F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození - pokračování


1750


3. srpna

Vídeňská vláda vydala patent o výrobě příze a plátna v Českém království; v patentu se poukazovalo na to, že se v Čechách vyrábí nestejnoměrná příze, proto byly stanoveny technologické postupy.

7. listopadu

Ve všech dědičných habsburských zemích byla zavedena jednotná (zlatková) měna, jejímž základem se stala vídeňská marka stříbra, rovnající se 12 tolarům (neboli 24 zlatým). Došlo k 10 % zlehčení tolarů, zhoršila se i kvalita drobných mincí. Od roku 1751 byla zahájena ražba mincí v hodnotě 17 a 7 krejcarů. 21. září 1753 byla uzavřena s Bavorskem dohoda o konvenční měně, směřující k zavedení jednotné říšské měny. Vídeňská marka byla nahrazena kolínskou, z níž se mělo razit 10 tolarů nebo 20 zlatých (tzv. dvacetizlatková měna). K dohodě postupně přistupovaly i další německé státy.

1750-1753

Komise hraběte J. F. V. Larische vyšetřovala příčiny berních nedoplatků v Čechách; na základě její zprávy vydala vídeňská vláda nařízení o kontrole pohybu poddanské půdy a o odškodňování poddaných za zabraný rustikál. Zároveň začala ostře zasahovat v případech krutého zacházení s poddanými. Jako první byl uvězněn a na čas zbaven správy panství Nahý Újezdec u Tachova Josef Rodovský z Hustiřan (1757).


1751


Došlo k vytvoření zemských manufakturních úřadů. Jim byli podřízeni krajští inspektoři, jimž přímo podléhali místní přednostové živností, tzv. lokálové, kteří představovali nižší orgán zemského manufakturního úřadu.

23. ledna

Císařským reskriptem bylo uskutečněno postátnění krajských úřadů, čímž se staly druhou hlavní instancí veřejné správy. Z krajských hejtmanů (jako stavovských hodnostářů) se stali státní úředníci. Dosud byli v čele každého kraje dva hejtmani - jeden ze stavu panského, jeden z rytířského. Krajským hejtmanům bylo přiděleno pevné ústřední místo v krajských městech spolu s platem. Úřad byl každoročně obnovován, nemohli ho zastávat cizinci, nýbrž jen příslušníci šlechty vyšší a nižší, kteří měli inkolát (teprve od Josefa II. mohli úřad zastávat i nešlechtici). Nové krajské rozdělení mělo zajistit, aby všechny kraje byly přibližně stejně velké. Čtyři největší kraje byly rozděleny a počet krajů v Čechách byl tak rozšířen z 12 na 16 (Berounský, Boleslavský, Budějovický, Bydžovský, Čáslavský, Hradecký, Chrudimský, Klatovský, Kouřimský, Litoměřický, Loketský, Plzeňský, Prácheňský, Rakovnický, Táborský, Žatecký), přičemž Praha nepatřila do žádného kraje. Na Moravě bylo i nadále 6 krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský). Ve Slezsku byl až roku 1783 vytvořen Opavský a Těšínský kraj.

30. ledna

Vydána rezoluce o oddělení soudní pravomoci od politické. Vymezovala pro Čechy, Moravu a Slezsko pravomoc reprezentací a konsesů.

19. února

Došlo ke zrušení osvobození vrchnostenských pozemků od placení daní; dále bylo zakázáno zmenšovat rustikální pozemky.


1752


V pražském Klementinu byla založena meteorologická stanice, která od roku 1775 denně měří a zapisuje počasí (jde tak o nejdéle zachycené údaje v celosvětovém měřítku). Na jejím založení měl mimořádné zásluhy Josef Stepling, českoněmecký matematik, fyzik a astronom a zároveň kněz a příslušník jezuitského řádu.

Na Moravě došlo ke zrušení většiny hrdelních soudů (kolem 200 vrchnostenských a městských soudů) vyjma měst královských a 26 měst municipiálních; v Čechách byl pro odpor stavů podobný krok realizován až 19. srpna 1765, kdy z 365 kriminálních soudů první instance bylo ponecháno jen 30, a to vesměs ve větších městech. Bylo tak odstraněno dosavadní nekvalifikované rozhodování a vrchnostem byl odňat důležitý nástroj ovládání poddaných. Nadále jim byl ponechán výkon práva civilního.

