F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození - pokračování


1778


počátek ledna

Došlo k dohodě mezi dědicem Bavorska falckým kurfiřtem Karlem Theodorem a rakouským kancléřem V. A. Kounicem o rozdělení dědických nároků po vymření bavorské linie Wittelsbachů: Bavorsko mělo připadnout Habsburkům a falcká větev Wittelsbachů měla získat Rakouské Nizozemí. Vzápětí po dohodě obsadily okupační rakouské sbory odstoupená území. Rakouská okupace narazila na odpor nejen bavorského lidu, ale i německých států, na prvním místě Pruska, s nímž se spojilo i Sasko.

24. května

Marie Terezie nařídila moravskému guberniu přeložení olomoucké univerzity do Brna (do budovy někdejšího jezuitského kolegia); současně byla přemístěna i bohatá knihovna. Univerzita měla pouze filozofickou a teologickou fakultu, roku 1777 bylo od ní odděleno právnické studium. Brněnská univerzita byla rozšířena o studium anatomicko-chirurgické, byly zde zřízeny i stolice dějin všeobecných a pastorálních. Univerzita byla roku 1783 dočasně zrušena Josefem II.

5. července

Velká pruská armáda překročila u Náchoda severovýchodní hranice Čech; tím začala válka o bavorské dědictví (tzv. bramborová válka, toto označení získala pro krátké trvání a nevýraznou bojovou činnost). Postup Prusů se zarazil o obrannou linii rakouského vojska, jejímiž hlavními body byly Hradec Králové, Jaroměř a Jičín. Mimo drobnější šarvátky nedošlo k vážnějšímu boji. Marie Terezie usilovala o uzavření míru.

říjen

Nastal ústup pruských vojsk z Čech do Saska a Slezska.


1779


8. března

Uzavřen tzv. mír těšínský (mírová smlouva rakousko-pruská), podle něhož se Marie Terezie zřekla lén Koruny české v Bavorsku a Horní Falci a spokojila se pouze se ziskem bavorské Innské čtvrti (území na soutoku řek Inn a Dunaj).


1780


8. března

Reskriptem byly zrušeny vyšetřující náboženské komise vyslané proti valašským nekatolíkům.

10. října

Položen základní kámen ke stavbě pevnosti Terezín.

29. listopadu

Ve věku třiašedesáti let a šesti měsíců zemřela císařovna Marie Terezie; nástupcem na trůn v habsburské monarchii se stal její nejstarší syn JOSEF II. [1780-1790], kterým započala vláda habsbursko-lotrinského rodu. Pokračoval v hlubokých reformách, které zahájila jeho matka; své plány na vybudování jednotně řízené, osvícené a mocné monarchie však zcela nenaplnil, přestože za tím účelem prosadil na 6 tisíc reformních výnosů, patentů a nařízení.

31. prosince

Josef II. vydal nařízení, kterým se rušily náboženské misie, dohlížející na pravověrnost v krajích a pátrající po zakázaných knihách; toto nařízení bylo doplněno dalším výnosem z 20. března 1781.


1781


Vydán nový soudní řád, který prohlašoval za vůdčí princip rovnost všech občanů před zákonem; v zásadě byl zrušen trest smrti (připouštěl se jen v době stanného práva).

březen

Zrušena všechna závislost domácích klášterů na představených a klášterech zahraničních jakož i všechny zahraniční styky; řeholníci byli podřízeni domácím biskupům.

23. dubna

Josef II. v dopise dvorské kanceláři dal podnět ke zrušení nevolnictví.

květen

Klášterům bylo zakázáno přijímat novice, dokud pro ně nebude stanoven numerus clausus; řeholníci cizího původu byli vyzváni, aby opustili zemi.

12. května

Vydán výnos povolující návrat evangelíkům do země a rušící bezprávnost nekatolíků; zároveň byl zrušen dosavadní přísný zákaz vlastnit a číst evangelickou literaturu.

červen, červenec

Náboženské nepokoje se přenesly i na Českomoravskou vysočinu, kde se jejich střediskem stala Olešnice a okolí; v září t. r. předložili olešničtí nekatolíci prostřednictvím svého posla J. Jakubce žádost císaři o udělení náboženské svobody.

1. září

Vydány dva patenty, které nově upravovaly postup při vyřizování poddanských stížností, zakazovaly tělesné trestání poddaných holí nebo karabáčem a umožňovaly jejich právní ochranu proti libovůli vrchnosti.

13. září

Josef II. rozhodl o zavedení "rozumné toleranční soustavy", kterou se povolovala soukromá bohoslužba a udělování občanských práv luteránům, kalvinistům, pravoslavným a Židům; bylo jim umožněno "nabývati statků, měšťanství a práv řemeslnických, dosahovati úřadů a akademických gradů".

