F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1889


Vydán říšský rámcový zákon upravující dělitelnost středních stavů.

Říšská rada schválila nový branný zákon směřující k modernizaci celé armády.

2. ledna

Vyšlo 1. číslo III. ročníku týdeníku Čas (vydávaný J. Herbenem od konce roku 1886); redakci převzala trojice T. G. Masaryk, J. Kaizl a K. Kramář, představitelé českého politického realismu. Předběžné cíle tohoto kulturního a politického proudu zformuloval Kaizl ve čtyřech principech: 1. aktivní politika; 2. sbírání politické váhy ve společnosti; 3. získávání drobných výhod; 4. příprava sil v rámci ústavy. Realisté si uvědomovali provinciálnost a omezenost konzervativní staročeské politiky a pokoušeli se ji zmodernizovat. V časopise vycházely i literární práce, jako například v letech 1899-1900 básně Petra Bezruče, vydané v roce 1903 pod názvem Slezské písně, které se staly předlohou pro sborovou trilogii světově nejznámějšího skladatele 20. století Leoše Janáčka (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar a Sedmdesát tisíc).

30. ledna

Jediný syn císaře Františka Josefa, Rudolf Lotrinský, spáchal sebevraždu. Následníkem trůnu se stal císařův bratr Karel Ludvík; ten navštívil roku 1896 Palestinu, onemocněl zde tyfem a zemřel. Korunním princem se stal jeho syn František Ferdinand d'Este.

16. května

Mladočeský říšský poslanec V. Janda spolu s "padařovským filozofem a sedlákem" A. Šťastným založili v Praze Zemskou selskou jednotu pro Království české, první rolnický spolek v Čechách (na Moravě již od roku 1883), který měl v rámci mladočeské strany prosazovat politické a hospodářské zájmy selského stavu. Tiskovým orgánem byly Selské noviny, vycházející týdně od 27. září t. r. v Táboře (do roku 1912).

18. května

Založena Poldina huť jako druhý nejvýznamnější železářský podnik na Kladensku; zpočátku soukromý podnik byl v roce 1890 přeměněn na akciovou společnost.

22. května-4. června

Velká stávka horníků kladenského a slánského revíru, které se zúčastnilo na 6500 horníků; dosáhli částečného splnění svých požadavků.

2. a 5. července

Proběhly řádné sněmovní volby (zemský sněm po šestiletém působení v dubnu t. r. rozpuštěn). Předcházel jim bouřlivý předvolební souboj mladočechů a staročechů. Ve volbách si uchovali staročeši většinu (58 mandátů), mladočeši vyšli značně posíleni (39 poslanců), když jejich bilance v počtu odevzdaných hlasů byla ještě příznivější (ve venkovských okresech získali dokonce nadpoloviční většinu). Ve staročeském táboře zavládlo zděšení, podobně i císařský dvůr včetně mocnáře vyjádřil nelibost nad volebními výsledky (po volbách došlo ke změně na místě českého místodržitele - místo barona A. Krause se jím stal hrabě F. Thun). Němečtí poslanci setrvávali v rezistenci.

14. září

Významný představitel mladočeské politiky na Moravě A. Stránský začal vydávat opoziční Moravské listy (od roku 1893 se nazývaly Lidové noviny).

12. října

Dva dny po zahájení nově zvoleného českého sněmu podali mladočeši ústy svého předsedy F. Tilšera návrh adresy císaři (nesena duchem státoprávních adres a dokumentů 60. let). Mladočeši vytvořili vlastní Klub národní strany svobodomyslné, čímž se na českém sněmu formálně odloučili od "národní strany". Návrh státoprávní adresy byl však zamítnut (123 : 37 hlasům).


1890


Za svého pobytu v Anglii ilustrátor a vynálezce Karel Václav Klíč vynalezl jednu z nejdůležitějších a dodnes nejdokonalejších tiskařských technik - hlubotisk.

3. ledna

Sbor důvěrníků mladočeské strany vydal prohlášení, v němž neskrýval údiv nad tím, že nebyli zástupci této strany přizváni na vídeňské porady o řešení národnostní otázky.