V Čechách vzniklo manufakturní kolegium v čele s prezidentem královské reprezentace a komory. Jeho úkolem bylo všemožně pomáhat manufakturám při získávání surovin a půjček, starat se o výchovu kvalifikovaných dělníků, o získávání odborníků z ciziny a o odbyt domácích výrobků. Manufakturní kolegium existovalo 5 let a bylo roku 1757 spojeno s komerčním konsesem v jeden úřad - Consessus in commercialibus et manufacturisticis.

Z iniciativy zemských úřadů došlo v Brně ke zřízení Úvěrní banky, jediného významnějšího peněžního ústavu v českých zemích. Banka přispěla značnou měrou k přerodu Brna v centrum vlnařského průmyslu na Moravě.

19. února

Vyšlo nařízení o prodeji nebo pronájmu veškerého obecního majetku.

25. června

Provedena úprava studijního řádu pražské univerzity (po stránce organizační); do čela fakult postaveni státem jmenovaní direktoři.

18. listopadu

V Brně došlo ke zřízení apelačního soudu pro Moravu, na nějž byla přenesena veškerá civilní a trestní apelační řízení. Morava se tímto opatřením vyčlenila z pravomoci pražské apelace. Jednání soudu byla vedena v němčině nebo češtině. Nová organizace soudnictví byla dokladem uvolňování svazku zemí Koruny české za současné centralizace státu.

23. prosince

Vydán celní řád pro české země, jenž odstraňoval celní poplatky mezi Čechami, Moravou a Slezskem a naopak vysokými dovozními cly chránil domácí výrobu (zejména proti dovozu z pruského Slezska).


1753


1. dubna

Cenzura knih byla odňata církvi a přenesena na cenzory jmenované vládou; to umožnilo snadnější vydávání nových knih.

13. října

Marie Terezie podepsala patent o soupisu obyvatelstva v rakouské monarchii; první konskripce (soupis) obyvatel byl proveden v následujícím roce. Podařilo se jej uskutečnit jen za cenu mnoha chyb a nepřesností. Celkový počet obyvatel monarchie činil 18,8 milionu, z čehož žilo v Čechách 2,493 milionu lidí (sídlili ve 244 městech, 303 městečkách a 11 287 obcích) a na Moravě i ve Slezsku 1,42 milionu. Od roku 1762 probíhaly konskripce každoročně. Prováděly je nejdříve vrchnostenské a církevní úřady, od roku 1771 pak vojenské a politické úřady. Moderní sčítání začalo od roku 1869 a následovalo přibližně v desetiletých intervalech.

1753-1756

V Brně zasedala kompetenční komise, která měla sjednotit zákony zemí Koruny české a rakouských zemí. Po rozpuštění komise byl její úkol přenesen na zákonodárnou komisi ve Vídni, která teprve za 10 let vypracovala Codex Theresianus.

1753-1775

Podle plánů Nicoly Pacassiho byla prováděna přestavba Pražského hradu v jednoduchém klasicismu s bohatými rokokovými interiéry. Na výzdobě se mj. podílel významný český sochař druhé poloviny 18. století I. F. Platzer, který dokázal spojit tradici domácího baroka (byť v zdrobnělé rokokové podobě) s klasicismem vídeňského ražení, dále pak velký architekt pozdního baroka K. I. Dienzenhofer a Ital A. Lurago.


1754


Marie Terezie na návrh vídeňského arcibiskupa Trautsona předložila papeži Benediktu XIV. žádost na zrušení 24 svátků; přes odpor části duchovenstva přijatý edikt připouštěl konat v tyto dny bohoslužby, ale současně dovoloval pracovat.

Byl zaváděn jednotný systém měr a vah na základě dolnorakouské soustavy.

Vydány první zemské lesní řády pro Čechy a Moravu (pro Slezsko v roce 1756); zakazovaly pustošení lesů, propagovaly jejich umělou obnovu a ochranu a rovnoměrnou těžbu.

