F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození

(1740-1815)
úvod

1740


20. října

Zemřel pětapadesátiletý císař Karel VI. Vymřela jím po meči přímá linie rakouských Habsburků. Vlády v dědičných zemích Habsburků (nikoliv v Říši) se ujala na základě pragmatické sankce Karlova nejstarší dcera (narozena 13. května 1717) MARIE TEREZIE [1740-1780]. V tzv. válkách o dědictví rakouské, jejichž součástí byly i dvě války o Slezsko, musela obhájit své nároky; šlo vůbec o první panovnici (ženu) na českém (i habsburském) trůnu. Vládla čtyřicet let a výrazně ovlivnila další osudy habsburské říše. Je považována za tvůrkyni moderního rakouského státu. Prokázala obdivuhodnou energii, rozhodnost a odvahu, přičemž pochopila, že zaostalost habsburské říše je možné překonat jen rozsáhlou a všestrannou reformní činností, prosazováním tzv. osvícenského absolutismu. Tereziánské reformy podstatně oslabily český stát. Reformy ve správní sféře a ve školství upřednostňovaly němčinu na úkor češtiny.

20. listopadu

Marie Terezie poprvé korunována (zatím na arcivévodkyni rakouskou); oficiálně se tak ujala dědictví svého otce.

16. prosince

Pruský král Fridrich II. vtrhl bez vypovězení války s třicetitisícovou armádou do Slezska; během několika dnů obsadila jeho dobře vycvičená armáda polorozbořené pevnůstky (3. ledna 1741 i Vratislav) s cílem anektovat tuto zemi Koruny české. Do začátku března se stalo Prusko pánem téměř celého Slezska. Začala tzv. první válka slezská (1740-1742).


1741


10. dubna

Rakouská armáda (vedená hrabětem Neippergem) byla poražena Pruskem v bitvě u Molvic (Malujowic) na Odře a ustoupila k obraně Kladska, Horního Slezska a Moravy. Bitva však neměla rozhodující význam, až do září 1741 probíhala spletitá diplomatická jednání, na nichž měly podíl skoro všechny evropské státy, zejména Francie (maršál Belle-Isle), která se stala protektorkou plánu na rozdělení habsburské monarchie. Podílníky na tomto připravovaném dělení se mělo vedle Bavorska a Pruska stát i Španělsko, Francie a Sasko.

květen

Návrhy na rozdělení zemí Koruny české: 1. saský plán předpokládal, že Sasko získá východní Čechy s Prahou a Horní Slezsko, Prusko zabere Dolní Slezsko a Bavorsko západní Čechy, takže Marii Terezii by zůstala jen Morava; 2. Bavorsko žádalo pro sebe celé Čechy s královským titulem, Sasku byla přisouzena Morava s Horním Slezskem a Prusku Dolní Slezsko.

28. května

V Mnichově uzavřena smlouva mezi Španělskem a Bavorskem o vzájemné pomoci při záboru habsburských zemí a o volbě bavorského kurfiřta římskoněmeckým císařem. Ke smlouvě přistoupila Francie, Prusko, Sasko, Švédsko, sardinské království, Neapolsko, Falc i kolínské arcibiskupství.

4. června

Uzavřena smlouva mezi Francií a Pruskem; pruský král Fridrich II. slíbil dát svůj hlas bavorskému kurfiřtovi Karlu Albrechtovi při volbě římskoněmeckého císaře za souhlas s anexí Dolního Slezska s Vratislaví.

25. června

Korunovace Marie Terezie v Bratislavě (v chrámě sv. Martina) na uherskou královnu.

11. září

Ve Frankfurtu nad Mohanem uzavřena (pod protektorátem Francie) smlouva mezi Saskem a Bavorskem o rozdělení dědictví Marie Terezie; Karlu Albrechtovi měly připadnout celé Čechy i s královskou korunou a ze zemí rakouských Horní Rakousy, Tyroly a země "venkovské" (ve Švábsku), kdežto kurfiřtovi saskému se mělo dostat Moravy, povýšené na samostatné království, a části Horního Slezska. Marii Terezii měly zůstat Uhry a zbytek zemí rakouských (alpských). K této smlouvě přistoupilo 1. listopadu t. r. Prusko, které si mj. vyhradilo Kladsko. Česká koruna tak měla být rozdělena ve tři, v budoucnosti na sobě zcela nezávislé části.

9. října

Uzavřena tajná dohoda (příměří) pruského krále Fridricha II. s Marií Terezií v Klein-Schnellendorfu ve Slezsku. Habsburské jednotky, vázané ve Slezsku, se mohly přesunout na Moravu (zaujaly hlavní ležení u Znojma), aby odtud hájily Vídeň před možným útokem Francouzů a Bavorů. Pruský král Fridrich obsadil Horní Slezsko a odtud pak překročil moravské hranice a zmocnil se Opavy (20. prosince), Uničova (24. prosince), Olomouce (27. prosince) a dalších moravských měst (Přerova, Hranic, Litovle, Lipníka).

