F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození - pokračování


1770


Měšťanský podnikatel (původně barvířský tovaryš) J. J. Leitenberger začal budovat velké kartounky v severních Čechách; t. r. založil kartounku ve Verneřicích, v dalších letech například v Kosmonosích - Josefodole a Zákupech. O rok později založil kartounku i hrabě Kinský na svém panství Sloup v severních Čechách (v provozu zde měl od roku 1756 i sklářskou manufakturu).

Josef II. jednal v Uničově s pruským králem Fridrichem II. o společném vystoupení proti Rusku, o Turecku a také se zde dohodli na tzv. prvním dělení Polska.

V Brně byla založena Moravská hospodářská společnost, která měla za cíl všestranný ekonomický rozvoj Moravy.

Vláda vydala (na popud barona Kressla, rádce Marie Terezie) nařízení k podpoře přeměny nezakoupených usedlostí v zakoupené, kterým by byla současně zaručena široká dědická posloupnost.

1. ledna

Začal platit tereziánský trestní zákoník; sjednocoval trestní právo českých a rakouských zemí.

1770-1771

Velká neúroda v českých zemích (v roce 1771 způsobena dlouhotrvajícími dešti). Ceny obilí stále rostly, mezi lidem se zmáhal hlad. Vláda se snažila zabrzdit růst cen vydáním nařízení o maximálních (tzv. královských) cenách. Za hladomoru zemřelo v českých zemích asi půl milionu lidí, tj. přes 12 % všeho obyvatelstva. Ukazovala se nevýhodnost obilní monokultury, což vedlo k hromadnému rozšíření pěstování brambor. Hladomor vyvolával neklid na venkově a radikalizoval selské nepokoje. K zmírnění situace se dováželo obilí z Uher.


1771


V Čechách došlo k řadě selských vzpour; na jaře zasáhly jižní Čechy, odtud se přenesly na Klatovsko a Žatecko, z části i na Čáslavsko a Plzeňsko. V létě zachvátily nepokoje střední Čechy. Poddaní požadovali, aby jejich vrchnosti respektovaly dvorský dekret z 30. března 1770, který zakazoval dělit třídenní robotu na šest půldnů.

1. června

Marie Terezie rozhodla o ustavení urbariální komise, jež by provedla úpravu povinností poddaných vůči vrchnostem; vláda považovala za únosnou třídenní robotu v týdnu, vrchnosti prosazovaly až šestidenní robotu. K zřízení komise pro Čechy došlo 6. října t. r. (v čele s hrabětem F. Khevenhüllerem), pro Moravu byla ustavena 10. října t. r.

6. července

Vyšel císařský robotní patent pro Slezsko; představoval kompromis mezi návrhem F. Blanca (člena urbariální komise) a stávajícími poměry. Jeho vzorem byl zvláště robotní patent pro Čechy (1738). V zásadě se mělo robotovat 3 dny v týdnu, další Blancovy návrhy nebyly prosazeny pro odpor šlechty.

říjen

Inspekční cesta Josefa II. po českých zemích ukázala špatný hospodářský stav země, a zejména bídu poddaných.


1772


Pražský nakladatel a zednář (známý svými úzkými styky s osvícenci kolem Ignáce Borna) Wolfgang Gerle zřídil v Praze první veřejnou čítárnu zahraničních časopisů, tzv. Learned Club; o něco později vznikla podobná instituce i v Brně.

5. srpna

Sjednána předběžná dohoda mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem o rozdělení oblastí, které byly odtrženy od Polska; tento uchvatitelský akt byl později nazván "první dělení Polska". Habsburská monarchie získala jižní část Polska, tzv. království haličsko-vladiměřské (území o rozloze zhruba 1500 čtverečních mil, které obývalo na 3 miliony lidí).


1773


Vydán zákon, kterým byl ustanovován odvod k vojsku a vyhlášena zásada obecné vojenské povinnosti (výjimku měli šlechtici, duchovní, měšťané, státní i panští úředníci, studenti, lékaři).

