F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

III. Český stát za Přemyslovců - pokračování

1000


Založeno arcibiskupství v Hnězdně; za účasti císaře Oty III. se stal nad hrobem mučedníka Vojtěcha prvním arcibiskupem Slavníkovec a Vojtěchův nevlastní bratr Radim - Gaudencius. Současně bylo zřízeno nové biskupství Krakově, čímž se Krakovsko i po církevní stránce odtrhlo od Čech.

před 1002

Bratři knížete Boleslava III. Jaromír Oldřich spolu s matkou Emmou uprchli z Čech k bavorskému vévodovi Jindřichu (pozdějšímu císaři Jindřichu II., 1014) před zvůlí a krutostí Boleslava III.; ten dal Jaromíra vykastrovat a Oldřicha se snažil zavraždit v lázni.


1002

jaro

Povstání v Čechách proti vládě Boleslava III., v jehož čele stáli Vršovci; Boleslav musel uprchnout ze země. Nalézá útulek u nordgavského markraběte Jindřicha (otce pověstné Jitky, kterou později unesl kníže Břetislav I.); Jindřich dal Boleslava uvěznit. Záhy však byl propuštěn na svobodu a uchýlil se na dvůr Boleslava Chrabrého.

léto

Na uvolněný český knížecí stolec je Boleslavem Chrabrým doporučen Piastovec VLADIVOJ (příbuzný Přemyslovců, snad syn Měška I. a české kněžny Doubravky, nebo Měškův levoboček) [1002-1003].

listopad

Kníže Vladivoj se dostavil do Řezna ke králi Jindřichovi II. a slíbil mu věrnost; odměnou obdržel Čechy v léno. Vladivoj tak dobrovolně vstoupil do vztahu podřízenosti vůči římskoněmeckému králi (tento akt byl po staletí vykládán jako důkaz, že český stát byl římskoněmeckým lénem).


1003

počátek ledna

Umírá kníže Vladivoj (kronikáři označován za notorického opilce); s podporou římskoněmeckého krále Jindřicha II. se vrátili z Bavorska do země Jaromír a Oldřich (spolu s matkou). Staršímu JAROMÍRU [1003] byl nabídnut knížecí stolec. Jeho vláda (dá-li se to říci) trvala jen pár měsíců.

leden

S vojenskou pomocí Boleslava Chrabrého byl opět dosazen za českého knížete BOLESLAV III. [1003].

9. února

Boleslav III. sezval mnoho velmožů (zejména Vršovce) na masopustní hostinu a zde je nechal povraždit; to vyvolalo v Praze proti němu povstání. Boleslav Chrabrý pozval Boleslava III. na kterýsi hrad v Polsku (snad Krakov), zde ho zajal, dal oslepit a uvěznit (zemřel roku 1037).

březen či duben

Do Prahy vtáhl BOLESLAV CHRABRÝ [1003-1004] a ujal se "osiřelého" trůnu; Polsko Čechy dočasně splynuly v jeden celek (Přemyslovcům zůstal věrný jen Vyšehrad). Boleslav Chrabrý však nezískal v zemi úplné uznání (s nevolí sledoval rostoucí sílu Polska římskoněmecký král Jindřich II.).


1004

srpen-září

Do Čech vpadlo vojsko Jindřicha II. spolu s českými oddíly (s nimi přišli i Jaromír a Oldřich); při ústupu z Prahy zahynul na březích Vltavy (v Boleslavově vojsku) poslední Slavníkovec Soběslav. 8. září obdržel z rukou Jindřicha II. knížecí stolec opět JAROMÍR [1004-1012]. Stal se "loutkou" římskoněmeckého panovníka, Jindřich mu udělil Čechy v léno. Morava zůstala nadále pod polským panstvím.

podzim

Jaromírovo vojsko spolu s římskoněmeckými oddíly Jindřicha II. obléhalo Budyšín.


1005

16. srpna-září

Nová výprava Jindřicha II. proti Polákům (pustošení Poznaňska) za účasti českých oddílů; válka skončila mírem uzavřeným u Poznaně. Boleslav Chrabrý se vzdal Lužice a Milska, ztratil vliv v Pomořanech.


1010

Další vojenské tažení Jindřicha II. proti Polsku za účasti Jaromíra (obléhání Hlohova).


1012

12. dubna

Kníže Jaromír byl svým bratrem Oldřichem zbaven vlády a vypuzen ze země; ochranu nejdříve hledal u Boleslava Chrabrého, od něj pak odešel k Jindřichovi s prosbou o pomoc proti Oldřichovi. Jindřich dal Jaromíra uvěznit v Utrechtu. Zároveň povolal Oldřicha do Merseburku a zde jej uznal novým českým knížetem; součástí tohoto uznání bylo přijetí Čech v léno. OLDŘICHEM [1012-1033] vstoupil na český stolec energický a bezohledný kníže.