24. října

Bavorské vojsko Karla Albrechta vpadlo do Čech (u Dolního Dvořiště) a obsadilo České Budějovice; zde vydal bavorský kurfiřt v den výročí bělohorské bitvy (8. listopadu) manifest, vyzývající obyvatelstvo Českého království, aby jej uznalo za legitimního panovníka. U Zbraslavi se spojilo bavorské vojsko s druhou částí bavorsko-francouzské armády, jejíž předvoj překročil české hranice 21. října u Rozvadova. Současně vpadli ze severu (od Litoměřic) do Čech Sasové (vojsko kurfiřta Augusta) a 17. listopadu se dostali k Praze. Rakouské vojsko pod velením Františka Lotrinského (shromážděné u Znojma) jen sledovalo postup kurfiřtské armády do středních Čech, ale nedokázalo ji zastavit; postupovalo přes Jindřichův Hradec k Táboru a 20. listopadu dobylo České Budějovice. Praha byla bráněna slabou vojenskou posádkou.

26.-27. listopadu

Vojska saská a bavorsko-francouzská nočním útokem dobyla Prahu. Nejvyšší zemští úředníci a stavovská správa se dobrovolně dala do služeb Karla Albrechta.

7. prosince

Kurfiřt bavorský a arcivévoda hornorakouský (od 13. září 1741) Karel Albrecht byl v Praze veřejně vyhlášen za českého krále jako KAREL III. [1741-1742]; ke korunovaci však nedošlo, protože korunovační klenoty byly od pobělohorské doby ve Vídni a do Prahy byly přiváženy jen ke korunovaci. Karel Albrecht si nárokoval českou korunu jako manžel dcery Josefa I. Marie Amálie a přímý potomek dcery Ferdinanda I. Anny.

19. prosince

Novému českému králi Karlu III. slavnostně holdovalo 486 členů české stavovské společnosti na Pražském hradě (věrnost Marii Terezii zachovali například Lobkovicové, Schwarzenberkové, Kounicové a Lichtenštejnové). Dne 23. prosince ustanovil Karel III. v Čechách prozatímní vládu s novou českou dvorskou kanceláří a 28. prosince odjel do Říše na volbu císaře. Moc v zemi přešla do rukou francouzského vojenského velení maršála Belle-Isle.

konec prosince

Na popud francouzských důstojníků - zednářů došlo v Praze k založení nejstarší zednářské lóže v českých zemích. Zpočátku zahájila svou činnost bez zvláštního označení, později dostala jméno U tří korun a za další čas U tří hvězd (od roku 1763 přijala oficiální název U tří korunovaných hvězd).


1742


Vytvořena státní kancelář oddělením agendy zahraniční od rakouské kanceláře; byl to počátek správních reforem Marie Terezie.

počátek ledna

Moc v Čechách převzala zemská vláda (tzv. dvorní deputace); v čele stál hrabě Filip Kolovrat jako prezident, dalšími úředníky byli hrabě F. L. Buquoy, hrabě Rudolf Chotek, hrabě Heřman Czernin a hrabě Jan Kryštof Dohalský.

24. ledna

Za pomoci francouzské diplomacie byl zvolen ve Frankfurtu římskoněmeckým císařem Karel Albrecht (jako Karel VII.); 12. února ho slavnostně korunoval jeho bratr, arcibiskup kolínský.

počátek února

Rakouská vojska začala obsazovat Bavorsko; 13. února se vzdalo hlavní město Mnichov.

Přesun rakouských vojenských sil na západ umožnil Prusku okupovat ve spolupráci se saským vojskem téměř celou Moravu až po Dyji (s výjimkou Brna). Prusové dosadili své posádky do Přerova a Vyškova, zmocnili se Znojma, Pohořelic, Slavkova, Židlochovic a Mikulova (22. února). Sasové ovládli Jihlavu, Velké Meziříčí, Náměšť a Bíteš. Mezi moravským obyvatelstvem a pruskými oddíly docházelo ke srážkám (u Kroměříže, Napajedel, Židlochovic). Nakonec Prusové i Sasové vyklidili Moravu; Brno bylo tři měsíce neúspěšně obléháno.

polovina dubna

Pruské vojsko ustoupilo do Čech, saská armáda se ubírala přes Poličku a Kolín do Prahy. Za Prusy postupovala císařská armáda v čele s vévodou Karlem Lotrinským (švagrem Marie Terezie).