Území habsburské monarchie bylo rozděleno na tzv. verbovací okresy, každý z nich musel ročně dodávat určitý počet rekrutů.

21. července

Bula papeže Klimenta XIV. (vydána na naléhání francouzských a španělských Bourbonů) Dominus ac redemptor noster rušila jezuitský řád; umožňovala světským vládám rozhodnout o majetku řádu. V Praze byla bula publikována 4. září t. r. Habsburský dvůr ji přivítal, neboť přispívala k omezování vlivu církve. Směrnice Marie Terezie (17. září t. r.) konkretizovala obecné zásady. Zrušením Tovaryšstva Ježíšova definitivně skončil déle než sto let trvající protireformační hon na české knihy.

13. prosince

Vláda vydala vyhlášku, podle níž bylo potiskování tkanin prohlášeno za svobodnou živnost, kterou mohl provozovat každý; to vedlo k mohutnému nárůstu počtu kartounek, zejména v Praze, kde byla nejznámější kartounka Vondráčkova (založena roku 1777), nejstarší pak kartounka F. A. Sägra v Poštovské ulici na Starém Městě (1774).


1774


K Rakousku byla připojena část Multanska (Bukovina), které ji získalo za podporu Turecka při mírových jednáních v Küčük-Kajnardži (v červenci t. r.); to umožnilo spojit získané polské území se Sedmihradskem.

25. ledna

Zřízen tzv. studijní fond, kam byl převáděn movitý i nemovitý majetek jezuitů; měl se stát ekonomickou základnou připravované školské reformy. Jeho výše byla odhadnuta v českých zemích na 8 milionů zlatých (6 milionů z Čech, 2 miliony z Moravy). Jezuitům byla odňata pražská univerzita, 42 gymnázií v Čechách, 15 gymnázií na Moravě. Některá tato gymnázia převzali piaristé, jiná světští pedagogové, ale celkový počet gymnázií se zmenšil: v Čechách jich zbylo 13, na Moravě 7; jiná gymnázia se přeměnila na školy hlavní nebo normální.

březen

Vídeňská vláda reskriptem nařídila, aby se vrchnosti během šesti měsíců dohodly s poddanými o nových urbářích (pod podmínkou třídenního robotního maxima) na tzv. narovnání. Tam, kde by k dohodě nedošlo, měly nové urbáře sestavit státní úřady (krajské úřady).

počátek června

Vláda podlehla tlakům vrchnosti a rozhodla, aby dohody o urbářích mezi nimi a nevolníky byly schváleny, i kdyby odporovaly obecným předpisům a přípustné výměře robotních povinností.

6. prosince

Vydán Všeobecný školní řád pro školy normální, hlavní a obecné; původcem reformy byl významný reformátor pruského školství, pedagog (a biskup) ze slezské Zaháně J. I. Felbiger, proslulý tzv. písmenkovou a tabulkovou metodou výuky, spolu s F. K. Hälingem. Jejich školní řád vycházel z požadavku šestileté povinné školní docházky pro děti od 6 do 12 let. Reforma zaváděla tři nové typy škol: nejníže stály jednotřídní nebo dvojtřídní školy triviální, zakládané na vesnicích (farních) a v menších městečkách, kde žilo 80-100 dětí. Zde se učilo třem základním předmětům - čtení, psaní a počítání včetně základních pracovních a hospodářských znalostí. Ve větších (krajských) městech byly zakládány trojtřídní hlavní školy; nejvyšší stupeň tvořily školy normální, zakládané v hlavních městech (v Praze i Brně roku 1775), které vychovávaly i učitele. Prováděním reformy byly pověřeny zvláštní zemské školní komise; v Čechách prováděl reformu obecných škol kaplický farář F. Kindermann, pozdější biskup litoměřický. Ten proslul zásadou zavádění pracovní (zejména zemědělské a textilní) výroby do výuky. Na Moravě zastával obdobnou funkci I. Mehoffer, zakladatel normální školy v Brně.


