F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1911


9. ledna

Předseda vlády se pokusil o nové česko-německé rozhovory, ale neuspěl; provedl novou reorganizaci vlády a 17. ledna jmenoval novým místodržitelem v Čechách na místo Coudenhoveho stoupence dohody hraběte F. Thuna.

13.-14. května

Na sjezdu v Brně byla založena samostatná centralistická Česká sociálně demokratická dělnická strana v Rakousku; tím vyvrcholil rozkol mezi autonomisty a centralisty, započatý roku 1905 (organizační rozpory v odborech). Nová strana kandidovala samostatně ve volbách (získala jeden mandát - P. Cingr).

13.-21. června

Volby do říšské rady (30. března 1911 byl rozpuštěn stávající rakouský parlament); volby však nepřinesly žádné převratné změny v jejím složení, i když oproti volbám v roce 1907 zčásti pozměnily konstelaci politických sil v radě. Přírůstkem 10 mandátů získali agrárníci 38 míst, podobně národní socialisté ziskem 7 nových mandátů obsadili 16 křesel, sociální demokraté mírně posílili (o 2 mandáty na 26 míst). Naproti tomu klerikálové ztratili v Čechách všechny mandáty a museli se spokojit jen se ziskem 7 míst na Moravě. Podobnou tendenci měly volební výsledky německých stran v českých zemích - o 10 míst posílili radikálové (na 22 mandátů), agrárníci získali 21 mandátů, liberálové 12 míst a sociální demokraté 10 míst. Po volbách se ustavil Jednotný český klub v čele s Kramářem a Sdružení neodvislých pokrokových poslanců z Čech a Moravy v čele s Masarykem (složené z moravských lidovců, státoprávníků, pokrokářů a realistů). Sdružení jako celek mělo zastoupení v Jednotném českém klubu.

28. června

Citelná porážka křesťanských sociálů podnítila vládní krizi, která vedla k demisi Bienerthovy vlády. Již potřetí převzal řízení kabinetu P. Gautsch, avšak jen do 3. listopadu t. r.; po něm nastoupil dosavadní ministr kultu a vyučování, štýrský hrabě K. Stürgkh. V novém kabinetě zasedli i dva Češi - do křesla ministra veřejných prací usedl O. Trnka, ministrem zemědělství se stal A. Bráf a po jeho smrti v létě 1912 F. Zenker.

6. prosince

Obnoveno jednání o česko-německém vyrovnání; navazovalo na návrhy z porad na podzim 1910. Šlo o poslední vážnější pokus o řešení česko-německé otázky, který skončil 26. července 1912 nezdarem. Nepodařilo se ani obnovit práci na českém zemském sněmu.

1911-1912

Architekt J. Gočár postavil v Praze v Celetné ulici Dům u Černé Matky Boží, což představovalo spolu s Hlávkovým mostem (1909-1912) P. Janáka a mnohými projekty J. Kotěry nástup kubismu v české architektuře. Nový styl se uplatnil i v obytných domech v Praze pod Vyšehradem (Chochol) a pronikl v jednotlivých dílech i do míst mimo Prahu, jak o tom svědčí Gočárova lázeňská budova v Bohdanči (1911-1913) nebo Janákovy domy v Pelhřimově (1913-1915). Kubismus se rovněž prosadil v monumentální plastice - P. Janák, O. Gutfreund, Úzkost (1911). O propagaci nového směru se zasloužila mnohá umělecká sdružení - Skupina výtvarných umělců (1911-1914) a Kotěrou založený Svaz českého díla (1913).


1912


Začal spor o smysl českých dějin; v průběhu roku byly uveřejněny v časopise Čas kritické články proti Gollově historické škole (později vydané jako brožura pod názvem Masarykova sekta a Gollova škola). Na tuto polemiku odpověděl J. Pekař kritikou Masarykova nábožensky humanitního pojetí českých dějin sérií článků v Českém časopise historickém (ještě v roce 1912 vyšly separátně pod názvem Masarykova česká filosofie). Spor se dále prohloubil novými podněty v době diskuse o Pekařův výklad husitství a Jana Žižky po I. světové válce v osobitém podání Smyslu českých dějin (1929) a vyvrcholil v gnozeologickém výkladu dějinných činitelů a period jako závěru Pekařova teoretického zájmu o dějiny (O periodizaci českých dějin, 1932). Sporu a diskusi o smyslu českých dějin se vedle historiků a filozofů starší generace (K. Krofty, Z. Nejedlého, E. Rádla aj.) účastnila ve 20. a 30. letech i mladší historická generace (J. Slavík, J. Werstadt, F. M. Bartoš aj.).