říjen

Zrušeno potupné označení Židů žlutým kolečkem na rameni (žlutá barva označovala též nevěstky) a také zvláštní "židovské mýto", jež byli Židé nuceni platit u městských bran. Další dekrety vydané ještě v říjnu 1781 umožňovaly židovské mládeži přístup ke středoškolskému i vyššímu vzdělání.

6. října

Císař Josef II. požadoval od státní rady souhlas s veřejným vyhlášením připravovaného uzákonění náboženské tolerance (probíhal zde "zápas" mezi konzervativci a radikály v čele s V. A. Kounicem).

13. října

Vlastnoručním listem císaře Josefa II. bylo oznámeno dvorské kanceláři, že panovníkovo rozhodnutí o náboženské toleranci má být zveřejněno prostřednictvím tisku německy, latinsky, francouzsky a italsky.

20. října

Po kontroverzní debatě ve státní radě dosáhl Josef II. souhlasu k zveřejnění tzv. tolerančního patentu, a to v cirkulářích (oběžnících) zemských úřadů a zároveň v tisku (český cirkulář vyšel 27. října, a to nejprve na Moravě). Patentem byla veřejně přiznána náboženská tolerance pro tři nekatolická náboženská vyznání - pro luterství, kalvinismus a pravoslaví, přičemž jejich náboženské obřady mohly být vykonávány pouze soukromě, kdežto katolictví si nadále zachovalo postavení státního náboženství (ponechávalo si privilegované postavení v oblasti kultu, církevní správy a školství). Tolerovaná nekatolická náboženství zůstávala v mnoha ohledech diskriminována: jejich modlitebny a školy mohly být zřizovány jen tam, kde žilo alespoň sto rodin téhož vyznání, tyto modlitebny nesměly mít zvony, věže a vchody z ulice. V občanském ohledu však byli nekatolíci zrovnoprávněni s katolíky, takže mohli vlastnit nemovitý majetek, nabývat měšťanského a mistrovského práva, dosahovat akademických hodností, mohli být přijímáni do státních služeb. Toleranční patent se vztahoval jen na země české a rakouské, v ostatních zemích, patřících k rakouské monarchii, byl publikován později (například slezský královský úřad publikoval svůj cirkulář až 30. března 1782). Patent si podržel platnost zákona až do roku 1861.

24. října

Vydáno nařízení, podle něhož měli být ustanovováni protestantští duchovní pokud možno jen ze zemí habsburských (nejvíce z Uher).

1. listopadu

Byl vydán patent o zrušení tuhého poddanství (člověčenství, nepřesně nevolnictví) v českých zemích; poddaní získali mj. tato práva: uzavírat manželství bez svolení feudálního pána, svobodně opouštět panství a hledat zaměstnání dle libosti, možnost vysílat své děti na studia a na řemesla. Poddaní již neměli povinnost odebírat panské pivo nebo pálenku, mlít ve vrchnostenském mlýně, vykonávat dvorskou službu. Z poddaných se stali osobně svobodní lidé, zachovány zatím zůstaly robota, dávky a peněžní platy.

20. listopadu

Někdejší mikulovský probošt, od roku 1781 královéhradecký biskup J. L. Hay, vydal oběžník, v němž se otevřeně postavil za principy náboženské tolerance.

29. listopadu

Císař Josef II. vydal rozhodnutí, podle něhož měly být zrušeny všechny kláštery, pokud se nezabývají vyučováním, nepěstují vědy a nepečují o nemocné; jejich majetek měl být sekularizován "ve prospěch náboženství a lásky k bližnímu". Řeholníci zrušených klášterů mohli dále působit v duchovní správě nebo vstoupit do jiného domácího nezrušeného kláštera nebo pokračovat v řeholním životě v některém zahraničním klášteře, případně žít z penze.


1782


Pro správu Moravy a Slezska bylo zřízeno společné moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně; jeho předsedou byl moravský zemský hejtman. Šlo o důsledek centralistické snahy císaře Josefa II. vytvořit větší zemské celky (z dřívějších 13 gubernií v monarchii jich zůstalo 8).

12. ledna

Započato s postupným rušením mužských i ženských klášterů žebravých a rozjímavých řádů: kartuziánů, trinitářů, benediktýnek, celestýnek, cisterciaček, dominikánek, františkánek, karmelitek, klaristek, premonstrátek aj. Rušení probíhalo do října 1784; z nejznámějších šlo například o klášter sázavský, kladrubský, zbraslavský, plaský, zlatokorunský, sedlecký, velehradský, hradiský, loucký, starobrněnský. Z jmění zrušených klášterů byl zřízen náboženský fond, jehož úroků bylo užíváno pro církevní účely (financování nových far). V Čechách bylo ze 154 konventů zrušeno 71, na Moravě ze 74 plných 41; tato "akce" se bohužel neobešla bez ničení vzácných kulturních hodnot (rukopisů, uměleckých děl i knih). Klášterních budov bylo užito jako kasáren, nemocnic, případně byly prodány do soukromých rukou pro potřeby manufaktur a továren. Současně s rušením klášterů byly zavírány i některé "zbytečné" kostely a kaple (jen v Praze bylo takto postiženo 37 církevních budov, mezi nimi byla zbořena i Betlémská kaple).