1014

V zemi se začala vytvářet silná opozice proti Oldřichovi (pomýšlelo se na Jaromírovu restituci). Oldřich neváhal povraždit řadu oponentů (zejména z řad Vršovců - "druhé vraždění Vršovců").

Oldřich odmítl spojenectví s Polskem proti Jindřichovi II. (osobně je nabídl Boleslavův syn Měšek); na zpáteční cestě bylo polské poselstvo přepadeno, pobito a Měšek zajat. Na Jindřichovu prosbu byl Měšek vydán Němcům, po jednání v listopadu 1014 byl však propuštěn.


1015

srpen

Samostatná výprava Oldřicha na Moravu (v podstatě souběžně s výpravou Jindřicha II. proti Polákům), dobyt hrad "Businec - Businc" (snad vrch Landeskrone u Zhořelce).


1017

srpen

Polské vojsko Boleslava Chrabrého vpadlo do Čech (z Moravy); bojů se účastnilo i Jindřichovo vojsko (spolu s Oldřichem obléhali hrad Němčí ve Slezsku). Po boku Poláků bojovali Moravané. Vojenské tažení společného římskoněmeckého a českého vojska nepřineslo úspěch.


1018-1019

Morava dobyta knížetem Oldřichem; české vojsko postupně vyhánělo z pevností polské posádky a dosazovalo vlastní vojáky. Správu Moravy svěřil Oldřich svému jedinému synovi Břetislavu I. Ten prý (podle Kosmy), když roku 1021 unesl smělým přepadem Jitku nordgavskou, "...jel s nevěstou přímo na Moravu".


1024

září

Kníže Oldřich se zúčastnil slavnostní královské korunovace v Mohuči. Do čela Říše byl postaven zakladatel sálské dynastie Konrád II.; Oldřich (opět) přijal v léno své země.


1030-1331

Břetislav se svými bojovníky podporoval válečné tažení císaře Konráda II. do Uher; Břetislav postoupil až k Ostřihomi, ale po císařově porážce musel ustoupit na Moravu.


1031

Po vpádu Konrádova říšského vojska do Polska uprchl Měšek II. ze země a našel azyl v Čechách (u Oldřicha); vztahy císaře a českého knížete se značně zhoršily.


1032

Založení Sázavského kláštera poustevníkem Prokopem; kníže Břetislav Prokopovu fundaci potvrdil. Sázavský klášter se řídil řeholí sv. Benedikta a byl jediným konventem se slovanskou liturgií v českých zemích.


1033

podzim

Císař Konrád si předvolal Oldřicha a obvinil jej z úkladů proti sobě (argumentem byl snad Měškův pobyt v Čechách roku 1031 a Oldřichovo odmítnutí pomoci císaři při jeho tažení do Polska). Císař odsoudil Oldřicha do vyhnanství v Bavorsku. Správou Čech byl pověřen dosud žijící JAROMÍR (za pomoci říšského vojska); již jeho "třetí návrat" - [1033-1034]. Na Moravě (na hradě Olomouci) sídlil dále Břetislav.


1034

14. dubna

OLDŘICH [1034] propuštěn císařem Konrádem; byl mu povolen návrat do Čech (Jaromírovi měl ponechat jakýsi "úděl" v Čechách). Po návratu do Prahy se Oldřich začal mstít: Jaromíra dal oslepit a uvěznit ve Staré Lysé nad Labem, Břetislav před otcovým hněvem uprchl do ciziny.

9. listopadu

Umírá (při bohaté tabuli "jejímž byl ctitelem, mezi jídlem a pitím") kníže Oldřich. Slepý a vykastrovaný Jaromír se vzdal nároků na knížecí stolec (jako nejstaršímu v rodě mu vláda náležela podle zvykového nástupnického práva) ve prospěch asi třicetiletého synovce BŘETISLAVA [1034/35-1055]; obřadní knížecí kamenný stolec stával před bazilikou sv. Jiří na Pražském hradě, či v místech dnešní katedrály sv. Víta.


1035

květen

První setkání knížete Břetislava s císařem Konrádem II. v Bamberku; v literatuře více převažuje názor, že Břetislav přijal české země v léno, uvádí se však také, že zde byla uzavřena politická dohoda, vážící se na českou pomoc ve válce proti Luticům (v Polabí).

léto, podzim

Účast Břetislava na vojenském tažení proti pohanským Luticům. České vojsko dosáhlo značného úspěchu.