1775


leden

Počátek živelného povstání německých poddaných z Teplic nad Metují; k nim se postupně přidávaly další vesnice na Teplicku, Broumovsku a Policku. Poddaní odmítali robotovat a žádali zásadní úpravu robotních povinností. 26. února tvrdě zakročilo proti povstalcům vojsko.

19. března

U rtyňského rychtáře Antonína Nývlta se sešlo tzv. selské guberno (spolek vesnických rychtářů na náchodském panství), které se usneslo příští den vytáhnout v čele svých obcí na náchodský zámek a žádat zde úlevu robotních povinností. 20. března vytáhli poddaní do Náchoda, kde si u vrchnostenského správce vynutili snížení roboty na 1 až 6 dní ročně. Postupně povstali poddaní na Bydžovsku, Boleslavsku, Kouřimsku, Pardubicku, Hradecku, Čáslavsku a Chrudimsku. Houfy poddaných táhly z panství na panství a vybíjely si svou nenávist proti vrchnostem a panským úředníkům.

24. března

Několik houfů vzbouřenců dospělo přes Brandýs až k branám Prahy, zde však byly rozprášeny vojskem (vysláno bylo na 40 tisíc mužů pěchoty a 4 jízdní pluky). I v dalších dnech byli povstalci rozehnáni po krvavých srážkách s vojskem; k nejznámějšímu střetnutí došlo u Chlumce nad Cidlinou (25. března). Do konce března byl odpor poddaných zlikvidován a řada z nich byla tvrdě potrestána (odtud rčení "dopadli jako sedláci u Chlumce").

9. dubna

Marie Terezie vydala pro všechny účastníky selských bouří generální pardon.

polovina května-červenec

Vypukly rozsáhlé nepokoje na bítovském panství ve znojemském kraji. V dalších týdnech docházelo k lokálním výbuchům protirobotních bouří na jižní a střední Moravě, v západních a jižních Čechách. Na mnoha místech zasahovalo vojsko (Konopiště, Velké Meziříčí, Lesonice).

15. července

Vydán nový celní řád (platil od 1. listopadu t. r.), podle něhož se vytvářelo ze všech neuherských zemí jednotné celní území (odstraňoval vnitřní cla mezi českým a rakouským územím). To přispívalo k rozvoji průmyslu v západní části habsburské říše, a naopak odsuzovalo Uhry k úloze agrární země, jejíž výroba nesměla konkurovat českému a rakouskému průmyslu.

13. srpna

Marie Terezie vydala (na návrh F. Blanca) poslední robotní patent pro Čechy (7. září t. r. pro Moravu), který rozdělil poddané do 11 robotních tříd podle majetku. Toto rozdělení se pak stalo základem pro berní zatížení poddaných: od podruhů, kteří nevlastnili půdu, neplatili tedy žádnou daň a měli konat robotu 13 dnů ročně, až po sedláky, kteří platili 42 zlatých 45 krejcarů roční kontribuce a týdně museli konat třídenní robotu se čtyřmi kusy potažního dobytka a mimo to ještě pěší robotu jednou osobou tři dny v týdnu v době od 16. května do 28. září. Současně byla stanovena délka robotního pracovního dne: v zimě na 8 hodin, v létě na 12 hodin včetně přestávky na oběd a na cestu do práce a z práce. Reforma přinesla úlevu hlavně sedlákům.

13. října

Schválen nový studijní řád pro gymnázia (autorem byl rektor savojské akademie ve Vídni, piarista G. Marx), který snižoval studium na pět let; tvořily ho tři třídy, tzv. gramatikální a dvě třídy tzv. humanitní. Čeština byla ze středních škol úplně vyloučena, naopak znalost němčiny byla podmínkou přijetí do gymnázia. Vrchní dozor nad gymnázii v Čechách měl studijní direktor (byl jím K. J. Seibt), řediteli jednotlivých ústavů byli krajští hejtmani, zastupovaní gymnazijními prefekty.


