F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu - pokračování


1919


V severních Čechách založen jako reorganizovaná odnož bývalého celorakouského Schulvereinu Deutscher Kulturverband (Německý kulturní svaz); centrum měl v Praze a byl nejmasovějším spolkem německé menšiny.

Založena německá tělovýchovná organizace Deutscher Turnverband; stanovy schváleny v roce 1920. Výcvik členů byl polovojenský. Organizace sdružovala původně 622 tělovýchovných spolků zejména v českých zemích (méně na Slovensku).

9. ledna

K. Kramář přednesl (den po neúspěšném atentátu na jeho osobu 18letým mladíkem A. Šťastným) v Revolučním Národním shromáždění vládní program.

18. ledna

Paříži byla zahájena mírová konference; naši delegaci tvořili K. Kramář (vedoucí), E. Beneš (ministr zahraničních věcí) a Š. Osuský (sekretář). Ústřední osobou byl Beneš, který 5. února před Radou deseti vyložil československé požadavky (sedm memorand): 1. uznání českých zemí v jejich historických hranicích s některými rektifikacemi proti Německu (část Kladska, část území Horního Slezska) a proti Rakousku (část Moravského Pole, Gmünd a okolí, jižní břeh Dyje a pravý břeh řeky Moravy); 2. přivtělení Slovenska; 3. připojení Podkarpatské Rusi; 4. zřízení koridoru mezi Československem a Jugoslávií; 5. internacionalizaci některých hlavních řek a tratí; 6. pomoc Lužickým Srbům; 7. ochranu české menšiny ve Vídni. K prozkoumání těchto požadavků byla 28. února ustavena zvláštní "československá" komise, v dubnu předložila své návrhy Radě.

20. ledna

Československé vojenské jednotky spolu s dobrovolníky dokončily obsazování Slovenska.

Podepsána dohoda o vyslání francouzské vojenské mise do ČSR; 13. února přijel francouzský generál M. Pellé jako náčelník vojenské mise do Prahy a byl jmenován náčelníkem štábu československé armády.

21. ledna

Československá vláda zaslala polské vládě memorandum, jež ohlašovalo vojenský vstup na Těšínsko; šlo o region devíti soudních okresů zahrnující 2282 km2 a asi 430 tisíc obyvatel (Češi 27 %, Němci 18 %, Poláci 55 %).

23. ledna

Polským zástupcům v Těšíně bylo předáno českým podplukovníkem Šnejdárkem ultimátum: během dvou hodin vyklidit Těšínsko až za řeku Bialou (26. ledna měly proběhnout volby do ústavodárného polského sněmu). Po vypršení ultimáta začalo československé vojsko útok na toto území. Vypukla tzv. sedmidenní válka; při ní byl 27. ledna dobyt Těšín, o den později stanula česká vojska na Visle. Cílem okupace bylo znemožnit volby v té části Těšínska, kterou spravovala Rada narodowa. Do konfliktu zasáhly mocnosti a stanovily 2. února demarkační čáru (výhodnější pro Čechy). Sporné území bylo dáno pod mezinárodní kontrolu, konečné slovo měl učinit plebiscit (ten se ovšem nikdy nekonal). Rozhodnutím velmocí došlo k rozdělení území: Češi získali 1280 km2 (soudní okresy bohumínský, ostravský a frýdecký, o fryštácký, těšínský a jablunkovský se museli podělit), Poláci 1002 km2; v obyvatelstvu pak Češi 139 tisíc proti 290 tisícům (na získaném území žilo 48 % Poláků, 12 % Němců a pouze 39 % Čechů). Boje byly definitivně ukončeny 30. ledna.

26. ledna

Společný sjezd moravských stran v Brně - Katolické strany národní (1896) a Křesťansko-sociální strany (1899) - schválil jejich sloučení v jednotnou stranu - Československou stranu lidovou (souhlas učiněn již 10. září 1918 na schůzi výkonných výborů), kdy si strany ponechaly autonomní postavení. Ke sloučení výkonných výborů v jediný došlo až v roce 1922 za předsednictví Msgre. J. Šrámka.

28. ledna

Národní shromáždění přijalo zákon č. 50/1919 Sb. o zřízení druhé české univerzity - Masarykovy univerzity v Brně (návrh podali poslanci A. Jirásek a K. Engliš 15. listopadu 1918). V roce 1919 bylo provizorně zahájeno studium na právnické a lékařské fakultě, o dva roky později na filozofické a přírodovědecké.

