F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1857


Založena pražská filiálka vídeňského Úvěrního ústavu (Creditanstalt für Handel und Gewerbe, tj. Úvěrního ústavu pro obchod a živnosti), jehož pobočka byla brzy nato založena v Liberci s dotací 1 milion zlatých. Dalšími úvěrovými institucemi se staly (1863) Česká eskomptní banka, ovšem jako ryze německý finanční ústav, a o rok později (1864) jako zemská instituce Hypoteční banka Království českého, která poskytovala úvěry zejména velkostatkářům.

V Ústí nad Labem byl založen Rakouský spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu.

24. ledna

Mezi habsburskou monarchií, Lichtenštejnskem a státy v Německém spolku byla uzavřena měnová dohoda; bylo rozhodnuto o směnitelnosti stříbrné měny, o společném měnovém základu, jímž byla stanovena celní libra stříbra o 500 g; zavedením spolkové měny byla ukončena platnost konvenční měny (z 21. září 1753). V Rakousku bylo z celní libry raženo 45 zlatníků. Spolková měna skončila 13. června 1867, rakouská (zlatková) měna pokračovala až do zavedení korunové měny roku 1892.

28. srpna

Založena Pražská železářská společnost; vznikla spojením Kladenského železářského těžařstva, Kladenského kamenouhelného těžařstva a několika dalších podílníků.

1857-1859

Ekonomika českých zemí byla postižena krizí; projevila se poklesem výroby v železářství, strojírenství a cukrovarnictví (tam již finanční krize od srpna 1856). Krize vypukla ve Spojených státech a přenesla se do Anglie, Německa a Rakouska; postupně zasáhla i další evropské země.


1858


Za redakce J. Baráka vyšel almanach Máj, v němž se k odkazu K. H. Máchy přihlásili svými verši či povídkami J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, K. Světlá, K. J. Erben aj.

5. ledna

Zemřel nejvýznamnější český vojevůdce 19. století Václav Radecký z Radče. Účastnil se už napoleonských válek, poté se "proslavil" zejména záchranou rakouského panství v Itálii za revoluce 1848-1849. Jeho pomník na Malostranském náměstí byl proto po roce 1918 odstraněn.


1859


23. dubna

Rakousko předalo Sardinii ultimátum, ve kterém požadovalo okamžité zastavení zbrojení; Sardinie tomuto požadavku nevyhověla. Rakouská armáda počátkem května překročila společné hranice, avšak ve dvou bitvách (4. června u Magenty a 24. června u Solferina) byla poražena spojeným sardinsko-francouzským vojskem. Již 11. července bylo uzavřeno na osobní schůzce Napoleona III. s císařem Františkem Josefem I. ve městě Villafranca příměří, jehož podmínky byly stvrzeny mírem curyšským (10. listopadu 1859). Rakousko postoupilo Sardinii většinu Lombardska, ponechalo si Benátsko i obě důležité lombardské pevnosti Mantovu a Peschieru.

22. srpna

Císař propustil ministra vnitra A. Bacha a na jeho místo povolal dosavadního haličského místodržitele hraběte A. Goluchowského; propouštěcí dekrety dostal i šéf nejvyššího policejního úřadu J. Kempen a císařův osobní pobočník K. Grünne. Jejich odchod bývá spojován s pádem neoabsolutismu (Bachova).

20. prosince

Patentem č. 227 ř. z. byl uzákoněn (s působností od 1. května 1860) nový živnostenský řád (osnova zákona byla přepracována podle návrhů ministra financí K. von Brucka). Tímto zákonem byly v Rakousku odstraněny poslední zbytky cechů a byl zaveden důsledný liberalismus, což znamenalo, že každý občan měl volný přístup ke všem živnostem (kromě tzv. koncesních - knihtiskařství, knihkupectví, zastavárny, doprava osob). Zásady volné konkurence legalizoval obchodní zákoník ze 17. prosince 1862.


1860


Nakladatelství I. L. Kobera vydalo I. svazek první české encyklopedie - Riegrova slovníku naučného; tento rozsáhlý podnik (o 11 svazcích) se začal realizovat od roku 1858, dokončen byl roku 1874. Od 3. svazku byl spolu s Riegrem redaktorem J. Malý.

zima

Korupční aféra vysokých státních úředníků (podvody s armádními dodávkami) vedla k odvolání ministra financí K. von Brucka (23. dubna spáchal sebevraždu) a k zatčení mnoha osob. Nakonec celá záležitost "usnula".