4.-19. ledna

Ve Vídni probíhala z iniciativy Taaffeho vlády česko-německá jednání, která měla vyřešit národnostní spory 80. let a bezprostředně ukončit německou pasivní rezistenci v zemském sněmu. Proběhlo celkem 14 porad a schůzí, kterých se účastnilo 5 ministrů (v čele s premiérem Taaffem a ministrem Pražákem), delegace staročechů (F. L. Rieger, K. Mattuš, A. O. Zeithammer), zástupci klubu konzervativních velkostatkářů (R. Clam-Martinic, hrabě B. K. Kinský, kníže J. Lobkovic), čtyři němečtí liberálové (v čele s E. Plenerem a F. Schmeykalem) a tři zástupci ústavověrných velkostatkářů; celkem šlo o osmnáct osob. Výsledkem byly tzv. punktace, tj. 11 konkrétních bodů, v nichž se naznačovalo možné řešení. I když se jimi formálně nerušila politická jednota Čech, fakticky se otevíraly cesty postupnému štěpení země. Cílem bylo dosáhnout pokud možno maximálního oddělení německých a tzv. smíšených (česko-německých) oblastí. Punktace otevíraly cestu k postupnému národnostnímu (a později i politickému) rozpadu země. Tak byly interpretovány a oslavovány na německé straně jako politické vítězství (v Teplicích 9. února 1890). Podstatou punktací byla úprava veřejné správy v Čechách (revize obvodů okresních a krajských soudů, obchodních a živnostenských komor, rozdělení zemědělské a školní rady) podle národnostních kritérií. Punktace byly zveřejněny 27. ledna t. r. a bezprostředně poté schváleny poslaneckými kluby zúčastněných stran na jednání. Od počátku se proti nim ostře postavila národní strana svobodomyslná (mladočeši).

23. ledna

Založena Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění (zakládací listina je z 5. prosince 1892); prvním předsedou byl J. Hlávka (zároveň byl zakladatelem studentské Hlávkovy koleje v Praze). Akademie byla rozdělena do čtyř sekcí: 1. vědy filozoficko-historické a právní; 2. vědy matematické, přírodní a medicína; 3. vědy filologické a literární historie; 4. krásná literatura, výtvarné umění a hudba. Podle stanov bylo jejím základním úkolem pěstovat a rozšiřovat vědecká a umělecká díla v českém jazyce. V čele akademie stál prezident, v čele sekcí předsedové a sekretáři, volení na tři roky. Usnášecím sborem bylo valné shromáždění. Členové byli rozděleni na čestné, řádné, mimořádné, dopisující a zahraniční. Akademie nahradila česko-německou Královskou českou společnost nauk (1784).

3. února

Ministr justice hrabě F. Schönborn vydal výnosy o změně soudní organizace v Čechách ve smyslu ohraničení soudních okresů podle národnostních hranic; tak se realizoval 6. bod punktací. Nařízení vyvolalo bouři nevole u českých soudců.

20. února

Zveřejněno prohlášení mladočechů (sepsané J. Grégrem), v němž byly punktace zdvořile, ale rozhodně odmítnuty; mladočeši postřehli, že případné drobné zisky byly vykoupeny za naprostou ztrátu jakékoliv perspektivy. Pod heslem: Pryč s punktátory! zahájili od března mladočeši systematický boj proti staročeské straně a jejím vůdcům. Na stranu mladočechů přešli realisté v čele s Masarykem, Kaizlem a Kramářem.

15.-24. dubna

ostravsko-karvinském revíru proběhla masová stávka (na 40 tisíc) horníků; v jejím průběhu došlo k zásahu četnictva a vojska, 17 lidí bylo zabito, mnoho dalších zraněno.

1. května

V Praze, Brně a na jiných místech se konaly oslavy u příležitosti 1. máje, který byl poprvé slaven jako Svátek práce.

19. května-3. června

Proběhlo krátké zasedání českého sněmu, které projednávalo jednotlivé punktační předlohy; podařilo se schválit jen rozdělení zemské školní rady a zemědělské rady. Proti punktacím narůstal odpor, který se přelil i na veřejnost.

11. října

K podzimnímu zasedání se sešel český zemský sněm, aby pokračoval v realizaci punktačních ujednání. Pokračoval rozklad staročeského tábora, staročeští poslanci začali přestupovat do mladočeského klubu; v lednu 1891 vzrostl počet mladočechů na 51 a ti se stali většinovou českou stranou.