1913


26. července

Vydány tzv. anenské patenty, jimiž vyvrcholila krize vnitřních politických poměrů v Čechách: neúspěch vyrovnávacích jednání v roce 1912, potíže zemských financí, německá obstrukce. Vláda těmito výnosy rozpustila český zemský sněm a na jeho místo jmenovala zemskou správní komisi. Tím došlo k suspendování ústavnosti v Čechách a k nastolení poloabsolutismu. Byl to nezdar české politiky, český zemský sněm se již nikdy nesešel.


1914


4. března

Tiskový orgán mladočechů Národní listy obvinil poslance a předsedu národně socialistické strany K. Švihu, že je placeným konfidentem policie. Rozpoutala se tzv. Švihova aféra, jež přerostla ve vyřizování politických a osobních účtů. Samotný aktér odmítl obvinění z konfidentství, vzdal se poslaneckého mandátu a opustil český politický život. Teprve po letech se prokázaly jeho kontakty s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este, pro kterého vypracovával zprávy a politické analýzy, konfidentem policie však nebyl.

16. března

Vláda odročila jednání říšské rady, když se zde pokoušely české opoziční strany pod heslem: Bez ústavnosti v Čechách nebude ústavnosti v Rakousku! o obstrukci.

květen

Česká strana státoprávně pokroková se v tzv. Manifestu k Evropě vyslovila pro mezinárodní řešení české otázky za podpory Dohody a jako první z českých stran vytyčila ideu samostatného státu i mimo rámec Rakousko-Uherska.

K. Kramář vypracoval Ústavu slovanské říše, která předpokládala vznik tzv. slovanské říše, jež by zahrnovala jednotlivé slovanské národy v čele s Ruskem. Říše měla tvořit jednotné obchodní území s jednotnou měnou a clem. V čele měl stát ruský car, který by byl zároveň králem českým a polským, v jednotlivých zemích by jmenoval místodržitele. Projekt vycházel z předpokladu, že Rusko vyhraje válku. Po porážce ruských vojsk u Gorlice (květen 1915) ztratil Kramářův projekt význam.

28. června

V neděli padly v Sarajevu výstřely G. Principa, člena srbské teroristické organizace Černá ruka, které usmrtily rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku hraběnku Žofii Chotkovou. O den později bylo vyhlášeno stanné právo v Bosně a Hercegovině.

7. července

Ve Vídni zasedala ministerská komise, v níž převládl tvrdý kurs vůči Srbsku (představoval ho ministerský předseda hrabě K. Stürgkh). Začaly přípravy k válce.

23. července

Rakousko-uherský vyslanec v Bělehradě předal Srbsku ultimátum, v němž byly stanoveny tvrdé a nesplnitelné požadavky zpochybňující srbskou suverenitu (s 48hodinovou odpovědní lhůtou). Odpovědní nóta srbské vlády vycházela téměř ve všech bodech rakousko-uherskému "diktátu" vstříc, přesto byla vídeňskou vládou označena za neuspokojivou.

25. července

Uzavřena říšská rada i zemské sněmy a vydána nařízení o státním vojenském dozoru na železnici a v některých průmyslových odvětvích. Vzápětí byla vládními nařízeními suspendována některá občanská práva, zaručená prosincovou ústavou z roku 1867 (svoboda projevu, shromažďování, tisku, spolčování apod.). Večer vyhlášena mobilizace poloviny armádních sborů (osmi ze šestnácti).

Oba spolky české kolonie ve Francii - pařížský Sokol Rovnost - se usnesly, že se (v případě války) všestranně zapojí do boje proti centrálním mocnostem; následujícího dne uspořádaly pochod k rakousko-uherskému vyslanectví, kde spálily vlajku habsburského mocnářství.

