F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech |
III. Český stát za Přemyslovců - pokračování |
počátek ledna
Jindřich V. vtrhl s vojskem do Čech, pozval znepřátelené strany na jednání do biskupské vsi Rokycan. Za českého knížete uznal Vladislava I. Bořivoje nechal spoutat železy a jako zločince ho uvěznil až v Porýní (v Hammersteinu).
polovina roku
Vladislav I. se brutálně vypořádal se svými odpůrci (konfiskace majetku, mučení, oslepování, vyklešťování); Ota II. byl uvržen do žaláře (na právě dostavěném hradě Křivoklátě), syn krále Vratislava Soběslav musel najít azyl v Polsku. Vladislav se nejdříve smířil s Otou (byl mu vrácen olomoucký úděl).
září
Vpád polského krále Boleslava III. Křivoústého do Čech (za podpory Přemyslovce Soběslava) přes hřebeny Krkonoš; Poláci pronikli až k Libici (k soutoku Cidliny a Labe), ale byli odraženi.
leden
Vladislav I. dosáhl významného diplomatického úspěchu; jako český kníže poprvé zastával úřad nejvyššího číšníka na císařském dvoře Jindřicha V. (při svatbě Jindřicha V. s Matyldou Anglickou). Z této funkce se v polovině 13. století zrodilo právo českého krále náležet mezi kurfiřty a volit císaře.
léto
Soběslav napadl a vypálil Kladsko; to se dostalo do přímého českého držení.
březen
Po lednovém vzájemném jednání povolal český kníže Vladislav I. zpět z Polska Soběslava a vykázal mu labský úděl (Hradecko) a zanedlouho uprázdněné moravské úděly - Brněnsko a Znojemsko.
červenec
Schůzka na řece Nise mezi Boleslavem III. Křivoústým a Vladislavem I., Otou a Soběslavem; uzavřena přátelská smlouva. Na paměť této události založil Vladislav nový klášter v Kladrubech.
květen
Na "Luckém poli" při moravsko-uherské hranici se sešel Vladislav a uherský král Štěpán; schůzka skončila neúspěšně a přerostla v bitvu, v níž bylo uherské vojsko poraženo a zahnáno za Váh.
prosinec
Sbližování Přemyslovců vyvrcholilo předáním vlády knížete Vladislava I. do rukou bratra BOŘIVOJE II. [1117-1120], kterého povolal do Čech. Vladislav si ponechal úděl ve východních Čechách (až po Krkonoše).
Bořivoj II. bojoval po boku rakouského vojska v Uhrách.
Děkan pražské kapituly Kosmas napsal svou trojdílnou Chronicu Boemorum; na něj navázaly kroniky tzv. Kanovníka vyšehradského, Mnicha sázavského a nepřímo také letopisy Vincenciův a Jarlochův.
16. srpna
Došlo k výměně na knížecím stolci: Bořivoje II. vystřídal VLADISLAV I. [1120-1125] (příčiny těchto změn nejsou známy). Bořivoj odešel do vyhnanství (do Uher, kde 2. února 1124 zemřel).
Opět propukly rozpory mezi Přemyslovci.
březen
Kníže Vladislav I. se vypravil na Moravu a zbavil svého bratra Soběslava vlády v západomoravských údělech. Znojemsko předal Litoldovu synu Konrádovi a správou Brněnska pověřil Otu II. Olomouckého. Soběslav musel uprchnout a pobýval v Polsku a v Říši (zde se marně snažil přesvědčit císaře k tažení proti Vladislavovi).
únor
Do Čech se vrátil Soběslav. Zásluhou matky obou bratrů (královny Svatavy) došlo v březnu t. r. k jejich smíření - těžce nemocný kníže Vladislav povolal k sobě na Vyšehrad Soběslava a uznal ho za svého nástupce.
12. dubna
Zemřel kníže Vladislav I.; o čtyři dny později dosedl na knížecí stolec poslední (ze čtyř) a jediný dosud žijící nejmladší syn krále Vratislava - SOBĚSLAV I. [1125-1140], označovaný za nejschopnějšího.
konec října
Soběslav I. vytáhl na Moravu, aby uspořádal zdejší poměry: odňal Otovi Olomouckému (činil si nárok na knížecí stolec jako starší Přemyslovec než Soběslav) Brněnsko a svěřil ho Vratislavovi, synovi brněnského údělníka Oldřicha (obnovil tak vládu potomků zakladatelů údělných moravských knížat).
listopad
Ota II. Olomoucký (Černý) se odebral za nově ustaveným římskoněmeckým králem Lotharem III. Saským na dvorský sjezd do Řezna a získal ho (za obrovskou sumu) k vojenskému zásahu proti Soběslavovi.