1891


Ustavila se samostatná česká bohoslovecká fakulta jako součást české univerzity; studium bylo čtyřleté a k povinným předmětům proti dřívějšku přibyly dějiny umění, křesťanská archeologie a sociologie.

Sedlák A. Šťastný z Padařova na Táborsku ovládl s hrstkou svých stoupenců Zemskou selskou jednotu pro Království české a přetvořil ji ještě v témže roce v Českomoravskou stranu hospodářskou; jejím prostřednictvím se pokusil usměrňovat mladočeskou politiku.

Pod vedením J. J. Clam-Martinice a L. Thuna se vytvořil Český konzervativní velkostatek, politický proud konzervativní aristokracie, který požadoval historicko-politickou svébytnost českých zemí; po roce 1891 se přeměnil na vládní stranu, ta zanikla před volbami 1907.

15. února

V Olomouci založena A. Stránským, vydavatelem Moravských listů (od roku 1893 Lidových novin), Neodvislá strana lidu na Moravě (lidová strana); strana byla moravskou obdobou mladočechů. Její vztah k mladočeské straně byl nevyjasněný.

2. a 4. března

Po rozpuštění říšské rady v lednu 1891 proběhly nové volby, které skončily naprostou porážkou staročechů (získali jen dva mandáty); Český klub se rozpadl, rozpadl se i sněmovní "železný kruh pravice", opora Taaffeho vlády. Mladočeši, jichž bylo zvoleno 37, utvořili samostatný Klub neodvislých poslanců českých za předsednictví E. Engela (v opozici k vládě). Samostatný klub vytvořilo rovněž 10 moravských poslanců za vedení A. Mezníka (přidali se k němu i dva staročeši z Čech a společně podporovali vládu), naopak česká konzervativní šlechta (18 poslanců) se připojila k parlamentnímu klubu Hohenwartovy Strany práva (29 poslanců).

15. května

Poprvé se otevřely brány jubilejní zemské výstavy v Praze (na výstavišti v Královské oboře) na paměť 100. výročí zemské výstavy v září 1791 uspořádané při korunovaci Leopolda II. (původně se měla konat už v roce 1883 jako oslava 50. výročí založení Průmyslové jednoty). Čeští Němci v listopadu 1890 vyhlásili vůči výstavě absenční politiku a nezúčastnili se jí; tím se výstava proměnila v demonstraci české dovednosti a zdatnosti. Účastnilo se jí 8772 vystavovatelů a do jejího ukončení 18. října 1891 ji navštívilo asi 2,5 milionu lidí. Výstavu doplňovaly nejrůznější technické atrakce (Křižíkova světelná barevná fontána za Průmyslovým palácem, rozhledna na Petříně a vzduchoplavba v upoutaném a i volném balonu), kuriozity, výtvarné výstavy a společenské akce; představovala událost celonárodního významu i s politickým podtextem (okázalé vítání zahraničních, zejména slovanských návštěvníků, a také z Francie). K oživení česko-francouzských styků přispěly sokolské zájezdy do Paříže (1889) a Nancy (1892) a také dějepisné dílo E. Denise.


1892


1. dubna

Při hlasování v českém zemském sněmu bylo rozhodnuto o rozpuštění zvláštní vyrovnávací komise, která měla předkládat k projednávání na sněmu punktační dohody.

24. dubna

Publikován Manifest mladočeské strany, který pokračoval v ostré mladočeské agitaci (i na půdě říšské rady, kde podali 27. dubna návrh na odvolání ministra spravedlnosti F. Schönborna pro porušování zákona). Opoziční mladočeské hnutí vrcholilo.

2. srpna

Vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii a nahrazující rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kg zlata se razilo 3280 korun, přičemž 1 zlatý předchozí rakouské měny se rovnal 2 korunám nové měny; 1 koruna se dále dělila na 100 haléřů. Byly raženy 1, 2, 10 a 20 haléře, 1, 2 a 5 koruna (stříbro) a 10, 20 a 100 koruna (zlato). Nová měna se s obtížemi prosazovala, trvalo 8 let postupného stahování starých mincí a papírových peněz. Korunová měna byla definitivně užívána od 1. ledna 1900.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.