17. května

Bitva u Chotusic (nedaleko Čáslavi), v níž pruské vojsko zvítězilo nad rakouskou armádou Karla Lotrinského, jednoho z nejneschopnějších vojevůdců 18. století. Výsledek bitvy přispěl k dokončení mírového jednání, v němž hrál hlavní zprostředkovatelskou roli anglický vyslanec Hyndorf.

25. května

Vojenská srážka francouzského vojska (mělo posádku v Písku) se sborem prince Lobkovice u Hluboké.

11. června

Uzavřena (předběžná) mírová dohoda ve slezské Vratislavi. Pruský král Fridrich II. získal téměř celé Slezsko a hrabství kladské (celkem 40 182 km2); za to se zavázal vystoupit z koalice s Bavorskem a Francií. V monarchii zůstala část Slezska o rozloze 5147 km2 a byla organizována jako samostatná země (zahrnovala celé knížectví těšínské, jižní část knížectví opavského a krnovského a malou část hornatého Niska s Cukmantlem, Vidnavou a Javorníkem). Hlavním městem se stala Opava. Marie Terezie si uvolnila ruce proti ostatním protivníkům za válek o dědictví rakouské.

5. července

Karel III. vydal Osvobozovací patent, v němž vyzval obyvatelstvo Čech, aby se zbraní v ruce vystoupilo proti rakouskému vojsku; za účast v selském povstání sliboval osvobození z nevolnictví a daňové úlevy. Autorem textu a jeho šiřitelem byl šlechtic Karel David, horlivý člen bavorské strany mezi českou šlechtou. Výzva se setkala s ohlasem jen na Kouřimsku a Boleslavsku.

28. července

Berlíně uzavřen (definitivní) mír mezi Pruskem a habsburskou monarchií; došlo zde k ujednání o předání Slezska (dále také slezských archiválií), ponechání titulu slezské vévodkyně Marii Terezii, otázce hranic apod. K mírové dohodě přistoupil i August III. Saský, který současně stáhl svá vojska z Čech. Sasko vyšlo z války o země České koruny bez územních zisků. Český stát ztrátou Slezska byl citelně zmenšen a pozbyl podstatnou měrou charakter státu národnostně smíšeného (česko-německého); Slezsko představovalo i významnou hospodářsky výkonnou zemi (textil).

5. srpna

Počátek obléhání Prahy habsburskou armádou pod velením Karla Lotrinského. Největší část posádky ve městě tvořili Francouzi, kterým velel maršál Belle-Isle. Obléhání trvalo několik měsíců, obyvatelstvo trpělo hladem a těžkým strádáním (drahotou).

září-říjen

Na pomoc obleženým francouzským vojskům v Praze byl poslán sbor maršála Mailleboise z Porýní. Rakouské vojsko dočasně upustilo od obléhání Prahy a přes Beroun postupovalo k Plzni proti Francouzům; 27. září se František Lotrinský spojil na Tachovsku s vojsky maršála Khevenhüllera, která byla stažena z Bavorska. Spojená rakouská vojska přinutila Francouze, aby táhli na Cheb a Kadaň. 14. října se jejich postup zastavil u Kadaně a obrátil se zpět do Říše. Rakouská vojska se opět vrátila (2. listopadu) k obléhání Prahy.

17. prosince

Za krutých mrazů začal ústup francouzských vojsk z Prahy; maršálu Belle-Islemu se podařilo za velkých ztrát po desetidenním pochodu přes Rakovník, Toužim a Kynžvart dosáhnout 26. prosince Cheb. Téhož dne kapituloval zbytek francouzské posádky v Praze pod velením generála Cheverta (předtím Prahu dobyl). Rakouská vojska vstoupila 2. ledna 1743 do vyhladovělé Prahy. Francouzští vojáci, kteří nemohli odejít s armádou, zůstali ve městě (šlo zhruba o 2 tisíce nemocných a raněných). Čechy rovněž musela opustit bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého krále; svou moc uplatňoval poté jen v západní části země a v okolí Prahy, a to ještě za finanční a vojenské pomoci Francie.


1743


12. května

Šestadvacetiletá Marie Terezie přijala v předvečer svých narozenin ve Svatovítském chrámu v Praze z rukou olomouckého biskupa hraběte Lichtenštejna královskou českou korunu; v českých dějinách tak byla poprvé korunována žena na českého krále.

9. září

Francouzská posádka v Chebu se vzdala rakouským vojákům. České země (s výjimkou ztraceného Slezska) byly podrobeny Marií Terezií, skončila bavorsko-francouzská okupace Čech.

září-únor 1744

Zrodil se protifrancouzský spolek šesti států: Rakouska, Anglie, Holandska, Sardinie, Saska a Ruska. Nepřátelská strana zbudovala protialianci: Francie, Španělsko, Prusko, Falc a Hessensko - vznikla tzv. Frankfurtská unie.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.