F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1915


28. ledna-5. února

V Paříži se z iniciativy moskevského Čecha S. Koníčka-Horského konal sjezd delegátů českých a slovenských kolonií z Anglie, Francie a Ruska (bez Švýcarska a USA), kde se ustavila Národní rada obcí československých. Když vyšly najevo její procarské tendence a Koníček začal útočit proti Masarykovi i proti socialistům a demokratickým silám zahraničního odboje, začaly se od této rady distancovat krajanské kolonie a v létě 1915 se rada rozpadla. Vedení zahraničního odboje se ujal T. G. Masaryk.

březen

Na schůzkách představitelů některých českých politických stran bylo organizačně završeno (výbor se zformoval již v prosinci 1914 po odjezdu T. G. Masaryka) vytvoření ústředního orgánu domácího odboje pro řízení zpravodajské a konspirační práce v českých zemích; koncem války se začal označovat Tajný výbor Maffie. V jeho vedení se sešli realisté E. Beneš (vůdčí organizátor, po jeho odchodu do zahraničí ho nahradil P. Šámal), mladočeši K. Kramář, A. Rašín a J. Scheiner, státoprávní pokrokáři A. Hajn, V. Dyk, L. Borský aj.

T. G. Masaryk vypracoval ve Švýcarsku směrnici (tzv. okružní list) pro organizování zahraničního odboje, v níž se československým koloniím vyhrazovala nikoliv hlavní (tu měl plnit "domov"), ale pomocná, podpůrná role. Šlo o první veřejné Masarykovo vystoupení, které se setkalo s plným zdarem. Československé kolonie uznaly Masarykovu autoritu.

3. dubna

U Dukelského průsmyku přešlo do zajetí 1800 mužů 28. pěšího (pražského) pluku. Podobně 27. května t. r. přešlo do zajetí přes 1500 mužů 36. pěšího (mladoboleslavského) pluku. Tyto pluky byly rozpuštěny a vymazány ze seznamu rakousko-uherské armády. K přebíhání docházelo i na jiných místech východní fronty (v době největších ruských úspěchů v Haliči). 6. května pražský primátor Groš odsoudil zradu 28. pluku a vyslovil loajalitu k monarchii.

květen

T. G. Masaryk předložil britskému ministru zahraničí Greyovi memorandum Independent Bohemia (Samostatné Čechy), v němž načrtl program "znovuzřízení Čech jako samostatného státu" (coby monarchie). Navrhl rovněž personální unii mezi Srbskem a československým státem, ve které by se srbský král stal i králem českým. Rovněž se zde objevil požadavek přivtělení Lužice k československému státu. Vyslovil také myšlenku, že cílem války musí být "obrození Evropy" na základě "moderní zásady národnostní". Česká otázka se díky Masarykovým aktivitám postupně stávala i otázkou mezinárodní.

1. května

Díky Masarykově inspiraci a jeho vedení začala vycházet v Paříži revue La Nation Tch`eque, redigovaná francouzským slavofilem prof. E. Denisem (od 1. června 1917 se stala oficiálním orgánem Národní rady československé v Paříži). 28. srpna t. r. zahájil L. Sychrava v Annemasse (na francouzsko-švýcarských hranicích) vydávání českého odbojového listu Československá samostatnost (čtrnáctideník, později týdeník).

1.-3. května

Proběhla bitva u Gorlice v Haliči, která přinesla německo-rakouský průlom na východní frontě. V červnu a červenci postoupila spojená vojska na Volyň a do Polesí a do konce roku 1915 zatlačila ruská vojska až o 500 km na východ.

21. května

Novou vlnu zatýkání části české politické reprezentace zahájilo zatčení K. Kramáře a starosty Sokola J. Scheinera; 12. července byl pak zatčen A. Rašín, 5. září poslanec národně socialistické strany F. Buříval. Zatýkání pokračovalo i v roce 1916: poslanec V. Choc, spisovatel V. Dyk a mnoho dalších. Od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 probíhal rozsáhlý monstrproces, ve kterém byli Kramář, Rašín, redaktor Národních listů V. Červinka a úředník J. Zamazal odsouzeni k trestu smrti. Trest nebyl vykonán, 2. července 1917 v rámci širší amnestie (týkala se 719 Čechů) byli amnestováni. Rovněž proti Živnostenské bance proběhl soudní proces (zatčeni J. Preiss a R. Pilát).