4. listopadu

Zavraždění knížete Jaromíra "kterýmsi Vršovcem" (Kosmas uvádí tuto vraždu k 4. listopadu 1038).


1039

počátek léta

Břetislav využil rozkladu panovnické moci v Polsku a vtrhl do Slezska; snad opanoval i Krakov. Poté české vojsko zamířilo do Velkopolska a dobylo a vypálilo Poznaň. Tyto úspěchy umožnily Břetislavovi zaútočit na samotné církevní i politické centrum Polska - na Hnězdno. Zde (v bazilice P. Marie) nad hrobem sv. Vojtěcha vyhlásil (podle Kosmy) spolu s biskupem Šebířem nová právní ustanovení a předpisy (tzv. Břetislavovy dekrety). První tři články upravovaly neuspořádané manželské poměry, nařizovaly přísnou monogamii a nerozlučitelnost manželství (proti dosud běžnému mnohoženství) a tvrdě trestaly cizoložství (prodejem do otroctví do Uher) a alkoholismus. Další ustanovení se vztahovala k hrdelním zločinům, zakazovala práci o nedělích a svátcích a pohřbívání mimo hřbitovy (v lesích a polích). Dekrety měly definitivně odstranit přežívající pohanské zvyky.

24. srpna

Návrat Břetislavovy výpravy z Polska do Prahy s bohatou kořistí (vezlo ji na sto těžkých spřežení), a zejména s uloupenými ostatky sv. Vojtěcha; touto translací (slavila se 25. srpna) se stal sv. Vojtěch vedle sv. Václava předním patronem českým. Vojtěchovo tělo spočinulo v kapli rotundy sv. Víta.

podzim

Jednání českého poselstva v Římě o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství; čeští poslové narazili u římské kurie na rozhodný odpor (stížnost Poláků na Břetislavovo loupení církevního majetku), podnícený římskoněmeckým panovníkem Jindřichem III. Přesto dosáhli výmluvní opati z klášterů v Břevnově a Ostrově dílčích úspěchů (za vydatné pomoci tučných úplatků), když byl vynesen nad Břetislavem pouhý trest pokání; kníže jako výraz pokory slíbil postavit roku 1046 ve Staré Boleslavi kostel sv. Václava. Sen o zřízení arcibiskupství byl však odložen ad acta.


1040

polovina srpna

Tažení Jindřicha III. do Čech s cílem oslabit vzestup českého státu (zvýrazněný úspěšnou "polskou výpravou"); dvěma proudy (jižním, za účasti císaře, a severozápadním, který vedl míšeňský markrabě Ekkehard a mohučský arcibiskup Bardo) zaútočila říšská vojska na česká opevnění. Jižní seskupení utrpělo těžkou porážku u Brodku (Brůdku) u Domažlic (22., 23. srpna), severní armáda Sasů po úspěšném překročení Krušných hor několik dnů plenila a loupila na českém území (zradil správce hradu Bílina Prkoš), nakonec však po drobné srážce 31. srpna a po zprávě o Jindřichově porážce ve Všerubském průsmyku (u Brůdku) odtáhla ze země. Břetislav vyhrál válku s Jindřichem III.

září

Dohodnuto příměří Říše s Břetislavem.


1041

duben

Neúspěšné jednání Břetislava s Jindřichem III. na dvorském sjezdu v Seligenstadtu.

srpen, září

Nové velké vojenské tažení Jindřicha III. do Čech (třemi proudy); vojska obešla hájené záseky a bez odporu vtrhla do země a začala ji plenit. Břetislav stáhl všechny síly k obraně Prahy (8. září stanuly říšské oddíly před dobře hájeným hradem); zde však "českého Achilla" zradili mnozí jeho předáci (mj. i biskup Šebíř). Břetislav kapituloval (29. září ukončena předběžná mírová jednání).

polovina října

Břetislav se dostavil do Řezna k Jindřichu III. (bos a v rouše kajícníka klečel před římskoněmeckým císařem, žádaje odpuštění), aby mu složil lenní hold a slib věrnosti. Jindřich se zřekl poloviny válečné náhrady a nově propůjčil Břetislavovi dvě území, jichž se zmocnil za tažení do Polska (patrně Slezsko). Břetislavovi se podařilo obnovit suverenitu českého státu v rámci Říše.


1042

září

Břetislav podpořil Jindřicha III. na jeho tažení do Uher; obsadil s vojskem Nitransko (až po řeku Hron).


