F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1897


Založen Svaz německých tovaryšských a dělnických sdružení v Rakousku se sídlem v Moravské Třebové; vydával noviny Der deutsche Gehilfe. Od roku 1901 sdružoval 85 členských spolků.

Kopřivnici byl vyroben první automobil v našich zemích se spalovacím motorem značky Präsident; v květnu 1898 byl vystavován na "autosalonu" ve Vídni, kam vykonal první dálkovou jízdu (328 km za 14,5 hodiny).

31. ledna

V Praze se sešel sjezd českých odborových a vzdělávacích spolků, na němž byla založena samostatná česká odborová ústředna, Odborové sdružení českoslovanské, jako odborová komise sociální demokracie (většina odborářů byla i nadále organizována v celorakouské odborové ústředně).

20. února

Vydáno mladočeské předvolební provolání, které věnovalo zvýšenou pozornost "dělnické otázce" a odmítalo zásady sociální demokracie. Krátce předtím odmítli mladočeši v Čechách nabídku F. L. Riegra na společný postup ve volbách do říšské rady. Na Moravě se účastnili staročeši voleb společně s moravskou odnoží mladočeské strany, tzv. stranou lidovou.

12. března

Proběhly první volby do říšské rady v páté volební kurii na základě Badeniho volební reformy (1896); v průběhu března se konaly volby i v ostatních čtyřech kuriích. Na Moravě a ve Slezsku proběhly volby již 9. března. Volby potvrdily předpokládaný rozpad německého liberálního tábora. Mladočeši získali 60 mandátů, křesťanští sociálové 1 mandát, 5 mandátů obdržela sociální demokracie (mj. J. Steiner, J. Hybeš, P. Cingr); mimo to byli ještě v českých zemích zvoleni 3 tzv. nezávislí kandidáti. Vytvořilo se více než dvacet politických skupin a klubů.

30. března

Při prvním vstupu sociální demokracie na říšskou radu bylo předneseno J. Steinerem protistátoprávní prohlášení pěti jejích poslanců. V něm reagovali na tradiční státoprávní ohrazení českých poslanců (přednesli 30. března t. r.) a ostře se distancovali od tradiční státoprávní politiky liberálních stran, zejména od jejich nacionálního tónu (v duchu internacionalismu). Navíc nebylo toto prohlášení konstruktivní, nenavrhovalo žádné řešení. V české veřejnosti se setkalo s odmítnutím.

4. dubna

Skupina "středu" v pokrokovém hnutí (A. Hajn, A. Čížek, A. Kalina) založila Radikálně pokrokovou stranu. Tiskovým orgánem byl časopis Samostatnost. "Levice", která zdůrazňovala sociální zájmy (A. P. Veselý, F. Soukup, F. Modráček), splynula v témže roce s Českoslovanskou sociálně demokratickou stranou.

5. dubna

Vydána nová Badeniho jazyková nařízení (jako třetí varianta) pro Čechy (pro Moravu 22. dubna, pro Slezsko nebyla vydána), jimiž se potvrzovala platnost dosavadních Stremayrových nařízení (1880) a navíc se zaváděla čeština v určitých případech i jako tzv. vnitřní úřední jazyk (povoleno ji užívat u nižších instancí civilní a soudní správy i při jednání bez účasti stran). Při styku s vyššími úřady zůstávala povinnost použít němčinu (podobně i při jednáních vojenských úřadů). Od 1. července 1901 měla být vyžadována znalost obou zemských jazyků u všech úředníků. Badeniho jazyková nařízení znamenala konec mladočeské opozice (1891-1897), ale na druhé straně vyvolala prudký odpor německých politiků, způsobila pád Badeniho vlády a nakonec nahrazení Gautschovými jazykovými nařízeními.

28. listopadu

Masové protivládní demonstrace ve Vídni vedly K. Badeniho k podání demise své vlády. Tlak destruktivní opozice spojených německých stran slavil úspěch. Dne 30. listopadu jmenoval císař novou úřednickou vládu barona P. Gautsche (v úřadě do 7. března 1898).

2. prosince

Nad Prahou a v sousedních okresech bylo vyhlášeno stanné právo; předcházely mu vášnivé nacionální bouře a krvavé srážky s drancováním, kdy došlo k vypálení a zničení mnoha objektů, ke ztrátám na životech (3 mrtví) a k desítkám vážných zranění.