5. března

Patentem byla svolána do Vídně tzv. rozmnožená říšská rada; poradní sbor (říšská rada dvanácti doživotních radů) z roku 1851 měl být rozšířen o blíže neurčený počet mimořádných doživotních radů a o 38 dočasných členů ze všech částí monarchie (na dobu 6 let, výběr měly provést zemské sněmy). Na Čechy měli připadnout 3 zástupci, na Moravu 2 a na Slezsko 1; protože však zemské sněmy neexistovaly, jmenoval členy sám panovník. Úkolem rozmnožené říšské rady bylo podílet se na jednání o státním rozpočtu, přípravě osnov zákonů a na řešení otázek zemských zřízení. Statut rady byl v červenci rozšířen o ústavní rozhodovací právo. Samotné jednání probíhalo mezi 31. květnem a 28. září 1860.

17. května

Zrušena olomoucká univerzita; její filozofická fakulta byla zrušena již 19. září 1851, o zrušení právnické fakulty bylo rozhodnuto 10. srpna 1855, nadále zůstala pouze teologická fakulta.

18. června

F. L. Rieger předložil při audienci u císaře obsáhlé memorandum, které bylo jakýmsi vyhlášením českého politického programu. Vycházelo z požadavků národního sebeurčení, žádalo jazykovou rovnoprávnost v úřadech a školství, oživení národních institucí. Současně memorandum žádalo vydávání českých politických novin.

2. října

Vyšlo první číslo časopisu Čas, vydávaného advokátem A. Krásou; jednalo se (po několika letech) o první politický list českých liberálních politiků, který se však neprosadil. Jeho roli převzaly od 1. ledna 1861 Národní listy, o jejichž koncesi požádal J. Grégr (začal je vydávat s bratrem Eduardem, F. Šimáčkem, F. Jeřábkem a také V. Hálkem).

20. října

V předvečer odjezdu na schůzku s carem Alexandrem II. a pruským následníkem trůnu Vilémem do Varšavy vydal císař tzv. říjnový diplom (s podpisem ministra vnitra hraběte Goluchowského). Diplom přiznával zákonodárnou moc zemským sněmům a říšské radě a vymezoval obecně jejich kompetence; panovník se tímto slavnostně vzdával absolutismu. Diplom připouštěl jak centralistickou, tak federalistickou interpretaci, a proto byl rozličně přijímán; zatímco v českých zemích byl přivítán, v Uhrách vyvolal odpor, a to přes více dualistické (promaďarské) stanovisko. Také němečtí liberálové byli znepokojeni federalistickým postojem diplomu. Společně s diplomem byl vydán manifest k národům a několik vlastnoručních císařských listů různým státním činitelům.

13. prosince

Ministrem vnitra (s titulem státního ministra) byl jmenován (za propuštěného hraběte Goluchowského) A. rytíř von Schmerling; v úřadě setrval do 27. července 1865.


1861


1. ledna

Vyšlo první číslo Národních listů, v němž F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy.

6. ledna

V bytě historika V. V. Tomka došlo k tříhodinové osobní schůzce F. L. Riegra s J. J. Clam-Martinicem, čímž byla zahájena nová etapa politické spolupráce konzervativního křídla české politické reprezentace s historickou šlechtou.

26. února

Nově jmenovaným státním ministrem A. Schmerlingem byla oktrojována (vyhlášena) únorová ústava (též Schmerlingova); šlo fakticky o souhrn základních zákonů, které měly být realizací ústavních záměrů říjnového diplomu. Ústava byla vydána pro celé území monarchie (včetně Uher). Základní zákon o říšském zastupitelstvu doprovázel soubor "zřízení zemských a řádů volení do sněmů zemských", který obsahoval pro všech 15 zemí jednak nová zemská zřízení, jednak volební řády do jednotlivých zemských sněmů včetně rozpisu počtu poslanců na jednotlivé kurie (šlo o tři kurie - velkostatkářská, měst a venkovských obcí). Říšská rada měla být dvoukomorová: a) širší (pro celoříšské záležitosti) a užší (pro neuherské země a bez Benátska), což signalizovalo počátky dualismu. Panskou sněmovnu jmenoval panovník, poslaneckou volily zemské sněmy; český zemský sněm měl mít 241 poslanců, do říšské rady vysílal 54 zástupců, moravský sněm byl stočlenný, do Vídně vysílal 22 poslanců a slezský sněm o 31 poslancích posílal do Vídně 6 zástupců. Celkový počet poslanců širší říšské rady byl stanoven na 343, užší rady na 203 (dosavadní říšská rada se přeměnila na státní radu s poradní funkcí). Únorová ústava vzbudila u většiny neněmeckých národů odpor, nejdůraznější v Uhrách; Čechům bylo upřeno české historické právo.