Zemřel Kosmas, autor nejstarší české kroniky; kronika je psána latinsky a členěna na tři díly (od tradičního stvoření světa a zmatení jazyků pod babylónskou věží) až do kronikářových dnů.
18. února
Předvoj trestné říšské výpravy utrpěl v bitvě u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem) krutou porážku; Ota Olomoucký padl a Soběslav propustil krále Lothara a všechny zajatce. Soběslav se smířil s Lotharem a ten mu udělil české knížectví v léno a také titul nejvyššího říšského číšníka s právem hlasu při volbě římskoněmeckého panovníka. Mezi panovníky vzniklo doživotní přátelství. Na tomto spojenectví začal Soběslav budovat novou českou zahraniční politiku.
září
Kníže Soběslav I. se sešel na moravsko-uherské hranici s uherským králem Štěpánem; jednali spolu o urovnání vztahů mezi oběma státy. Současně Soběslav zbavil na Moravě údělu syny Oty II. a dosadil v Olomouci za vládce Václava, pražského Přemyslovce; po jeho smrti (1130) propustil z vězení Konráda Znojemského (zatčen 1128) a Vratislava Brněnského a vrátil jim úděly (na Olomoucku vládl sám s pomocí biskupa Jindřicha Zdíka, nastoupil 1126).
květen
Na dvorském sjezdu v Merseburku navštívil Soběslav římskoněmeckého krále Lothara; Soběslavovo vojsko se účastnilo obléhání Norimberku (ovládán odbojnými Štaufy).
Proti Soběslavovi I. se začala formovat silná opozice v čele s pražským biskupem Menhartem. Soběslav dal také uvěznit znojemského knížete Konráda I. a brněnského knížete Vratislava poslal do vyhnanství (vrátil se do Brna už příštího roku).
polovina roku
České vojsko bojovalo po boku uherského krále Štěpána II. proti byzantskému císaři Janu II. Komnénosovi v karpatské kotlině.
červen
Odhalen atentát na knížete Soběslava I.; nad pozatýkanými účastníky spiknutí byly vyneseny veřejným soudem na Vyšehradě tvrdé tresty (mj. syn knížete Břetislava II., Břetislav, jenž se sám spiknutí nezúčastnil, byl oslepen, další byli "čtvrceni a lámáni kolem", což byla v Čechách novinka).
červenec
Soběslav I. bojoval po boku Lothara proti Štaufům.
Oddíl 300 českých jezdců (pod vedením syna Bořivoje II. Jaromíra) se zúčastnil tzv. Římské jízdy krále Lothara do Itálie.
1132-1135
Soběslav I. se svým vojskem vpadl do Slezska, aby podpořil proti polským intrikám kandidaturu Bély II. na uherský trůn (protikandidát Boris). Slezsko poplenili Moravané - levý břeh horní Odry (1134), Soběslav se dostal až na Pováží. Česko-polský konflikt ukončen příměřím na sněmu v Merseburku (srpen 1135).
Soběslav I. dal nově opevnit Pražský hrad a začal budovat nový palác.
K českému státu přešel budyšínský kraj jako římskoněmecké léno (do roku 1254, ale ne bez přerušení). Poslední Přemyslovci považovali Lužicko za oblast periferní, kterou dávali věnem a všelijak je dělili.
Soběslav I. navštívil svého švagra Bélu II., zastavil se i v Olomouci a uvedl syna Vladislava do uprázdněného olomouckého údělu.
květen
Došlo k důležité schůzce Soběslava I. s polským králem Boleslavem Křivoústým na hradě v Kladsku; ukončeno česko-polské nepřátelství (započaté roku 1132). K Moravě patřilo ještě Hlubčicko a Prudnicko.
květen
Nový římskoněmecký král Konrád III. Štaufský svolal do Bamberka svůj první dvorský sjezd; přítomný kníže Soběslav I. si zde vymohl udělení Čech v léno pro svého syna Vladislava.