23. května

Itálie vypověděla válku Rakousko-Uhersku (již 3. května zrušila trojspolkovou smlouvu).

červenec

Vznikl koncept přestavby Rakouska, který se stal oficiálním programem německých nacionalistických stran (známý pod názvem Velikonoční program). Požadoval zrušení dosavadních historických korunních zemí a ustavení jednolitého Císařství rakouského. V tomto "císařství" měly mít zvláštní postavení jen Halič, Bukovina a Dalmácie. České země by se rozdělily na oblasti německé a smíšené, české by nebyly vůbec; všude by byla úřední řečí němčina. Velikonoční program odrážel vliv knihy německého žurnalisty F. Naumanna Mitteleuropa (1915), která představovala plán německé ekonomické, politické i vojenské hegemonie v Evropě (v návaznosti na těsný spolek Německa a Rakousko-Uherska).

4. a 6. července

U příležitosti 500. výročí Husova upálení zveřejnil T. G. Masaryk v Curychu a Ženevě svou koncepci zahraniční akce; vyslovil se v ní pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. Hlavním řečníkem Husových oslav byl E. Denis. V Čechách byly dlouho připravované oslavy zakázány, bylo jen povoleno postavení pomníku Mistra Jana Husa (od L. Šalouna) v Praze na Staroměstském náměstí.

18. července

Z podnětu místodržitele Coudenhoveho se sešel v Praze sjezd českých měst, který se jednoznačně vyslovil pro zachování habsburské monarchie a vítězství centrálních mocností.

konec září-říjen

Konaly se porady představitelů mladočeské strany a agrárníků k vytvoření jednotné "národní strany" (jakéhosi Národního souručenství); dohodnutý společný program předpokládal podporu monarchie a jejích spojeneckých svazků ve válce, odmítal pouze celní unii s Německem.

10.-11. října

Vydána císařská nařízení, jimiž se měnil státní znak; návrh spojoval rakouský a uherský znak v jeden celek, čímž byl heraldicky stvrzen dualismus a popřena jednota zemí Koruny české. Císařský list (doprovázející tuto změnu) užil názvu "rakouské země" a "Rakousko" pro celé Předlitavsko (dosud se užívalo "Království a země v říšské radě zastoupené"). Jednota českých zemí tím byla porušena jejich heraldickým "roztržením" a umístěním na odlišných místech.

22.-23. října

Clevelandu (USA, stát Ohio) došlo k uzavření první oficiální dohody mezi zástupci Českého národního sdružení a Slovenské ligy, v níž byl přijat program samostatnosti historických zemí na základě spojení obou národů ve federativním svazku států podunajské monarchie se zaručenou autonomií Slovenska (vlastním sněmem, státní správou a kulturní svobodou).

14. listopadu

Český komitét zahraniční (vznikl koncem října t. r. jako první politický orgán zahraničního odboje) vydal z Masarykova podnětu (v září se přestěhoval do Londýna, když předal vedení odboje ve Francii E. Benešovi a M. R. Štefánikovi a ve Švýcarsku L. Sychravovi) v Paříži provolání, podepsané 11 představiteli krajanských spolků v USA, Rusku, Velké Británii a Francii a také T. G. Masarykem a J. Dürichem, kterým byl de facto vyhlášen Rakousko-Uhersku boj. Jádrem provolání byla teze o neschopnosti vnitřní transformace monarchie a z toho vyplývající závěr na rozchod s ní.

15. listopadu

Moravský místodržitel Bleyleben vystoupil proti českému odbojovému hnutí.

23. listopadu

Rozpuštěna Česká obec sokolská a Svaz slovanského sokolstva.