15. června

Na farní zahradě v Příměticích u Znojma postavil svůj první bleskosvod - "mašinu proti povětří" - farář Prokop Diviš; při svém experimentu byl ovlivněn pokusy B. Franklina, M. V. Lomonosova a dalších učenců.


1756


Rakouská vláda vydala rozhodnutí, podle kterého se měly ve městech konat trhy na vlnu; na nich měli mít soukeníci a nákupčí manufaktur možnost opatřit si dostatek surovin pro další výrobu s přednostním právem nákupu.

16. ledna

Uzavřena tajná spojenecká smlouva (tzv. westminsterská) mezi Anglií a Pruskem o vzájemné neutralitě.

1. května

Zásluhou hraběte V. A. Kounice (působil v letech 1749-1753 jako vyslanec u francouzského dvora) byla podepsána ve Versailles rakousko-francouzská smlouva o vzájemné vojenské pomoci. Kounicovi (od roku 1753 státnímu kancléři) se tak podařilo vytvořit širokou protipruskou koalici, zahrnující vedle Francie i Rusko, Švédsko, Sasko a některé německé státečky, a diplomaticky izolovat Prusko na evropské pevnině. Francii byla slíbena Belgie za pomoc Marii Terezii při možném pruském nebo tureckém útoku. K novému a překvapivému rakousko-francouzskému spojenectví přispěl sílící anglo-francouzský konflikt o zámořské kolonie v Severní Americe a Indii.

26. srpna

Pruská armáda o síle 70 tisíc mužů vpadla bez formálního vypovězení války ze tří stran do Saska; Lipsko i Drážďany se ocitly v pruských rukou a saské vojsko bylo obklíčeno u Pirny. Fridrich II. zahájil tzv. sedmiletou válku (1756-1763).

září

Rakouská vojska se shromažďovala na dvou místech: v Čechách u Kolína se formovala hlavní armáda pod velením hraběte Browna, na Moravě se stal shromaždištěm tábor u Olšan (u Olomouce) na pravém břehu řeky Moravy (velitelem ustanoven kníže Piccolomini).

1. října

Střetnutí pruského vojska Fridricha II., který obešel seskupení saských vojsk u Pirny, s rakouskou armádou generála Browneho u Lovosic; Rakušané byli nuceni ustoupit a snažili se pomoci Sasům. K zamýšlenému spojení nedošlo, saská armáda 15. října kapitulovala a Browne ustoupil zpět k Budyni nad Ohří.


1757


Vydán druhý tereziánský katastr (po určité revizi prvního z 1. května 1748), k němuž byl připojen i soupis panské půdy (dominikál) i veškeré další vrchnostenské užitky z podnikání, platů poddaných a roboty; dominikál byl až do této doby osvobozen od berně. Z prestižních důvodů však nebyl soupis vrchnostenské půdy nazván katastr, ale exequatorium dominicale. Zahrnuty byly i příjmy církve a městského hospodaření, přičemž zdanění vrchnostenských příjmů bylo nižší. Tereziánský katastr platil až do zavedení josefínského katastru v roce 1789; po smrti Josefa II. (1790) se k němu Leopold II. vrátil a pak platil tereziánský katastr až do zavedení stabilního katastru.

polovina dubna

Král Fridrich II. vpadl (se svou 120tisícovou armádou) třemi proudy - ze Saska, Lužice a Slezska - do středu Čech; 1. května rozbil Fridrich II. svůj stan ve Hvězdě na Bílé hoře.

6. května

Bitva u Štěrbohol (u Prahy), v níž bylo rakouské vojsko pod vedením Karla Lotrinského poraženo pruským vojskem; na bojišti zůstalo ležet na 13 tisíc pobitých a raněných habsburských vojáků (padl i maršál Browne). Část poražené armády ustoupila k Táboru, zatímco 40 tisíc mužů se stáhlo za hradby Prahy.

7. května-20. června

Obléhání Prahy Prusy; od počátku června zahájeno třítýdenní dělostřelecké bombardování města, které hladovělo a strádalo (ve městě žilo na 120 tisíc lidí).

počátek června

Maršál Leopold Daun zformoval na Moravě rakouský rezervní armádní sbor (o síle zhruba 50 tisíc mužů), který vyrazil Praze na pomoc.