28. července

Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku (známou vyhláškou Mým národům); o den později začalo jeho podunajské loďstvo bombardovat Bělehrad.

31. července

Vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku (zbývajících osm armádních sborů - muži do 37 let). V těchto dnech mobilizovaly a vstupovaly do války další evropské státy: Rusko, Německo, Francie, Velká Británie. Rakousko-Uhersko vypovědělo válku Rusku (6. srpna), 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, 11. srpna vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie, příštího dne Anglie a 28. srpna ohlásilo Rakousko-Uhersko válku Belgii.

1. srpna

Katolických listech vyšlo výrazné loajální a prorakouské provolání katolických stran Moravy podepsané J. Šrámkem a M. Hrubanem.

5. srpna

K místodržiteli hraběti Thunovi se dostavila deputace 166 českých okresních zastupitelstev a obcí, aby mu odevzdala adresu císaři o naprosté oddanosti dynastii a ochotě všemožně podporovat válečné úsilí Rakousko-Uherska. Z popudu německých nacionálů a českých klerikálů se konala ve dnech 7. a 8. srpna v Praze česko-německá manifestace na podporu rakousko-uherských zbraní. Moravští klerikálové vydali již 1. srpna provolání Českému katolickému lidu na Moravě!, v němž se bezvýhradně postavili za monarchii.

9. srpna

V Paříži byl založen Výbor osady a dobrovolníků českých, který sehrál významnou roli v rámci sjednocování Čechů a Slováků ve Francii (kolonie asi 2 tisíc krajanů, vedl V. Dostál). Od 15. ledna 1915 vydával Výbor česky a francouzsky L'Indépendence Tch`eque (založil S. Koníček-Horský).

12. srpna

Na ruském ministerstvu války byl schválen návrh moskevských Čechů na vytvoření české dobrovolnické jednotky složené z krajanů - České družiny. Formováním byl pověřen štáb Kyjevského vojenského okruhu; jádro tvořilo 720 dobrovolníků (starodružiníci), kteří už 22. října t. r. odjeli na haličskou frontu. Předtím (11. října) přísahali věrnost svému praporu před chrámem sv. Sofie v Kyjevě. Vojáci byli rozděleni do menších jednotek a ty byly přiděleny jako výzvědné oddíly k ruským divizím. Postupně byly doplňovány dalšími dobrovolníky z řad zajatců (novodružiníky). V lednu 1916 vznikl z České družiny Československý střelecký pluk.

23. srpna

Ve Francii vznikla první česká dobrovolnická vojenská jednotka - rota Nazdar; tvořilo ji 300 dobrovolníků z řad našich krajanů žijících ve Francii. Rota byla součástí cizinecké legie (1. setnina 3. praporu 1. pochodového pluku). Velitelem roty byl kpt. Sallé, dvouměsíční výcvik prodělala rota v jihofrancouzském Bayonnu. 23. října byla rota Nazdar převelena na champagnské bojiště (k městu Remeš) a stala se součástí Marocké divize (zúčastnila se 9. května 1915 bitvy u Arrasu).

září

Prostřednictvím E. Vosky (českého krajana žijícího v USA) vešel T. G. Masaryk ve styk se svými přáteli v Anglii - redaktorem W. Steedem a prof. Seton-Watsonem (s jeho pomocí navázán kontakt s britskou zahraniční službou). Masaryk vypracoval první projekt československého státu: zahrnoval české země a "slovenské kraje uherské", měl být královstvím - konstituční monarchií.

2. září

V Chicagu došlo k založení Českého národního sdružení z řad amerických Čechů; sdružení spolu s katolickou Slovenskou ligou v Pittsburghu vypsalo v prosinci 1914 tzv. národní daň na financování zahraničního odboje.

