F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


kolem 1900


Mezi českými vzdělanými katolíky (zejména mladými duchovními) se rozvíjelo hnutí s názvem Katolická moderna; v jeho čele stáli X. Dvořák, S. Bouška, J. Š. Baar. Hlásali reformní požadavky praktického rázu: zmodernizování církevních ústavů, českou liturgickou řeč, dobrovolnost celibátu, zlepšení sociálních podmínek kněžstva i jeho vzdělání. Hnutí narazilo na odpor církevního vedení a po roce 1907 se "rozplynulo".

1900

Konstruktér ing. Mařík postavil v První českomoravské strojírně v Praze první českou parní lokomotivu (Na Zdar), poté následovala sériová výroba.

leden

Po stávce horníků ve Štýrsku (2. ledna) nastalo masové stávkové hnutí horníků v českých zemích - na Ostravsku (13. ledna), Kladensku (15. ledna), v severních Čechách (19. ledna), v rosicko-oslavanském revíru (21. února). Celkový počet stávkujících činil 80 tisíc, stávka trvala do konce března.

1. ledna

Začala platit (jako výhradní platidlo) korunová měna (poměr staré zlatky k nové koruně byl stanoven 1 : 2).

19. ledna

Nastoupila nová úřednická vláda E. von Koerbera, vůči níž byla mladočeská strana v relativně zdrženlivé (takticky proměnlivé) opozici a částečně pokračovala v etapové politice. Ve vládě se dostalo Čechům zastoupení A. Rezkem, který byl jmenován ministrem - krajanem (26. října 1904 jej vystřídal A. Randa). Nová vláda zaměřila svou pozornost na oblast hospodářských problémů (asanace měst, regulace vodních toků, výstavba železnic a veřejných budov), řešení jazykových a kulturních otázek odsunula do pozadí.

5. února- 22. března

Ve Vídni proběhly česko-německé vyrovnávací konference, svolané předsedou vlády Koerberem za účasti 13 stran (ale bez přítomnosti nacionálně radikálních stran). Bylo to první setkání českých a německých zástupců od punktačních jednání (1890); jednání skončila neúspěšně.

31. března-1. dubna

V Praze se konal ustavující sjezd České strany lidové (realistické); již 17. března t. r. byl zřízen zatímní výbor strany ze stoupenců týdeníku Čas. Přijatý program z pera T. G. Masaryka (a částečně i J. Grubera, C. Horáčka, F. Drtiny) tvořila brožura o 100 stránkách; program se dovolával Palackého Ideje státu rakouského a hodlal opravovat nedostatky rakouské ústavy a veřejné správy (zavedení všeobecného volebního práva, rovnoprávnost všech národů monarchie na základě přirozeného práva, zeslabení centralismu a posílení národnostně teritoriální autonomie). Byla to strana české inteligence s menším počtem voličů, ale s poměrně značným vlivem. Do října 1903 byl jejím tiskovým orgánem časopis Čas.

8. května

Premiér Koerber předložil v říšské radě dva vládní návrhy zákonů: 1. o užívání jazyků při státních úřadech v Čechách a na Moravě; 2. o vytvoření krajských úřadů v Čechách (návrh na 10 krajů). Obě předlohy spolu úzce souvisely a měly vytvořit vládou slibovaný národnostní zákon. Mladočeši vládní návrhy odmítli a přešli k důsledné obstrukci (formálně stále tvořili část koalice parlamentní většiny utvořené za Badeniho vlády). Situace v říšské radě vyvrcholila 9. června v násilnosti a demolování interiéru.

17. června

V Praze byla ustavena Národní rada česká jako nadstranická instituce pro koordinování akcí v národnostních záležitostech; šlo o analogickou reakci z české strany na svatodušní program německých stran (1899).