31. ledna

Národní shromáždění přijalo nový volební řád do obcí; zaváděl i zde všeobecné, rovné a tajné hlasovací právo s poměrným zastoupením pro všechny občany od 21 let s tříměsíčním pobytem v obci (dosud platil "řád výsadní", volili jen plátci přímých daní); volit mohly i ženy. Volební období bylo čtyřleté. Novelou volebního řádu (zákon č. 122/1933 Sb.) se prodlužovalo volební období zastupitelstva na 6 let.

1. února

Armádním rozkazem ministra vojenství M. R. Štefánika vydaném za jeho pobytu v Čeljabinsku byl Československý armádní sbor v Rusku přejmenován na Československé vojsko na Rusi; velitelem byl jmenován J. Syrový, náčelníkem štábu B. Všetička.

11. února

V Bratislavě vypukla politická stávka proti Šrobárově "vládě"; k první stávce došlo již 4. února při jejím příchodu do města.

25. února

Vydány dva zákony: 1. o kolkování bankovek soupisu jmění; 2. o státní půjčce ve zlatě, stříbře a cizích valutách. V noci z 25. na 26. února byly vojskem obsazeny hranice a všechna doprava osob i zboží přes ně zastavena; přerušen byl i poštovní styk s cizinou. V týdnu od 3. do 9. března (na Slovensku do 19. března) se provedlo kolkování starých rakousko-uherských bankovek a byla zavedena koruna československá (Kč) v poměru 1 : 1 (koruna se dělila na 100 haléřů, v průměru odpovídalo 100 Kč 3 USD a 8 Kč 1 DM). Při kolkování byla majiteli vrácena jen polovina bankovek, druhá byla zadržena jako nucená státní půjčka, úrokovaná 1 %. Zákonem z 10. dubna 1919 byl upraven oběh a správa platidel v ČSR. Měnová reforma byla připravena ministrem financí A. Rašínem a zabrzdila inflaci.

4. března

V den, kdy se mělo poprvé sejít rakouské Národní shromáždění (volby se konaly 16. února 1919), vyhlásili němečtí politikové v pohraničí generální stávku a organizovali protivládní demonstrace (Teplice, Kadaň, Karlovy Vary, Cheb, Nový Jičín, Ústí nad Labem, Liberec, Šternberk). Zasáhlo vojsko, došlo ke střelbě (zabito na 53 osob, z toho 2 čeští vojáci).

23.-25. března

Státoprávní demokracie (1918) se na svém sjezdu přejmenovala na Československou národní demokracii.

25. března

Ministr Šrobár vyhlásil na Slovensku stanné právo jako reakci na vyhlášení republiky rad v Maďarsku (21. března), která (vedená komunistou B. Kunem) nastolila v zemi diktaturu sovětského typu s nacionalistickými hesly (obnovení historických hranic Uher); hrozil maďarský útok. Již 20. března obdržela maďarská vláda nótu Dohody určující demarkační linii, podle níž se měli Maďaři stáhnout o dalších 50-80 km do vnitra země.

7. dubna

Poslanci sociální demokracie F. Modráček a J. Hudec ohlásili výkonnému výboru vystoupení ze strany z důvodu pronikání bolševických metod do jejího vedení; založili Stranu československého lidu pracujícího (na sjezdu 6.-7. ledna 1923 přejmenována na Stranu pokrokových socialistů, v létě t. r. se však rozpadla).

16. dubna

Národní shromáždění přijalo zákon o pozemkové reformě (záborový), podle něhož se pro účely pozemkové reformy zabíral pozemkový majetek o výměře nad 150 ha zemědělské nebo nad 250 ha veškeré půdy (převážně šlo o šlechtické velkostatky a církevní pozemky). Záboru podléhalo celkem na 4 miliony hektarů půdy, tj. 28 % veškeré půdy v ČSR (z toho 58 % zemědělské, zbytek tvořily lesy - ty zůstaly majetkem státu). K realizaci reformy byl 11. června t. r. vytvořen Státní pozemkový úřad ovládaný agrárníky (v čele stál K. Viškovský a po něm ing. J. Voženílek).

