F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1883


Vydán rámcový říšský zákon o dělení společných pozemků (o obecním statku) a scelování pozemků.

15. března

Vydána první novela živnostenského řádu (1859), která podstatně revidovala některé původní značně liberální předpisy o provozování řemesel a živností. Souběžně byly učiněny první kroky v oblasti dělnického zákonodárství: 17. června t. r. zřízena instituce tovární inspekce (v určité podobě již existovala v letech 1790-1825), 15. června 1884 následoval zákon o maximální délce pracovní doby (10 hodin denně v hornictví, v podnicích nad 20 zaměstnanců 11 hodin, v malovýrobě nebyla délka pracovní doby regulována).

29. dubna

V říšské radě byla těsnou většinou (170 : 167 hlasům) schválena novela školského zákona ze 14. května 1869; jednalo se o ní od února 1882 na základě návrhů Hohenwartovy strany (podnět podali čeští biskupové 3. února 1880). Novela revidovala některé články školského zákona (zdůrazňovala náboženský princip výchovy, zkracovala dosavadní osmiletou povinnou školní docházku o dva roky, když připouštěla řadu úlev podle žádostí obcí, a nařizovala, že řídícím učitelem může být jen ten, kdo je stejného náboženství jako většina žáků). Český klub (s výjimkou prof. F. Tilšera) hlasoval pro novelu ("železný kruh pravice"), i když veřejné mínění bylo opačného názoru. Rozhodnější slovo si nadále udržovaly staročeské autority v čele s F. L. Riegrem.

28. a 30. června

Proběhly volby do českého zemského sněmu (v květnu došlo k předčasnému rozpuštění sněmu). Při vcelku obvyklém výsledku v městské a venkovské kurii v nich zvítězila konzervativní česká šlechta ve velkostatkářské kurii, a tak dostal po deseti letech český sněm opět novou tvářnost; proti 167 českým liberálům a konzervativcům zasedlo 75 německých liberálů.

5. září

Na Moravě byl založen Českomoravský spolek selský pro Moravu; od 1. dubna 1884 vydával tiskový orgán Selské listy. Rozpuštěn byl 1. února 1890, nahrazen 14. září t. r. Ústřední jednotou rolnickou pro Moravu v Olomouci a 4. září 1892 politickou organizací Selská jednota pro Moravu.

8. listopadu

Slavnostním představením Smetanovy opery Libuše bylo otevřeno Národní divadlo v Praze; po požáru (12. srpna 1881) se původní ředitel stavby architekt J. Zítek vzdal dalšího vedení, stavbu dokončil jeho žák a spolupracovník J. Schulz, který rozšířil hlediště i jeviště a k budově připojil nové místnosti (projektoval i další vrcholné dílo novorenesanční architektury - Národní muzeum v letech 1885-1890). Na výtvarné výzdobě se podíleli A. Wagner, B. Schnirch, J. V. Myslbek (sochařská), M. Aleš, F. Ženíšek, J. Tulka, V. Hynais, V. Brožík (malířská výzdoba).


1884


Podnikatel a vynálezce F. Křižík, "český Edison", jehož patent z roku 1879 na podstatné zdokonalení obloukových lamp byl oceněn 1. cenou na elektrotechnické výstavě v Paříži, přenesl z Plzně do Prahy svou firmu na výrobu obloukových lamp a položil tím základy elektrotechnické výroby v Praze. Již roku 1881 zazářila Křižíkova obloukovka v Praze při slavnostním osvětlení za návštěvy korunního prince Rudolfa a příštího roku bylo užito obloukových lamp k osvětlení Národního divadla.

24.-29. ledna

V říšské radě (od 4. prosince 1883 zasedali poslanci v nové budově s elektrickým osvětlením) probíhalo náročné jednání o návrhu zákona hraběte Wurmbranda, kterým měla být němčina prohlášena za státní jazyk Rakouska (reakce na Stremayrova jazyková nařízení). Návrh při hlasování (175 : 161) neprošel.

31. března

Ministerstvo obchodu vydalo nový volební řád pro volby do obchodních a živnostenských komor, který rozšiřoval volební právo na drobné obchodníky a živnostníky. Tím byla posílena pozice českých zástupců v řadě sídel komor (například v Praze, Plzni a Českých Budějovicích).