1898


Přední český malíř A. Slavíček namaloval obraz Červnový den, což bývá označováno za zrod českého impresionismu.

21. ledna

Na Moravě byl vytvořen 21členný česko-německý vyrovnávací výbor; tím začala jednání vedoucí k moravskému paktu (1905).

26. února

Němečtí poslanci na českém zemském sněmu vyjádřili svůj nesouhlas s připravovanou holdovací adresou k 50. výročí panování císaře (obsahovala státoprávní požadavky Čechů) odchodem ze sněmovny.

5. března

Předseda vlády P. von Gautsch (pod nátlakem německé veřejnosti) dal publikovat revidovaná Badeniho jazyková nařízení (1897) pro Čechy a Moravu (s platností od 15 března t. r.); nová Gautschova jazyková nařízení upravovala užití češtiny jako vnitřního úředního jazyka. Čeština měla být zavedena jen v tzv. smíšených okresech, jestliže byly více než z poloviny české. Tento kompromis neuspokojoval ani českou, ani německou stranu, baron Gautsch podal tentýž den demisi a jazyková nařízení byla zrušena 14. října 1899. Do čela nového vládního kabinetu byl 7. března jmenován hrabě F. Thun, dřívější český místodržitel (ministrem financí se stal J. Kaizl). Nejvýznamnější oporou Thunovy vlády se stali mladočeši.

9.-11. dubna

Proběhl ustavující sjezd "strany českoslovanských národních dělníků" - České strany národně sociální v čele s V. Klofáčem; podnětem jejího vzniku se stalo tzv. protistátoprávní prohlášení Českoslovanské sociální demokracie (1897). Cílem této strany byly sociální reformy a sbližování všech vrstev obyvatelstva. Členskou základnu tvořili zejména dělníci a také živnostníci, státní zaměstnanci a učitelé. V její politice se projevoval antimilitarismus a český nacionální radikalismus.

1. července

Ministerská rada schválila návrh Thunova jazykového zákona; předpokládal zachování Stremayrových jazykových nařízení (1880) v otázkách vnitřního úřadování a vytvářel modifikovaná jazyková pásma (v Čechách mělo být z 219 soudních okresů 76 jednojazyčně německých, 6 převážně německých, 15 smíšených, 8 převážně českých a 114 jednojazyčně českých). Po neúspěšných jednáních se zástupci obou národů a po obstrukci německých liberálních poslanců na říšské radě bylo od realizace jazykového zákona v létě 1899 upuštěno.

10. září

Ve švýcarské Ženevě byla zavražděna císařovna Alžběta italským anarchistou L. Lucchenim.


1899


Na trhu se objevily první motocykly české konstrukce značky Slavia, vyrobené mladoboleslavskou továrnou na velocipédy Laurin a Klement (založena roku 1895).

6. ledna

Na valném shromáždění Sdružení českých zemědělců (1896) byla založena S. Kubrem a K. Práškem Česká strana agrární; brzy k ní přistoupila Českomoravská strana hospodářská (založena 1891 A. Šťastným, autorem Programu rolnictva Rakouska, 1890) a roku 1903 i skupina východočeských zemědělců pod vedením F. Udržala. Strana stála na principu jednotného zájmu a organizace všeho zemědělského obyvatelstva a vyvinula se ve středostavovskou stranu českých rolníků. Tiskovým orgánem strany byl list Sdružení - Obrana zemědělců, vycházející 2 x týdně.

11. února

Mladočeši vydali Provolání k národu českému, v němž nabádali k zdrženlivosti, volajíce po "jednotě". "Strachem před německou levicí", která v případě nástupu k moci by mohla nastolit mnohem "horší" poměry, zdůvodňovali mladočeši svůj provládní postoj, trvajíce na dosavadní parlamentní konstelaci. Za to získali Češi řadu drobných subvencí - na střední školy v Prostějově, Mladé Boleslavi, Poličce, na českou techniku v Brně, na regulaci Vltavy, restauraci Vlašského dvora v Kutné Hoře apod.

19. února

Jako dědictví pravicového proudu pokrokového hnutí založili A. Rašín a K. S. Sokol Stranu státoprávně radikální; strana sebevědomého nacionalismu revidovala pronikavým způsobem celé pojetí českého státního práva, když požadavek "státní samostatnosti zemí českých" nijak výslovně nevázala na existenci monarchie. Tiskovým orgánem byly Radikální listy (vycházely do ledna 1901, kdy byly zastaveny). Poté se strana postupně rozložila.