27.-29. dubna

Československé vojsko obsadilo (na některých místech i překročilo) demarkační čáru slovensko-maďarskou přiřčenou mu nótou Dohody z 20. března (šlo o politickou chybu vlády). Maďarsko odpovědělo 20. května útokem. Na ofenzivu nebylo československé vojsko dostatečně připraveno (velel mu italský generál Piccioni), a tak maďarská Rudá armáda obsadila v krátké době dvě třetiny Slovenska a v polovině června dosáhla hranic Polska. Italská vojenská mise (pro častou kritiku) byla vystřídána 31. května francouzskou (generál Pellé).

4. května

M. R. Štefánik (letící z italské Udine) zahynul při leteckém neštěstí nedaleko Ivanky u Bratislavy.

8. května

Na poradě rusínských národních rad v Užhorodě - promaďarské se sídlem v Užhorodě, karpatsko-rusínské v Prešově (měla největší podporu) a proukrajinské v Chustu - byl potvrzen výsledek plebiscitu amerických Rusínů z 12. listopadu 1918 a také 14bodový plán na spojení Podkarpatské Rusi s ČSR. Toto květnové usnesení bylo odesláno na mírovou konferenci do Paříže jako "přání lidu Podkarpatska". Už od 15. února 1919 svěřila Dohoda Podkarpatskou Rus do správy ČSR.

9.-10. května

Na Kladensku proběhly volby do dělnických rad; měly hrát obdobnou roli jako sověty v Rusku a dokládaly pronikání bolševismu do Československa.

červen

Nastalo období poklesu zahraničního kursu koruny; v květnu 1919 (koruna měla nejvyšší kurs) platilo se 34 švýcarských franků za 100 Kč, v červnu již jen 29 franků, v prosinci t. r. 9,25 franků.

13. června

Z Českého olympijského výboru (založen 18. května 1899) byl ustaven Československý olympijský výbor (v roce 1943 jeho činnost zastavena, obnovena po roce 1945). Po roce 1993 změněn na Český olympijský výbor (předsedkyní V. Čáslavská, od prosince 1996 M. Jirásek).

15. června

V českých zemích (na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v důsledku válečných akcí nebyly organizovány) se konaly volby do obecního zastupitelstva. Zvítězila v nich sociální demokracie (30 %), následovali agrárníci (21 %), socialisté (16 %), pak lidovci (9 %) a teprve za nimi národní demokraté. Kramářova vláda podala 7. července demisi.

16. června

Pod ochranou maďarské Rudé armády byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad v čele s levicově orientovaným Čechem A. Janouškem. Podle sovětského vzoru šlo o pokus vytvořit režim diktatury proletariátu; byly vytvořeny revoluční orgány: vláda komisařů, revoluční výkonný výbor, přistoupilo se ke znárodnění. Pařížská mírová konference stanovila už 13. června definitivní hranici mezi ČSR a Maďarskem a konflikt byl ukončen odchodem maďarských vojsk ze Slovenska (do 4. července). Bez jejich podpory se republika rad 7. července zhroutila. Válka stála životy 1018 československých vojáků, finančně musela ČSR vynaložit 1 miliardu a 234 milionů Kč.

28. června

V zrcadlové síni zámku ve Versailles byla podepsána hlavní mírová smlouva mezi mocnostmi Dohody a Německem (tzv. versailleská smlouva); v platnost vstoupila po ratifikaci Německem 1. ledna 1920. Smlouva garantovala hranice Československa; Německo odstoupilo Hlučínsko (285 km2, 78 tisíc obyvatel) a zavazovalo se poskytnout ČSR na 99 let svobodná pásma v přístavech Hamburk a Štětín. V ČSR byla smlouva ratifikována 10. listopadu 1919.

30. června

V Bratislavě uzavřena tzv. Alžbětinská univerzita (zřízena z dosavadní akademie, 1912) a současně zákonem zřízena státní univerzita (vládním nařízením z 11. listopadu t. r. nazvána Komenského), navazující na tradice Akademie Istropolitany (1465).

8. července

Jmenována nová vláda (tzv. rudozelené koalice) v čele se sociálním demokratem V. Tusarem; byla tvořena koalicí sociálních demokratů, socialistů a agrárníků.

21. července

Na 130 legionářů 1. střeleckého praporu v Železné Rudě usoudilo, že "vlast je v nebezpečí a je nejvyšší čas na rázný vlastenecký podnik". Uvěznili své důstojníky, vynutili si zvláštní vlak do Plzně a měli v úmyslu táhnout na Prahu. Vzpoura se rozšířila i na klatovskou posádku. Jednáním došlo k uklidnění situace.