16. ledna

Vydány předpisy o postupu přihlašování se k tolerovaným náboženstvím; nařízení bylo upřesněno 31. ledna t. r. V prvním "tolerančním" roce (1782) se přihlásilo k evangelické víře v Čechách a na Moravě asi 50 tisíc osob.

19. ledna

V Brně došlo k založení první zednářské lóže na Moravě; zakladatelem byl hrabě Karel Salm, obdržela název U vycházejícího slunce.

únor

Vyšla vládní instrukce k nové farní organizaci (mělo se vycházet z místní polohy); docházelo k zakládání nových far, které představovaly nejnižší orgán církevní správy.

12. září

Po čtyřletém působení byla zrušena univerzita v Brně, přenesena do Olomouce a přeměněna dvorským dekretem ze 14. září t. r. v lyceum pro studia teologická, právnická, lékařská a filozofická.


1783


Vydán manželský patent, který sice ponechával církevní formu sňatku, avšak vyjmul manželské spory z kompetence církevních soudů.

K stávajícímu státnímu solnímu monopolu přibyl monopol tabákový.

Přijata další nařízení: zjednodušení katolických bohoslužeb, podstatné omezení počtu procesí, snížení počtu svátků (na 27 v roce), zákaz zvonění proti mračnům a bouřím.

J. A. Hanke z Hankenštejna vydal ve Vídni jazykovou obranu Empfehlung der böhmischen Sprache und Literatur s programem rozvoje a povznesení českého jazyka.

V Praze vyšla česká jazyková obrana publicisty a literáta K. I. Tháma Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm liknavým a nedbalým sepsaná; vášnivě v ní zaútočil na "kleté zemany a šlechtice", kteří se odcizili českému jazyku.

13.-14. února

Vypuklo povstání na rychmburském panství ve východních Čechách, jímž vyvrcholil vleklý spor poddaných s vrchností o odvádění úročního ovsa; proti poddaným zasáhlo vojsko.

březen

Českých Budějovicích zřízeno samostatné generální vikářství, které bylo roku 1785 přeměněno na biskupství; prvním biskupem se stal hrabě J. Prokop Schaffgotsch. Diecéze spravovala kraje Budějovický, Táborský, Písecký a Klatovský.

15. března

K Moravě bylo administrativně připojeno rakouské Slezsko; v čele nového správního celku bylo moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.

24. března

Zavedena nová soudní organizace (pro Moravu), pro Čechy 4. dubna t. r.; soudnictví bylo odděleno od správy. Formální rozdíl ve společenském postavení stran byl ponechán jen u soudů prvé instance (český zemský soud v Praze a moravskoslezský soud v Brně), před soudy druhé a třetí instance si byly strany formálně rovny.

30. března

Po zrušení kněžských biskupských seminářů a klášterního studia byly zřízeny v sídlech univerzit a lyceí státní generální semináře, které měly zajistit výchovu josefínsky smýšlejících a státu oddaných kněží; měli se stát horlivými pastýři lidu, prodchnuti laskavostí a láskou k bližnímu, k pravé křesťanské toleranci. Správu generálních seminářů vedli ředitelé (rektoři) jmenovaní státem. V českých zemích byly zřízeny dva semináře - v Praze (v Klementinu) a Olomouci (v zrušeném klášteře hradiském); do čela pražského semináře byl postaven dosavadní českokamenický děkan A. Zuppe, kterého po dvou letech vystřídal J. F. Hurdálek. V čele olomouckého semináře stál od srpna 1789 J. Dobrovský (od července 1787 byl nejdříve prorektorem).

21. dubna

V Praze otevřeno nové (velké) divadlo, postavené nákladem hraběte F. A. Nostice (dnešní Stavovské divadlo).

květen

Nastalo rušení všech náboženských bratrstev a literátských sborů; z jejich jmění byl vytvořen chudinský a nadační fond pro humanitní a sociální účely (zřizovány nemocnice, porodnice, nalezince).

27. října

Byl zrušen stavovský zemský výbor Království českého a jeho působnost byla přenesena na české zemské gubernium; vedení stavovských záležitostí převzali v květnu 1784 dva guberniální radové, zvolení českým zemským sněmem z panského a rytířského stavu.

4. prosince

Josef II. v "pastýřském listu" státním úředníkům ukládal byrokratickou horlivost a oddanost státu.

1783-1785

Prováděna reforma městské správy, kdy místo dosavadních městských rad byly zřizovány tzv. regulované magistráty. Měšťané si volili volitele a ti pak volili členy městské rady z vybraných kandidátů, kteří složili zkoušku způsobilosti před zkušební komisí.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.