30. prosince

Český místodržitel Coudenhove zakázal používání češtiny jako úřední řeči u zemské a okresní správy; tímto činem vrcholilo perzekuční tažení proti českému kulturnímu a duchovnímu životu, kdy byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura "čistila" učebnice i repertoár divadel, došlo k uzavření školních knihoven.


1916


únor

Z Českého zahraničního komitétu v Paříži vznikla Československá národní rada jako ústřední orgán odboje za I. světové války. Členy se stali T. G. Masaryk (předseda), J. Dürich (místopředseda), E. Beneš (generální sekretář) a od podzimu t. r. i M. R. Štefánik (po odstranění carofila Düricha v únoru 1917 zaujal jeho funkci). Rada zahájila svou činnost 14. května 1916 a postupně převzala vedení krajanského a zajateckého hnutí ve Francii, USA, Rusku a Itálii (ve všech těchto zemích byly vytvořeny pobočky). Tiskovým orgánem Rady byly La Nation Tch`eque Československá samostatnost.

S přispěním Štefánika došlo k setkání T. G. Masaryka s francouzským ministerským předsedou A. Briandem.

13. března

Došlo ke spojení moravských katolických stran, které stály stranou jednání o Národní stranu.

21. března

Po zdlouhavých jednáních (od konce září 1915) došlo k ustavení výkonného výboru nové Národní strany, spojující bývalé strany staročeskou, mladočeskou, realistickou a národně sociální (vůdčími osobnostmi byli K. Mattuš, A. Švehla, F. Fiedler, Z. Tobolka). Jednalo se o volný konglomerát, který neměl dlouhého trvání.

28. srpna

Rumunsko vyhlásilo válku Rakousko-Uhersku.

29. srpna

V Kyjevě přijat tzv. Zápis o zásadách česko-slovenské akce, který podepsali za Československou národní radu J. Dürich a M. R. Štefánik a za Svaz českých spolků na Rusi V. Vondrák a J. Wolf, za Slovenskou ligu v USA G. Kašík. Rada byla uznána za vedoucí orgán celého zahraničního odboje.

21. října

Na rakouského ministerského předsedu K. Stürgkha byl spáchán ve Vídni atentát; pachatelem byl levicový sociální demokrat F. Adler, syn vůdce německo-rakouské strany V. Adlera. 31. října nastoupila nová vláda E. von Koerbera, kterého brzy (20. prosince t. r.) vystřídal kabinet hraběte H. Clam-Martinice.

11. listopadu

Jednání agrárníka A. Švehly, sociálního demokrata B. Šmerala a mladočecha Z. Tobolky o vytvoření společné nadstranické politické organizace. Historik Tobolka sestavil rozsáhlý sborník Das böhmische Volk (Praha 1916), který byl určen pro informaci ciziny o životě českého národa; šlo o reprezentativní dílo českého aktivismu.

19. listopadu

Vznikl Český svaz (sdružoval české poslance v říšské radě s výjimkou těch, kdo byli v emigraci, a centralistů ze sociální demokracie) a Národní výbor jako sjednocující orgán všech českých politických stran v zemích České koruny. Předsedou Českého svazu byl agrárník F. Staněk, místopředsedy sociální demokrat B. Šmeral a mladočech J. Maštálka, jednatelem sociální demokrat V. Tusar. Zpočátku stál na pozicích loajality k monarchii. Předsedou Národního výboru se stal staročech K. Mattuš, jednatelem agrárník A. Švehla.

21. listopadu

Ve vídeňském Schönbrunnu zemřel ve svých 86 letech František Josef I. Novým císařem se stal devětadvacetiletý KAREL I. [1916-1918], synovec Františka Ferdinanda d'Este. Nový panovník převzal obtížné dědictví, které se snažil přizpůsobovat vlastním představám.

20. prosince

Americký prezident W. Wilson se obrátil ke všem válčícím státům s dotazem na jejich válečné cíle; jeho iniciativa reagovala na nabídku ústředních mocností (Německa, Rakousko-Uherska, Bulharska a Turecka) z 12. prosince t. r. k mírovým jednáním.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.