9. srpna

V Teplicích byla ustavena Deutsche demokratische Freiheitspartei (Německá demokratická strana svobodomyslná).

27. srpna

A. Hlinka a F. Jehlička bez vědomí vlády i slovenské politické reprezentace tajně odjeli přes Polsko a Řím do Paříže na mírovou konferenci, aby podali stížnost na vládu, že neplní Pittsburskou úmluvu (z 30. května 1918). Jejich mise skončila neúspěšně. Hlinka byl od 11. října na 8 měsíců internován (nejdříve na Mírově, pak v Praze).

30. srpna-3. září

V Teplicích se konal ustavující sjezd Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei (Německé sociálně demokratické strany dělnické); v čele stál J. Seliger (po roce 1920 L. Czech). Program strany byl důsledně autonomistický, požadoval rozdělení státu a vytvoření uzavřených národnostních obvodů; odmítal zároveň revoluční marxistické požadavky.

10. září

Mezi mocnostmi Dohody a Rakouskem byla podepsána mírová smlouva v Saint Germain-en-Laye; Rakousko se stalo suverénním státem a uznalo nezávislost ČSR i korekci svých hranic. Díky tomu připadlo Československu území Vitorazska (113 km2, 10 tisíc obyvatel) a Valticka (83 km2, 10 600 obyvatel). Součástí smlouvy byla tzv. malá minoritní smlouva, podle níž Podkarpatská Rus (území o velikosti 12 644 km2, obývané 597 000 obyvateli, převážně Rusíny) se stala územím ČSR. V ČSR byla smlouva ratifikována 10. listopadu 1919.

14. září

V Bratislavě došlo k ustavení Národní republikánské strany rolnické; členskou základnu tvořila Slovenská rolnická jednota (její 1. sjezd se sešel 13. dubna t. r.) a Slovenská domovina. Tato slovenská agrární strana se 11. ledna 1920 sjednotila se Slovenskou národní stranou do Slovenské národní a rolnické strany.

21. září

V Olomouci založena sloučením různých nacionalisticky orientovaných skupin Deutsche Nationalpartei (Německá národní strana); byla to strana německých velkopodnikatelů s jasným negativistickým programem (protičeskoslovenská). V jejím čele stál R. Lodgmann von Auen.

27. září

Nejvyšší rada na mírové konferenci v Paříži oznámila podmínky plebiscitu na Těšínsku (měl být proveden do tří měsíců).

28. září

Vedení legií vydalo rozkaz k postupné evakuaci z Ruska (dokončena v prosinci 1920).

4. října

Vláda vypsala druhou státní půjčku "na vybudování republiky", v únoru 1920 byla vypsána třetí státní prémiová půjčka na oživení pracovního ruchu.

19. října

Ustavena ústřední organizace Domovina (sdružující bezzemky, drobné pachtýře a malorolníky) žádající příděl půdy z pozemkové reformy.

2. listopadu

Na sjezdu v Praze se ustavila Deutsche Christlich-soziale Volkspartei (Německá křesťansko-sociální strana lidová), vycházející z tradic německého křesťansko-sociálního hnutí v Rakousku (zakladatel vídeňský starosta K. Lueger, 1887). Zpočátku patřila ke stranám negativistickým (byla členkou Deutscher parlamentarischer Verband), postupně přecházela na pozice aktivismu.

15. listopadu

Na sjezdu v Duchcově se konstituovala Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická strana) z Deutsche Arbeiterpartei (1904), vůdcem strany byl R. Jung. Od počátku udržovala úzké styky s německými nacisty (ve dnech 7.-8. srpna 1920 se její zástupci sešli v Salcburku s představiteli nacionálních stran z Německa a Rakouska, mj. i s A. Hitlerem). Jejich společným cílem bylo vytvoření všeněmeckého státu ve střední Evropě. Strana byla krajně nacionalistická a antisemitská.

7. prosince

Sešla se první samostatná konference levice v sociální demokracii, jež se ustavila jako "strana ve straně" a vyhlásila program "socializace výroby ... převzetí moci ve státě ... a zřízení diktatury proletariátu".

11. prosince

Národní shromáždění vydalo zákon o nostrifikaci akcií; celkem bylo nostrifikováno 231 společností sídlících dosud v Rakousku a Maďarsku - 180 přeložením sídla, 51 rozdělením.

12. prosince

Zavedena 1 % daň z obratu spojená s 10 % daní z prodeje luxusních předmětů.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.