26. dubna

V Brně vypukla masová stávka textiláků; na 15 tisíc dělníků požadovalo zkrácení pracovní doby. Stávka skončila 1. července dílčím úspěchem stávkujících.

18. května

V Praze založen J. Guthem-Jarkovským Český výbor pro hry olympijské. První čeští olympionici závodili na II. olympiádě v Paříží (1900, F. Janda-Suk tu získal výkonem 35,25 m druhé místo v hodu diskem). Do I. světové války pak postupně vznikaly jednotlivé samostatné sportovní svazy velocipedistů (1884), veslařů (1884), turistů (1888), jachtingu (1895), atletů (1897), fotbalistů (1901), tenistů (1906), lyžařů (1907), hokejistů (1908), těžké atletiky (1911), šermířů (1914).

19. května

Ve Vídni byl publikován jednotný národní program pěti německých stran (s vyloučením všeněmců) jako návrh na řešení vnitropolitické krize v Předlitavsku; v tomto tzv. svatodušním programu byl vysloven požadavek jednotného Rakouska, byly odmítnuty české státoprávní aspirace i způsob řešení jazykových otázek cestou vládních nařízení, přičemž němčina byla pokládána za "zpravidla úřední jazyk". Čeští liberálové tento program jednoznačně odmítli cestou zvláštního prohlášení mladočeských poslanců (16. září t. r.).

17. července

Vláda vydala nařízení, jimiž se od 1. srpna zvyšovala cukerní, pivní a petrolejová daň; podle nouzového zákona § 14 prosincové ústavy (1867) vydala Thunova vláda od června 1898 do září 1899 27 různých nařízení, z nichž daňová nařízení se dotýkala životní úrovně obyvatel. Na mnoha místech došlo k živelným nepokojům.

září

V Brně byla zřízena samostatná Česká vysoká škola technická; císař podepsal zřizovací dekret 19. září t. r.

3.-4. září

Pod vedením mladého kaplana J. Šrámka byla formálně ustavena na Velehradě Moravská křesťansko-sociální strana; již 4. dubna t. r. byl zvolen ve Vyškově její první výkonný výbor. Strana přijala program I. sjezdu českých křesťanských sociálů z roku 1894 v Litomyšli a roku 1902 si založila Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva.

12. září

V Kutné Hoře byl zahájen proces s židovským mladíkem L. Hilsnerem obviněným z rituální vraždy dívky A. Hrůzové v Polné na Českomoravské vrchovině. V katolickém i nacionálně zaměřeném tisku probíhala před procesem zuřivá kampaň nejen proti Hilsnerovi a Židům, ale i proti jeho obhájcům. Proti nechutné antisemitské štvanici se postavilo několik intelektuálů v čele s prof. T. G. Masarykem; ten vydal v listopadu t. r. brožuru Nutnost revidovat proces polenský. Masarykovo vystoupení změnilo celý proces v politickou aféru (tzv. hilsneriádu); vlna domácího antisemitismu byla vyvolána tzv. Dreyfusovou aférou ve Francii.

24.-29. září

V Brně se konal VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, který přijal národnostní program strany; ten byl sice jistým pokrokem proti předchozímu stavu, ale přesto neřešil zásadním způsobem některé klíčové otázky (zejména právo národů na sebeurčení). Přijatá rezoluce se později stala východiskem různých teorií a interpretací, mj. austromarxismu.

2. října

Vnitropolitický neúspěch Thunovy vlády (česko-německé vyrovnání, trvalé ochromení parlamentu) vedl již 13. září k podání demise; teprve 2. října demisi císař přijal a jmenoval přechodnou vládu hraběte M. Clary-Aldringena, která měla "normalizovat" politické poměry. Mladočeši ohlásili přechod do opozice.

14. října

Pro Čechy a Moravu byla publikována nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství, jimiž se s okamžitou platností rušila Gautschova jazyková nařízení a obnovoval se stav, jaký byl před 5. dubnem 1897, tj. před vydáním Badeniho jazykových nařízení. Čeští nacionalisté vyvolali na mnoha místech protiněmecké a protižidovské kravály (Holešov, Vsetín). Německé strany slavily vítězství (29. prosince se navrátili jejich poslanci na český sněm), naopak mladočeši ohlásili přechod k obstrukci. Role se vyměnily.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.