18. června

Pruský král Fridrich II. (s početně slabším vojskem, asi 35 tisíci muži) chtěl zabránit maršálu Daunovi v postupu na Prahu; obě vojska se střetla u Kolína v krvavé bitvě. Prusové utrpěli těžkou porážku, ztratili 14 tisíc vojáků a rychle se stáhli zpět do Slezska a Pruska (ukončili i obléhání Prahy). Vítězství u Kolína nedokázalo Rakousko využít (Daun odevzdal Karlu Lotrinskému velení). Válka se přenesla z Čech do Slezska.

1. září

Rakouské vojsko vpadlo do Slezska; současně s ním Rusové vtrhli do Východního Pruska a porazili pruské vojsko u Jägersdorfu, Švédové dobyli největší části Pomořanska, Francouzi zvítězili nad anglickým vojskem u Hastenbecka, zatímco druhá francouzská armáda s říšským vojskem pronikla k Erfurtu. Tehdy rakouský generál Hadik podnikl útok přes Budyšín do Berlína, byl však nucen se stáhnout. Fridrich II. po vítězství nad spojeným francouzsko-říšským vojskem u Rossbachu (5. listopadu) přitáhl do Slezska, kde zvítězil nad rakouskými oddíly Karla Lotrinského v bitvě u Lysé a Leuthenu (5. prosince); po bitvě u Leuthenu, kde Fridrich bojoval s více než dvojnásobnou převahou Rakušanů, muselo druhé rakouské vojsko s hrabětem Kolovratem opustit obsazenou Vratislav (24. listopadu). Z osmdesátitisícového vojska se vrátilo do Čech sotva 17 tisíc mužů. Neschopný Karel Lotrinský byl odvolán z vedení rakouské armády a poslán jako místodržící do Rakouského Nizozemí. Fridrich II. zachránil pro sebe Slezsko.

20. října

Manufakturní kolegium splynulo s Komerčním a manufakturním konsesem.


1758


duben

Fridrich II. se zmocnil opět Svídnice.

polovina května-říjen

Vpád Prusů na Moravu přes Krnovsko a Opavsko; obsazení Litovle, Uničova, Šternberka i Prostějova pruskými posádkami. Dne 18. května zahájeno obléhání Olomouce, které při dělostřeleckém bombardování (od 1. června) velice trpělo. Pod tlakem císařských vojsk vedených generály Daunem, Laudonem a Žižkovičem upustili Prusové v noci z 1. na 2. července od obléhání Olomouce (zejména pro zásobovací potíže, které se znásobily po rozprášení transportu více jak 5 tisíc vozů Laudonovými vojáky mezi Novou Veskou a Domašovem nad Bystřicí koncem června 1758). Fridrich II. pak táhl přes Českou Třebovou a Litomyšl k Hradci Králové a odtud přes Broumov do Slezska. V této době zahájily válečné operace proti Prusku i ruské vojenské síly; 25. srpna došlo ke krvavé bitvě u Zorndorfu v Braniborsku, z níž nakonec vyšel úspěšně Fridrich II. Rakouské vojsko pak pod Daunovým velením sice zvítězilo nad Fridrichem II. v bitvě u Hochkirchu v Horní Lužici (14. října), avšak Rakousko nedokázalo udržet ani Sasko, ani znovu obsadit Slezsko. Daunovo vojsko ustoupilo do Čech.


1759


15. dubna

Nový vpád pruských vojsk ze Saska a Slezska do severních Čech a na Moravu (o den později). Po vyplenění napadeného území se Prusové stáhli zpět k Frankfurtu nad Odrou; v tomto kraji došlo také počátkem srpna ke spojení ruského vojska s Laudonovým císařským vojskem. Fridrich II. chtěl zabránit spojeneckému tažení a útokem u Kunnersdorfu (12. srpna) napadl ruské vojsko. Laudonovou zásluhou skončila bitva úplnou porážkou pruského krále. Jeho vojsko bylo nuceno kapitulovat ještě v listopadu t. r. u saského Maxenu před Daunovými jednotkami. Rakouské vojsko obsadilo Drážďany. Tyto vojenské úspěchy však nepřinesly zisk Rakousku na diplomatickém poli.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.