání zásadních politických otázek; od poloviny 20. let její význam poklesl, nahrazena tzv. Osmičkou aj.

27.-29. listopadu

Pravice Československé sociálně demokratické strany uspořádala svůj XIII. sjezd; její pozice byla značně neutěšená, silnou členskou základnu si udržela jedině na Plzeňsku a na Ostravsku.

9. prosince

Policie a četnictvo obsadily pražský Lidový dům v Praze, který předtím protiprávně zabrala levice a začala zde tisknout Rudé právo. Výkonný výbor sociální demokracie-levice vyzval ke generální stávce.

10.-17. prosince

Levice znovu vyhlásila generální stávku, požadovala odstoupení úřednické vlády, kontrolu veškeré zemědělské a průmyslové výroby, vytvoření dělnických rad apod. V některých oblastech došlo k násilnému převzetí moci zradikalizovanými dělníky, k obsazení továren, statků, úřadů, nádraží a k vytváření rudých gard (Kladensko, Oslavansko, Hodonínsko, Třebíčsko). Stávka se nestala všeobecnou, vedení nebylo jednotné a centra nepokojů zůstala izolována. Nasazením vojska, vyhlášením stanného práva (na Moravě) a zatčením na 3 tisíce účastníků se podařilo generální stávku zlomit. Dne 15. prosince byla vedením levice stávka odvolána. Přesto vedla k otevřenému rozkolu v sociální demokracii a k založení KSČ.


1921


V průběhu roku došlo k řadě stávek a sociálních střetů - v hornictví, průmyslu lučebním, sklářském, obuvnickém, textilním i stavebním. Bylo to důsledkem poválečné hospodářské krize.

15.-17. ledna

Sjednocením Svazu československých legionářů, Družiny československých legionářů a Jednoty československých legionářů vznikla Československá obec legionářská, jedna z hlavních opor Hradu a nositelka tradic masarykismu. Od roku 1924 vydávala deník Národní osvobození, orientovaný na hradní křídlo.

únor

Podle statistiky žilo v tomto roce na území republiky 13 613 000 obyvatel, z toho 6 850 000 Čechů (51 %), 3 123 000 Němců (23,4 %), 1 910 000 Slováků (14,5 %), 745 tisíc Maďarů, 461 tisíc Rusínů, Rusů a Ukrajinců, 180 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků.

21. února

V krompašských železárnách došlo vinou agitace komunistických agitátorů k bouřím, kdy dav napadl továrnu, ubil dva pracovníky a zranil několik četníků. Státní moc obnovila pořádek drastickými prostředky: po salvě z pušek zůstali ležet 4 mrtví dělníci.

27. března

První pokus bývalého císaře Karla I. o monarchistický převrat v Maďarsku. ČSR, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunsko oznámily 30. března Maďarsku, že si vynutí vojensky Karlův odchod, nedojde-li k němu dobrovolně. Karel I. opustil 5. dubna Maďarsko a vrátil se do vyhnanství ve Švýcarsku.

31. března

Došlo k obnovení Slovenské národní strany; ze Slovenské národní a rolnické strany se odštěpilo "martinské křídlo" v čele s E. Stodolou. Slovenská národní strana se stala malou pravicovou stranou, sdružující zejména slovenské nacionalisty evangelického vyznání.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.