16. září

Němečtí liberálové v čele s E. Herbstem přešli k útoku na Stremayrova nařízení v českém sněmu. Vyzvali vládu, aby předložila sněmu projekt administrativní reformy, kterou by byly v Čechách vytvořeny národnostně jednotné správní a soudní okresy. Po zamítnutí tohoto návrhu v českém sněmu předložil 5. prosince 1885 E. Plener nový rozšířený návrh, v němž se již přímo hovořilo o "uzavřeném území německém v Čechách", pro které se požadovalo mj. zrušení platnosti Stremayrových jazykových nařízení. Také tentokrát návrh neprošel.

6. prosince

Zahájilo provoz české Národní divadlo v Brně v restauraci s tančírnou U Marovských na Veveří; dávalo drama Magelóna od J. J. Kolára. Již 14. listopadu 1882 byla otevřena nová budova německého divadla Na hradbách.


1885


8. března

Vydána druhá novela živnostenského zákona (tzv. dělnická, zákon č. 22/1885), která nově upravovala pracovní poměry dělníků v továrnách. Byl stanoven "maximální pracovní den", a to v délce 11 hodin, a dalšími předpisy upraveny povinné pracovní přestávky. Pracovní doba dětí mezi 12-14 lety byla stanovena na 8 hodin. Používání dětí do 14 let v továrnách bylo vůbec zakázáno a do 16 let jen u prací "lehčích", přičemž tu byla pracovní doba omezena na 11 hodin denně. Byly upraveny předpisy o učebním poměru, zaměstnání těhotných žen atd.

22. května

Staročeši i mladočeši vydali společné volební prohlášení k volbám do říšské rady; ty proběhly 1., 3. a 6. června na základě novelizovaného volebního řádu (1882). Noví "pětizlatkoví" voliči reprezentovali většinou antiliberálně naladěné maloměšťácké vrstvy a posílili pozice existující pravice. Provládní pravice získala a disponovala nadále zhruba 190 proti 160 hlasům (jádrem zůstal Český klub - 65 poslanců, Polský klub - 56 mandátů a poslanci německé pravice - 53 poslanců). Jádrem německé liberální opozice byl nadále Německo-rakouský klub (89 poslanců) a nacionální Německý klub (46 poslanců).

15.-23. června

Proběhla živelná stávka brněnských textiláků z 62 závodů s 13 tisíci dělníky. Skončila jen dílčím úspěchem stávkujících.

20. srpna

V Brně vyšlo první číslo sociálně demokratického časopisu Rovnost; prvním redaktorem byl P. Krkoška. Dodnes vychází jako deník.


1886


Vytvořen všeobecný výrobní a prodejní železářský kartel, jemuž předcházela dohoda železáren z českých zemí; v čele kartelu stály čtyři největší předlitavské železárny z českých zemí a Štýrska. V dalších letech byl tento kartel několikrát obnoven.

13. února

Profesor J. Gebauer uveřejnil v únorovém čísle Masarykova časopisu Atheneum dva články s názvem Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského společně s kritickým článkem T. G. Masaryka; Gebauerovy pochybnosti vyšly tiskem už v prosince 1885 v jedné německé encyklopedii. Na obranu Rukopisů se postavili V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, a zejména M. Hattala; 11. května t. r. uveřejnili ve staročeském Hlasu národa své oficiální stanovisko k pravosti Rukopisů. Spor překročil univerzitní a vědeckou půdu a stal se politickou záležitostí. Na obhajobu Rukopisů se postavili F. L. Rieger a A. P. Trojan.

červen

Byl schválen návrh zákona stanovujícího soudní pravomoc v trestních věcech "anarchistické povahy"; zákona bylo možné použít proti sociálně demokratickému hnutí (platil do 25. dubna 1888).

prosinec

Skupina mladších žurnalistů kolem J. Herbena začala vydávat v Praze nový čtrnáctideník Čas.

22. prosince

Německý liberální poslanec J. Plener znovu vystoupil na českém zemském sněmu (předtím již 14. září 1884 E. Herbst a 5. prosince 1885 taktéž J. Plener) s požadavkem na zrušení Stremayrových nařízení (1880) a Pražákova ministerského nařízení z 23. září 1886, kterým se zaváděla čeština jako vnitřní úřední jazyk u vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Opět byl opakován požadavek administrativního rozdělení Čech. Většina sněmovny ústy K. Schwarzenberka odmítla debatu o tomto návrhu. Jménem německých liberálů vystoupil F. Schmeykal, obvinil většinu sněmu z neochoty k dohodě a ohlásil odchod ze sněmu. Němečtí liberálové vstoupili do pasivní rezistence (do 19. května 1890).