7. září

Oznámeno rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb; ještě předtím ministerský předseda Koerber vypracoval pro panovníka tzv. pamětní spis, v němž navrhoval řadu závažných změn (v souhrnu se někdy označují jako pokus o "státní převrat"). Nejzajímavější byl však návrh nové volební reformy: zřízení tří kurií (1. nejvýše zdaněných; 2. kurie inteligence; 3. všeobecná). Své "velkorysé" návrhy však neprosadil.

12. prosince-18. ledna 1901

Za nízké účasti voličů proběhly volby do říšské rady, které však nepřinesly podstatnější změny ve složení poslanecké sněmovny. V českých zemích bylo zvoleno 19 velkostatkářů - konzervativců, 53 mladočechů, 5 agrárníků, 3 národní socialisté, 2 křesťanští sociálové a 2 sociální demokraté; mladočechům se nepodařilo vytvořit společný český poslanecký klub.


1901


Zahájena stavba secesní budovy Hlavního nádraží v Praze (architekt J. Fanta); ve stylu secese byly dále postaveny: Peterkův dům v Praze (J. Kotěra, 1899), Obecní dům v Praze (A. Balšánek, O. Polívka, 1902-1911), Národní dům v Prostějově (J. Kotěra, 1905-1907), Městské muzeum v Hradci Králové (J. Kotěra). Secese se prosadila i ve veřejné plastice - Husův pomník v Praze (L. Šaloun, 1903-1915), Palackého pomník v Praze (S. Sucharda, 1905-1907) a také v malířství (A. Mucha).

únor

Vznikl (po předchozí stávce a nečinnosti orchestru Národního divadla, který již od roku 1896 plnil příležitostně i úlohu filharmonického orchestru) stálý a samostatný orchestr Česká filharmonie; první samostatný koncert uspořádán 15. října t. r.

17. února

Mladočeši předložili Koerberově vládě své požadavky v oblasti kulturní a školské (jako podmínku ke konstruktivní opoziční politice); jednalo se například o zřízení druhé české univerzity v Brně, zřízení galerie moderních umění v Praze, regulaci Labe a Vltavy, realizaci projektu kanálu Labe-Odra-Dunaj. V rámci "smiřovací" politiky došlo také 14. dubna t. r. k jmenování A. Dvořáka a J. Vrchlického členy panské sněmovny říšské rady.

8.-15. října

Za účasti devíti českých politických stran proběhly volby do českého zemského sněmu; nejvíce mandátů (66) získali mladočeši, staročeši 6 mandátů, agrárníci 21 míst, 2 mandáty získali radikální pokrokáři a 1 státoprávní radikálové. Konzervativní velkostatek získal 49 mandátů, ústavověrný velkostatek 21 mandátů. Z německých stran vyšla z voleb jako nejsilnější pokroková strana (liberálové) s 26 mandáty, všeněmci a němečtí radikálové získali 25 mandátů, německá strana lidová 14 mandátů. Mladočechům se nepodařilo vytvořit jednotný český klub.


1902


říjen

Proběhly volby do moravského zemského sněmu (podle starého volebního řádu); výrazně posílili němečtí nacionalisté.

14. října

Premiér Koerber předložil nové prozatímní návrhy na úpravu jazykových otázek v českých zemích; týkaly se jenom státních (říšských) úřadů a čeština se jako vnitřní služební jazyk připouštěla v omezeném rozsahu. Koerberův návrh česká reprezentace nepřijala.

1902-1903

Uvedena do provozu první česká elektrická místní dráha Tábor-Bechyně (projekt i zařízení dodala Křižíkova firma).


1903


3. ledna

Na pozvání předsedy vlády Koerbera byly zahájeny ve Vídni nové česko-německé konference o jazykových otázkách za účasti čtyřiceti jednajících; konference se již 20. ledna rozpadly, aniž dosáhly jakéhokoliv pozitivního výsledku.

Na brněnskou techniku (zprvu jako asistent profesora Musila) nastoupil rakouský inženýr a světově známý vynálezce jednoho ze základních druhů turbin - Viktor Kaplan, který tu pak působil od roku 1913 jako profesor.


