F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození - pokračování


1809


Vedle státní rady se začal vytvářet nový vrcholný orgán monarchie - státní konference (původně jako osobní sekretariát císaře pro vyřizování státních záležitostí).

10. dubna

Rakousko zahájilo čtvrtou koaliční válku (1809) s Francií vpádem do Bavorska.

20. dubna

Napoleon bitvou u Abensbergu a Eckmühlenu v jižním Německu donutil rakouské vojsko arcivévody Karla, aby se uchýlilo šumavskými průsmyky do Čech.

21.-22. května

Po dvoudenním boji u vesnic Aspern a Essling u Vídně v Dolních Rakousích byl Napoleon poražen a donucen ustoupit na ostrov Lobau na Dunaji. Byla to první Napoleonova porážka; měla velký ohlas i v českých zemích.

5.-6. července

Rakouské vojsko utrpělo u Wagramu porážku od Francouzů a ustoupilo ke Znojmu a Jihlavě. U Znojma došlo 12. července k novému střetu Napoleona s vojskem arciknížete Karla, na jehož žádost bylo sjednáno příměří. Francouzské pluky obsadily zhruba třetinu mocnářství (Tyroly, Istrii, Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Horní i Dolní Rakousy, západní část Uher a také Znojemský a Brněnský kraj s oběma hlavními krajskými městy). Vojsko arciknížete Karla ustoupilo přes Jihlavu do Čech. Francouzská okupace jižní Moravy trvala do počátku listopadu 1809.

8. října

Hrabě C. W. L. Metternich (teprve šestatřicetiletý) byl jmenován ministrem zahraničních věcí Rakouska (řízením pověřen již 8. července t. r. po odstoupení hraběte J. P. Stadiona, neústupného odpůrce míru); o rok později se stal Metternich státním kancléřem a 25. května 1821 mu byla udělena hodnost dvorního a státního kancléře.

14. října

Složitá jednání mezi Rakouskem a Francií byla ukončena podpisem míru vídeňského v Schönbrunnském zámku. V počátcích jednání Napoleon prosazoval rozdělení rakouské monarchie na tři části: českou, uherskou a rakouskou, v nichž každé by vládl samostatně princ z habsburského rodu; vyskytl se také požadavek, aby část severozápadních Čech (Litoměřicko, Žatecko, Loketsko a Chebsko) byla odstoupena Sasku. Mírem vídeňským ztratilo Rakousko Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích (ve prospěch Bavorska), západní polovinu Korutan, Gorici a Gradišku, Kraňsko, rakouskou část Istrie, velkou část Chorvatska (ve prospěch Francie), Západní Halič (ve prospěch Varšavského knížectví) a západní Podolí (ve prospěch Ruska); k tomu byla uložena Rakousku vysoká válečná náhrada. Rakousko se tak stalo na tři léta vazalem Napoleona. Skončila čtvrtá koaliční válka.


1810


Hrabě J. Buquoy zahájil v Červeném Hrádku u Jirkova pokusy s jednoduchým parním strojem vlastní konstrukce.

leden

Prezident dvorské komory a finanční ministr O'Donelly (vystřídal hraběte Zichyho) předložil plán na ozdravění státních financí. Státní dluh dosáhl výše 680 milionů zlatých s úrokovým ročním břemenem 40 milionů zlatých; přitom neustále klesal kurs tehdejších papírových peněz (bankocetlí), takže za 1240 zlatých papírových peněz dostávali lidé (koncem roku 1810) jen 100 zlatých kovové měny. O'Donelly navrhoval ponenáhlou deflaci bankocetlí a vydání nových papírových peněz (tzv. šajnů), jejichž emise měla být pod kontrolou zvláštního výboru složeného z příslušníků stavů a podnikatelů. Jeho plán císař odmítl akceptovat.

26. února

Císařským patentem bylo právo vydávat papírové peníze převedeno na zvláštní úřad - C. k. spojenou deputaci, jejímž prezidentem byl hrabě R. Wrbna.


1811


V Brně vznikla první reálná škola, která byla zaměřena k výchově podnikatelů.

Byla provedena nová sekularizace církevního majetku; stát, vyčerpaný napoleonskými válkami, nechal zabavit v kostelích zlaté a stříbrné předměty, jež byly přetaveny a jako válečná náhrada putovaly do Francie.

20. února

Vydán finanční patent (zvaný též "Wallisův"), jímž měla být cena bankocetlí stanovena při výměně za měnu konvenční na pětinu nominální ceny; do 1. února 1812 se bankocetle (dosáhly výše 1060 milionů zlatých) měly stáhnout z oběhu a vyměnit za tzv. výměnné papíry (s pětinovou hodnotou).

15. března

Vyhlášen státní bankrot (podle finančního dekretu z 20. února t. r.), kdy nominální hodnota bankocetlí (ale i kovových mincí) devalvovala na 1/5 své hodnoty; bankocetle byly vyměněny za nové oběživo, tzv. šajny (Einlösungscheine). V Rakousku tak až do roku 1858 obíhala dvojí měna - kromě stříbrné "konvenční měny" existovala ještě papírová měna (zvaná "vídeňské číslo" neboli šajny). Jejich vzájemný kurs byl 2 : 5. Stát se tak zbavil čtyř pětin svých dluhů tím, že je z 80 % přesunul na obyvatelstvo.