18. a 20. března

Proběhly první volby do zemských sněmů; první zasedání českého, moravského a slezského sněmu byla zahájena 6. dubna t. r. Na českém sněmu získali čeští liberálové asi třetinu mandátů a vytvořili tzv. národní blok, vedený F. Palackým, F. L. Riegrem a F. A. Braunerem; Rieger přednesl první (z dlouhé řady) české "ohrazení". V moravském zemském sněmu zasedalo 24 Čechů, kteří podali ústy svého vůdce A. Pražáka 9. dubna rovněž ohrazení. Ve slezském sněmu neměli Češi zastoupení.

8. dubna

Vydán protestantský patent, kterým se protestantům dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti.

29. dubna

Ve Vídni zahájila jednání (širší) říšská rada, do níž byli poslanci voleni ze zemských sněmů; vedle stovky členů panské sněmovny (byl do ní jmenován i F. Palacký) se prezentovalo přesně 200 členů poslanecké sněmovny, protože se nedostavili delegáti z Uher, Sedmihradska, Chorvatska a lombardsko-benátského království. To fakticky znamenalo, že se sešla jen tzv. užší říšská rada. Zasedání říšské rady bylo uzavřeno 18. prosince t. r.

2. října

Oficiálně byly potvrzeny stanovy pražského pěveckého spolku Hlahol, který byl založen již v listopadu 1860; jedním z prvních sbormistrů byl B. Smetana.

14. října

Zahájen provoz na české západní dráze mezi Prahou a Plzní.


1862


V Praze se konal u příležitosti svatojanských oslav první sjezd pěveckých spolků za účasti zhruba 900 zpěváků z 87 spolků; o dva roky později proběhl další sjezd pod hlavním vedením B. Smetany (za účasti 113 spolků).

16. února

Z podnětu M. Tyrše byla v Praze založena tělocvičná organizace Sokol; prvním starostou se stal J. Fügner. Již v roce založení existovalo v Čechách 8 jednot. Vedle ideálů vlasteneckých se Sokol prosazoval svou úlohou vzdělávací, kulturní a osvětovou. Na Moravě vznikla první sokolská jednota 2. prosince 1862 v Brně z podnětu J. Helceleta.

5. března

Byl vydán rámcový říšský obecní zákoník, který byl kompromisem mezi centralistickými tendencemi vlády a ideou samosprávy obcí, jak ji hlásala říšská rada. Říšský zákon byl rozpracován do příslušných zemských zákonů, a to s datem 15. listopadu 1863 pro Slezsko, 16. března 1864 pro Moravu a 16. dubna 1864 pro Čechy; ty pak platily do konce monarchie, s řadou doplňků a novel až do roku 1938 a na území Protektorátu Čechy a Morava až do roku 1945.

1. června

Konalo se první veřejné sokolské cvičení v sále U Apolla v Ječné ulici v Praze; pravidelné cvičení první sokolské Tělocviční jednoty pražské bylo zahájeno již 5. března t. r. v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici.

podzim

Schváleny stanovy Obchodnického spolku Merkur, který si vytkl za cíl rozvíjení obchodního vzdělání, vzájemnou podporu a společenské styky obchodníků. Do roku 1867 bylo vedení spolku česko-německé, na valné hromadě t. r. získali většinu čeští obchodníci a ovládli výbor.

27. října

Zákony č. 87 a č. 88/1862 na ochranu svobody osobní svobody domovní zahájily hlavní reformu politického systému. Zatčení osoby a provádění domovní prohlídky mohlo být uskutečněno jen na základě soudního příkazu.

18. listopadu

Zahájen provoz v Prozatímním divadle v Praze, které suplovalo českou scénu (až do otevření Národního divadla); od roku 1864 uvádělo denně česká představení.

17. prosince

Vydán nový obchodní zákoník, který legalizoval naprosto volnou konkurenci v obchodním podnikání. Vstoupil v platnost v lednu 1863.

1862-1865

Propukla bavlnářská krize, jež byla vyvolána váznutím dodávek bavlny za občanské války v USA; hluboký pokles nastal například na Liberecku, kde v roce 1864 byla zaměstnána sotva desetina dělnictva v bavlnářských továrnách.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.