1904


Došlo k založení dvou ústředních anarchistických organizací - České federace anarchistické v Praze a České federace všech odborů. Nejhlouběji zakořenil anarchismus v severních Čechách mezi textilním dělnictvem a hornictvem, cihlářským dělnictvem ve východních Čechách a dělnictvem na Českobudějovicku.

21. února

Mladočeši uspořádali v Praze v pravoslavném chrámu bohoslužby za vítězství ruských vojsk nad Japonskem. Odpovědí byly demonstrace německých studentů (buršáků) v Praze, které přerostly (i v Brně) v nacionalistické bouře.

13. srpna

V Trutnově se ustavila Deutsche Arbeiterpartei in Österreich; o tomto kroku se jednalo již na konferenci v Ústí nad Labem 15. listopadu 1903.

27. prosince

V Olomouci byla založena Moravskoslezská agrární strana; 16. května 1905 se sloučila s Českou stranou agrární (založena 6. ledna 1899) a byl zvolen ústřední výbor se sídlem v Praze. Ústředním tiskovým orgánem byl od roku 1906 Venkov.

31. prosince

Byl uveřejněn císařův vlastnoruční list, kterým se propouštěl "ze zdravotních důvodů" z úřadu ministerského předsedy E. von Koerber; již 9. prosince padla jeho vláda při hlasování o mimořádných vojenských úvěrech.


1905


1. ledna

Funkci ministerského předsedy převzal již podruhé P. Gautsch (poprvé 1897-1898); svým charakterem byla jeho vláda pokračováním předchozí "úřednické vlády". Hned po svém nástupu se vláda snažila provést parlamentní obnovu rakousko-uherského vyrovnání, postavila se za další existenci dualismu a odmítla návrh všeněmců na vytvoření personální unie a vytvoření dvou samostatných armád - předlitavské a zalitavské.

15. května

Zájem moravské lidové strany o rolnictvo (i po založení agrární strany, 1904) vedl ke vzniku Selské jednoty lidové strany v Brně; výrazněji se prezentovala s příchodem tajemníka V. Šlesingra (od jara 1908).

6. června

Gautschova vláda oznámila, že na podzim předloží sněmu konkrétní návrh volební reformy (podala ho 20. října). Pod tlakem narůstajících masových demonstrací (například v Praze 24. září 50 tisíc lidí na Havlíčkově náměstí) a petičního hnutí (na 800 obcí v českých zemích zaslalo zemským sněmům petice s žádostí o volební reformu) potvrdil předseda vlády na zasedání říšské rady 28. listopadu t. r. platnost principu všeobecného hlasovacího práva a zrušení systému kuriového parlamentarismu.

září-listopad

Na mnoha místech v českých zemích docházelo k demonstracím za volební reformu (k nejvýznamnější patřila akce z 10. října v Praze, kdy Sněmovní i Malostranské náměstí a přilehlé prostory zaplavily desetitisíce lidí).

1. října

Brně vyvrcholil zápas o zřízení druhé české univerzity (veden od roku 1901) národnostními srážkami mezi Čechy a Němci ve středu města (u Besedního domu). Brněnské nepokoje se přenesly i do jiných měst na Moravě (Vyškov, Uherské Hradiště, Prostějov aj.).

16.-22. listopadu

Moravský zemský sněm přijal čtyři zákonné osnovy, jež představovaly kompromisní dohodu česko-německou (národnostní smír) na Moravě. Tzv. moravský pakt, jak se dohodě začalo říkat, znamenal v podstatě národnostní rozdělení země (volebních katastrů, rozdělení školství, přičemž se zakazovala žákům návštěva těch škol, jejichž jazyk byl pro ně nesrozumitelný). Došlo k reformě volebního řádu do zemského sněmu: zůstal zachován kuriový systém, ale byla zavedena 4. všeobecná volební kurie (podle vzoru volebního zákona do říšské rady). Celkový počet poslanců zemského sněmu byl zvýšen na 151 (dosud 100), z toho byli dva virilisté. Došlo rovněž k dohodě o národnostním rozdělení mandátů (čeští poslanci získali většinu na sněmu). Císař reformní návrhy potvrdil 27. listopadu t. r.