24. dubna

Zahájena výuka na konzervatoři v Praze, nejstarším hudebním ústavě ve střední Evropě; prvním ředitelem se stal F. D. Weber.

1. června

Vydán všeobecný občanský zákoník, který zaváděl v monarchii (mimo Uhry) jednotné občanské právo pro příslušníky všech stavů; vstoupil v platnost 1. ledna 1812. Zejména zdůrazňoval rovnost všech občanů před zákonem (pracovalo se na něm od roku 1753).

29. srpna

V Brně byla prohlášena za veřejnou hospodářsko-vědeckou korporaci Moravsko-slezská společnost k povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy, která slučovala obdobné moravské dosavadní přírodovědecké spolky a také Slezskou hospodářskou společnost (ustavenou 27. dubna 1771). Mezi moravskými přírodovědci vynikli F. I. K. Hallaschka, F. Diebl a K. E. Rincollini.


1812


Státy a země habsburské říše začaly užívat oficiálního společného názvu - Rakouský císařský stát (Österreichischer Kaiserstaat).

14. března

V Paříži byla podepsána spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Francií jako výsledek francouzsko-rakouského sbližování; velká zásluha připisována kancléři Metternichovi (v letech 1806-1809 rakouskému vyslanci v Paříži), který měl i zásluhu na sňatku Napoleona I. s dcerou Františka I. Marií Louisou (11. března 1810). Rakousko se zavázalo postavit pomocný sbor o síle 30 tisíc mužů, soustředěný v Haliči a vedený rakouskými generály (podléhal však Napoleonovu velení). Napoleon zato sliboval rozšířit rakouské území buď v Haliči, nebo v Ilyrii (případně ve Slezsku).

červen, červenec

Napoleonovu půlmilionovou armádu (při jejím tažení do Ruska) doplnil 30 tisícový pomocný rakouský sbor v čele s knížetem Karlem Schwarzenberkem, který však do válečných akcí vůbec nezasáhl (existovala tajná dohoda s carem Alexandrem I.).


1813


konec ledna

Ve Wielbarku a v Zegrzi uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Ruskem; Rakousko pod Metternichovým vedením zaujalo vyčkávací stanovisko a v dalších měsících využívalo své neutrality k zprostředkovatelské roli.

16. dubna

Vydán nový finanční patent, který umožňoval vydání tzv. anticipačních listů (anticipačních šajnů) ve výši 45 milionů zlatých; jednalo se o papírové peníze, které na rozdíl od předchozích bankocetlí vydávaných bez krytí v nepřiměřeném množství měly být přísně anticipovány (musely brát v úvahu státní příjmy).

10.-12. června

V Opočně proběhlo jednání zástupců Rakouska, Ruska a Pruska o návrzích mírových podmínek, které měly být předloženy Francii (mj. šlo o zrušení Varšavského knížectví a jeho rozdělení mezi Prusko, Rusko a Rakousko, o připojení Gdaňska s okolím k Prusku, o navrácení Ilyrie Rakousku a o obnovení nezávislosti hanzovních měst).

17.-18. června

Opočně se sešel rakouský kancléř C. W. L. Metternich s ruským carem Alexandrem I. k jednání o návrhu mírových podmínek Francii; Rusko požadovalo další jejich rozšíření (o zrušení Rýnského spolku a o obnovení hranic Pruska před rokem 1805).

19.-20. června

K dalšímu kolu jednání došlo v Ratibořicích mezi Metternichem a pruskou delegací.

26.-30. června

Konalo se setkání rakouského kancléře C. W. L. Metternicha s francouzským císařem Napoleonem I. v Drážďanech; výsledkem bylo prodloužení příměří mezi válčícími stranami (Rusko, Prusko a Francie), uzavřené 4. června 1813, do 10. srpna t. r.

27. června

Uzavřena tzv. reichenbašská konvence (tajná dohoda s Ruskem a Pruskem), v níž se Rakousko zavázalo, že nejpozději do 20. července 1813 vstoupí spolu s nimi do války s Francií, jestliže ta odmítne mírové podmínky.

4. července

Na jednání v Ratibořicích přesvědčoval rakouský kancléř Metternich zástupce Pruska a Ruska o prospěšnosti ve věci prodloužení příměří s Francií.

12. července-10. srpna

Za účasti zástupců válčících stran (Ruska, Pruska a Francie), pozorovatelů (Anglie a Švédska) a zprostředkovatelského Rakouska proběhlo v Praze jednání o návrhu mírových podmínek (tzv. mírový kongres); žádná z válčících stran však neměla zájem na uzavření míru.