červen
Soběslav svolal do Sadské "bojovníky prvního a druhého řádu" (své stoupence); zavázal je přísahou věrnosti a přiměl je potvrdit nástupnictví synu Vladislavovi.
červen
České vojsko se zúčastnilo tažení na straně krále Konráda proti Jindřichu Pyšnému, bavorskému a saskému vévodovi, k boji však nedošlo, Čechové se vrátili s bohatou kořistí.
14. února
Na hradě "Hostin" ve východních Čechách zemřel český kníže Soběslav I.; byl pochován po boku rodičů a sourozenců na svém oblíbeném sídle - Vyšehradě.
17. února
Novým českým knížetem byl po dlouhých jednáních zvolen VLADISLAV II. [1140-1172]; nebyl to však Soběslavův prvorozený syn (jak bylo původně stanoveno), ale stejnojmenný syn Soběslavova bratra Vladislava I., tedy jeho synovec.
léto
Inaugurační cesta knížete Vladislava na Moravu; potvrdil úděly Konrádu Znojemskému a Vratislavu Brněnskému, avšak (na přímluvu biskupa Zdíka) zbavil Soběslavova syna Vladislava Olomouckého údělu (vrácen Otovi III. po jeho patnáctiletém exilu v Rusku). Na Moravě byl znovu restituován systém tří údělů a obnovena vláda původních údělných dynastií Břetislavových potomků. Přesto se stala Morava oporou koalice proti Vladislavovi II. (za vůdce zvolen Konrád Znojemský).
V Praze na Strahově založen první premonstrátský klášter (z iniciativy olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka s podporou Vladislava II.). Osazen byl řeholníky z porýnské kanonie ve Steinfeldu.
1140-1150
Došlo k založení mnoha mužských klášterů premonstrátských (Doksany, Želiv, Louňovice, Litomyšl, Hradisko u Olomouce - původně benediktinského řádu), cisterciáků (Plasy, Sedlec, Mnichovo Hradiště, Svaté Pole) a také ženských klášterů.
únor a březen
Vladislav II. musel drasticky zakročit proti opozici na Moravě - nechal oběsit několik svých předních odpůrců.
jaro
Silné vojsko Konráda Znojemského vtrhlo do Čech, s vojskem Vladislava II. se střetlo nedaleko Čáslavi; po počátečním vyjednávání bylo Vladislavovo vojsko poraženo. Konrád oblehl Pražský hrad, ten se však ubránil (i přes požár kostela sv. Víta a kláštera sv. Jiří).
červen
Kníže Vladislav II. získal podporu římskoněmeckého krále Konráda (stali se příbuznými, Vladislav se oženil s Konrádovou nevlastní sestrou), takže říšské vojsko vstoupilo do Čech. Konrád Znojemský přerušil obléhání a vrátil se na Moravu.
jaro
Trestná výprava Vladislava II. na Moravu; Znojemsko, Brněnsko a Olomoucko zpustošeno. Moravští Přemyslovci byli ponecháni ve svých údělech, usmíření zprostředkoval papežský legát kardinál Guido (konec roku). Příčiny rozporů nebyly odstraněny.
3. června
Papež Eugenius III. vyhlásil proti odbojným moravským knížatům slavnostní klatbu (podvolil se Ota III. Olomoucký, klatbu odepřel Konrád Znojemský).
léto
Kníže Vladislav II. vojensky zasahoval do mocenských sporů v Bavorsku.
České vojsko Vladislava II. podporovalo tažení římskoněmeckého krále Konráda III. do Slezska.
podzim
Vladislav II. zakročil proti Konrádu Znojemskému, poplenil celý úděl, oblehl hrad Znojmo; Konrád uprchl k římskoněmeckému králi Konrádovi. Teprve na jeho přímluvu byl mu úděl vrácen (v "klidu" pak ve Znojmě dožil, zemřel před rokem 1161).
kolem 1146
V klášteře Hradisko u Olomouce vznikly Letopisy hradisko-opatovické na základě Ekkehardovy světové kroniky a domácích letopiseckých děl (například análů pražských). Letopisy zaznamenávají kompilačně obecné dějiny od počátku letopočtu do roku 893, léta 894-1145 se vztahují k českým dějinám.