28. listopadu

V Praze na Staroměstském náměstí demonstrovalo na 100 tisíc lidí za volební reformu. Připravovaná několikadenní generální stávka byla sociální demokracií odvolána.

3. prosince

Na jednání sboru důvěrníků agrární strany byl přijat požadavek všeobecného, tajného, přímého a rovného hlasovacího práva; hlavním iniciátorem této "realistické" agrární politiky byl hostivařský statkář A. Švehla (prosadil se proti K. Práškovi), čímž se začala uplatňovat ideologie "venkova jako jedné rodiny".


1906


21. ledna

Na ustavujícím sjezdu v Pardubicích se prezentovala Česká strana pokroková; vznikla sloučením České strany lidové - realistické (1900) s frakcí A. Hajna nazvané Pokrokový občanský klub pro Pardubicko a Chrudimsko (založen roku 1904 kolem časopisu Osvěta z původní Radikálně pokrokové strany). Zakladatelem a ideologem strany byl T. G. Masaryk.

23. února

Premiér Gautsch předložil v parlamentě vládní návrh volební reformy; návrh rušil kuriový parlament, zaváděl všeobecné volební právo pro muže starší 24 let (pasivní od 30 let) a celkový počet poslanců zvyšoval na 455. Vládní předloha byla 27. března předána k dalšímu zpracování zvláštnímu devětačtyřicetičlennému výboru. V dalších týdnech se vedl boj o některé části předlohy (otázky počtu mandátů jednotlivých zemí a národností). To nakonec vedlo k demisi Gautschova kabinetu (1. května 1906). Gautschovým nástupcem byl jmenován dosavadní terstský místodržitel princ K. Hohenlohe, který však vydržel v úřadě jen do 28. května t. r. Vystřídal ho 2. června M. W. Beck.

2.-3. března

Na sjezdu mladočeské strany byla formálně dokončena vnitřní reorganizace strany, která proběhla v prvních dvou měsících roku 1906. K mladočechům přistoupilo přes 100 příslušníků mladší české inteligence (A. Rašín, Z. Tobolka aj.), převážně stoupenců Kramářovy pozitivní politiky, která byla prosazena na sjezdu strany jako nová programová koncepce. Její součástí se stal vstup mladočechů do vlády (B. Pacák, dosavadní předseda mladočeského poslaneckého klubu, se stal ministrem-krajanem a J. Fořt ministrem obchodu); na uvolněné místo po Pacákovi byl zvolen 3. července t. r. K. Kramář. Nabídku ke vstupu do vlády dostali mladočeši již od Gautsche v lednu t. r.

11. března

Na sjezdu důvěrníků revidovala staročeská strana svůj program převážně v hospodářských a sociálních pasážích. Zvláštní místo zaujímal velkorysý hospodářský program národohospodáře A. Bráfa, v němž prosazoval své pojetí "dovršení národního obrození" - od "rovnocennosti k rovnomocnosti".

17. června

Na ustavujícím sjezdu se zformovala ze dvou katolických stran a několika dalších skupin Strana katolického lidu v Čechách; v přijatém prohlášení se vyslovila pro všeobecné, nikoli však rovné hlasovací právo.

listopad-prosinec

Na Moravě proběhly první volby do zemského sněmu podle nového volebního řádu (přijat v rámci tzv. moravského paktu, 1905). České strany získaly podle předpokladu 73 mandátů (33 mandátů klerikálové, 13 agrárníci, 10 mladočeši, 9 staročeši, 3 nezávislí kandidáti a 5 sociální demokraté), německé strany obdržely 46 mandátů (nejvíce lidovci - 11). Ve velkostatkářské kurii získali konzervativci 13 mandátů, ústavověrní 14 mandátů a 3 poslanecké posty připadly moravské straně středu.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.