1044

červen

Další vojenské tažení Jindřicha III. do Uher, při němž rovněž "asistovalo" české vojsko knížete Břetislava.


1046

Zahájena stavba kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi (vysvěcen roku 1052 spolu se zřízením kolegiátní kapituly).

1048 (snad již 1045)

říjen

Založen první klášter na Moravě v Rajhradě u Brna - benediktinské řehole jako filiální ústav břevnovského kláštera (spolu s proboštstvím).


1050

Spor Břetislava s polským knížetem Kazimírem přerostl ve válku; Poláci chtěli dobýt zpět ztracená území (z roku 1039). Kazimírovi se záměr patrně částečně podařil, protože prameny zaznamenaly k roku 1050 zprávu, že "Kazimír knížeti českému násilím odňal nějakou krajinu" (patrně Slezsko).

listopad

Uzavření míru v Goslaru mezi Kazimírem a Břetislavem; vzájemné rozpory na čas utlumeny.

kolem 1050

Břetislav reformoval peněžnictví; zavedl tzv. pražskou hřivnu o váhovém základu 210 g (zůstala měrnou peněžní jednotkou až do 17. století). Břetislavovy denáry (200 do hřivny) měly průměr nikoliv dřívějších 20 mm, ale 16 mm, platilo se jimi do roku 1300 (v omezené míře).


1051

srpen

Výpravu Jindřicha III. do Uher podporoval český oddíl vedený Břetislavem (poplenil území na levém břehu Dunaje).


1054

22. května

Za účasti císaře Jindřicha III. byl v Quedlinburgu uzavřen mír mezi Břetislavem a Kazimírem (ukončil vzájemné spory o území na česko-polské hranici); Kazimírovi bylo odstoupeno Vratislavsko (Slezsko) za roční poplatek 500 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata.

prosinec

Břetislav vytáhl se svým vojskem do Uher, avšak na hradě Chrudimi byl "zachvácen těžkou nemocí". V předtuše blízkého konce svolal významné muže velmožských rodů a naznačil jim své obavy z možných rozbrojů po své smrti (měl 5 synů). Nástupnickou otázku měl řešit tzv. stařešinský (seniorátní) řád, podle něhož měl na knížecí trůn nastoupit vždy nejstarší člen dynastie, ostatní se měli spokojit s úděly na Moravě.


1055

10. ledna

Zemřel kníže Břetislav (v Chrudimi); na trůn nastoupil jeho nejstarší syn SPYTIHNĚV II. [1055-1061], dosud vládl nad olomouckým údělem. Vratislav se usídlil v Olomouci (získal polovinu Moravy), druhou část dostal Konrád a Ota, Jaromír byl předurčen duchovnímu stavu (po smrti biskupa Šebíře se ujal roku 1068 jeho biskupské berle).

březen

Kníže Spytihněv II. přijal v Řezně od císaře Jindřicha III. Čechy v léno.

léto

Podle Kosmy nechal Spytihněv II. vyhnat všechny Němce ze země (snad vzpomínka na neradostné mládí, kdy jako devítiletý se ocitl v římskoněmeckém zajetí) včetně své matky Jitky; dochované listiny to však nepotvrzují.

Spytihněv nechal uvěznit na tři sta moravských velmožů a nahradil je svými družiníky a vojáky. Své bratry zbavil údělů (Vratislav raději uprchl do Uher), Konráda jmenoval nejvyšším lovčím a Otu kuchmistrem. Tímto rozhodnutím zmařil závěť svého otce (Břetislava I.). Morava byla podřízena přímé vládě pražského knížete.

1055-1056

Vypuzení slovanských mnichů ze Sázavského kláštera; odešli do Uher. Vratislav II. je sice po šesti letech povolal zpět, ale brzy po jeho smrti (1096) slovanská bohoslužba na Sázavě úplně zanikla.


1057

Spytihněv založil kapitulu v Litoměřicích.


1058

září

Setkání mladého Jindřicha IV. s uherským králem Ondřejem (jeho dcera Adleyta - Adléta se stala roku 1057 ženou Vratislava); pod tlakem říšsko-uherského spojenectví se Spytihněv smířil s Vratislavem a roku 1059 mu vrátil jeho někdejší úděl na Moravě (Olomoucko). Současně bylo asi i Brněnsko se Znojemskem vráceno Otovi a Konrádovi.


1059 nebo 1060

Spytihněv II. se obrátil na papeže Mikuláše II. se žádostí o propůjčení královského titulu; jeho žádosti bylo vyhověno jen částečně - bylo mu dovoleno nosit biskupskou mitru (za roční poplatek 100 hřiven).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.