Olomoucký biskup Jindřich Zdík získal jako odměnu za své služby knížeti Vladislavovi II. nejstarší tzv. imunitu, listinu s řadou výsad pro všechny statky olomouckého biskupství (jeho lidé byli vyňati ze správní a soudní pravomoci údělných knížat, osvobozeni od mnoha povinností, včetně robot). Olomoucké knížectví nastoupilo cestu k samostatnému nejen církevnímu, ale i politickému útvaru, který podléhal přímo českému knížeti. Jednalo se o jednu z prvních tzv. exempčních listin na našem území.
květen
Český kníže Vladislav II. (po boku francouzského krále Ludvíka VII., římskoněmeckého Konráda III. a ještě dalších králů a vévodů) se zúčastnil se svými oddíly druhé křížové výpravy, která však do Palestiny vůbec nedorazila (zásobovací potíže, boje s Turky, nemoci). Při zpáteční cestě se zastavil v Cařihradě (setkal se zde s byzantským císařem Manuelem) a v Kyjevské Rusi, kde navázal přátelské styky s knížetem Izjaslavem Mstislavičem (jaro 1148).
léto, podzim
Po dobu Vladislavovy nepřítomnosti spravoval český stát jeho bratr Děpolt; toho využil druhorozený syn Soběslava I. Soběslav (žil ve vyhnanství v Říši) a se svým vojenským oddílem pronikl do Čech. Byl však obklíčen, zajat u Zdic a později uvězněn na Přimdě.
květen
Na říšském sněmu v Merseburku (svolal jej nový římskoněmecký král z dynastie štaufské Fridrich I. Barbarossa - Rudovous) se přihlásil o nárok na český trůn třetí syn knížete Soběslava I. Oldřich (za vysoký finanční obnos). Zásluhou nového pražského biskupa Daniela I. (synovce Jindřicha Zdíka) se nakonec spokojil s údělem ve východních Čechách; Daniel se stal předním Vladislavovým rádcem.
září
První setkání Fridricha I. Barbarossy s českým knížetem Vladislavem.
červen
Dvorský sněm ve Würzburku spojený se svatbou císaře Fridricha I. (Vladislav II. se před třemi roky rovněž oženil, již podruhé, s durynskou šlechtičnou Juditou - Jitkou) přinesl sblížení s Vladislavem II.; ten přislíbil Barbarossovi pomoc k plánovanému tažení proti Milánu za příslib udělit Vladislavovi královský titul a vrátit mu Budyšínsko. Touto tajnou dohodou nastal obrat ve Vladislavově zahraniční politice, nastalo období blízkých kontaktů obou panovníků. Vladislav rovněž souhlasil s návratem knížete Spytihněva (syna Bořivoje II.) do vlasti.
září
Vladislav II. vyhlašuje zřízení rakouského vévodství; to je doklad růstu autority českého knížete (za vydatného přispění diplomatických schopností biskupa Daniela).
Vladislavova vojenská pomoc Fridrichovi při jeho tažení do Polska; Vladislav II. se osvědčil i jako zprostředkovatel při jednání s polským panovníkem Boleslavem IV.
počátek ledna
Konal se říšský sněm v Řezně, při němž císař Fridrich I. znovu vyzval českého knížete k účasti na italském vojenském tažení; Vladislav svou účast potvrdil. I císař splnil svůj slib: 11. ledna 1158 obdržel Vladislav II. za své služby dědičný titul královský. Česká šlechta přijala zpočátku tyto zprávy s rozpaky (hájila své právo na spolurozhodování ve státních záležitostech a při vysílání zahraničních výprav); z toho je patrný postupný politický růst šlechty. Fridrich Barbarossa udělil rovněž Vladislavovi Horní Lužici (omezené na Budyšínsko) lénem.
květen-říjen
Pod Vladislavovým vedením se účastnily české oddíly vojenské výpravy proti Milánu (vyznamenaly se i v bojích u Brescie - první přešly řeku Addu); 8. září byl uzavřen mír (Milán nepadl) a císař opět vlastnoručně korunoval krále Vladislava. Vládce české země tak v rámci Svaté říše římské zaujal společenské postavení hned za císařem.
Kaplan biskupa Daniela I. Vincentius na příkaz biskupa opatřil (a asi následujícího roku přivezl do Čech) opis Dekretu Gratianova, sbírky norem kanonického práva (sestavil ho okolo roku 1140 boloňský právník, mnich Gratian).
Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství
LIBRI.