1887


11. dubna

V Praze se sešel IV. sjezd mladočeské strany (předchozí sjezdy se uskutečnily v letech 1874, 1875 a 1879), kterým měla být ukončena léta "neurčitého" mladočešství a nastoupena programově nová etapa; v programovém prohlášení kromě dobové vlastenecké frazeologie zazněl například požadavek všeobecného a rovného hlasovacího práva.

12. května

Národní listy uveřejnily referát o činnosti Českého klubu na říšské radě, v němž byl citován starší výrok F. L. Riegra: "Když se nám nepodařilo vymoci svá práva jedním rázem, pasivním odporem, musíme je nyní sbírati po drobtech a kdybychom ty drobty sbírati měli pod stolem." Vybuchla "drobečková aféra". Indiskrece Národních listů vedla k prohlášení českých poslanců na říšské radě, v němž se požadovala rekonstrukce Českého klubu; tu provedl F. L. Rieger 19. května. Mimo klub se ocitli čtyři poslanci (E. Grégr, V. Kounic, E. Engel a J. Vašatý), kteří zahájili vlastní parlamentní i mimoparlamentní politiku.

léto

Nový ministr kultu a vyučování (školství) baron P. von Gautsch zveřejnil tzv. dislokační plán (nazýván též Gautschovy ordonance), podle něhož se začala uskutečňovat nová školská politika; reforma spočívala v určitém zpomalení vývoje školství, a zejména v převedení části žactva z gymnázií a reálek na střední odborné a řemeslnické školy, tj. k praktickému a technickému vzdělání. Postup ministerstva nebyl vysloveně zaměřen proti českým, respektive jiným národním školám (vycházel z finančních možností státu). Avšak z české strany byl pociťován jako diskriminace. Dílčí opatření ordonancí se uskutečňovala již od roku 1886 (například zvýšení školného na středních školách nebo omezení postátnění či zřizování nových škol na Moravě). Stav základního školství v Čechách ilustruje několik čísel: v letech 1869-1878 bylo postaveno nebo adaptováno 666 českých obecných škol (682 německých), za desetiletí 1879-1888 bylo postaveno či adaptováno 1459 českých škol a 784 německých škol. Většina nákladů šla z obecních rozpočtů, část příspěvků pocházela ze zemských prostředků. Přes uvedené změny v českém školství nebylo koncem 80. let dosaženo relace s počtem obyvatel, když celkový počet českých základních škol nedosáhl 56 % všech škol v zemi.

25.-26. prosince

V Brně-Lužánkách se konal slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval jistý obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí (mezi tzv. radikály a umírněnými); sociální demokracie byla fakticky rozložena. "Jednotu" sociální demokracie v celém Předlitavsku obnovil sjezd v Hainfeldu (30. prosince 1888-1. ledna 1889).


1888


Zákonem č. 33/1888 bylo zavedeno všeobecné nemocenské pojištění (netýkalo se však zemědělského dělnictva). Příspěvky dělníků na pojištění byly obligatorní (povinný průměrný roční příspěvek činil na počátku 20. století 16,50 K). Podpora byla vyplácena po dobu 20 týdnů nemoci a činila 60 % obvyklé denní mzdy, a to od 1. dne nemoci. V témže roce byl také přijat zákon o úrazovém pojištění.

V nakladatelství J. Otty začala vycházet velká ilustrovaná encyklopedie - Ottův slovník naučný; vydávání bylo ukončeno do roku 1909 a vyšlo celkem 28 dílů. Po I. světové válce byla naše největší encyklopedie rozšířena o novou řadu Doplňků.

Schválena pravidelná doprava na tzv. vlárské dráze spojující Brno s Trenčianskou Teplou, jež měla řadu odboček.

29. ledna

Na počátku jarního zasedání říšské rady oznámilo sedm českých poslanců (z toho čtyři vyloučení z Českého klubu) vytvoření Klubu neodvislých českých poslanců v čele s J. Grégrem a J. Heroldem. Staročesko-mladočeské boje zatlačily do pozadí původní "filologické a teoretické" otázky. Skupina začala být nazývána "realisty".

1. dubna

V Jindřichově Hradci bylo poprvé použito elektřiny k veřejnému osvětlení; už předtím (1880) byla instalována elektřina v cukrovaru v Židlochovicích a postupně v dalších továrnách (Ringhoffer aj.).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.