4. září

Zatčen vůdce národních socialistů V. J. Klofáč; tím začala perzekuce vládní moci vůči podezřelým osobám a institucím. Po počáteční suspensi občanských práv a zavedení tvrdé cenzurní praxe byly postupně policejně zastavovány mnohé listy a časopisy (Hlas lidu, Tělocvičný ruch, Plameny, České Slovo a další), docházelo k dalšímu zatýkání: v září t. r. funkcionářů antimilitaristického hnutí mezi národně socialistickou mládeží a anarchisty. Mnozí z nich byli odsouzeni na dlouhá léta do žalářů, a pro "velezradu a rušení veřejného pořádku" se dokonce i popravovalo.

11. září

Na společné schůzi českých krajanských spolků v Petrohradě vznikla Rada Čechů na Rusi (její delegace byla 17. září přijata carem Mikulášem II.). Od února 1915 nesla název Svaz českých spolků na Rusi se sídlem v Moskvě. Po přistoupení slovenských krajanů byl Svaz v červnu 1915 přejmenován na Svaz česko-slovenských spolků na Rusi. Představoval vrcholný orgán krajanského odboje na Rusi za I. světové války; předsedou byl B. Čermák, jednatelem J. Klecanda a tiskovým orgánem od června 1915 týdeník Čechoslovák, vycházející v Petrohradě (redaktorem byl B. Pavlů). Již koncem roku 1914 vydával v Kyjevě V. Švihovský časopis Čechoslovan, v jehož redakci také krátce pracoval prozaik a satirický žurnalista Jaroslav Hašek, autor světově proslulého protimilitaristického románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

16. září

Vrchní velitelství ruské armády vydalo po ofenzivě svých vojsk na rakouské frontě (obsazen Lvov, obklíčen Przemyśl) provolání k národům Rakousko-Uherska (mj. i v češtině), v němž se slibovala spravedlnost a právo potlačovaným národům.

21. září

L. Sychrava, člen státoprávně pokrokové strany, odešel jako první český politik do emigrace (odjel do Švýcarska, kde se usadil v Ženevě) s posláním informovat dohodový a neutrální tisk o české otázce a navázat kontakty s emigrací. V listopadu jej následoval P. Baráček a v prosinci V. Štěpánek, oba státoprávní pokrokáři. V září 1915 odešel do emigrace i E. Beneš.

28. září

V Praze se konalo tzv. svatováclavské procesí za účasti čelných představitelů církevní hierarchie; procesí mělo vyprosit vítězství pro rakouské zbraně.

říjen

V bojích u Jaroslawi přešlo na stranu Rusů šest rot 36. pěšího pluku a 30. zeměbraneckého pluku.

29. října

Vrchní velitel rakousko-uherské armády arcivévoda Bedřich si v přípisu stěžoval císaři na chování českého národa a žádal nastolení tuhé vojenské diktatury v českých zemích; 5. prosince t. r. svou žádost opakoval.

23. listopadu

Úředně bylo oznámeno, že téhož dne byl podle rozsudku vojenského velitelství v Moravské Ostravě popraven úředník S. Kratochvíl z Přerova, protože rozšiřoval protirakouské letáky. Rozhodnutím stejného soudu z podobných důvodů byl zastřelen 9. prosince t. r. krejčí E. Matějka a 23. prosince t. r. J. Kotek z Prostějova. Tyto exemplární popravy byly výstrahou narůstajícím rusofilským náladám na veřejnosti po úspěchu vojsk v Haliči (vyjádřeno mezi lidem úslovím: Pečte hus - přijde Rus).

28. listopadu

Rakouská vláda zavedla maximální ceny obilí, mouky a brambor. V dalších měsících narůstaly zásobovací potíže, což se řešilo zavedením přídělového systému (duben 1915) na většinu životních potřeb (mouka, chléb, cukr, sádlo, maso, brambory, mléko, šatstvo, uhlí atd.). Od podzimu 1914 vláda vypisovala válečné půjčky, rostla drahota a keťasení, vydávaly se tzv. nouzové peníze.

18. prosince

T. G. Masaryk odjel na léčení do Itálie a po varování, že bude po návratu zatčen, zůstal v cizině. Usadil se nejdříve v Ženevě, kde začal rozvíjet československou emigrační akci s cílem přesvědčit dohodové vlády a státníky, že je v jejich zájmu zničení habsburské monarchie a vytvoření samostatného československého státu.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.