11. srpna

Rakousko vypovědělo válku Francii. Severní Čechy se staly dějištěm počátečních přímých válečných akcí páté koaliční války (1813-1814, respektive 1815).

polovina srpna

Ruská a pruská armáda o síle zhruba 100 tisíc mužů se přesunula ve třech proudech ze Slezska do severních a severovýchodních Čech; v oblasti Poohří se spojila s rakouskými vojsky. V severních Čechách byla také soustředěna tzv. Česká armáda pod vedením knížete Schwarzenberka a maršála V. Radeckého z Radče (240 tisíc mužů).

druhá polovina srpna

Císař Napoleon se rozhodl spojence rozdělit a pronikl s částí svých vojsk (asi 30 tisíci muži) do severních Čech; obsadil Frýdlant, Rumburk, Varnsdorf, Českou Lípu a také Liberec (20. srpna). Po přesunu České armády k Drážďanům tam stáhl své vojenské síly i Napoleon. Ve dnech 26.-27. srpna zvítězili Francouzi nad spojeným rakousko-ruským vojskem (jemuž velel Schwarzenberk) u Drážďan a donutili jej k ústupu (ve třech proudech) přes rozmoklé průsmyky zpět do Čech.

29.-30. srpna

Pronásledující francouzský armádní sbor generála Vandammeho byl zaskočen nedaleko Ústí nad Labem; u Chlumce a Přestanova (blízko Teplic) došlo k bitvě, v níž byli Francouzi obklíčeni a poraženi vojskem spojenců (za pomoci pruských jednotek generála Kleista). Iniciativa přešla na stranu protifrancouzské koalice.

9. září

V Teplicích došlo k podpisu spojeneckých smluv Rakouska s Ruskem a Pruskem; Rakousko i Prusko se vzájemně zavázalo k obnovení územního status quo před rokem 1805. Dne 3. října bylo završeno začlenění Rakouska do protifrancouzské koalice uzavřením rakousko-anglické spojenecké smlouvy. Také Bavorsko se připojilo ke koalici (opustilo Rýnský spolek).

začátek října

Tzv. Česká armáda vstoupila na území Saska a postupovala k Lipsku (tam směřovala i tzv. Slezská armáda, tj. pruská a ruská vojska, a Severní armáda - pruská, ruská a švédská vojska).

16.-19. října

Na půl milionu vojáků se zapojilo do bitvy u Lipska ("bitvy národů"); mohutné přesile koalice nedokázal Napoleon odolat, jeho armáda utrpěla těžkou porážku (ztráty činily 40 tisíc mrtvých a raněných a 20 tisíc zajatců). Na straně spojenců bylo 47 tisíc mrtvých a raněných. Autorem spojeneckých plánů této bitvy byl maršál J. J. Václav Radecký z Radče, nejvýznamnější český vojevůdce 19. století.


1814


Mlynář Jakub Kuchařka z Podedvorského Mlýna na vlachobřezském panství sestrojil čističku na obilí.

Parní stroj se v českých zemích poprvé uplatnil v průmyslové výrobě v soukenické továrně Ch. Wünsche v Brně.

1. března

Čtyři vítězné evropské velmoci (Rusko, Rakousko, Prusko a Anglie) vytvořily ve francouzském městě Chaumont-en-Bassigny nový mocensko-politický blok, který se stal rozhodujícím faktorem evropské politiky (zavázaly se bojovat s Napoleonem až do úplného konce). Přijatá smlouva obnovovala v Evropě předrevoluční stav.

1. května

Opavě bylo založeno Gymnazijní muzeum jako první veřejné muzeum v českých zemích; zakládací listinu obdrželo 6. února 1819, úředně schváleno bylo 18. ledna 1820. Stalo se předchůdcem Slezského muzea.

30. května

Tzv. prvním pařížským mírem se ukončilo dlouhé období válek protinapoleonské koalice s Francií; ta byla vrácena do hranic, jaké měla v roce 1792 (s drobnými územními zisky). Do Francie se vrátili vyhnaní Bourboni.

14. září -9. června 1815

Za účasti řady evropských panovníků (mj. císaře rakouského, ruského cara, pruského krále) a diplomatů se konal vídeňský kongres k projednání celkového uspořádání Evropy po skončení napoleonských válek. Kongres se pokusil také stanovit obecné zásady pro udržení míru v Evropě a pro zachování monarchisticko-aristokratických forem vlády, ohrožených myšlenkami Francouzské revoluce. Závěrečné dokumenty, podepsané 8. a 9. června 1815, představovaly kompromisní řešení vzniklých sporů (mezi Ruskem a Pruskem na jedné a Rakouskem a Anglií na druhé straně - otázka polská a saská). Rakousko získalo Tyroly a Vorarlbersko, Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích, západní polovinu Korutan, Lombardii, Benátsko, Gorici a Gradišku, Kraňsko, Istrii, Dalmácii a východní část Haliče. Pod předsednictvím Rakouska se vytvořil 8. června 1815 tzv. Německý spolek, skládající se z 41 státečků a měst. Českých zemí se vídeňský kongres dotkl jen tím, že byly pojaty do tohoto Německého spolku.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.