1776


Vláda vydala nařízení o užívání vrchnostenských pastvin a lesů poddanými; to umožňovalo vrchnosti vybírat poplatky, případně vyžadovat za ně "náhradní" robotu.

2. ledna

Vešel v platnost zákaz mučení při hrdelních procesech; předním odpůrcem mučení byl vídeňský osvícenec a rodák z moravského Mikulova J. Sonnenfels (v roce 1775 vydal spis O odstranění tortury).


1777


Na Valašsku došlo k náboženským nepokojům; podnět k nim dal úskok tří exjezuitských misionářů (J. Kořiska, P. Jiříček a P. Sašina), kteří vyhlašovali místnímu lidu domnělý královský patent o udělení náboženské svobody, aby zjistili, kolik osob setrvává tajně v nekatolictví. Výsledkem bylo, že přes 10 tisíc lidí v 60 obcích na Vizovicku a Vsetínsku se přihlásilo k evangelickému vyznání, rušilo katolické bohoslužby a bouřlivě se dožadovalo, aby k jejich farním kostelům byli dosazeni evangeličtí duchovní. Vláda se snažila čelit tomuto hnutí vysláním několika vyšetřujících komisí s vojenskou asistencí; postupně (někde až do roku 1780) se dařilo kraj uklidnit. Vzbouřené obce se formálně vrátily ke katolicismu. Josef II. i V. A. Kounic prosazovali umírněný postup (na rozdíl od Marie Terezie, která chtěla zlomit odpor represáliemi - odvody k vojsku, káznicemi).

6. února

Dvorský dekret o zrušených jezuitských knihovnách umožňoval jejich soustředění v Praze a včlenění do nově zřízené univerzitní knihovny, která byla t. r. zpřístupněna veřejnosti. Od roku 1782 měla i zvláštní oddělení českých tisků. Ve stejné době byla založena i univerzitní knihovna v Olomouci.

1. března

Marie Terezie schválila návrh dvorního rady F. A. Raaba na poddanskou reformu (tzv. raabizaci) v Čechách; její podstatou bylo rozdělení vrchnostenských dvorů mezi poddané a převedení robot na peněžité platy (reluice). Tím se mělo dosáhnout v duchu tereziánského kameralismu zvýšení zemědělské výroby a zvýšení populace. Raab si možnost této reformy ověřoval od roku 1775 na bývalých jezuitských panstvích v Žirči a Žacléři, kde se plně osvědčila. Realizace raabizace se setkala s nepochopením feudálních vrchností, a tak byla provedena jen na komorních, nadačních, klášterních a některých městských a šlechtických statcích (celkem na 105 panstvích). Při prováděné raabizaci došlo ke vzniku nových obcí (128 v Čechách, 117 na Moravě).

polovina roku

Náboženské nepokoje propukly v Nosislavi u Židlochovic; k uklidnění přispěla komise pod vedením mikulovského probošta J. L. Haye (podobně jako na Valašsku).

14. listopadu

Vydán důvěrný pokyn, aby nekatolíci nebyli nuceni k účasti na katolických církevních obřadech a aby byl tolerován neveřejný výkon jejich náboženských obřadů.

5. prosince

Na žádost Marie Terezie bylo bulou papeže Pia VI. povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství; dekret dvorské kanceláře z 24. května t. r. tento akt dovršil. Prvním arcibiskupem se stal Antonín hrabě Colloredo.

Současně došlo k založení brněnského biskupství, přičemž kolegiátní chrám sv. Petra a Pavla byl povýšen na stoliční. Brněnská diecéze se stala součástí olomouckého arcibiskupství (z 525 far dosavadní olomoucké diecéze bylo 151 far základem nového brněnského biskupství). Prvním biskupem se stal hrabě M. F. Chorinský. Původně navrhovala Marie Terezie i zřízení biskupství v Opavě, avšak problémy s řádem německých rytířů (patřil jim hlavní kostel) tento úmysl zmařily; byl zde zřízen jen generální vikariát.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.